Akustická Emise u Novorozenců a Screening Sluchu

Vyšetřování sluchu u nejmenších dětí - novorozenců, kojenců a batolat se značně liší od vyšetřování sluchu u dětí školního věku, adolescentů a dospělých. Vyšetřování sluchu nejmenších dětí se zcela liší od vyšetřování dětí starších a dospělých. Nejmenší dítě nespolupracuje, nemá žádnou sluchovou zkušenost a neumí komunikovat. Nejmenší děti s námi nikdy nespolupracují, nemají vlastní zkušenosti se slyšením a verbálně nekomunikují. Je tedy třeba použít jiné metody než takové, které vycházejí se spolupráce vyšetřujícího a vyšetřovaného.

Zhodnocení míry funkčnosti všech smyslových funkcí a sluchu nevyjímaje, které je vždy přísně individuální, je v současné době prováděno výhradně v blízké spolupráci vyšetřované osoby a vyšetřujícího. Vyšetřovaný dostává smyslové podněty a reaguje tak, že uvádí, zda je vnímá, či nikoli. Platí to všeobecně u hodnocení stavu zraku, sluchu, chuti, čichu i hmatu. Neexistuje tedy žádná objektivní metoda, která by tento typ základního posouzení smyslové funkce dokázala zcela nahradit.

Objektivní Audiologické Metody

Mezi objektivní audiologické metody jsou vždy počítány tři: tympanometrie, vyšetření pomocí evokovaných potenciálů a otoakustické emise. Metoda vychází z empirie, že sluchovým nervem, který spojuje periferní sluchový aparát (vlastní ucho) s mozkovými strukturami, v případě, že ucho slyšelo, prochází bioelektrické napětí, které pak můžeme měřit. Nejpropracovanější metoda a vlastně jediná vhodná k vyšetření sluchu nejmenších dětí je vyšetření pomocí evokovaných potenciálů, v české literatuře běžně nazývané BERA (Brainstem Evoked Response Audiometry).

Po objevení metody BERA a jejím zavedení do běžné praxe v 80. letech minulého století vznikal mezi audiology a foniatry entuziazmus, že již nebude existovat dítě, které by bylo sluchově nevyšetřitelné, a že stav sluchu budeme moci vždy a u každého přesně stanovit. Po prvotním nadšení a klinických zkušenostech se však ukázalo, že tomu tak není. V současné době již víme, že přestože u velké většiny dětí lze sluch metodou BERA skutečně přesně prokázat, existují i nemalé skupiny dětských pacientů, které se stávají hůře vyšetřitelnými, či dokonce jsou nevyšetřitelné.

Provádění BERA a Indikace

BERA se provádí u dětí s pozitivním screeningem a pak u vybraných skupin dětí, a to obligatorně či fakultativně. Vyšetření BERA (brainstem evoked response audiometry) je metoda, která vychází ze skutečnosti, že tam, kde je v mozku funkce, je i bioelektrický náboj. Přístroj pak dokáže tento náboj měřit vždy mezi dvěma body jako bioelektrické napětí. Pacientovi přilepíme na lebku (za uši a na čelo) elektrody a do nasazených sluchátek pouštíme zvukové impulsy. Kromě toho lze zjistit, jakou intenzitou akustické stimulace je již vyvolán elektrický potenciál, který je měřený ve sluchovém nervu a sluchové dráze.

Čtěte také: Hluk odpadního potrubí

Sluch u nejmenších dětí je nezbytný pro zrání celé sluchové dráhy, sluchových jader kmene mozkového i sluchových center v mozku. Tento stav je možný pouze na základě trvalé a opakované periferní stimulace zvukovými podněty. Bohužel platí, že pokud taková periferní akustická stimulace není umožněna v prvních měsících či letech života, sluchová centra trvale a neměnně zanikají a již nikdy v průběhu života nemohou být obnovena.

