Černé uhlí: Ekologický dopad a budoucnost v České republice

Vzhledem k většímu zájmu veřejnosti o klimatické změny a dopadech různých energetických zdrojů na naše prostředí, se jeví černé uhlí jako skvělý nepřítel lidu a dobrý marketingový zdroj pro kampaně zelených politiků. Zabloudíme-li do minulosti, těžba uhlí položila základy k fungování kapitalistické společnosti a tzv. novodobé průmyslové výroby. Uhlí dalo velmi důležitý podnět k rozvinutí nejzásadnějších technologií, které se postupem času vyvíjely v moderní verze, jak je známe dnes. Je tedy celkem logické, že se v rámci zachování naší planety snažíme jednotlivé technologie modifikovat a vylepšovat.

Příchod zimy obvykle sledují s obavami zejména v domácnostech bez dálkového, elektrického či plynového vytápění, kde si během roku nestihli obstarat dostatek paliva. Vzhledem k aktuálnímu útlumu těžby uhlí a také zákazu vytápění v zastaralých neekologických kotlích 1. a 2. třídy od loňského září přechází stále víc domácností na vytápění dřevem.

Historie a současnost těžby černého uhlí v ČR

Těžba černého uhlí má v českých krajinách dlouho tradici. Těžba uhlí byla motorem ekonomiky, hlavním zdrojem energie a tepla, živobytím statisíců lidí i výrazným zásahem do krajiny a životního prostředí. Historie těžby sahá hluboko do středověku, nicméně pravidelná těžba začala až koncem 18. století, jedním z nejdůležitějších průmyslových odvětví se stala až v druhé půlce 19. století, kdy nastartovala průmyslovou revoluci, a byla jím po celé století dvacáté. Celkové množství vytěženého uhlí v českých zemích se počítá v miliardách tun.

Největší objem vytěženého uhlí připadá na 70. a 80. léta minulého století, ještě do roku 1989 se těžilo zhruba 120 milionů tun ročně. Po pádu komunistického režimu přišel výrazný útlum těžby, podle dat České geologické služby (ČGS) klesla o desítky procent. Celkově známé zdroje uhlí v Česku podle ČGS činí 8,6 miliardy tun hnědého a 16,3 miliardy tun černého uhlí.

Hlavními místy těžby byly a stále jsou v případě černého uhlí ostravsko-karvinská oblast, tedy česká část hornoslezské pánve, a v případě hnědého podkrušnohorské uhelné pánve, hlavně v severních Čechách (Mostecko, Ústecko, Teplicko) a na Sokolovsku. Těžilo se však i na mnoha dalších místech, černé uhlí na Plzeňsku, Rakovnicku a Kladensku (plzeňsko-manětínská pánev, kladensko-rakovnicko-slánská pánev), v jihomoravské rosicko-oslavanské pánvi či v podkrkonošské žacléřsko-svatoňovické pánvi. Hnědé uhlí bylo dobýváno i v další z podkruškohorských pánví - chebské. Kromě toho se těžilo ještě v malé míře na Liberecku (žitavská pánev) a lignit, nejmladší a nejméně kvalitní hnědé uhlí, na Hodonínsku (vídeňská pánev) a Českobudějovicku (českobudějovická pánev).

Čtěte také: Černé ekologické tašky

Výrazné omezování těžby nastartoval program restrukturalizace uhelného průmyslu, který schválila vláda v prosinci 1992. Předpokládala v něm transformaci státních podniků na akciové společnosti, přičemž zároveň přislíbila podílet se na nákladech na útlum těžby. Z 15 státních podniků vzniklo sedm akciových společností: Ostravsko - karvinské doly (OKD), Českomoravské doly Kladno (ČMD), Sokolovská uhelná společnost (SU), Mostecká uhelná společnost (MUS), Severočeské doly Chomutov (SD) a dvě menší společnosti - Jihomoravské lignitové doly a Západočeské uhelné doly. Nyní, po různých peripetiích privatizace, útlumu a restrukturalizace, těží černé uhlí pouze severomoravská OKD, která již opět patří státu.

