Bez Odpadu, Minimalismus a Veganství: Co To Je?

V posledním desetiletí se u nás více prosazují různé udržitelné, zelené či environmentálně příznivé životní styly.

Rozšiřuje se vegetariánství a veganství, trendem je pěstovat si svou zeleninu či sbírat divoké rostliny k jídlu, budují se přírodní zahrady, rozmáhá se přírodní stavitelství, lidé dávají přednost přírodní kosmetice.

K tomu se přidávají úplně nové směry jako život bez odpadu nebo udržitelná móda, které přesahují klasické způsoby recyklace. Kdo chce žít s přírodními materiály, staví si dům z obnovitelných zdrojů jako je hlína a sláma, a kdo bere recyklaci vážně, pořídí se kompostovací wc.

Přibývá lidí, kteří si upravují domy na energeticky soběstačné tzv. ostrovní systémy. Environmentálně uvědomělý přístup k životu se projevuje i v nových rodičovských stylech nebo domácím léčení.

V tomto textu se pokusím ukázat, že ekologicky příznivý životní styl už není jen záležitostí několika málo dobrovolně skromných jedinců a rodin, které se odstěhovaly na venkov, ale že se šíří v sítích a skupinách a to nejen díky alternativním médiím, které ho propagují, a sociálním sítím na internetu.

Čtěte také: Tlaková Myčka 14mm pro Odpady

Udržitelnou spotřebu můžeme chápat jako nahrazení nákupu výrobků a služeb, které nejsou šetrné k přírodě, takovými, které na ni mají menší negativní dopad.

Patří sem konzumace biopotravin a lokálního ovoce, zeleniny či nově nákup květin, které nemusely cestovat na dlouhé vzdálenosti.

Vedle toho se rozvíjí nakupování potravin, především sezónní zeleniny, ale i jiných produktů, v rámci projektů KPZ (komunitou podporované zemědělství), kdy se domluví skupina lidí a dopředu financuje ekozemědělce, který jim pak v průběhu roku dodává čerstvé potraviny.

Udržitelná spotřeba zahrnuje i nákup eko čisticích prostředků a kosmetiky, používání látkových plen a alternativních hygienických produktů pro ženy (látkové vložky, kalíšky).

Trh s biopotravinami a dalšími biovýrobky roste, a to nejen ve specializovaných prodejnách a restauracích, které přibývají ve velkých městech a rozšířily se i na maloměsta, ale i v supermarketech.

Čtěte také: Problémy se sádrou v odpadu?

Další podskupinu udržitelných životních stylů můžeme oproti tomu nazvat „antikonzum“, kam bych volně zařadila dobrovolnou skromnost či jednoduchost, „downshifting“ (zpomalení životního tempa, orientace na jednoduchost a spokojenější životní styl místo materiálních hodnot) a nekonzumní jednání ve formě odmítání určitých neetických výrobků či služeb z důvodů environmentálních (poškozování přírody, zvyšování uhlíkové stopy) či sociálních (dětská práce, vykořisťující zaměstnání).

Lidé, kteří se vydali cestou udržitelného životního stylu, se pokoušejí do svého života včlenit různé přístupy a kombinovat různé prvky.

Neznamená to, že všichni praktikují všechny složky udržitelného životního stylu ve všech oblastech, ale některým se daří začlenit celou paletu změn směrem k udržitelnosti do své každodennosti.

Při přechodu na udržitelný životní styl a především udržitelnou spotřebu je nutné neustálé rozhodování, aktivní přístup k informacím ohledně původu a složení potravy, oblečení či energií.

V praxi je tak člověk neustále vyzbrojen arzenálem vědomostí: Takový uvědomělý spotřebitel má v hlavě kalkulačku kilometrů, mapu světa, haldu přečtených článků o fair trade, tabulku škodlivých aditiv.

Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět

Pojem soběstačnost je dnes velmi skloňován, jde o termín, který dává název organizacím (Akademie soběstačnosti), knihám (Encyklopedie soběstačnosti, edici Klíč k soběstačnosti), kurzům a vzdělávacím akcím (Letní škola soběstačnosti), stojí v podnázvu či ve výčtu témat festivalů (Greenfest v Liberci, Allfestival Litoměřice 2016 s tématem soběstačnost, přírodní stavitelství, ekohospodaření) a tak dále.

