Pobyt v přírodě je ideální způsob, jak si vyčistit hlavu, načerpat energii a na chvíli uniknout od každodenního shonu a strávit čas v klidu a tichu. Bloumat lesem, slyšet zpěv ptáků, občas zahlédnout nějakou tu srnku, užít si výhled, sbírat houby či maliny, přinést si podzimní listí nebo se ponořit do tmy s hvězdným nebem nad hlavou - to vše jsou činnosti, které jsou považovány za pozitivní vedlejší účinky přírody, potažmo lesa. Přespání v horách je jedním z nejintenzivnějších zážitků, které si můžeš z přírody odnést. Noc pod hvězdami, v závětří lesa nebo na hřebeni s výhledem na východ slunce - to jsou chvíle, kvůli kterým se vyráží ven.
Stanování v ČR je obecně velmi přístupné jak v přírodě, tak i v kempech. Kempů je po celém našem území nespočet. Mnoho turistických tras má vyhrazená místa pro táboření. Nejprve zdůrazněme, že vstup do lesa nelze bezdůvodně zakázat, a to ani v případě soukromého lesa. Jde o ochranu práv veřejnosti čerpat pozitivní vedlejší produkty přírody, což je rozdíl třeba proti USA, kde majitel může vstup nepovolaným osobám libovolně zakazovat.
Zjistěte si pravidla: Přečtěte si pravidla pro stanování v konkrétním regionu. V lese můžete zůstat i přes noc a nikdo vás nemůže žádným způsobem omezovat.
České zákony umožňují v přírodě volně “nocovat”. Definice tohoto termínu se ustálila na tvrzení, že jde o jednorázové přespání bez znaků dlouhodobějšího pobytu. Příkladem nocování je například položení karimatky a zalehnutí ve žďáráku, či přespání v hamace.
Druhým termínem, který zákony zmiňují, je táboření. Tím je například vícedenní pobyt na jednom místě, kde si postavím stan, vykopu latrínu, založím ohniště a natáhnu šnůry na prádlo. Hranice mezi těmito termíny není v zákoně úplně jasná, nicméně už fakt, že o nich víte, vám pomůže v případě jakýchkoliv problémů.
Čtěte také: Heraklit a odpad
Nocujete v bivaku v houští, pořídili jste maskáčovou plachtu a snažíte se o maximální neviditelnost? Je to určitě dobrý způsob, jak se vyhnout nechtěné pozornosti. Já jsem naopak od tohoto stylu přešel raději k řízené pozornosti. Moje motivace je prostá. Vím, že nedělám nic zakázaného a moje zkušenost s “kontrolami” je jen dobrá - narazil jsem na rozumné muže.
Pamatuji si tu hrůzu, když jsem spal v Brdech a celou noc se ozývaly výstřely, občas někdo kolem projel na čtyřkolce. Distancuji se od novinových článků, které myslivce prezentují jako “opilce a vrahy”, nicméně se při lovu zvěře používají střelné zbraně a raději budu velice dobře vidět, než abych se náhodou ocitnul v něčím hledáčku. Pokud takové riziko považujete za nereálné, čtěte tento případ, kde šlo jen o jednu ránu na tmavý bod uprostřed louky před rozbřeskem.
Nerozdělávejte oheň, nedělejte hluk, nevyhazujte v lese odpadky, nekácejte stromy, neničte ani jiné rostliny. Rozdělávání otevřeného ohně je povoleno 50m od hranice lesa. V lese si tedy ani nezakouříte, uvařit si musíte vždy na povoleném místě (ohniště), s povolením majitele či na louce. A pozor na sucha! Je povoleno z lesa odnášet klestí do 7 cm v průměru (suché, bez kůry, na zemi ležící). Biologický odpad se po sobě snažte zahrabat, vše ostatní si po sobě odneste. V CHKO či v soukromých lesích je povoleno sbírat lesní plody a houby.