Ekonomické aspekty a zaměstnanost

Ekologičtí aktivisté volají po okamžitém konci těžbě uhlí a uzavření uhelných elektráren. Tím jsou ekonomické aspekty. Uhlí je pořád jednou z nejdůležitějších komodit pro českou ekonomiku, i přes propad ceny. Tvoří více než 50 % podíl v českém průmyslu. Černé uhlí je různorodě využitelná komodita v českém prostředí, které je závislé na průmyslové výrobě, protože tvoří důležitou část hrubého domácího produktu. Dále díky těžbě vznikají pracovní místa a uhlí je důležitý vývozní artikl. Mnoho těžebních společností investuje nemalé prostředky do technologií zkvalitňujících samotnou těžbu, aby se zachránily před ekology a obhájily ji do budoucna.

Pojem OKD se už zaryl do paměti snad každého českého občana díky nadměrnému množství kauz a afér. OKD tvořilo, a ještě pořád tvoří, jednoho z nejdůležitějších zaměstnavatelů v Moravskoslezském kraji. Při své největší aktivitě pracovalo v podniku kolem 120 000 osob - mluvíme ale o době komunismu, kdy hornictví bylo velmi propagováno. Jako zaměstnání, které buduje republiku. Po revoluci v 90. letech podnik zaměstnával cca 35 000 lidí. Jenže české uhlí zažívá od 90. let etapu útlumu. Mnoho dolů bylo zavřeno, a došlo k omezení těžby. Paradoxem je, že vláda si za útlum dolu mohla sama, svou nevýhodnou privatizací. Díky reorganizaci společnosti došlo k útlumu několika dolů, a velkému odlivu kvalifikovaných pracovníků. Od 90. let došlo k velkému snížení množství aktivních dolů, ze 14 se dnes těží pouze ve 4.

Nynější vláda České republiky ekonomicky vsází spíše na proti-ekologické zdroje, konkrétně premiér Babiš pak svou budoucnost vidí spíše v jádru. Přesto rád slibuje. Babiš v roce 2018 (jako tehdejší ministr financí) prohlásil, že OKD prosperuje a bude pravděpodobně těžit až do roku 2030. Budoucnost firmy je přesto nejistá, vzhledem k neustálé klesající ceně na trhu. Ve výsledku, ačkoliv to nemusí být pro ekology příjemné zjištění, k omezení užívání černého uhlí dochází postupně. Konec uhlí nemůže přijít ze dne na den. Česká ekonomika na to není připravena.

Negativní dopady těžby uhlí

Podpora těžby uhlí v EU má několik zásadních negativních dopadů, které převažují nad potenciálními krátkodobými ekonomickými přínosy. Existuje hned několik důvodů, proč se mnoho evropských zemí snaží o odklon od uhlí, které je využíváno jako zdroj energie:

Čtěte také: Pánské boty do přírody - recenze

1. Negativní dopad na klima

   Uhlí patří mezi fosilní paliva s nejvyšší produkcí emisí skleníkových plynů, zejména CO₂ - oxidu uhličitého. Jeho spalování významně přispívá ke změně klimatu, což vede k extrémním výkyvům počasí, suchům, povodním. ztráty biologické rozmanitosti a dalším ekologickým problémům.

2. Ekonomická nevýhodnost

   Kromě dopadů na životní prostředí je uhlí také relativně drahým a neefektivním zdrojem energie ve srovnání s jinými možnostmi, jako jsou zemní plyn, vítr a solární energie. Uhlí je na ústupu kvůli rostoucí konkurenci obnovitelných zdrojů energie, které jsou stále levnější. Dotace do těžby uhlí udržují ekonomicky neudržitelný sektor při životě na úkor inovací v zelené energetice. Mnoho evropských zemí má ambiciózní cíle pro snižování emisí uhlíku, a proto se snaží postupně ukončit používání uhlí a zvýšit využívání čistších, obnovitelných zdrojů energie.

