Nový zákon o odpadech a jeho dopad na bioplynové stanice

Nový zákon o odpadech má více podpořit oběhové hospodářství. Nový zákon o odpadech, který je reakcí na směrnici Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic.

Oběhové hospodářství je trendy stejně jako výroba obnovitelné energie, přesto se u nás v loňském roce odsunul konec skládkování i vypnutí uhelných elektráren. Alarmující množství odpadu (a gastroodpadu), kterého dnešní konzumní společnost dosahuje, vyvolává řadu problémů včetně zabírání půdy skládkami, které produkují emise skleníkových plynů. V legislativě mnoha států včetně Česka tak od příštího roku opět přibydou povinnosti v rámci jeho vyšší recyklace a následného využití.

V březnu roku 2020 vydala Evropská komise akční plán pro oběhové hospodářství. Určitými zásadami oběhového hospodářství včetně manipulace s odpady se tak v posledních letech řídí již velká část jejích zemí. Mnohde to ale nestačí. V Česku byl například na začátku tohoto roku v návaznosti na právní předpisy EU přijat tzv. nový zákon o odpadech. Do popředí se díky němu dostalo také řešení gastroodpadu a kuchyňského odpadu.

Právě začlenění tohoto druhu odpadů do „komunálu“ a jeho následné skládkování způsobuje emise skleníkových plynů. Tento odpad přitom dokážeme ze skládek odklonit do již zmíněných bioplynových stanic jako je ta v Rapotíně zaměřených výhradně na odpad, nikoli účelově pěstované plodiny, jak je běžně zvykem.

Motivace a cíle nového zákona

Nový zákon o odpadech má ovšem motivovat využít nebo zpracovat biologicky rozložitelný odpad jiným způsobem, než jeho uložením na skládku a tato motivace vyšším zpoplatněním skládkovaného materiálu se bude zvyšovat (až na konečných 1850 Kč za tunu využitelného odpadu), čím více se bude blížit konec samotného skládkování. Nově zavedených 800,- Kč za uložení tuny opětovně využitelného odpadu však motivuje obce začít třídit bioodpady již dnes. Navíc zákon zavádí další motivaci, která je ve formě slevy z poplatku za skládkování při splnění třídících cílů.

Čtěte také: Bioplyn a emise: Kompletní analýza

Zpracování takto vytříděných odpadů v kompostárnách a bioplynových stanicích by mělo mít přednost před jejich spalováním, protože v obou případech se vrací v podobě organického hnojiva na pole, kde uzavírají kruh potravinového hospodářství. Odpady s podílem živočišných složek jsou potom vhodnější pro zpracování právě v bioplynových stanicích. Zpracování vedlejších produktů živočišného původu se z pohledu legislativy doposud chovalo trochu schizofrenně, a proto se nový zákon o odpadech snaží toto dát do pořádku.

Zjednodušení nakládání s odpady v bioplynových stanicích

Pro zjednodušení nakládání s některými odpady, zavádí zákon novou možnost umístit konkrétní kódy odpadů na bioplynovou stanici, i když nemá povolení pro nakládání s odpady. Pro tento účel vznikla příloha č. 4 zákona č. 541/2020 Sb., která v bodě 4 říká, že bioplynová stanice zpracovávající biomasu a vedlejší produkty zemědělské výroby může tyto odpady také zpracovat. Příloha č. 4 zákona č. 19 12 12 Jiné odpady (včetně směsí materiálů) z mechanické úpravy odpadu neuvedené pod číslem 19 12 11 (pouze odpad, který vznikl v zařízení určeném pro nakládání s biologicky rozložitelným odpadem úpravou biologicky rozložitelných odpadů a který splňuje limitní hodnoty koncentrací rizikových látek a indikátorových organismů podle § 63 odst.

Díky této příloze zákona bude možné požádat krajský úřad o úpravu provozního řádu se zařazením některých, anebo všech uvedených odpadů mezi vstupní substráty. V případě, že některá BPS bude chtít zpracovávat jiné odpady, než jsou uvedeny v příloze č. 4, musí projít klasickým schvalovacím procesem zařízení pro nakládání s odpady v plném rozsahu a změnit tak status na odpadářskou BPS.

