Bekasina Otavní: Výskyt a Biotop v České Republice

Tento příspěvek byl přečten3492krát!

Bekasina otavní (Gallinago gallinago) je charakteristickým druhem rašelinných a podmáčených luk či pastvin. Je u nás legislativně chráněna jako silně ohrožený druh (vyhláška č. 395/1992 Sb., v platném znění) a v Červeném seznamu ptáků ČR jako druh ohrožený (Šťastný et Bejček 2003). Bekasina otavní je též chráněna Bernskou i Bonnskou úmluvou a Dohodou o ochraně africko-eurasijských tažných vodních ptáků.

V minulosti byla bekasina otavní běžným hnízdícím druhem na většině území České republiky, od nížin po horské oblasti. Od 70. let 20. století ale její početnost dramaticky klesá, odhady ukazují o více než 90 %. Bekasina otavní je středně velký bahňák z čeledi slukovitých (Scolopacidae), typický dlouhým rovným zobákem, kterým vyhledává potravu v mělkých mokřadech a podmáčených loukách. Dorůstá délky 25-28 cm a v rozpětí křídel měří 44-47 cm. Samec i samice jsou zbarveni stejně - svrchu hnědě se světlými pruhy a tmavým skvrněním, spodina těla je bílá.

Popis Bekasiny Otavní

Popis: Bekasina otavní je středně velký pták z řádu bahňáků, přibližně velikosti kosa (délka těla 25-27 cm, rozpětí křídel 44-47 cm). Její nejnápadnějším znakem je mimořádně dlouhý, rovný a tenký zobák (měřící 6-7 cm), který je na konci mírně rozšířený a velmi citlivý na dotek. Celkové zbarvení těla je dokonale maskovací (kryptické), přizpůsobené životu ve vysoké trávě a rákosí. Převládají hnědé, béžové a černé tóny.

Svrchní strana těla je tmavě hnědá se složitým vzorem podélných světlých (béžových až nažloutlých) pruhů a tmavých skvrn. Spodina těla je bělavá, avšak hruď a boky mají výrazné tmavé vlnkování nebo proužkování. Přes temeno hlavy se táhnou charakteristické podélné pruhy - dva široké tmavé a tři užší světlé. Oči má velké, tmavé a posazené vysoko a poměrně vzadu na hlavě, což jí umožňuje široké zorné pole i při hledání potravy s hlavou skloněnou k zemi. Nohy jsou poměrně krátké, zelenavé nebo našedlé.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Výskyt a Prostředí

Výskyt a prostředí: Bekasina otavní má velmi rozsáhlý hnízdní areál, který zahrnuje většinu mírného a subarktického pásu Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zimuje v jižnějších oblastech Evropy, v Africe jižně od Sahary, v jižní Asii a na jihu Severní Ameriky, ve Střední a Jižní Americe. V České republice byla v minulosti poměrně běžným hnízdičem vhodných mokřadních lokalit. V důsledku masivního odvodňování krajiny a intenzifikace zemědělství v průběhu 20. století však její hnízdní populace dramaticky poklesla (odhaduje se o více než 95 %) a dnes je považována za kriticky ohrožený hnízdící druh.

Hnízdí již jen velmi vzácně a lokálně na nejzachovalejších mokřadních lokalitách, jako jsou rozsáhlejší slatinné a rašelinné louky, například na Třeboňsku, Českomoravské vrchovině, v Poodří a na několika dalších místech. Během jarního (březen-květen) a podzimního (červenec-listopad) tahu je však stále poměrně běžným migrantem a lze ji zastihnout jednotlivě nebo v malých skupinkách na vhodných místech po celé republice. Jižní Morava se svými rybníky, podmáčenými loukami a mokřady (např. v Podyjí, u Novomlýnských nádrží) představuje významnou tahovou zastávku.