3. Zdravotní rizika

   V neposlední řadě nelze ignorovat ani zdravotní dopady uhlí. Při spalování uhlí se uvolňuje řada znečišťujících látek, včetně jemných prachových částic, oxidů dusíku a oxidu siřičitého, které mohou mít negativní dopad na lidské zdraví, zejména na osoby žijící v těsné blízkosti uhelných elektráren. způsobují respirační onemocnění, kardiovaskulární choroby a předčasná úmrtí. Znečištěné ovzduší je vážným problémem zejména v regionech, kde se uhlí těží a spaluje.

4. Obnova krajiny a ochrana biodiverzity

   Uhelné doly devastují krajinu, ničí ekosystémy a vyžadují nákladnou rekultivaci. Ukončení těžby umožňuje revitalizaci postižených oblastí a návrat k přírodně či jinak udržitelně využívané krajině.

5. Energetická bezpečnost a nezávislost

   Evropská unie se snaží snižovat závislost na fosilních palivech, včetně uhlí, a investuje do obnovitelných zdrojů, které zajišťují stabilnější a udržitelnější energetickou budoucnost. Snížení spotřeby uhlí pomáhá i snižovat závislost na dovozu energetických surovin.

   Čtěte také: Česká republika a odpad

Transformace uhelných regionů

S postupným ukončením těžby uhlí jsou spojeny potenciální negativní dopady, zejména na obce a pracovníky, kteří jsou na uhelném průmyslu silně závislí. Můžeme indikovat potenciální negativní dopady jako např.:

• Ztráta pracovních míst: Uhelný průmysl zaměstnává značný počet lidí a postupné ukončení těžby uhlí by mohlo vést ke ztrátě pracovních míst pro pracovníky v tomto odvětví a v souvisejících odvětvích, jako je např. doprava a výroba zařízení.
• Narušení hospodářství: Uhelný průmysl významně přispívá k ekonomice tzv. „uhelných regionů“ a postupné ukončení těžby uhlí by mohlo mít negativní ekonomické dopady, včetně snížení daňových příjmů a narušení ekonomiky místních podniků. Dopady však mohou eskalovat na úroveň celé ČR.
• Další negativní dopady: Postupné ukončení těžby uhlí by mohlo mít také další negativní dopady ve veřejném prostoru, zejména v obcích, kde je uhelný průmysl významným zaměstnavatelem a hnací silou ekonomiky. Ztráta pracovních míst a útlum hospodářské činnosti by mohl vést k celkovému poklesu životní úrovně obyvatel a potenciálně zvýšit riziko sociálních problémů, jako je zvýšená míra kriminality.

Je však důležité poznamenat, že negativní dopady postupného ukončení těžby uhlí lze zmírnit prostřednictvím vhodných politik a opatření. Evropská unie tzv. Spravedlivou transformaci, která má pomoci uhelným regionům najít novou ekonomickou vizi. V České republice se tato pomoc realizuje prostřednictvím programu Spravedlivá transformace, jehož je Ministerstvo životního prostředí řídícím orgánem.

Jaké přínosy může transformace mít?

• Zlepšení kvality ovzduší, které přispěje ke snížení rizika respiračních a dalších zdravotních problémů
• Celkové posílení energetické soběstačnosti
• Vyšší konkurenceschopnost podniků
• Intenzivnější orientace na vývoj nových technologií, inovací a vytváření nových atraktivních pracovních míst.

Prostředky určené regionům, jež byly v minulosti postiženy těžbou, půjdou na mnohé oblasti (vzdělávání, věda, výzkum, rozvoj veřejného prostředí, obnova území...), které budou mít přímý vliv na zvýšení kvality života obyvatel a celkovou obnovu krajiny po těžbě.

