3D Pero a Zdravotní Rizika

Česká obchodní inspekce (ČOI) průběžně celý rok vydává varování před nebezpečnými výrobky, které zakázala prodávat, protože lidem mohou ublížit. Informují o tom Události247 poměrně často.

Psali jsme například o nebezpečné plastové čelence, ve které bylo zjištěno mnohonásobné překročení obsahu olova, což pro děti může znamenat zdravotní riziko. Teď však bylo k dostání 3D pero, se kterým se dají vyrábět prostorové modely pouhým kreslením.

Jedná se o výrobek, který se prodává pod názvem Pero 3D PEN-2 + sada náplní 155m modrá, model 9620. „Bylo zjištěno vážné riziko úrazu elektrickým proudem až smrti uživatele tím, že se dotkne sekundárního konektoru napájecího adaptéru, na kterém se v důsledku průrazu nedostatečné izolace mezi primární a sekundární částí adaptéru objeví nebezpečné síťové napětí 230 V.

„Výrobek už byl nahlášen kontaktnímu bodu na Ministerstvu průmyslu a obchodu a informace o něm byly zveřejněny v systému Safety Gate,“ dodal mluvčí pro Události247. Jak upozornil web Hanácké novinky, výrobek je však stále v prodeji na některých e-shopech a zákazníci by proto měli být obzvlášť pozorní a opatrní na to, co si objednávají.

„Tak tohle je pro mne důležitá informace, protože mám osmiletou dceru, která ráda kreslí a baví ji vyrábět různé ozdoby. Česká obchodní inspekce informuje nejen o závadných hračkách.

Čtěte také: Průvodce motorovým perem na čištění odpadu

Nedávno upozornila také na nebezpečný výrobek, který se prodával pod názvem Magnetické kuličky Neocube v dárkovém balení, model BY-1C5NI. U testované hračky byly několikanásobně překročeny hodnoty magnetického toku.

Celkem 28 hraček loni nařídili stáhnout z trhu inspektoři České obchodní inspekce. Představovaly nebezpečí pro děti nebo životní prostředí, většinou totiž obsahovaly nadměrné množství olova. V několika případech mohly děti jejich části spolknout či vdechnout.

Opakovaně ČOI upozornila na magnetické kuličky, které by při spolknutí mohly poškodit trávicí trakt. „Česká obchodní inspekce průběžně monitoruje bezpečnost dětských hraček, které jsou nabízeny a prodávány na tuzemském trhu.

V průběhu roku 2022 zkontrolovala celkem 1943 modelů hraček a u 753 modelů zjistila nedostatky. Nebezpečné hračky byly převážně elektrické. Nejčastější problém byl v tom, že v pájených spojích obsahovaly nadlimitní množství olova, případně kadmia.

„Pracovníci inspekce odebrali na trhu i hračky určené pro malé děti ve věku do tří let, které obsahovaly malé části či nevyhověly v mechanických zkouškách, kdy se z testovaných hraček malé části oddělily. Problémy z hlediska bezpečnosti představovaly i hračky, u kterých se dalo snadno dostat ke knoflíkovým bateriím.

Čtěte také: Recenze čisticích prostředků na odpady

„Baterie v těle působí, i když je vybitá. Proudem poškozuje tkáň, která pak do hloubky nekrotizuje. Samostatnou kapitolou jsou hračky tvořené magnetickými kuličkami. Na jejich nebezpečnost upozorňují inspektoři i odborníci často.

„V případě, kdy by dítě polklo větší množství magnetických kuliček, může dojít k poranění trávicího traktu. Při pohybu těchto částí v trávicím traktu by mohlo dojít k jejich spojení přes střevní stěnu a tím způsobit blokaci střev nebo v delším časovém období i k nekróze v místě spojení.

ČOI kontroluje také administrativní náležitosti spojené s prodejem hraček. „Při kontrolách značení, průvodní dokumentace a informací pro spotřebitele (inspektoři) zjišťovali, zda je vysledovatelný původ hraček (jsou dostupné informace o výrobci či dovozci) a zda jsou výrobky vybaveny dalšími povinnými informacemi. V případě, že tyto informace obsahovaly nějaká omezení (např.