Další možností, jak zpracovávat odpady je tzv. předřazené zařízení, které převezme všechna potřebná povolení na sebe a může být tedy připravováno i následně provozováno nezávisle na bioplynové stanici. Takové předřazené zařízení může dle technického vybavení přijímat jakýkoliv biologicky rozložitelný odpad definovaný v příloze č. 24 doprovodné vyhlášky o podrobnostech nakládání s bioodpady (zatím není vydána ve finální podobě), stejně tak vedlejší živočišné produkty kategorie 1 a 2. Výstupní odpad z předřazeného zařízení je označován pod kódy 19 12 12 nebo 19 12 11 a jako takový může být tedy zpracován již v běžné zemědělské BPS.

Realizace bioplynových stanic v obcích

Bioplynové stanice na bioodpad pocházející od občanů i z podnikatelské sféry na území obce se chystá realizovat několik měst v ČR. Rozhodně se přípravou projektu netají Praha, Brno, Mladá Boleslav a další města. Na velikosti obce celkem ani moc nezáleží, a tak vznikají projektové vize i menších obcí a nebo regionů. Nezahálí ani čistě podnikatelské projekty, které zatím mají na vrch díky rychlejší projektové přípravě.

Čtěte také: Udržitelná energetika

Na podporu realizace projektů zpracovávajících odpady jsou alokovány i dotační prostředky ze Státního fondu životního prostředí (SFŽP), který i v nových výzvách počítá jak s podporou předřazených zařízení, tak nových bioplynových stanic zpracovávajících odpady. Taková jedna bioplynka s podporou je dokonce již ve výstavbě v Jihočeském kraji. V současné době je ve stádiu stavby nádrží a dle plánu by měla být technologická část BPS dokončena letos a technologická linka na příjem, třídění, drcení a hygienizaci odpadu by měla být spuštěna příští rok.

Nová bioplynka se bude soustředit na prošlé balené potraviny a gastroodpad. Zajímavostí jistě je, že bioplyn z odpadu bude upravován na kvalitu zemního plynu a dodáván do distribuční sítě.

Význam kvalitních výstupů z bioplynových stanic

Velmi důležitou částí týkající se odděleného sběru bioodpadu je úplná koncovka, která vlastně vše zacyklí. Proto nový zákon včetně prováděcích vyhlášek by měl zajistit, aby byly kvalitní výstupy v podobě digestátu a kompostu z těchto zařízení skutečně používány na zemědělské půdě. To odpovídá i nejnověji stanoveným cílům Evropského parlamentu, který právě vyzývá členské státy k lepší implementaci oběhového hospodářství a využití kvalitních kompostů a digestátů jako hnojiv na zemědělskou půdu.

Katalog činností potom zařazuje bioplynovou stanici s energetickým využitím bioplynu a materiálovým využitím digestátu, do dvou kategorií. Jedna je definována jako „Recyklace nebo zpětné získávání organických látek“ a řadí ji do kategorie Materiálového využití a recyklace, podobně jako kompostování. Dále patří také do kategorie Energetického využití, a to kvůli využití bioplynu. Stejný přístup naprosto přebírá i nový zákon o odpadech, a tak to samé platí i v ČR.

Některé státy EU, ale i např. USA přitom řadí anaerobní digesci v prioritách nakládání s odpadem nad kompostování. Jistě je to z několika důvodů obhajitelné, ale obě technologie zpracování odpadů mají své pro a proti. Často “žijí” vedle sebe a navzájem se skvěle doplňují.

Čtěte také: Provozní aspekty bioplynové stanice na jatkách

S novým odpadovým zákonem má být bioodpad zpracován preferovaně právě v bioplynových stanicích (či v kompostárnách, které ale nedokážou potenciál tohoto druhu odpadu plně využít). Při zpracovávání bioodpadu a gastroodpadu v odpadářské bioplynové stanici následně dochází k výrobě hnojiva (stejné jako u kompostování), ale na rozdíl od kompostování také k produkci bioplynu, který lze upravit tak, že jeho vlastnosti odpovídají kvalitám zemního plynu.