Operační program Spravedlivá transformace (OPST) je v období 2021-2027 zcela novým programem zaměřeným na řešení negativních dopadů odklonu od uhlí v nejvíce zasažených tzv. „uhelných regionech“. V České republice se týká Karlovarského, Moravskoslezského a Ústeckého kraje. Cílem podpory je umožnit regionům a lidem řešit sociální, hospodářské a environmentální dopady transformace, která je zaměřena na dosažení cílů Unie v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030 a klimaticky neutrálního hospodářství Unie do roku 2050.

Cílem programu je, aby prostředky z Fondu pro spravedlivou transformaci směřovaly do oblastí, které ostatní operační programy nepokrývají. Pro dotčené kraje to jsou extra prostředky oproti ostatním regionům.

Alokace finančních prostředků

Celkový objem prostředků pro Českou republiku činí 1,64 mld. eur. Fond pro spravedlivou transformaci tak disponuje částkou 42,7 mld. Kč (při kurzu 26 Kč/euro). Po odečtení prostředků na technickou pomoc si kraje rozdělí celkem 1,58 mld. eur, respektive 41 mld.Kč (dle kurzového přepočtu).

Uhelné regiony si finanční prostředky rozdělí podle pěti ukazatelů, jež odráží aktuální stav jednotlivých krajů a jejich budoucí potřeby pro úspěšný přechod na nízkouhlíkové hospodářství. Použité ukazatele jsou:

• počet obyvatel
• hrubý domácí produkt
• nezaměstnanost
• plocha dotčena těžbou
• počet zaměstnanců ve výzkumu a vývoji

Na základě uvedených ukazatelů jsou prostředky mezi kraje rozděleny následovně:

Program bude financovaný z Fondu pro spravedlivou transformaci (FST).

Pravidla pro financování vycházejí z tzv. obecného nařízení a z nařízení pro FST.

Protože pravidla jsou upravena v evropských nařízeních, není nutné přijímat zvláštní národní legislativu.

Ekologická obnova a biodiverzita po těžbě

Těžba nerostů a hornin, probíhající v České republice již po staletí, má významně negativní dopad na krajinu a životní prostředí. Bezesporu k plošně největší destrukci na našem území došlo při povrchové těžbě hnědého uhlí v Podkrušnohoří. Více než 400 km2 plochy bylo ovlivněno těžbou, s ní spojenou infrastrukturou a navazujícím průmyslem. Dnes, kdy je na dohled ukončení aktivní těžby hnědého uhlí v Sokolovské a Mostecké pánvi, běží naplno diskuse o budoucím využití uzavřených lomů.

V odborné veřejnosti je již delší dobu rozšířené povědomí o velkém přírodovědném významu opuštěných nerekultivovaných jam a výsypek. Pro všechny hnědouhelné velkolomy byly zpracovány plány sanací a rekultivací. Progresivnější z nich počítají s ponecháváním 10 % ploch k samovolnému vývoji. Na zbylém území má proběhnout nákladná technická (hydrická, zemědělská nebo lesnická) rekultivace. Lomy Most-Ležáky a Chabařovice byly tímto způsobem sanovány a rekultivovány.

V poslední dekádě probíhající přírodovědné průzkumy nerekultivovaných výsypek a aktivních lomů odhalily neobyčejný biologický potenciál tohoto území. Hnědouhelné těžební oblasti Ústeckého kraje, často nazývané měsíční krajinou, jsou ve skutečnosti velice druhově bohaté, což platí především v případě výsypek. Jednotlivá sukcesní stadia na nich představují cenné a ve volné krajině rychle mizející či již neexistující stanoviště pro řadu ohrožených nebo vymizelých druhů živočichů i rostlin.