Je nezbytně nutné stanovit stav sluchu dítěte co nejdříve po narození. Podle Yoshinaga-Itanové (1998) se v klinické studii potvrdilo, že pouze časná kompenzace sluchové vady dovolí zlepšení řečové kompetence u dětí, a to až o 2 stupně (viz tabulka Vliv sluchu na vývoj řeči).

Vždy platí, že za použití kterékoli metody je třeba vyšetření provádět opakovaně, porovnávat výsledky navzájem, sledovat vývoj komunikačních schopností dítěte a kvalitu jeho chování v kontaktu s dalšími lidmi.

Omezení Metody BERA

Vyšetření BERA není frekvenční. Získáváme reakční práh sluchového aparátu souhrnně (odpovídá frekvenční oblasti kolem 2 kHz), což může v některých případech zkreslit hodnocení stavu sluchu i jeho kompenzaci sluchadly. Problém nemožnosti provést vyšetření frekvenčně (tak, jak je tomu u běžného audiometrického vyšetření) je jak patofyziologický, tak i technický. Tento problém může u dětí starších 6 měsíců vyřešit použití další vyšetřovací metody VRA, nebo využití tzv. filtrovaných BERA metod. Práh sluchu je v oblasti max. akustického tlaku (kol. 50/60 dB.

Vybavitelnost evokované odpovědi sluchového nervu je přesnější ve stavech, kde existuje dostatečný sluch či zbytkový sluch. Měříme potenciál, který vzniká jako důsledek pochodů slyšení. Pokud je slyšení dosti dobré, jsou potenciály sluchového nervu vysoké a dobře zaznamenatelné. Čím více je proces slyšení utlumen, tím menší a hůře zaznamenatelné jsou i vlastní sluhové potenciály. U moderních přístrojů je akustická stimulace ohraničena intenzitou 90/95 dB.

Čtěte také: Význam akustické emise v EMC

Je tedy vysoce obtížené rozhodnout, zda u vyšetřovaného dítěte s těžkým sluchovým postižením existují zbytky sluchu, či neexistují, nebo zda je ucho totálně hluché (viz poslední dva stupně v tabulce Vliv sluchu na vývoj řeči). Zaznamenatelný evokovaný potenciál sluchového nervu má dvě základní podmínky. Periferní aparát = vnitřní ucho musí dokázat přeměnit zvuk na bioelektrickou energii a sluchový nerv musí být pro tuto energii zcela průchodný. Porucha v záznamu, kterou budeme hodnotit jako vadu sluchu, může tedy nastat jak postižením struktur vnitřního ucha, tak stejně i postižením funkce sluchového nervu.

Současná medicína dokáže zachovat při životě i významně předčasně narozené děti. Mozkové sktruktury jsou u takovýchto dětí zcela nezralé a jejich základní mozková aktivita nikdy nemá tzv. zdravý charakter. Prostě a jednoduše - mozek se chová jinak než u dětí zdravých a donošených a jinak, než předpokládá vyšetření BERA. Výsledek vyšetření stavu sluchu je pak vždy zatížen „jinými, nezvyklými“ potenciály, které nikdy neodpovídají stavu, jenž lze hodnotit jako sluchovou odpověď. Tento problém je celosvětový.

Stále narůstají počty dětí, které se rodí s vrozenými hendikepy. Zkušenost ukazuje, že takovými rušivými vlivy jsou vybaveny mozky dětí s vrozenými vadami často mnohočetnými a vadami neurologickými. Typicky sem patří svalové atrofie, hypotonie, nebo naopak spasmy, postižení imunity, vrozené srdeční vady, onemocnění ledvin, poruchy příjmu potravy a další.