Energetické zpracování je ale možné pouze v případě důsledné separace tohoto odpadu do specializovaných nádob, o které si musí zažádat sami producenti, například obce, města, či firmy. I toto řešení nicméně nový zákon o odpadech podněcuje. Evropská komise od roku 2024 ukládá obcím a firmám zákaz gastroodpad skládkovat. Česká republika s koncem skládkování počítá až od roku 2030.

Další, ačkoliv negativní motivací, je postupné zvyšování skládkovacího poplatku do roku 2029. Už od ledna roku 2022 přitom dojde k přijetí nové vyhlášky pro jeho zvyšování. V roce 2030 se pak dle Zelené dohody pro Evropu chystá úplný zákaz skládkování využitelného odpadu.

Biologicky rozložitelný odpad a nový zákon

Nová legislativa na úseku odpadového hospodářství pracuje s několika pojmy týkajícími se biologicky rozložitelných odpadů. V tomto textu si je vysvětlíme a ukážeme, které povinnosti se jich týkají.V zákoně o odpadech č. 541/2020 Sb. (dále zákon o odpadech) se hovoří o biologicky rozložitelném odpadu, biologicky rozložitelném komunálním odpadu a o biologickém odpadu. Vyhláška o podrobnostech nakládání s odpady č. 273/2021 Sb. (dále vyhláška) pak vysvětluje, co je biologický odpad rostlinného původu a co biologický odpad živočišného původu.

Biologicky rozložitelný odpad (BRO)

Je odpad podléhající aerobnímu nebo anaerobnímu rozkladu. Výčet katalogových čísel spadajících pod tuto definici najdeme v tabulce 25. 1. přílohy č. 25 vyhlášky. Patří sem např. piliny, kůra, dřevo, suroviny nevhodné ke spotřebě, ale zejména různé druhy kalů. Součástí seznamu jsou i odpady ze skupiny 20, tedy komunální odpady např. jedlý olej a tuk, odpad z tržišť nebo kal ze septiků a žump; v tomto případě se pak jedná o biologicky rozložitelné komunální odpady.

S těmito odpady musí být přednostně nakládáno v zařízeních určených k nakládání s biologicky rozložitelnými odpady, kterými jsou v současné době kompostárny, vč. vermikompostáren a bioplynové stanice. Jedná se o zařízení, která podléhají povolení krajských úřadů, resp. souhlasu obce s rozšířenou působností v případě kompostování v malém zařízení. Další zařízení, která mohou nakládat s BRO jsou tzv. zemědělské bioplynové stanice zpracovávající biomasu a vedlejší produkty zemědělské výroby a pak přímo zemědělci, kteří využívají kaly na zemědělské půdě. V tomto případě se jedná o zařízení uvedená v příloze 4 zákona, která nemají povolení krajských úřadů, nicméně podléhají ohlašovací povinnosti a mají svá IČZ. Všechny typy zařízení jsou uvedeny v Katalogu činností v příloze 2 zákona o odpadech, kde najdeme kromě číselného kódu činnosti i povolené způsoby nakládání.

Definice biologického odpadu

Byla stanovena zejména s ohledem na oddělené soustřeďování odpadů u původců, resp. u obcí. Jedná se o odpad ze zahrad a veřejné zeleně, potravinový a kuchyňský odpad z domácností, kanceláří, restaurací, velkoobchodu, jídelen, stravovacích nebo maloobchodních zařízení a srovnatelný odpad ze zařízení potravinářského průmyslu.

Původci odpadu jsou povinni ve svých provozovnách odděleně soustřeďovat nejenom odpady, které jim vzniknou přímo při předmětu činnosti, ale i komunální odpady, které produkují zaměstnanci při uspokojování svých základních potřeb během pracovní doby, a to mj. i biologický odpad rostlinného původu. Předpokládá se, že biologického odpadu živočišného původu bude z tohoto zdroje zanedbatelné množství, proto tento odpad není nezbytné soustřeďovat odděleně, popř. společně s biologickým odpadem rostlinného původu, pokud pro takový odpad není vhodné zpracovatelské zařízení.