Pro uvedené druhy představují povrchové lomy refugia v pozměněné zemědělské krajině. Dobře lze význam posttěžebních území pro biodiverzitu ilustrovat na ptácích, o kterých máme detailní poznatky; linduška úhorní, bělořit šedý a celá řada dalších zvláště chráněných či vzácných ptačích druhů hnízdí v těžebních prostorách, a to často ve vysokých hustotách. Početnost některých druhů dokonce jen v mosteckých velkolomech odpovídá odhadu hnízdní populace daného druhu pro celou republiku. Jiné druhy hnízdí striktně jen ve velkolomech nebo zde mají majoritní a jedinou plošnou část populace.

Cílem finančně náročných technických rekultivací se stává kulturní les, zemědělsky obdělávaná půda, jezero s regulovanou hladinou, plocha pro rekreaci apod. Výsledkem je umělá krajina, z hlediska biodiverzity velmi chudá. Počítáme-li i již zatopené zbytkové jámy (jezero Most a Milada), zaujímají mimoprodukční biotopy podporující celkové fungování krajiny a upřednostňující ekologické či přírodo-ochranářské funkce (aleje, remízky, meze, lesní lemy, spontánně se vyvíjející plošky, písčiny, mokřady atd.) pouze necelých 9 % již rekultivovaných hnědouhelných lomů a výsypek Mostecké pánve.

Ekologická obnova využívající přírodní procesy umožňuje postupnou kolonizaci území po těžbě pionýrskými druhy a následně dalšími stadii ekologické sukcese, na které jsou vázány odlišné gildy druhů. Protože časový a plošný nástup jednotlivých sukcesních stadií se odvíjí od místních podmínek (geologický podklad, úživnost, svažitost, podmáčení apod.), které jsou v posttěžebním území velmi proměnlivé, vzniká zde pestrá mozaika ploch bez vegetace, z části zarostlých bylinnou či křovinnou vegetací až po biotopy souvisle zarostlé s již vyvinutým keřovým patrem a roztroušenými stromy: navíc v obdobném prostředí najdeme řadu ekotonů. Raná stadia sukcese v kulturní krajině vyhledávají kupř. některé druhy hmyzích opylovačů.

Dnes již máme možnost na mnoha lokalitách hodnotit a porovnávat plochy ponechané samovolnému vývoji s technicky rekultivovanými. Četné výzkumy opakovaně potvrdily, že ekologická obnova za nesrovnatelně nižších vstupních i následných udržovacích nákladů umožňuje vývoj mimořádně cenných stanovišť osidlovaných ohroženými druhy organismů. Ani z pedogenetického hlediska nejsou nerekultivované partie výsypek v kvalitativních charakteristikách ve srovnání s technicky vzniklou antropozemí nikterak pozadu, ba dokonce některé samovolně vzniklé lesní porosty vykazují vyšší biologickou aktivitu v půdě a účinnější rozklad odumřelé organické hmoty, přičemž mohou produkovat i více dřevní hmoty, a to obvykle už kolem 25. roku vývoje.

Proběhlé technické hydrické, lesnické a zemědělské rekultivace (např. Most-Ležáky, dnes jezero Most) otevřely otázku jejich ekonomické efektivity. Nejde jen o to, že je jejich realizace mimořádně nákladná (hradí těžební firmy), ale drahá je i jejich následná údržba (hradí stát). Například v případě jámy Most činí průměrné roční náklady na údržbu 15 mil. korun, z toho doplňování hladiny vody snižované odparem průměrně 8-10 mil. Kč/rok. Lze předpokládat budoucí příjmy z rekreace, odprodeje části území k hospodářskému využití a k zástavbě, ale i když od rekultivace jezera již uběhla řádka let, finální řešení ekonomicky efektivního využití se stále hledá. Obdobná situace nastává také v případě jezera Milada, kde je v tuto chvíli vyhlášena architektonicko-urbanisticko-krajinářská soutěž.

Vláda ČR v roce 2017 konstatovala, že v České republice není pro oblasti současné intenzivní těžby hnědého uhlí stanoven cílový stav území, kde je podle souhrnných plánů sanací a rekultivací plánován vznik rozsáhlých vodních ploch.