Soběstačnost se dnes stala populární záležitostí, ale je potřeba rozklíčovat, co se pod tímto pojmem skrývá.

Soběstačnost má řadu projevů, přičemž některé se dají zařadit do praxe udržitelného životního stylu, a jiné už méně, i když s ním souvisejí, neboť lidé, kteří se snaží o soběstačnost v eko-bio oblasti, mají také sklon přistupovat soběstačně i k dalším sférám života jako je například rodičovství a vzdělávání (domácí porody, domácí vzdělávání).

Soběstačnost zde znamená převzetí zodpovědnosti za sebe, za své zdraví, za péči o své děti na sebe, svou rodinu, případně komunitu.

Soběstačnost v tomto smyslu představuje odklon od veřejných institucí jako je zdravotnictví, porodnictví či školství, ale i zemědělství a průmyslové výroby a přenesení aktivity a zodpovědnosti zpět do domácnosti.

Snahy o soběstačnost tak lze vnímat jako širší proces „deinstitucionalizace“, neboli odklonu od a nedůvěru v autority, expertní systémy a státní instituce.

Samozásobitelství čili produkce vlastních potravin, pěstování zeleniny, ovoce, brambor a dalších plodin dnes opět získává na popularitě.

Nejde ale jen o pěstování a spotřebu potravin, kromě přímé spotřeby znamená i zásobení se „na zimu“, na uskladnění, s čímž jde nutně ruku v ruce umění zpracování potravin v různých formách jako je sušení, zavařování nebo kvašení; kromě pěstování vlastních produktů z vlastní zahrady zahrnuje i sběr v přírodě (například bylin); kromě pěstování a konzumace plodů představuje i semenaření, to znamená selekci a uchování semen na příští sezonu.

S tím souvisí potřeba umět různé zemědělské práce (pěstování rostlin nebo třeba i chov a dojení zvířat, včelaření), ale i řemesla (pečení chleba, výrobu sýrů, tkaní či plstění).

Řada lidí, kteří chtějí praktikovat samozásobitelství, se tak stěhuje z měst na venkov, do vesnice či na samotu.

Zahradničení se dnes nese v duchu tvorby „přírodních“, „permakulturních“ či „rodových“ zahrad, které respektují přírodní procesy, cykly a soužití jednotlivých druhů rostlin a živočichů.

O soběstačnost usilují často v oblasti získávání energie a zdrojů, tady soběstačnost vystupuje spíše ve smyslu nezávislosti na velkých dodavatelích energie.

Tento přístup k životu ovlivnila mezinárodní hnutí jako permakultura či hnutí rodových statků inspirované romány Anastázie od Vladimira Megreho, které inspiruje k pořízení si rodového statku, minimálně s hektarovým pozemkem, postavení přírodního domu, pěstování vlastních potravin a soběstačnému životu.

Tvoření se rozvíjí i v oblasti výroby domácí drogerie a kosmetiky, často za použití tradičních čisticích prostředků (jako je ocet, soda, sůl), případně se vymýšlí nové postupy, jak dosáhnout kýženého výsledku s použitím jen obyčejných věcí (například tzv. metoda „no poo“ představuje mytí hlavy žitnou moukou nebo jen čistou vodou).

Kupování a vyhazování odpadků je dnes už tak běžné, že se nad ním málokdo pozastaví.

Jakoby mantra dnešního světa zněla: nakoupit-vybalit-vyhodit. Zvykli jsme si na ni. A zpohodlněli.

Jenže systém koš-popelnice-skládka nás zbavuje vlastní zodpovědnosti. A to je velký průšvih.

Problém není plast jako takový. 1. Lidstvo neumí s plasty zacházet. Jejich nadužívání způsobuje problémy, kterým zatím neumíme efektivně zabránit. Množí se mikroplasty v mořích. Přibývá plastů v útrobách mořských živočichů, které ohrožuje na životě. 2. Mnoho plastů je nerecyklovatelných a v přírodě hůře rozložitelných. O odpadek vyhozený před sto lety tak můžete klidně zakopnout ještě dnes.

Třídění a recyklace plastů je jen řešením důsledku. Třídění a recyklace celý problém s plasty jen nepatrně zmírňují, ale neřeší úplně. A bohužel taky způsobují, že každý z nás nevědomky usíná na vavřínech. Myslíme si, že děláme dost.