Celoplošný Screening Sluchu v ČR

Povinný celoplošný novorozenecký screening sluchu by pomohl včas odhalit sluchové postižení u nejmenších dětí, přesto se zjišťování takzvaných otoakustických emisí u nás provádí dobrovolně a jen v některých porodnicích. Vada sluchu u kojenců a v raném dětství podmiňuje poruchu vývoje řeči a kognitivních schopností. Nejdůležitějším obdobím pro rozvoj jazyka a řeči jsou všeobecně uváděné první tři roky života. Nedostatek sluchových vjemů má mimo jiné vliv na vývoj sluchově nervového systému a poškozuje rozvoj společenských, citových a poznávacích funkcí, stejně jako rozvoj abstraktního myšlení. Sluch se podílí nemalou měrou na rozvoji i ostatních smyslových systémů.

Pozdní zjištění a řešení závažné nedoslýchavosti může opozdit vývoj řady schopností dítěte s největším dopadem na rozvoj intelektu. Je prokázáno, že i děti s těžkou jednostrannou poruchou sluchu mají signifikantní poruchy sluchových a psycholingvistických schopností s negativními projevy ve školním prospěchu přibližně ve třetině případů.

Čtěte také: Princip akustické emise

V současné době se v České republice celoplošně provádí screening zatím jen u dvou vrozených metabolických vad: hypothyreózy (incidence neboli výskyt 1:4 000) a fenylketonurie (incidence 1:4 500). Následkem těchto dvou vad vzniká postižení mozku doprovázené mentální retardací. Zatímco výskyt poruch sluchu jakékoliv geneze (původu) u novorozenců představuje podle literárních údajů 6-12:1 000, u zmiňovaných metabolických vad je četnost menší. V řadě případů umožní časné rozpoznání sluchové vady stanovení genetické prognózy rodiny.

Sluchové poruchy jsou etiologicky různorodou skupinou onemocnění. Čím dříve je sluchově postiženému dítěti poskytnuta adekvátní léčba (přidělení sluchadel, eventuálně kochleární implantace) a komplexní péče o celou rodinu včetně vhodné rehabilitace (logopedická, foniatrická, psychologická a sociální péče, speciální pedagogika), tím jsou následky postižení menší. Významu včasné diagnostiky poruch sluchu odpovídá i vývoj diagnostických metod. Vyšetřování sluchových vad je ve vyspělých zemích různě rozšířeno. O jednotlivých technikách a postupech se často diskutuje s protichůdnými názory. Obecná shoda je přitom v konstatování, že běžný behaviorální screening sluchového postižení nemá patřičný stupeň objektivizace, zejména u novorozenců.

Akustické Evokované Potenciály (BERA)

V posledních třiceti letech byla metodou první volby objektivní audiometrie ABR (Auditory Brainstem Response). Sluchové evokované odpovědi (akustické evokované potenciály) vznikají na smyslových buňkách a při šíření nervového vzruchu po sluchové dráze. Jsou definovány jako projevy mozkové elektrické aktivity, které mají pevný časový vztah k definovaným zvukovým stimulům. Lze je zaznamenat pomocí elektrod umístěných na povrchu lebky nebo v průběhu sluchové dráhy.

Screeningové vyšetření pomocí akustických evokovaných potenciálů BERA reprezentuje nejužívanější objektivní metodu vyšetření sluchu. Kmenové odpovědi však nelze registrovat z běžného EEG záznamu, protože mají malou amplitudu. K jejich zobrazení nestačí ani filtrace vstupního signálu. Ke zvýraznění elektrických odpovědí se využívá metoda zprůměrovnění určitého množství odpovědí, kdy se poměr amplitudy odpovědi a amplitudy šumu pozadí zvýší.

Širokospektrý nebo filtrovaný klik vytvořený generátorem akustických stimulů je přiváděn do stimulačního sluchátka. Akustické evokované potenciály jsou snímány pomocí dvou aktivních elektrod umístěných na obou mastoidálních výběžcích a jedné indiferentní elektrody umístěné na čele. Měřený signál je zesílen, filtrován a počítačově zpracován - především zprůměrován. Výsledek je interpretován na displeji a zachycen zapisovačem.