Podle toho, na jakém pozemku se nacházím, se odvíjí množství zákazů, které se mě týkají:
Ale vysvětlujte to uprostřed noci majiteli, který vás se svým dobrmanem Rexem přišel důrazně požádat o opuštění jeho pozemku. Pokud se nevyhnete nepříjemnému probuzení a budete si jistí, že děláte maximum proto, abyste dodrželi platné zákony, zkuste svoje jednání slušně vysvětlit. Lesní stráž, strážce NP či majitel pozemku jistě rádi uslyší, že jste informovaní, přírodu nepoškozujete a ráno po sobě uklidíte a půjdete. Výhrůžky soudem, stížností na zneužití veřejné pravomoci či přetahovačky o pokutě nebo správním řízení bych vždy nechal až na úplný konec a raději se domluvil.
Čtěte také: Pardubický kraj: Tipy na víkendový výlet
Tip redakce: Na mapy.cz najdete krásné značky označené jako Přístřešek či Nocoviště. Nemůžete-li se z jakéhokoliv důvodu vzdát spaní ve stanu, dělejte tak maximálně opatrně, využívejte primárně kempy a oficiální místa určená k táboření.
Sólo kempování nabízí jedinečnou příležitost k vlastnímu osobnostnímu růstu a regeneraci, ale vyžaduje pečlivou přípravu, zejména pro ty, kteří výzvám v přírodě čelí poprvé. Před plánováním výletu do přírody by se měli táborníci také projít všechny dostupné a zároveň rozumné rady, včetně toho, jak se chovat v nebezpečných situacích. Dál by se měli naučit důvěřovat svým instinktům a překonávat strach z neznámého.
Kromě trojí kontroly počasí, příjezdu do kempu před západem slunce a toho, že nikdy necestuje bez podpalovače, si Gay s sebou bere i pár věcí, které pomáhají zmírnit případné nervy během pobytu mimo civilizaci. Bere si s sebou například sáček sušenek Oreos, aby si mohla udělat „s'more-eos“ (Tradiční americká táborová pochoutka. Táborníkům, kteří se poprvé vydávají na sólo kempování doporučuje, aby zakotvili k táboření někde, například ve státním parku, kde je na dohled více dalších táborníků.
Lissie Kretsch, zkušená strážkyně Yosemitského národního parku, zdůrazňuje, že je důležité plánovat dopředu. „Než se vydáte na túru nebo kempování, je nezbytné si udělat průzkum a znát své limity a možnosti. Tato příprava zajistí, že se postaráte nejen o sebe, ale budete také respektovat životní prostředí.“ Dodává: „Nezávislost při samostatném táboření znamená, že nejste jen na cestě, ale máte pod kontrolou každý aspekt svého zážitku, proto je velmi důležité být dobře připraven a uvědomovat si sám sebe.“
Sólo kempování může do jisté míry vyžadovat, abyste vystoupili ze své komfortní zóny. A to je rozhodně důvod, proč ho zažít. Zkušení táborníci však upozorňují, že stejně jako jde o to dokázat něco sobě, nikdy byste neměli cítit tlak na to, abyste něco dokazovali ostatním.
Čtěte také: Wellness v přírodě jižních Čech
„Naslouchejte své intuici. Pokud se vám něco nezdá nebo se necítíte bezpečně, sbalte se a jděte,“ říká Gay. „Nikomu nic nedokazujete. Intuice je náš první přirozený obranný mechanismus - jako když kočce vstávají chlupy. Naslouchejte jí a také tomu, co vám říkají vaše smysly.“
Generální ředitelka organizace GirlsFightBack Nicole Snellová našla bezpečné útočiště v přírodě, když jako dítě žila v domácnosti, kde ji týrali. V následujících letech se snažila přeformulovat negativní a omezující narativy týkající se sólového pobytu v přírodě a místo toho je doplnit o nástroje pro zvyšování povědomí a stanovování hranic, které mohou vštípit pocit připravenosti a posílení.