Žijeme ve světě, kde je normální věci hromadit. Nakupujeme na blbou náladu a plníme si domovy jednoúčelovými udělátky.

První pravidlo novodobého směru zero waste (života bez odpadu): „refuse“ čili odmítnout. Říct NE věcem, které by nám posloužily jednou a pak zbytečně zabíraly místo v naší domácnosti.

Je to filozofie (či životní styl, chcete-li), která hledí daleko do budoucnosti. Není ani žádnou modlou, jejímž cílem je nulová produkce odpadu.

Možná jste se právě rozhodli změnit způsob, jakým o nákupech přemýšlíte. A možná už jste ostřílení bezodpadoví matadoři. Při vystupování ze zajetých kolejí na sebe netlačte. Jděte pomalinku, po malých krůčcích.

První cesta člověka bezobalového by měla ideálně vést do nějakého bezobalového obchodu. I v tom našem malém českém rybníčku už rostou jako houby po dešti.

V bezobalových obchodech ale na mnoha místech neseženete ovoce, zeleninu nebo chleba. Pokud tedy nemáte vlastní výpěstky a chodíte na trh nebo do klasického supermarketu, vezměte s sebou alespoň látkové pytlíčky.

Naštěstí máme svobodnou vůli, nemusíme se podřizovat tomu, co nám nabízí výrobci, ani módním trendům. Na nákup můžeme vyrazit klidně se síťovkou po babičce.

Kromě toho, že PETky jsou ekonomický i ekologický nesmysl, voda v nich není tak často kontrolována jako ta kohoutková. Nejlepší je tedy napustit si vodu doma do skleněné lahve, případně termosky.

Vánoce, narozeniny, svátky a další příležitosti k obdarování schramstnou velkou spoustu papírů, mašliček, pytlíčků a ozdob. Nezřídka z plastu. Zbytečně. Balit jde mnohem šetrněji.

Recyklujte, upcyklujte, využívejte bazary, second-handy, internetové portály pro darování věcí. Než něco koupíte, rozmyslete se. A zvažte, jestli si věc nemůžete půjčit.

Když na něco například nadávám, tak se mnou rodina i přátelé souhlasí - například teď na dovolené s rodiči jsem bědovala, že na baru dávali dvě brčka do jednoho koktejlu a rodiče souhlasili, že je to zbytečné plýtvání.

Obzvláště v poslední době mi připadá, že je na sociálních sítích „trendem“ shazovat každého, kdo nedělá všechno na sto procent perfektně. Jakmile někdo například řeší minimalismus odpadu, ale jí maso, je za to okamžitě ukamenován. Když někdo je vegan, ale kupuje si avokádo, tak přeci není vůbec ekolog, protože má jíst místo toho místní produkty.

Každý máme svou vlastní cestu a je skvělý, pokud někdo dělá něco pro lepší svět. I malé semínko může jednou vyrůst - vidím to i u sebe. Začalo to veganstvím, pokračovala menstruačním kalíškem a jelo dál a dál.

“Žít ekologicky” pro mě znamená snažit se žít tak v souladu s přírodou jak jen je toho jedinec momentálně schopen. S tím, že pro každého je ten rozsah samozřejmě jinak velký a ideálně by se měl prohlubovat.

Minimalismus jde často ruku v ruce se zero waste. Je založen na filozofii “čím méně toho máte, tím jste šťastnější” a dokáže ulevit Vašemu domovu, peněžence i životnímu prostředí - a přesně proto ho v Zero Waste Life máme tak rádi.

První krok k tomu, mít méně věcí, je zastavit proud, kterým se do našeho života věci valí. Nekupujte něco jen proto, že to “vypadá užitečně” a možná to jednou použijete. Nekupujte další obleční, kterého už máte plnou skříň jen proto, že je ve slevě. Nekupujte věci, které jste neměli v plánu kupovat.

Nastavit si takové jednoduché pravidlo a projít všechny věci ve Vašem domě je často první věc, co udělat, když začínáte s minimalismem.

tags: #bez #odpadu #minimalismus #veganstvi #co #to

Oblíbené příspěvky:

• Zajímavosti Finska
• Ekologické Mikiny pro Ženy
• Kosmetika netestovaná na zvířatech
• Odvoz odpadu - Dolany
• Informace o Skladce Zelené Pustiny