Komplex vln BERA záznamu je tvořen sedmi až osmi vlnami. Amplituda odpovědi se pohybuje řádově do jednoho mikrovoltu. Místo její absolutní hodnoty se uvádí relativní amplituda, což je poměr absolutní amplitudy vlny k absolutní amplitudě vyvolané maximální stimulací. Latence je pro hodnocení BERA záznamu nejvýznamnější. Absolutní latence je dána intervalem od počátku stimulu k vrcholu odpovědi. Nejdůležitější jsou intervaly mezi vlnami I a III a mezi vlnami I a V. Porovnává se i stranový rozdíl intervalů latencí.

Otoakustické Emise (OAE)

Při pozitivní odpovědi oba tyto nedostatky eliminuje metodika vyšetření OAE (otoakustické emise). Přináší časnou a velmi přesnou informaci. Je použitelná již v prvních dnech života, je technicky nenáročná, rychlá a ekonomicky únosná. Pacienta vůbec nezatěžuje. Otoakustické emise (OAE) jsou zvuky, které jsou generovány mechanickými vibracemi zevních vláskových buněk hlemýždě a lze je objektivně zaznamenat ve zvukovodu.

Nejen přijímání, ale i vyzařování akustické energie hlemýžděm bylo teoreticky studováno již v roce 1948 Thomasem Goldem. Prakticky je prokázal profesor David Thomas Kemp v roce 1978. Bylo zjištěno, že hlavní roli při vzniku otoakustických emisí hrají zevní vláskové buňky a jejich kontraktilní elementy. Svou aktivní kontrakcí v závislosti na změně elektrického pole nebo iontového prostředí umožňují komplexní dynamické změny Cortiho orgánu. Otoakustické emise jsou tak vedlejším produktem zpětnovazebního procesu, který zvyšuje citlivost sluchového orgánu. Objev otoakustických emisí se stal v audiologii nejvýznamnější událostí poslední čtvrtiny 20. století.

Transientně Evokované Otoakustické Emise (TEOAE)

TEOAE jsou transientně evokované otoakustické emise vyvolané krátkými přerušovanými impulzy - nejčastěji kliky - a lze je zaznamenat pomocí zprůměrovací techniky (averaging). Ke stimulaci se nejčastěji používají kliky přiváděné do stimulačního sluchátka zvukovodové sondy. Signály zachycené pomocí vysoce citlivého elektretového mikrofonu uvnitř zvukovodové sondy jsou zesíleny, zprůměrovány a filtrovány.

Otoakustické emise lze registrovat již v prvních hodinách po narození, maximum však kolem třetího až čtvrtého dne života. U většiny nejsou emise výbavné ve kmitočtech do jednoho kHz. Amplituda odpovědí je cca o deset dB vyšší než u dospělých.

Celoplošný Screening Sluchu v ČR pomocí OAE

Vyšetřování sluchu pomocí měření otoakustických emisí (OAE) se dnes prosazuje ve všech vyspělých zemích: například v USA, Kanadě, Austrálii, Japonsku i v jihovýchodní Asii (Singapur, Jižní Korea). Rovněž v řadě evropských zemí se na tuto metodu zaměřuje pozornost. V České republice má univerzální screening sluchových vad u novorozenců a kojenců více jak třicetiletou tradici a je reprezentován zejména behaviorálním screeningem. Otázkou sluchových vad v dětském věku, jejich diagnostikou a následnou péčí se zabývají především ORL kliniky s dětskými odděleními a foniatrické kliniky, oddělení a stacionáře.

Pouze na některých pracovištích je screening prováděn pomocí otoakustických emisí (OAE), ale většinou u rizikových novorozenců. Provádění CNSS je podpořeno legislativně „Metodickým pokynem k zajištění celoplošného novorozeneckého screeningu sluchu a následné péče“ zveřejněným ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR v čísle 7/2012. Ačkoliv se situace v České republice zlepšuje, je zřejmé, že zatím chybí validní data o počtech vyšetřených dětí. Žádný orgán nesleduje, ve kterých porodnicích je CNSS prováděn.