Alternativy a Bezpečné Používání 3D Per

Podporujte kreativitu dětí s inovativním 3D perem LAMAX ArtKid1, které rozvíjí motorické dovednosti a kognitivní vnímání. Pero je bezdrátové a díky technologii LAMAX TouchSafe se během používání nezahřívá.

S možností nastavení dvou rychlostních a teplotních stupňů tavení, a s 12 různými barvami náplní, mohou děti i rodiče naplno rozvinout svou kreativitu. 3D pero LAMAX ArtKid1 je ideální pro začátečníky i pokročilé uživatele. S možností nastavení rychlosti výdeje náplní a teploty tavení si každý najde to pravé pro své potřeby.

Čtěte také: Udržitelné řešení recyklace

Probuďte v sobě umělce a začněte tvořit s tímto skvělým 3D perem. Proměňte vaše fantazie na 3D modely pouze pomocí tohoto pera. Už žádné klasické kreslení, vyzkoušejte kreslení v prostoru a nechte pracovat vaše umělecké já.

Díky své ergonomii se výborně drží v ruce a je vhodné i pro leváky. Nepotřebujete žádný software ani zvládat složité technologie. Používání 3D pera je velice snadné. LED indikátor vás upozorní, kdy se pero zahřívá (červená dioda), a kdy je již připraveno k použití (modrá dioda).

Vyberete si barvu a vložíte PCL vlákno do otvoru v horní části pera. Ještě jednou stiskněte tlačítko a můžete začít tvořit. 3Doodler Start+ funguje na baterii s dobou tvoření 35-45 minut v závislosti na intenzitě. Doba nabíjení závisí na výkonu nabíječky - plné nabití trvá 30 až 40 minut.

Jediné 3D pero bezpečné pro děti. Je navrženo bez vnějších horkých částí. Vlákno 3D pera 3Doodler Start+ je při vytlačování teplé a bezpečné na dotek a hrot pera se nezahřívá, takže můžete bezpečně používat i ruce k dokonalému tvarování svých výtvorů. Je zcela bezpečné pro děti od 6 let. Pro mladší pouze za dozoru dospělé osoby a je nevhodné pro mladší 3 let.

3D Pero 3Doodler bylo speciálně navrženo pro malé dětské ruce. Pomocí šablon vytvoříte obrysy různých předmětů, které si následně přizpůsobíte a vyplníte jako omalovánku. Poté můžete pomocí samotného 3D pera tyto kousky spojit dohromady a snadno tak vytvořit svůj první 3D model.

Když se Vám stane, že vyčerpáte všechny své nápady, zachrání vás aplikace 3Doodler. Stáhnout si ji můžete do chytrého telefonu nebo tabletu zdarma. V aplikaci naleznete spousty šablon pro tvoření 3D modelů a návody krok za krokem.

3Doodler Start+ je inovativní pomůcka, která umožňuje žákům projevit svou kreativitu a rozvíjet své tvořivé schopnosti pomocí 3D tisku. Ve škole se 3Doodler používá k vytváření trojrozměrných modelů a objektů, které mohou být využity k různým účelům při výuce biologie, chemie, fyziky nebo matematiky, aby si děti lépe představili a pochopili složité procesy a koncepty.

Například při výuce biologie mohou žáci vytvořit 3D modely buněk nebo orgánů, aby si lépe představili jejich strukturu a fungování.Ve výtvarné výchově mohou žáci vytvářet různé umělecké objekty, sochy a modely, což jim umožní rozvíjet své tvořivé schopnosti a fantazii. S 3D perem 3Doodler mohou žáci vytvářet objekty, které by jinak nebylo možné vytvořit tradičními výtvarnými technikami.

Kromě toho mohou žáci s tímto 3D perem pracovat na projektech v rámci STEM vzdělávání, které kombinují vědu, technologii, inženýrství a matematiku. Žáci mohou například vytvořit modely budov, mostů nebo letadel, které musí být navrženy tak, aby byly pevné a stabilní.