Různé typy zařízení ke zpracování BRO se liší druhy zpracovávaných odpadů, odpovídající technologii a s tím spojeným technickým vybavením. Z tohoto důvodu bylo nutné nastavit odlišné podmínky pro vstupy, kritéria pro sledování kvality výstupů ze zařízení a u čistírenských kalů rovněž požadavky na ověření účinnosti technologie jejich úpravy.

Jednotlivá katalogová čísla, která je možné zpracovávat v různých typech zařízení, najdeme v tabulkách přílohy č. 25 vyhlášky, liší se podle nastavené technologie s ohledem na riziko vlivu na životní prostředí. Vyhláška nepožaduje testování BRO při přejímce do zařízení, nicméně kvalita výstupů reflektuje nepochybně kvalitu vstupů a je jen na odpovědnosti provozovatele zařízení, zda zváží všechna možná rizika přijímaných odpadů.

V případě, že zařízení zpracovává rizikové odpady (tabulka č. 25.5 přílohy 25 vyhlášky), jakými jsou kaly z čištění komunálních odpadních vod, odpady z lapáků písku, kaly ze septiků a žump a dále pak vedlejší produkty živočišného původu a odpady ze stravovacích zařízení (materiály III. kategorie dle NařízeníES č. 1069/2009), musí být z hlediska obsahu patogenních organismů provedeno navíc ověření účinnosti hygienizace při zpracování BRO.

Pozor na přechodná období pro zařízení zpracovávající BRO, zejména kaly.

TECHNOLOGIE: Provozovatelé zařízení zpracovávající odpady uvedené v tabulce č. 25.5 přílohy 25 vyhlášky, kterým byl provoz povolen před nabytím účinnosti vyhlášky a neměli provedeno ověření účinnosti hygienizace, musí provést ověření nejpozději do 1 roku ode dne nabytí účinnosti vyhlášky,tj. do 7. 8. 2022.

TECHNOLOGIE: V případě technologie úpravy kalů, u níž bylo přede dnem nabytí účinnosti zákona o odpadech provedeno ověření účinnosti technologie podle § 10, resp. byla považována za ověřenou dle § 11 odst. 2 vyhlášky č. 437/2016 Sb., se považuje za ověřenou dle vyhlášky o podrobnostech nakládání s odpady.

VÝSTUPY: V ČOV a v zařízeních na úpravu kalů, které produkují upravené kaly, a tyto výstupy splňují hodnoty indikátorových mikroorganismů uvedených v příloze č. 28 vyhlášky, resp. odpovídají hodnotám tabulky č. 7.1 nebo 7.2 přílohy č. 7 vyhlášky č. 437/2016 Sb., se považují z hlediska účinnosti technologie za ověřené pouze do 31. 12. 2022.

VÝSTUPY: Kaly z ČOV, které vyhovují mikrobiologickým kritériím uvedeným v tabulce č. 7.1 (kaly kategorie I) nebo 7.2 (kaly kategorie II) přílohy č. 7 vyhlášky č. 437/2016 Sb., se považují do 31. prosince 2022 za upravené.

VÝSTUPY: Při použití kalů z ČOV na zemědělské půdě je dostačující pokud splňují požadavky vymezené v § 12 odst. 2, 3 a 4 vyhlášky č. 437/2016 Sb., a to pouze do 31. 12. 2022.

Výstupy ze zařízení pro nakládání s biologicky rozložitelnými odpady tvoří bioplyn, digestát, kompost, vermikompost, popř. to mohou být výstupy v podobě odpadů (biologicky stabilizovaný odpad, biologicky nerozložitelný odpad), které lze předat pouze do příslušného zařízení pro nakládání odpady.