Přestože existuje shoda o významu provádění screeningu sluchu, praktická realizace dosud významně zaostává. Ve většině krajů včetně Prahy lze dosud sotva hovořit o systému vyšetřování sluchu novorozenců.

Spolupráce Odborníků

Zavádění, organizování a sledování výstupů screeningu předpokládá úzkou spolupráci počínaje neonatology přes pediatry, ORL lékaře a foniatry konče. Na dobré úrovni je spolupráce v krajích, kde jsou koordinátory krajská ORL pracoviště.

Screening sluchových vad v novorozeneckém věku by měl být prováděn. U dětí narozených v termínu probíhá vyšetření v porodnici již druhý až čtvrtý den. Při jakékoliv nepříjemné manipulaci v citlivé části zvukovodu se dítě probudí a registrace je zcela znemožněna. Praxe ukázala, že je výhodnější provést otoskopii a tympanometrii až v případě nevýbavných OAE. Děti narozené předčasně procházejí screeningem až ve čtyřicátém postkoncepčním týdnu na novorozeneckém oddělení. Rodiče jsou pečlivě informováni a přicházejí s dítětem na první následné vyšetření sami za čtyři až šest týdnů. Druhé následné vyšetření je za čtyři týdny po prvním následném vyšetření. Při absenci OAE následuje tympanometrické vyšetření a otoskopické vyšetření.

Vyšetření pomocí evokovaných sluchových potenciálů je rovněž vhodnější indikovat jako první u dětí se zjištěnými vývojovými anomáliemi v oblasti horních cest dýchacích (například atrézie, stenóza choan, rozštěpové vady) a u rizikových novorozenců arteficiálně ventilovaných. Novorozencům s pravděpodobným postižením sluchu (podle BERA) jsou výhledově zajištěna detailní specializovaná vyšetření sluchu a příslušná péče foniatra, logopeda, genetika, psychologa a sociálního pracovníka podle charakteru postižení.

Význam Včasné Diagnostiky

Normální sluch je nezbytnou podmínkou rozvoje řeči a abstraktního myšlení dítěte především v časném věku. Nejdůležitějším obdobím pro rozvoj řeči a schopnosti se dorozumět je zvláště období prvních tří let života. Sluchová porucha ovlivňuje v neposlední řadě i rozvoj poznávacích schopností dítěte. Screening sluchu představuje systém opatření u všech narozených dětí, která slouží u novorozenců k odhalení dětí s poruchou sluchu.

Další systém péče pak umožňuje časně vyšetřit tyto děti a sluchovou poruchu potvrdit nebo vyloučit a v indikovaných případech pak realizovat potřebná opatření (sluchadlo, kochleární implantát) vedoucí k přirozenému vývoji dítěte. Ukazuje se, že provádění screeningu sluchu pouze u vybraných skupin, např. rizikových dětí, vede k „neodhalení“ cca 40 % vad u dětí, jejichž jediným handicapem je porucha sluchu. Screening sluchu by proto měl být prováděn celoplošně, tj. u všech novorozenců.

Sluch je nejdůležitější lidský smysl a jeho porucha je kladena z hlediska závažnosti hned na druhé místo za postižení mentální. Trvalá vada sluchu způsobuje velmi vážnou poruchu v komunikačním procesu. Od narození neslyšící jedinec má například jen nepatrnou šanci, že se naučí mluvit, číst a psát. Proto má včasná diagnostika sluchové vady zásadní význam pro úspěšnou rehabilitaci a přirozený vývoj dítěte. Čím dříve se na postižení sluchu přijde, tím jednodušší a efektivnější je rehabilitace.