Jejím životním prostředím jsou otevřené, trvale podmáčené nebo vlhké biotopy s měkkou půdou a nízkou, ale hustou bylinnou vegetací (trávy, ostřice, rákosí), která jí poskytuje dostatek krytu.

Biotopy Bekasiny Otavní

• Vlhké a podmáčené louky
• Rašeliniště
• Slatiniště
• Okraje rybníků

Druh je vázán na vlhké a podmáčené louky, rašeliniště, slatiniště či okraje rybníků. Preferuje nízký travní porost, který je pravidelně sečený nebo spásaný, a otevřené plochy bez souvislého porostu dřevin. Bekasina se na hnízdiště vrací od března, od poloviny dubna probíhá hnízdění. Typické jsou svatební lety samců, při nichž vydávají zvuk připomínající mečení (tzv. „mekání“), vznikající chvěním vnějších ocasních per. Hnízdo je umístěno na zemi v hustší vegetaci, snůška obvykle obsahuje čtyři vejce. O mláďata pečují oba rodiče a vzletnosti dosahují zhruba po pěti týdnech.

Potrava a Způsob Obživy

Živí se téměř výhradně drobnými bezobratlými živočichy, které vyhledává v měkké půdě, bahně nebo mělké vodě. Hlavní složku její potravy tvoří larvy hmyzu (zejména pakomárů, tiplic), kroužkovci (žížaly, nitěnky), drobní korýši a měkkýši. Potravu získává velmi charakteristickým způsobem - „pícháním“ (tzv. probingem) svým dlouhým citlivým zobákem hluboko do substrátu. Díky hmatovým tělískům na špičce zobáku dokáže kořist nahmatat i pod zemí a obratně ji vytáhnout.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Chování

Bekasina je velmi plachý a nenápadný pták, který se většinu dne skrývá v husté vegetaci a dokonale splývá s okolím. Při vyrušení se často přitiskne k zemi a spoléhá na své maskování až do poslední chvíle. Teprve když se nebezpečí přiblíží na několik metrů, prudce, s hlasitým vyplašeným zvukem (jako „keč“ nebo „skrejp“), vystřelí do vzduchu a rychle odlétá charakteristickým klikatým (cik-cak) letem, který ztěžuje její pronásledování predátorům.

Nejnápadnějším a nejznámějším projevem bekasiny je její tokový let, který předvádějí samci (někdy i samice) na jaře, zejména za soumraku a za úsvitu, ale i během dne. Pták při něm vystoupá do značné výšky (50-100 m) a pak se opakovaně vrhá střemhlav dolů. Během těchto střemhlavých fází roztahuje krajní ocasní pera, která proudící vzduch rozechvívá. Tím vzniká velmi specifický, daleko slyšitelný, mečivý, bzučivý nebo „bublavý“ zvuk, který bývá často přirovnáván k mečení kozy (odtud její německý název „Himmelsziege“ - nebeská koza) nebo k jakémusi bubnování.

Hnízdění

Hnízdí jednou ročně na zemi, v husté vegetaci na vlhkém, ale obvykle nezaplavovaném místě. Hnízdo je jen mělký důlek v zemi nebo v trsu trávy, skromně vystlaný suchými stébly. Samice snáší obvykle 4 (vzácně 3 nebo 5) vejce typického hruškovitého tvaru, která jsou zbarvena olivově, hnědě až žlutohnědě s velkými tmavými skvrnami, což zajišťuje dokonalé maskování. Na vejcích sedí převážně nebo výhradně samice po dobu 18-21 dní. Mláďata jsou nekrmivá (precociální) - brzy po vylíhnutí a oschnutí opouštějí hnízdo a jsou schopna sama si hledat potravu. Péče o ně bývá často rozdělena mezi rodiče: samice obvykle vodí první dvě vylíhlá mláďata, zatímco samec se stará o ta, která se vylíhla později.