„Pobyt v přírodě není ze své podstaty nebezpečnější než chůze po ulici, ale máme pocit, že jsme bezmocní, protože jsme sami, ale to není pravda,“ říká. „Pokud vás někdo napadne, je to proto, že je útočník, a ne proto, že jste řekli nebo udělali něco, co ho k tomu přimělo. Stanovení hranice je mnohem pravděpodobnější, že situaci odvrátí, než že způsobí její eskalaci.“
Snell poznamenává, že ženy se často na cestách mohou příliš starat o to, aby byly při interakci s cizími lidmi milé, a to často na úkor vlastních pocitů, vlastního pohodlí, nebo dokonce vlastní bezpečnosti. Prosazuje, že každý člověk má plné právo stanovit si své vlastní hranice, a že i když můžete s cizími lidmi komunikovat příjemně, nikdy byste neměli dávat najevo, že jste sami, ani byste neměli ostatním sdělovat polohu svého tábořiště.
Snell vzpomíná, že její otec neměl v mládí povolen vstup do národních parků. Historie našich národních parků se vyznačuje odrazem našich společenských předsudků - segregační zákony platily v parcích až do 50. let 20. století. I po desegregaci zůstaly národní parky po značnou část počátku 20. století vyloučené jako další veřejné instituce. Nedostatečná rozmanitost ve venkovním prostoru platí i dnes, kdy 77 % návštěvníků národních parků jsou běloši.
„Jako lidé jsme s přírodou tak hluboce spjati a v mnoha ohledech se stala nepřístupnou,“ říká Snell. „Zejména pro lidi barevné pleti a původní obyvatele, kteří byli násilně odstraněni ze své vlastní země a neměli přístup ke svým vlastním posvátným prostorům a kultuře.“
Ne všude je spaní v přírodě povolené, případně má svá pravidla. Ve článku se podíváme na to, jak se na přespání v přírodě dívá zákon v České republice a na Slovensku. Základem je rozlišovat, zda nocujete nebo táboříte. Usínání pod otevřeným nebem, za zvuků přírody a hvězdami nad hlavou. A rána? Ta voní po rose a volnosti. Spaní venku pod hvězdami nabízí nádherné a nevšední zážitky.
V České republice je táboření v přírodě mimo vyhrazená místa zakázáno, je však povolené tzv. nocování. Pojďme si říci, co který výraz znamená.
Definice táboření a nocování není v zákoně zcela přesně specifikována. Oblíbené přespání ve stanu jednu noc na jednom místě tak lze označit za hraniční situaci. To bohužel také znamená, že je potenciálně problémové a pokud na vás narazí zástupce příslušných orgánů, můžete dostat pokutu.
| TÁBOŘENÍ | NOCOVÁNÍ | |
|---|---|---|
| Spaní | Ve stanu nebo přístřešku | Pod širákem (karimatka nebo hamaka) |
| Pobyt | Vícedenní pobyt na jednom místě | Jednorázové přespání |
| Oheň | S rozděláním ohně | Bez rozdělání ohně |
| Stopy | Na místě zůstávají stopy po stanování | Na místě nezůstanou žádné stopy |
Naprosto legálně lze v ČR stanovat pouze na místech k tomu určených:
Zde je za dodržení stanovených podmínek možné přespat i ve stanech. Najdeme je např. v NP Šumava.
Na Slovensku jsou podmínky pro spaní v přírodě přísné z důvodu vysokých nároků na ochranu přírody. Pokud se chystáte navštívit turisticky zajímavá místa, a především národní parky. Vysoké a Nízké Tatry - stanování, nocování i rozdělávání ohně zakázáno! V případě odhalení lesní stráží by vás čekala nemalá pokuta. Přespat venku můžete v Tatrách pouze na vyhrazených místech - v oficiálních tábořištích a kempech. Přenocovat na místech, kde se to nesmí, není dobrý nápad nejen kvůli hrozícímu postihu, když si vás všimne lesní stráž, ale také reálně hrozí, že narazíte na agresivní šelmu, medvěda nebo vlka. Nocování na místech tomu určených není jen o dodržování pravidel, ale i o vlastní bezpečnosti.
Při přespávání v přírodě, ať už pod širým nebem nebo ve stanu, je důležité si uvědomit, že se nacházíte v prostředí, které si zaslouží úctu a ohleduplnost. Respektování přírodních zákonitostí i legislativních omezení není jen otázkou dodržování pravidel, ale především projevem slušnosti a zodpovědnosti vůči krajině i ostatním návštěvníkům.