Způsob použití výstupů závisí na obsahu rizikových látek a prvků a dalších kvalitativních jakostních znaků kompostu, popř. digestátu. Použití výstupů odpovídá jejich zařazení do skupin, popř. tříd uvedených v příloze č. 29 vyhlášky. Jiné parametry jsou nastaveny pro využití na zemědělské a lesní půdě a jiné pro využití na povrchu terénu užívaného pro zeleň u sportovních a rekreačních zařízení, městskou zeleň nebo při použití při rekultivaci skládek.

Provozovatel zařízení musí výstupy zařazovat vždy podle přílohy č. 29 vyhlášky č. 273/2021 Sb. s četností podle přílohy č. 31, a to i v případě, že výstupem je registrované hnojivo podle zákona o hnojivech č. 156/1998 Sb.

Hierarchie odpadového hospodářství

Spočívá v předcházení vzniku odpadu, v přípravě k opětovnému použití, recyklaci, jinému využití, vč. energetického využití, a není-li možné ani to, pak v odstranění odpadu.

Množství vzniku biologicky rozložitelného odpadu lze relativně snadno předejít, a to zejména při údržbě např. veřejné zeleně. Obecní samosprávy zadávají odborným firmám sekání travních porostů, kde lze určitý počet sečí nahradit mulčováním a ponechat tak posekanou trávu jako hnojivo pro zkvalitnění trávníků. Stejně tak štěpka z větví z ošetřených dřevin může posloužit jako mulč a postupně jako hnojivo pro keřovou výsadbu, dřevo lze prodat jako palivo, trávu z lučních porostů využít na krmivo apod.

Pokud již vznikne rostlinná hmota, kterou nelze využít např. výše uvedeným způsobem, je možné v rámci předcházení vzniku odpadu takovou hmotu zkompostovat v komunitní kompostárně. Vzniklý kompost může obec využít pro potřeby údržby a obnovy veřejné zeleně na svém území a v případě zaregistrování kompostu podle zákona o hnojivech jej nakonec může prodávat jako hnojivo i svým občanům.

Komunitní kompostárna není zařízením pro nakládání s odpady, její provoz nepodléhá povolení krajského úřadu, avšak technologie zpracování rostlinných zbytků musí odpovídat technologii kompostování v zařízeních pro nakládání s BRO. Počínaje rokem 2025 budou muset provozovatelé komunitních kompostáren mít již nastaven proces kompostování a vybavení komunitní kompostárny stejný, jako je u klasické kompostárny, popř. jako v malém zařízení, a to podle množství zpracovávaných rostlinných zbytků za rok.

Od nabytí účinnosti vyhlášky, tedy od srpna r. 2021 již platí evidování přijatého množství rostlinných zbytků, vedení provozního deníku a podávání hlášení o ročním zpracovávaném množství rostlinné hmoty v komunitní kompostárně. V přechodném období je bezpodmínečně nutné prověřit také soulad se stavebním zákonem a zvážit možnosti jak personální, tak materiální pro nastavení správné technologie, která zaručí, že výstupem bude kvalitní kompost.

Z výše uvedeného vyplývá, že nový zákon klade velký důraz na předcházení vzniku BRO a na jeho maximální vytřídění zejména z komunálních odpadů. Zpracovat BRO lze jen v takových zařízeních, která umožní vrácení biologické složky zpět do půdy v požadované kvalitě, popř. v zařízeních využívajících jejich energetického potenciálu.

Praxe v Praze

2. 12. 2024 Biologicky rozložitelný odpad, tzv. bioodpad, tvoří nejvýznamnější složkou komunálního odpadu. Podíl rostlinného odpadu a odpadu z kuchyní (tzv. gastroodpadu) může ve směsném odpadu dosahovat 30 až 40 procent. Ani tyto odpady však není vhodné skládkovat a kvůli obsahu vyššího množství vody nejsou vhodné ani pro přímé spalování v zařízeních pro energetické využití odpadů (ZEVO), protože snižují efektivitu spalování.

Hlavní město Praha už úspěšně zavedlo celoplošný sběr rostlinného bioodpadu. Vlastníci objektů si v Praze objednali do letošního srpna už celkem 43 070 kusů sběrných nádob na bioodpad. A počet zájemců o ně stále roste. Poslední data ukazují, že díky zavedení plošného sběru bioodpadu v uplynulých třech letech pokleslo množství směsného komunálního odpadu odloženého do černých popelnic.