Tah

Bekasina otavní je převážně tažným ptákem. Na hnízdiště v České republice přilétá v březnu a dubnu. Podzimní tah začíná již v červenci (nejprve odlétají dospělí ptáci po přepeření) a vrcholí v září a říjnu, poslední ptáci odlétají v listopadu.

Ochrana a Ohrožení

Zatímco celosvětově je bekasina otavní díky svému obrovskému areálu rozšíření stále hodnocena IUCN jako málo dotčený (Least Concern) druh (i když s klesajícím trendem populace v mnoha oblastech), v České republice je situace její hnízdní populace kritická. Je zařazena do kategorie kriticky ohrožených (CR) druhů a je přísně chráněna zákonem. Odhaduje se, že u nás hnízdí již jen několik desítek, maximálně nízké stovky párů. Zánik tradičního extenzivního hospodaření na vlhkých loukách (kosení, pastva).

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Hlavním důvodem úbytku je ztráta vhodných biotopů. Fragmentace krajiny a výstavba (např. rybníků) mají negativní vliv. Evropská směrnice o ochraně volně žijících ptáků (2009/147/ES) - druh zařazený do Přílohy II a III.Zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. - zvláště chráněný druh živočicha, prováděcí vyhláška č.

Vývoj Početnosti Bekasiny Otavní

Bekasina otavní hnízdila na většině území České republiky od nejnižších poloh až po horské oblasti. V řadě oblastí však již prakticky vymizela a její výskyt je omezen na poslední zbytky vhodných mokřadních biotopů.

Z výsledků mapování hnízdního rozšíření ptáků v letech 1973-1977 (Šťastný et al. 1987) a 1985-1988 (Šťastný et al. 1996) byl zřejmý relativně setrvalý stav populace na většině území ČR. Při prvním i druhém mapování byla bekasina otavní zjištěna ve 49 % mapovacích kvadrátů a odhad velikosti populace v ČR byl 1200-2400 párů.

Bekasina otavní patří v celé ČR k silně ubývajícím druhům, jak ukazují také celorepublikové výsledky Jednotného programu sčítání ptáků, které od roku 1982 zaznamenaly pokles populace o více jak 80 %! Bekasina otavní se tak v posledních 30 letech zařadila v ČR mezi nejvíce ubývající druhy ptáků (Voříšek et al.

Řada vhodných hnízdišť zanikla v minulosti odvodňováním a rekultivací mokrých luk, ale i dnes zanikají kvůli jejich degradaci, zarůstání, zalesňování či nevhodné výstavbě rybníků. V posledních letech je jedním z významných center hnízdících bekasin oblast Vysočiny, kde stále existují vhodné podmáčené a rašelinné louky pro její hnízdění. V letech 1989 - 2006 byl zaznamenán hnízdní výskyt bekasiny otavní na Vysočině na 123 lokalitách (Kodet 2009) a její početnost byla v tomto kraji v letech 2001 - 2004 odhadnuta na 150 - 300 párů (Kunstmüller et Kodet 2005). I zde však je zaznamenáván pokles obsazenosti lokalit, a to v posledních 20 letech v průměru o 0,71 % ročně (Kodet 2009), viz následující graf.

Tab. 1: Počet sledovaných lokalit s historickým výskytem bekasiny otavní (Gallinago gallinago) na Vysočině v letech 1989 - 2006 (Kodet 2009).

V době hnízdění vyhledává bekasina otavní vlhká místa s krátkým travním porostem, především mokré a podmáčené louky a jejich okraje, dále okraje rybníků s porosty ostřic, rašeliniště a další mokřady. Mohou to být také zamokřené části aktivních i opuštěných pastvin, zejména v blízkosti pramenišť. Bekasina se na hnízdištích objevuje od počátku března, hlavně však v jeho druhé polovině, a pak v dubnu. Na podzim odlétá od poloviny července až do října. Jednotliví ptáci protahují ještě i v listopadu, existují také doklady o přezimování u nás.