Celkově lze říci, že 3Doodler je výbornou pomůckou pro rozvoj tvořivosti a kreativity v rámci vzdělávání. 3Doodler získal řadu ocenění za svůj inovativní a interaktivní přístup ke vzdělávání hrou.

3D pero 3Doodler Start+ používá patentovaný plast PCL vhodný pro děti vyrobený ve výrobním závodě v Ohiu, USA. Náplně jsou vyráběny z přírodních látek a jsou biologicky rozložitelné, bez zápachu a netoxické. Neobsahují žádné DEHP ani těžké kovy. Používejte pouze nejbezpečnější plastová vlákna 3Doodler Start+!

3Doodler byl vynalezen v roce 2012 týmem Max Bogue, Peter Dilworth a Daniel Cowen, kteří chtěli vytvořit nový způsob, jak umožnit lidem snadno a rychle vytvářet 3D modely. První prototyp byl představen na Kickstarteru v roce 2013 a ihned získal velkou pozornost a finanční podporu od veřejnosti. Jako vůbec první výrobce 3D per vlastní také globální patent na výrobu 3D per.

Rizika levných hraček a materiálů

Problém ovšem je, že na trhu nejsou dostupné jen výrobky z prověřených zdrojů a od seriózních výrobců či dovozců. Legislativa, kterou musí hračky splňovat, se týká mimo jiné mechanických vlastností hraček, hořlavosti, chemické bezpečnosti, omyvatelnosti a hygieny. To, jestli daná věc vyhovuje požadavkům, poznáte jednoduše - bude na ní nebo na jejím obalu značka CE. Jde v podstatě o jakýsi „pas“ pro vstup na evropský trh.

„Ačkoli víme, že probíhají nejrůznější kontroly, osobně bych se vyvarovala nákupu až podezřele levných hraček z těžko ověřitelných zdrojů. A co podle odborníků představuje u hraček největší rizika? Pro malé děti je problém, pokud hračka obsahuje malé nebo snadno oddělitelné části, které by se daly vdechnout nebo spolknout.

Jako příklad uvádí SZÚ různé skládačky či stavebnice obsahující malé části, ale i plyšové či textilní hračky s našitými prvky (knoflíky, korálky, magnety apod.). Důležité je ale všímat si i materiálů, ze kterých je hračka vyrobená. „Varovným signálem, že by například hračka z plastů mohla obsahovat nebezpečné ftaláty, bývá nápadná měkkost či vláčnost materiálu a chemický zápach.

„Ftaláty jsou také spojovány se vznikem imunologických poruch, což může být příčinou vzniku astmatu, alergií a ekzémů. Dále odbornice upozorňuje na uvolňování nebezpečných látek, jako jsou primární aromatické aminy, které mohou být v barvivech, či formaldehyd. Ty mohou být v textilních hračkách.

„Jedná se opět vesměs o látky, které při dlouhodobé expozici mohou způsobovat rakovinu. Problémem může být i použití zakázaných vonných alergenních látek, kterými mohou být navoněné některé hračky, případně i hračky imitující kosmetiku, aby byly pro děti přitažlivé.

V neposlední řadě pak odbornice upozorňuje na konzervační látky použité u hraček, které přicházejí do přímého kontaktu s dětskou kůží. Konkrétně jde třeba o prstové barvy, modelínu, tekutý písek nebo oblíbený sliz. Přísná pravidla toho, jak a z jakých materiálů se může hračka vyrábět, ve výsledku výrobek prodražují.

„I to může být impulsem pro některé výrobce či prodejce, aby se snažili systém obejít. Výsledky kontrol dozorových orgánů v členských zemích EU často ukazují na problémy u výrobců ze třetích zemí, a to zejména u těch, kteří prodávají hračky prostřednictvím online tržišť, kde často nelze ani identitu výrobce ověřit.

„Při nákupech se tedy vždy snažme zaměřit na seriózní zdroje, prověřené výrobce a prodejce, kteří jsou schopni doložit původ výrobků a předložit například certifikáty zdravotní nezávadnosti u konkrétního zboží.