V roce 2021 činil podíl bioodpadu v černých popelnicích v některých částech Prahy až 38 % jejich objemu, v loňském roce se podíl zelené složky a dalších využitelných složek snížil na 27 %. Hlavní město Praha se snaží obecní systém nakládání s komunálními odpady neustále rozvíjet, zejména s ohledem na plánované cíle v míře třídění, které má město stanovené odpadovou legislativou. Proto svůj zájem nově zaměřuje i na třídění bioodpadu z kuchyní s podílem živočišné složky - tzv.

Zároveň se jedná o nezbytný krok ke splnění požadavků nového zákona o odpadech pro třídění a recyklaci komunálního odpadu. Do roku 2030 podle něj Praha musí více než zdvojnásobit množství vytříděného a využitého komunálního odpadu. V současné době probíhá na území Prahy pilotní projekt sběru kuchyňských zbytků, který by měl probíhat do května příštího roku.

Ke sběru gastroodpadů slouží hnědé nádoby s oranžovým víkem. Do těchto nádob patří kuchyňské zbytky jak rostlinného, tak i živočišného původu. Do nádob na gastroodpad ale nepatří sklo, kovové předměty (např. Svoz gastroodpadu probíhá i ze školních jídelen a domovů pro seniory. Zapojit se do něj mohou také soukromé subjekty, které provozují jídelny, restaurace nebo kavárny.

Ani gastroodpad není pro vysoký obsah vody vhodný k přímému energetickému využití v ZEVO. A kvůli obsahu živočišných složek se nehodí ani pro kompostování. Bioplyn je využíván jako „čistý“ zdroj energie. Jako palivo může topit, pohánět auta nebo ohřívat vodu. Z jedné tuny gastroodpadu lze získat asi 381 kWh elektřiny, což je množství, se kterým vystačí průměrná domácnost na necelé dva měsíce. Dalším produktem zpracování gastroodpadu v bioplynové stanici je tzv. digestát.

Hlavní město Praha však před dvěma lety, prostřednictvím společnosti Pražské služby, a.s. získalo bioplynovou stanici v Chrástu u Poříčan. Ta projde v následujícím období technologickou úpravou a rekonstrukcí. Po jejím skončení bude bioplynová stanice schopna zpracovat 21 000 tun biologicky rozložitelného odpadu ročně.

Bude zpracovávat:

• gastroodpad z podnikatelských subjektů všeho druhu a velikosti (restaurace, hotely, kavárny a další - tzv.
• gastroodpad z jídelen školních zařízení zřízených městem nebo MČ a domovů seniorů na území hl. m.

V případě potřeby doplnění kapacity může být do bioplynové stanice odkloněna i část již nyní sváženého kompostovatelného zahradního bioodpadu (tzv. Z-BRKO). Zajímavostí je, že využití tohoto rostlinného bioodpadu v bioplynové stanici uspoří oproti zpracování v kompostárně další emise skleníkových plynů, asi 66-239 kg CO2eq na tunu odpadu.

Aby byl budoucí svoz bioodpadu v Praze nastavený co nejvíce efektivně, schválila Rada hlavního města Prahy svým usnesením č. 6 ze dne 8. 1. 2024 Memorandum o spolupráci v oblasti využívání biologicky rozložitelných odpadů. Uzavřely ho společně město a městské společnosti Pražské služby, a.s., Pražská vodohospodářská společnost a.s. a Pražské vodovody a kanalizace, a.s., za účelem navržení koncepce systému svozu a dalšího nakládání s bioodpadem v hl. m.

tags: #bioplynová #stanice #zákon #o #odpadech

Oblíbené příspěvky:

• Praktické tipy pro koše s kočkami
• Kovový odpad a pneumatiky v ČR
• Kovový odpad a pneumatiky v ČR
• Příspěvek na obnovitelné zdroje energie
• Skleněné lahve a recyklace