Aktuálně zpracované studie ukázaly, že při uvažování přítoku pouze z vlastního povodí je obtížné nalézt dlouhodobě stabilizovanou hladinu jezer. Navíc již při malé změně průtoků může v budoucnosti docházet k výrazným odchylkám hladin.

V poslední době k hydrické rekultivaci přibyla snaha využít území s ukončenou těžbou pro energetické a další účely. Důvodem je snaha a zvyšování podílu bezuhlíkatých zdrojů energie. V roce 2020 byl vyhodnocen potenciál využití rekultivovaných ploch, a to i hladin uvažovaných jezer, pro možnost instalace fotovoltaických elektráren (FVE). Bylo ověřeno, že vybudování těchto zařízení v lokalitách budoucích rekultivovaných území může poskytovat velmi významný výkonový potenciál (maximální potenciál výroby je odhadován až na 4,0-6,8 TWh/rok). Diskutováno je také využití území pro vybudování přečerpávacích elektráren.

Širší využití ekologické obnovy bylo sice opakovaně ze strany AOPK ČR, vědeckých institucí i nevládních organizací v minulosti navrhováno, ale až na výjimky byly tyto návrhy zahrnuty pouze ve strategických dokumentech. Například v Implementačním plánu Strategického rámce Česká republika 2030 se uvádí potřeba zajistit ochranu ploch přírodě blízké obnovy na narušených plochách. Strategie ochrany biologické rozmanitosti ČR 2016-2025 toto zpřesňuje a u silně narušených až zcela zničených ekosystémů (např. povrchové doly) konstatuje, že je ponechání samovolné, spontánní sukcesi společně s vhodnými zásahy péče velmi vhodné.

Při plánování a realizaci konkrétních praktických opatření byla ekologická obnova uplatněna zatím jen maloplošně, experimentálně. Proto AOPK ČR v roce 2018 začala aktivně jednat s Palivovým kombinátem Ústí s. p. a energetickou skupinou Sev.en Energy AG o vymezení rozsáhlejších ploch ponechaných samovolnému vývoji v lomech ČSA a Vršany. Prvním cílem dohody bylo vytipování ploch mimořádně cenných z hlediska biodiverzity a jejich dočasné vyloučení z plánů technických rekultivací. Po dohodě zpracuje AOPK ČR návrhy na jejich registraci jako významných krajinných prvků. Druhý cíl představuje určení rozsáhlé oblasti zasažené těžbou (řádově 5-10 km2), která bude ponechána samovolnému vývoji a vyhlášena v některé z národních kategorií zvláště chráněných území se stanoveným předmětem ochrany: ochrana přirozených procesů. Nejvhodnější plocha byla z více důvodů identifikována v lomu ČSA. Předně jsou zde stále rozsáhlé plochy s probíhající spontánní sukcesí ušetřené technických rekultivací, s význačnou biodiverzitou a výskytem ohrožených druhů. Důležitým důvodem je skutečnost, že naprostou většinu pozemků v tomto velkolomu vlastní stát, takže nenastává problém s vlastnickými vztahy. Třetím důvodem je nízké procento dočasně vyňaté zemědělské a lesní půdy, protože na většině plochy lomu se kdysi rozkládalo Komořanské jezero. V úvahu bylo bráno samozřejmě také brzké ukončení těžby v lomu ČSA.

Ekologická obnova se tak po desetiletích diskusí stala rovnocennou variantou obnovy rozsáhlých částí posttěžební krajiny. Pro Českou republiku je to příležitost k naplnění závazků v rámci Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do r. 2030 a vhodný příspěvek k Desetiletí obnovy ekosystémů, vyhlášenému v roce 2019 OSN.

tags: #cerne #uhli #ekologie #dopad

Oblíbené příspěvky:

• Koš na odpadky z ratanu
• Analýza klimatu Beroun
• Jak se zbavit kořenů stromů šetrně k přírodě
• Nášlapné koše z nerezu: Recenze
• Brána do Bílých Karpat