Zjišťování Přítomnosti Bekasiny Otavní

Po návratu na hnízdiště provádějí samci svatební lety; poletují třepetavým letem ve velkých kruzích a značné výšce (50 - 100 m) kolem teritoria, přičemž je tento let občas přerušen střemhlavým propadnutím i o několik desítek metrů. Poté pták vystoupá opět do zhruba stejné výšky a v letu pokračuje. Při propadnutí se bekasina obrátí do boční polohy, se strnulým tělem, polorozevřenými křídly, v nichž se pouze jemně chvějí letky. Na rozevřeném ocase odstávají obě krajní rýdovací pera, jejichž chvěním je za podpory proudu vzduchu od křídel vyluzováno hlasité „mečení“ (Hudec in Hudec & Šťastný 2005), na Vysočině tradičně nazývané spíše jako „mekání“.

V době hnízdění lze od obou pohlaví zaslechnout několikrát opakované dvouslabičné zvuky znějící úsečně jako ty-ke nebo ti-ke, tzv. „tikání“. Zvukové projevy bekasin, ať už hlasové (tikání) či instrumentální (mekání), lze velmi dobře využít pro zjišťování přítomnosti či nepřítomnosti druhu na lokalitě, a to nejlépe metodou akustického mapování pomocí digitálních zvukových záznamníků, čímž lze podchytit i skrytě žijící a noční druhy. Touto metodou se podchytí všechny akusticky se projevující druhy vyskytující se v okolí záznamníku.

Dnes již drtivá většina párů hnízdí pouze jednotlivě, na vhodných místech mohou však páry hnízdit velmi blízko sebe. Vzhledem k současnému stavu populace se ale s hnízděním více párů pohromadě setkáváme jen ojediněle. Páry se tvoří na hnízdišti. Hnízdí od konce března do konce července, druhé hnízdění je u nás možné, zatím ale neprokázané. Hnízdo je vždy umístěné na zemi, v hustším porostu a dobře ukryté. Snůška je tvořena 4 vejci, jiný počet vajec je vzácný. Na vejcích, která jsou pravděpodobně snášena denně, sedí pouze samice. Doba sezení je 19-21 dnů, mláďata se líhnou téměř současně a po oschnutí jsou odváděna od hnízda pryč.

Ochrana Hnízdišť Bekasiny Otavní

Ochrana hnízdišť bekasiny otavní (Gallinago gallinago) spočívající v péči o podmáčené a rašelinné louky takovým způsobem, aby odpovídaly životním nárokům tohoto druhu. Vzhledem k tomu, že obdobné životní nároky na biotop má řada dalších chráněných, ohrožených a vzácných druhů, můžeme považovat bekasinu za vlajkový druh ochrany těchto stanovišť. Kvalitní funkční biotop je zárukou pro úspěšný životní cyklus velkého množství na něj vázaných druhů organismů.

Bekasina otavní je silně ohroženým druhem ptáka z řádu bahňáků, který nejčastěji hnízdí na pravidelně sečených rašelinných a podmáčených loukách. Tyto biotopy, které hostí řadu dalších vzácných a ohrožených druhů, představují v dnešní krajině již jen malé izolované ostrůvky, o které je nutné pečovat.

Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině se zabývá ochranou a výzkumem ptáků a jejich lokalit a prostřednictvím našeho Pozemkového spolku Gallinago se zabýváme i praktickou péčí o přírodně cenné lokality. Bekasina otavní (Gallinago gallinago) se stala naším vlajkovým druhem, neboť se jedná o typický druh rašelinišť, rašelinných a podmáčených luk, které hostí i řadu dalších chráněných, ohrožených a vzácných druhů.

tags: #bekasina #otavni #výskyt #a #biotop

Oblíbené příspěvky:

• Správné třídění polystyrenu
• České ekologické zemědělství a dotace
• Inspirace pro upcyklaci a recyklaci
• Skládka prasat Čáslav
• Divoká příroda Aljašky