Biologické Principy Ochrany Přírody

18.04.2026

Biologie ochrany přírody či environmentální biologie je v současnosti jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejících oborů "zelené" biologie, tedy té, která se věnuje komplexnějším organizačním úrovním života od jedince přes populace a společenstva k ekosystémům a biomům. Alarmující rozsah destrukce přírodního prostředí a s tím spojené vymírání druhů činí ze smysluplné ochrany přírody bezesporu jeden z nejdůležitějších úkolů, který stojí před lidskou společností usilující o zodpovědnou existenci. Biologie ochrany přírody je oborem, jehož předmětem je popis ohrožení světové druhové rozmanitosti a hledání optimálních možností k její záchraně.

Učebnice Richarda Primacka, profesora Bostonské univerzity, patří v tomto oboru k základním textům. Pavel Kindlmann a Jana Jersáková z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích přistoupili k Primackově knize způsobem neobvyklým, nicméně je třeba říci, že převážně vydařeným. Primack v anglickém originálu přibližuje probíranou problematiku na řadě konkrétních příkladů zejména ze Spojených států a tropických ekosystémů jihovýchodní Asie, kde řadu let prováděl výzkumy.

Adaptace učebnice pro české prostředí

Čeští spoluautoři se po dohodě s Primackem rozhodli doplnit text o příklady a informace z České republiky (ČR). Tak například pasáže věnované stanovování biodiverzity a dokumentované na příkladech z tropů jsou doplněny odstavcem textu o charakteru druhové rozmanitosti na Kokořínsku a v Bílých Karpatech.

Struktura a zaměření knihy

Kniha je rozdělena do čtyř základních celků. Druhá a třetí část jsou věnovány způsobům ochrany přírody na úrovni druhů a populací, respektive na úrovni společenstev a ekosystémů. Poměrně značná pozornost je v knize bohužel věnována právě programům a aktivitám usilujícím o ochranu jednotlivých druhů většinou atraktivních ptáků nebo savců. Takové programy například ochrana tuleně havajského v USA či rysa ostrovida v ČR jsou populární zejména pro širokou veřejnost. Poslední část knihy se zabývá vztahem ochrany přírody a politiky trvale udržitelného rozvoje.

Kritické poznámky

Je typické, že knihy zabývající se společnými aspekty živých organismů, ať už se jedná o jejich ochranu či třeba principy evoluce, píší většinou lidé zabývající se hmyzem, vyššími obratlovci nebo cévnatými rostlinami. Informace týkající se ostatních skupin živých bytostí, jako jsou bakterie, řasy, houby, prvoci a různé skupiny bezobratlých živočichů (a to je na počet druhů i ekologický význam většina) jsou pak většinou buď ignorovány, nebo podány nepřesně a zkratkovitě. Jinak tomu bohužel není ani zde. Tak například fotosyntetizující řasy jsou společně s bakteriemi označeny za detritovory rozkladače organické hmoty v přírodě (str. 28), což je neuvěřitelná chyba na úrovni gymnaziální látky. Zřejmě z neznalosti literatury jsou opakovaně hrubě podceňovány odhady počtů druhů hub, řas, prvoků a dalších ve prospěch hmyzu a cévnatých rostlin.

Čtěte také: Výhody biologických přípravků na odpad

Jistým problémem knihy je také její neopodstatněný optimismus. Chápu, že autoři ve čtenáři nechtějí vyvolat pocit beznaděje, ale v době, kdy globální situace v ochraně přírody je zcela zjevně zoufalá, působí snaha o převahu pozitivních informací poněkud násilně. Jeden příklad za všechny: v 90. letech došlo v Indonésii prakticky ke zdvojnásobení míry odlesňování zejména kvůli nekontrolovanému ilegálnímu kácení. Autoři ovšem namísto toho zmiňují pozitivní vliv zákazu exportu neopracované kulatiny z poloviny 80. let (str. 274).

Závěr

Přes tyto výtky je třeba ovšem zřetelně říci: Primackova učebnice je v současné době jednoznačně nejucelenějším textem sumarizujícím problematiku environmentální biologie, který je dostupný v češtině. Velmi čtivě napsaná kniha představuje nový multidisciplinární obor biologie ochrany přírody. Představuje jeho základy i řadu diskutovaných otázek jako udržitelný rozvoj, právní a mezinárodní nástroje ochrany přírody, smysl a metody vytváření chráněných území nebo ochrana vymírajících druhů.

Stále častěji se zahrnují ekologické aspekty i do ekonomických projektů a znalost ekologických principů je významná i na politické a správní úrovni. Kniha poskytuje ucelené základy oboru a výklad je doplněn množstvím příkladů, obrázků a schémat. Moderní učebnice biologie ochrany přírody v České republice velmi dlouho citelně chyběla. Bezpochyby ji uvítají nejen vysoké školy, pracovníci státních orgánů ochrany přírody, ale i celá řada dobrovolných nevládních organizací, které chtějí účinně pomáhat ochraně přírody a životního prostředí.

Jako biolog bych tuto knihu doporučil i jako povinnou četbu našim politikům, ale i pracovníkům všech médií, kterým jsou pojmy ekologie, ochrana přírody a trvale udržitelný rozvoj více než mlhavé. O tom svědčí zejména ta skutečnost, že v České republice na rozdíl od většiny evropských národů se za kulturu považuje, snad díky našemu obrození, jen umění. Snad právě proto se naše republika připojila k významným evropským i světovým konvencím týkajících se ochrany přírody, druhové ochrany rostlin i živočichů jako jeden z posledních evropských států. Každá z kapitol je doplněna seznamem doporučených literárních pramenů a celou knihu uzavírá velmi reprezentativní seznam použité literatury. Přestože dílo je především obsáhlou moderní učebnicí ochrany přírody, je text přístupný i amatérským zájemcům.

Čtěte také: Soutěž BiO pro studenty

Čtěte také: Biologické metody v monitoringu ovzduší

tags: #biologicke #principy #ochrany #prirody