Některé činnosti jsou zákonem výslovně zakázány, jiné jsou nepřípustné z etických či ekologických důvodů. Vyvarujte se jim nejen při nocování, ale i při běžném pohybu přírodou. Pomůžete tak zachovat krajinu v co nejpřirozenějším stavu i pro další generace.
Chystáte se přespat v přírodě? Pak byste neměli zapomenout několik důležitých věcí. Až se budete balit na cestu, zkontrolujte, zda máte vše z následujícího seznamu.
Ukázkový případ toho, jak se nechovat v přírodě, je stavění kamenných mohyl, mužíků, komínků, věžiček, pyramid. Ať už jim říkáte jakkoliv, nikdy je nestavte. Ničíte tak přírodní geologické procesy, které trvají statisíce let. Na kamenech rostou rostliny důležité pro místní ekosystém a pod nimi se skrývají malí živočichové a kladou na ně vajíčka, třeba ohrožená ryba vranka obecná. Kameny představují pro spoustu živočichů útočiště a prostředek k přežití a odnášením kamenů jim toto prostředí ničíte.
Každého může potkat situace, kdy se ocitne v neznámém prostředí daleko od svého obvyklého pohodlí a kde bude nucen čelit podmínkám, které pro něj nejsou úplně běžné. S jakými riziky je třeba v přírodě počítat?
Během bouřky je velmi důležité na sebe dávat pozor. Určitě se vyhněte místům, která mohou být náchylná k zaplavení nebo sesuvu půdy. Zastihne-li vás bouřka, snažte se zachovat klid a vyhnout se panice. To vám pomůže zůstat v bezpečí a vyhnout se ztrátě. Máte-li s sebou nějaké věci, například baterku nebo vysílačku, nezapomeňte je používat s rozmyslem. Především se nesnažte před bouřkou utéct. Pokud zrovna rybaříte, neváhejte ani minutu, že by vás bouřka obešla, a všechno ukliďte. Voda funguje jako magnet a mohlo by vám hrozit nebezpečí zásahu. Nejlépe uděláte, když se od vody vzdálíte.
Pokud se vydáte do přírody, kde se vyskytují medvědi, je dobré být připravený na případné setkání a vědět, jak se v takové situaci zachovat. Za prvé, nepřibližujte se k medvědovi. Pokud medvěd o vaší přítomnosti neví, obejděte ho. Pokud medvěd ví, že tam jste a nezdá se, že by ho to obtěžovalo, pomalu ustupujte a přitom se k němu dívejte čelem. V případě, že je již jasné, že medvěd neodejde, zůstaňte v klidu a především neutíkejte. To by mohlo vyvolat pronásledování. Pomalu zvětšujte vzdálenost mezi vámi a pomalu se vzdalujte.
Laviny představují vážné nebezpečí především v horských oblastech, kde je jak dostatek strmých svahů, tak dostatečná mohutnost sněhové pokrývky. V českých horách jsou přesně vymezeny lokality lavinového nebezpečí, které jsou v zimním období označeny a je zakázáno do nich vstupovat (riskujete nejen svůj život, ale i poškození životního prostředí). Pohyb v oblastech, kde může dojít k pádu laviny, je sám o sobě rizikovou činností a bez důkladné přípravy rozhodně nedoporučujeme takovouto lokalitu navštěvovat.
Pochlazení je závažný stav, který se vyznačuje poklesem centrální tělesné teploty a postupným útlumem vědomí, dýchání a oběhu. Pro vznik podchlazení stačí, když je venku „pouze“ chladno, nemusí mrznout. Riziko vzniku podchlazení závisí na okolní teplotě, délce působení chladu a kvalitě oblečení, situaci zhoršuje vítr. K podchlazení snadněji dojde u malých dětí, starších lidí, při závažném zranění nebo intoxikaci např. alkoholem.
tags: #bezpecny #pobyt #v #prirode #zasady