Poruchy sluchu můžeme dnes velmi dobře korigovat. Sluchadlo by dítě mělo dostat co nejdříve - optimálně do půl roku věku, v případě hluchoty by kochleární implantát měl být voperován nejpozději mezi prvním a druhým rokem. Dostatečné sluchové stimuly jsou totiž nezbytné i pro část mozku, tzv. primární sluchové centrum a řečové centrum, které bez dostatečné stimulace zvukovými podněty postupně ztrácí svou výkonnost pro rozumění řeči. Dle dnešních poznatků je šance na plnohodnotný rozvoj řečového centra do konce čtvrtého roku věku.

Poruchu sluchu je třeba zjistit u novorozenců co nejdříve. Incidence těžké sluchové vady je u fyziologických novorozenců 1 : 1 000, v populaci rizikových novorozenců 20 až 40 : 1 000. Incidence středně těžké sluchové vady je u fyziologických novorozenců 6 až 12 : 1 000. Ročně se tedy rodí v ČR 600 až 1 200 dětí se středně těžkou a 100 dětí s těžkou sluchovou vadou. Cílem sluchového screeningu je tedy diagnostika sluchové vady v co nejmladším věku, tj. u novorozenců, aby včasná rehabilitace sluchu maximálně snížila negativní dopad sluchové vady na jedince.

Ideální průběh diagnostiky a léčby těžké sluchové vady je následující: screening do prvního měsíce, diagnostika sluchové vady do tří měsíců, rehabilitace sluchadlem nejpozději od šestého měsíce, ev. kochleární implantace do jednoho roku věku.

Vyšetření Sluchu u Novorozenců a Dětí

V České republice proto běží celoplošný screening sluchu novorozenců a také screening sluchu dětí ve věku 5 let, jehož cílem je včasný záchyt možné vrozené sluchové poruchy. Včasné odhalení vady umožňuje potřebnou následnou péči, která je zásadní pro zajištění správného vývoje dítěte.

Screening Sluchu u Novorozenců

Vyšetření sluchu obvykle probíhá v porodnici již 2.-3. den po narození. U fyziologicky narozených dětí se k vyšetření používá přístroj pro záznam tzv. otoakustických emisí (záznam odpovědi vnitřního ucha na zvukový signál). Vlastní vyšetření pomocí přístroje pro záznam otoakustických emisí zpravidla vykonává vyškolená dětská zdravotní sestra nebo odborný personál, například sestra či lékař na foniatrii nebo v ORL ambulanci.

Vzhledem k citlivosti přístroje je třeba, aby vyšetření bylo prováděno nejlépe během spánku dítěte nebo ve stavu klidné bdělosti, protože nedostatečné podmínky mohou ovlivnit přesnost měření. Do vchodu zvukovodu obou oušek novorozence je vložena malá sonda, která vydává slabé zvuky. Screeningový přístroj zaznamenává odpověď ve formě pozitivní (je přítomna odpověď) a negativní (odpověď nebyla zaznamenána).

Výsledky mohou být ovlivněny faktory, jako je hluk v okolí, přítomnost mazové zátky nebo technické problémy. Pokud je odpověď přítomna (screening je negativní), znamená to, že zevní část sluchové dráhy je v pořádku a dítě by mělo normálně slyšet. Pokud screening odpověď nezaznamenal (je pozitivní), neznamená to automaticky poruchu sluchu.

Nevýbavnost odpovědi může mít totiž celou řadu příčin. Vyšetření se však obvykle ještě jednou během hospitalizace zopakuje. Pokud ani u druhého měření nebyla odpověď zaznamenána oboustranně nebo se screening sluchu u novorozence již v porodnici z nějakého důvodu nerealizoval, je dítě odesláno na příslušné ORL nebo foniatrické pracoviště k vyšetření nejpozději do 6. měsíce věku. U rizikových novorozenců probíhá vyšetření sluchu na lůžku akutní intenzivní péče pomocí sluchových evokovaných kmenových potenciálů v obdobném schématu jako u novorozenců nerizikových.

