Autori Kulturní Ekologie: Pohled na Vztah Kultury a Prostředí

06.03.2026

Kulturní krajina a její aspekty jsou dnes frekventovaná témata kulturní a krajinné ekologie. Obor sociální a kulturní ekologie se jako jeden z mála nezabývá „jen“ přírodou nebo „jen“ společností, dvěma hemisférami, jež tvoří náš svět, ale především souvislostmi mezi nimi. A krize se týká především těchto souvislostí.

Kořeny kulturní ekologie nalézáme již v terénních výzkumech kulturních oblastí Ameriky, které provedli v prvních desetiletích 20. století Alfred Louis Kroeber a Clark David Wissler. Za zakladatele kulturní ekologie je považován Julian Haynes Steward, který ve 30. letech zkoumal vliv přírodního prostředí na životní způsob indiánských kmenů. Ve svém díle Theory of Culture Change: The Methodology of Multilinear Evolution (1955) položil základy kulturní ekologie jako vědní disciplíny.

Jako předmět studia kulturní ekologie pak Steward vymezuje studium procesů probíhajících v rámci určité kultury, které byly vyvolány potřebou adaptace na přírodní prostředí. Toto prostředí chápe jako důležitý, nikoli však absolutně determinující faktor. Kulturní a přírodní vývoj jsou v jeho pojetí spíše dva odděleně probíhající procesy, které se více či méně ovlivňují.

Dnešní obecná teoreticko-metodologická východiska kulturní ekologie je možné shrnout do čtyř základních premis (podle Malina, J. Kulturní ekologie nalezla své využití zejména ve výzkumech lokálních sběračsko-loveckých nebo pasteveckých společností, v nichž vztah k přírodnímu prostředí vystupuje nejvýrazněji a nejbezprostředněji.

Řada kulturních ekologů nezůstává pouze u výzkumu, ale věnuje se i dalším aktivitám. Vědci pracují jako dobrovolníci (např. v neziskových organizacích zaměřených na lidsko-právní problematiku), zabývají se enviromentálním vzděláváním a angažují se v environmentáních hnutích. Současné aktivity v rámci kulturní ekologie se pak snaží také zprostředkovávat dialog mezi odborníky a širší veřejností, stavět mosty mezi narůstajícím vědeckým poznáním a vzděláváním občanské společnosti a pomáhat při etablování tzv.

Čtěte také: Inspirace přírodou u českých autorů

Zájmy a postupy kulturní ekologie se často prolínají s těmi, kterými se zaobírá sociální ekologie nebo lidská ekologie (human ecology). Hranice mezi těmito směry jsou velice křehké (občas jsou používána jako synonyma) a spolupracují mezi sebou i s dalšími obory (např.

Kulturní ekologie se v ČR začala etablovat v devadesátých letech, konstituování vědního oboru do určité míry reflektovalo vývoj environmentálního hnutí. Na rozvoji oboru se významně podílela Jitka Ortová, která napsala první díla zaměřená na kulturní ekologii: Kulturní a sociální ekologie, Kapitoly z kulturní ekologie. Ortová začala také vyučovat kulturní ekologii na Katedře kulturologie FF UK.

V roce 1998 založila Hana Librová Katedru environmentálních studií na MU FSS v Brně, v roce 2001 pak vznikla pod vedením Ivana Ryndy na FHS UK v Praze Katedra sociální a kulturní ekologie, kde kulturní ekologii vyučuje známý antropolog Václav Soukup.

"Snažím se odepřít si všechno zbytné, třeba jsem nikdy v životě neměl vlastní auto. V Praze ho nepotřebuju," říká Ivan Rynda. Má-li svět vydržet způsobilý ke slušnému životu, musí se lidé uskromnit, tvrdí pedagog Ivan Rynda. Zakladatel katedry sociální a kulturní ekologie na Univerzitě Karlově sám nemá auto a jako obyvatel Prahy, moderního velkoměsta, spoléhá na veřejnou dopravu.

Výjimkou z "uvědomělé skromnosti" je podle něj cestování nezbytné pro poznávání podoby odlišných kultur a pro možnost učit se od jiných. "V rozporu s polovinou základních zásad Evropské unie proto tvrdím, že cestovat mají lidé, a nikoliv věci nebo spekulativní finanční kapitál," říká Rynda v rozhovoru pro týdeník Ekonom.

Čtěte také: Díla s podzimní tématikou

V 18. ročníku Ceny Josefa Vavrouška, kterou každoročně vyhlašuje děkan Fakulty sociálních věd, získali ocenění hned dva studenti z Katedry sociální a kulturní ekologie Fakulty humanitních studií UK.

2. místo: Mgr. Kateřina Léblová za studii Sociální motivace k ochraně přírody v ČR do roku 1956: Analýza vybraných chráněných území (vedoucí PhDr.

3. místo: Mgr. Jakub Hemala za studii Subjektivní blahobyt. Přístupy a hodnocení v EU-15 a ČR (vedoucí Ing.

Ocenění bude vítězům předáno dne 13. listopadu 2013 ve 14:00 hod. v Malé aule Karolina u příležitosti slavnostního zasedání Vědecké rady FSV UK.

Čtěte také: Ochrana přírody v červnu

tags: #autori #kulturní #ekologie