3D Tisk a Životní Prostředí

Vznik 3D tisku datujeme do druhé poloviny 20. století, kdy se ještě natolik nepřebírala environmentální stránka každé technologie. Od té doby 3D tisk nejen pokročil ve vývoji, ale dostal se do masivnějšího uživatelského povědomí. Posledních 10 let vývoj 3D tisku výrazně pokračuje a domácí uživatelé si tisknou běžné předměty, jako jsou figurky, drobnosti nebo náhradní součástky. V odborných oblastech se studie posunuly ke konceptům tisku orgánů z buněk. Průmysl těží z 3D tisku částí zařízení a stavební sektor dokonce z 3D tisku celého domu.

3D tisk je v podstatě více, než tisk nebo určitý druh výroby. Výrobní procesy spadají do dvou hlavních kategorií: aditivní a subtraktivní. Abyste tomu porozuměli, tak při aditivní výrobě se produkty tvoří ukládáním po sobě následujících vrstev daného materiálu, čímž vzniká kompletní objekt, kde každá vrstva je tenkým průřezem objektu.

3D tisk se stal komerčním v 80. letech, kdy Charles Hull požádal o svůj patent „Zařízení na výrobu trojrozměrných předmětů stereolitografií“. Dnes se technologie 3D tisku využívá, k výrobě šperků, motorů, mostů, součástek v leteckém průmyslu, potravinářském průmyslu a dokonce se používá v medicíně k výrobě umělých srdečních pump a umělých rohovek. Nejobvyklejšími materiály pro 3D tisk jsou termoplasty, keramika, materiály na bázi grafenu a kov.

Nejprve se podívejme na to průběh 3D tisku. Je několik způsobů, jak se 3D tisk provádí. Vše souvisí s tím, jak se materiál vrství k vytvoření konečného objektu. Materiál se zahřívá, dokud není tekutý a poté je nanesen přes tiskovou trysku. Pomocí dat z CAD se design „rozdělí“ na 2D části, takže tryska ví, kam má materiál směřovat a umisťuje materiál do tenkých vrstev. Jakmile vrstva ztuhne, proces se opakuje, dokud nevznikne konečný objekt.

Na jedné straně je 3D tisk vynikající způsob vytváření produktů pro různá odvětví, ale na druhé straně některé aspekty procesu 3D tisku způsobují vysokou spotřebu energie a mohou způsobit škodlivé emise. Pokud je zapotřebí dlouhou dobu tisku zvyšuje se množství spotřebované energie. Právě kvalitnější výtisky potřebují delší dobu.

Možným řešením objemu energie spotřebované v procesu tisku spočívá v použitých materiálech. Když uvažujeme o environmentálních problémech, tím největším je vždy znečištění. I když nám tisk na první pohled nepřijde jako něco, co dokáže způsobit velké znečištění, opak je pravdou. Průmyslové znečištění vzniká většinou při výrobě a 19 % světových emisí skleníkových plynů souvisí s průmyslovými výrobními procesy. 3D tisk produkuje to, co označujeme jako těkavé organické sloučeniny nebo VOC. Emise VOC souvisí s tepelnou degradací polymerů a dalších přísad.

V případě 3D tiskáren je mnoho modelů založených na vytlačování vyhřívaného termoplastu, které může být nebezpečné pro vnitřní prostředí v důsledku produkovaných VOC. Bohužel, materiály potřebné pro 3D tisk jsou ve své podstatě neudržitelné. Získání nového plastu vyžaduje výrobu ropných produktů, jakož i vysokou uhlíkovou intenzitu, aby se skutečně vyrobil samotný plast.

Přesto 3D tisk přináší i několik výhod pro životní prostředí a udržitelnost. 3D tisk a jiná aditivní výroba je stále ve stádiu vývoje. Globální odpad je na vysoké úrovni. Proto by 3D tisk mohl nabídnout řešení pomocí recyklovaných materiálů pro tvorbu produktů. Až 95 % materiálu, který se použije při 3D tisku může pocházet z recyklovaných materiálů.