Co to Znamená, Když jsou Otoakustické Emise Nevýbavné?

Nevýbavné otoakustické emise při screeningovém vyšetření pouze konstatují stav, že přístroj nenaměřil očekávanou reakci vnitřního ucha na zvukový podnět. Stačí překážka ve zvukovodu či tekutina ve středouší (například zbytek plodové vody po porodu) a výsledek může být zkreslen. Je to pouze známka, že se test musí opakovat.

Teprve pokud je reflex opakovaně nevýbavný, je nutno pomýšlet na poruchu sluchu a provést podrobnější vyšetření sluchu na specializovaném pracovišti. Teprve tímto vyšetřením je určeno, zda je porucha sluchu přítomna a případně jak je závažná. Může být lehčí, středně těžká či těžká.

Pokud během novorozeneckého screeningu vznikne podezření na vrozenou sluchovou vadu, je dítě odesláno do regionálního pedaudiologického centra nejpozději do 6. měsíce jeho věku, kde na základě podrobného specializovaného vyšetření by měla být tato domněnka potvrzena či vyvrácena.

Vyšetření Sluchu u Dětí do Tří Let

Vyšetření sluchu je povinnou součástí preventivních prohlídek u praktického lékaře pro děti a dorost. Praktický lékař, u něhož je dítě registrováno, má povinnost při první preventivní prohlídce ověřit, zda dítě po narození absolvovalo screeningové vyšetření sluchu. Orientační vyšetření sluchu je pak součástí preventivních prohlídek u dětí ve 4-5 měsících, 8 měsících, 12 měsících a 18 měsících věku. Od 3 let se sluch kontroluje při každé preventivní prohlídce, která by měla probíhat každé dva roky.

Vyšetření Sluchu u Pětiletých Dětí

Součástí preventivní péče o děti je také screening sluchu v 5 letech věku. Cílem je zahájit vyšetření ještě před povinnou školní docházkou a předcházet tak zpoždění ve vývoji komunikačních schopností a školních dovedností dítěte. Registrující praktický lékař pro děti a dorost (PLDD) informuje rodiče dítěte v rámci preventivní prohlídky v 5 letech o preventivním vyšetření sluchu u ORL lékaře nebo foniatra.

Seznam pracovišť zajišťujících screening sluchu dětí v 5 letech věku je uveřejněn na webových stránkách otorinolaryngologické odborné společnosti. Obsahem tohoto vyšetření je získání informace o proběhlých onemocněních, především prodělaných zánětech středního ucha, a informace o případném výskytu sluchové vady v rodině.

Vlastní vyšetření sluchu u pětiletých dětí probíhá metodou tónové audiometrie, která vyžaduje aktivní spolupráci dítěte. Je to nebolestivá metoda a probíhá v audiologické komoře nebo v tiché místnosti. Dítě pomocí sluchátek poslouchá tóny různých intenzit a frekvencí. Zdravotní sestra současně zaznamenává, jaké tóny dítě slyší, a otorinolaryngolog nebo foniatr následně vyhodnotí celé vyšetření a výsledek zapíše do zdravotního a očkovacího průkazu dítěte.

O vyšetření se vyhotovuje lékařská zpráva pro ošetřujícího dětského lékaře. Pokud je u dítěte zjištěna porucha sluchu, ORL lékař provede další vyšetření nedoslýchavosti a navrhne vhodný postup léčby či navazující péče. Veškerá vyšetření sluchu v rámci screeningu sluchu novorozenců i pětiletých dětí nebo preventivních prohlídek u praktických lékařů pro děti a dorost jsou hrazena z veřejného zdravotního pojištění.

tags: #akusticka #emise #novorozenci #screening

Oblíbené příspěvky:

• Definice a význam adaptace
• Ekolog v Karlovarském Kraji
• Zde najdete knihy o obnovitelných zdrojích energie
• Škola v přírodě Orlík: Ubytování
• Kytice z Dejvic