Když plast roztaje, jeho chemické vazby se oslabí, takže do recyklovaného materiálu je třeba přidat kousky nového plastu, aby se zajistil pevný konečný produkt. Řešením by mohly být recyklované materiály spolu s biopolymery. 3D tisk může zvýšit efektivitu výrobního procesu, jakož i čas a energii, kterou vyžaduje, aby se produkty dostaly na místo určení.

Při použití polymerů na biologické bázi k vytváření produktů jsou polymery ze zdrojů biologicky odbouratelné a netoxické. Takže materiál může být připraven lokálně, čímž se sníží objem a náklady na potřebnou energii. 3D tiskárny pro malé produkty umístěte i do kanceláře, což umožní, aby se díly, prototypy a produkty vyráběly lokálně a nevyžadovaly přepravu. Tak se sníží dopady na životní prostředí ze standardních způsobů nákladní dopravy.

Alternativní materiály pro 3D tisk jsou vzácné, i když existuje sice možnost tisknout pomocí rostlinných materiálů. Běžný „ekologický“ materiál používaný na jednorázové předměty, jako jsou brčka, se stává volbou i pro 3D tiskárny. Plasty mohou být vyrobeny z řas, což by mohlo vyřešit část problému znečištění plasty. Z řas lze vyrobit bioplast, což je plast vyroben buď částečně nebo úplně z biomasy nebo obnovitelných zdrojů, nejčastěji potravinářských plodin. Mikrořasy dokážou růst na organickém odpadu az nich dělá dobrého kandidáta, jako zdroj biomasy. Pokud vidíme, že jich máme mnoho, mohli bychom toho využít, protože mikrořasy požírají odpadní materiály a přeměňují je na stavební materiály.

Pokud se při 3D tisku zváží efektivnost a používání recyklovaných materiálů, může mít 3D tisk několik pozitivních vlivů na životní prostředí. Snížené emise uhlíku jsou způsobeny schopností 3D tisku vyrábět s vyšší úrovní účinnosti ve výrobním a hlavně dopravním procesu. 3D tisk může přispět díly na přístroje používané ke sledování kvality ovzduší.

Dalším sektorem pro aplikovatelnost 3D tisku je obnovitelná energie. Části palivových článků, větrných turbín a solárních článků byly testovány pomocí 3D tištěných komponentů. 3D tisk vytvořil trojrozměrné fotovoltaické články a bylo prokázáno, že získávají vyšší hustotu energie než standardní ploché, stacionární solární panely. Větrné turbíny mají 3D tištěné lopatky ve tvaru listů rostlin, které snížily namáhání lopatek větrem, a jedinečná geometrie byla realizovatelná díky procesu 3D tisku.

V současnosti je stav takový, že výrobní odvětví a rovněž i 3D tisk mají velké rezervy v ekologii. 3D technologie využívá větší množství energie, jako frézy, soustruhy a vrtačky. V konečném důsledku se to projevuje tak, že výroba předmětu se stejnou hmotností spotřebuje při 3D tisku 50 až 100krát více elektrické energie, než standardní stroje. To znamená i více emisí. Dále je zde velká závislost na plastových materiálech a plasty nejsou ekologickým materiálem.

Průmyslové 3D tiskárny produkují velké množství plastových vedlejších produktů, které zanechávají a nelze je znovu plnohodnotně použít. K tomu můžeme připočítat ještě výpary ze sekundárního tisku ze zahřátého plastu, což jsou toxické vedlejší produkty.

3D tisk má řadu přínosů a dokáže nabídnout krátkodobá udržitelná řešení, ale v environmentálním směru má stále co dohánět v oblasti snížení dopadu na životní prostředí.

tags: #3D #pero #zdravotní #rizika

Oblíbené příspěvky:

• Klimatické podmínky a jejich dopad na letectví
• Právní úprava odpadového hospodářství
• Přírodní tapety pro rozlišení 1366x768
• Služby odvozu odpadu v Kostelci
• Kdo platí komunální odpad?