České lesby v přírodě: Realita a diskriminace

02.10.2025

V České republice se lesbická komunita, stejně jako celá LGBT+ populace, potýká s různými formami diskriminace a nepochopení. Přestože je homosexualita v Česku legální, existují oblasti, kde lesby čelí nerovnému zacházení a předsudkům.

Legislativní rámec a práva

Páry osob stejného pohlaví nemohou uzavřít manželství ani adoptovat děti a domácnosti vedené těmito páry nemají nárok na stejnou právní ochranu, jakou mají heterosexuální páry.

V červnu 2022 také tokijská metropolitní vláda přijala zákon, který uznává partnerství osob stejného pohlaví a rozšiřuje některá práva, která se již vztahovala na heterosexuální manželské páry. Od listopadu začala vydávat potvrzení o partnerství, což však neznamená, že svazky osob stejného pohlaví byly uznány za legální manželství.

V lednu 2020 Evropský soud pro lidská práva rozhodl ve prospěch dvou homosexuálů, kteří čelili online komentářům podněcujícím nenávist a násilí vůči LGBTI lidem. Úřady odmítly vyšetřovat komentáře a uvedly, že chování stěžovatelů bylo „výstřední“ a záměrně provokativní pro „tradiční rodinné hodnoty“ v Litvě. Po rozhodnutí Nejvyššího soudu začaly správní soudy uznávat status párů stejného pohlaví, aby mohly implementovat nálezy Ústavního soudu, protože parlament neschválil zákon o civilních svazcích.

Adopce dětí

Požadují právo adoptovat děti, pokud uzavřou registrované partnerství. A to vás po celé zemi rozdělilo na dvě skupiny. Jedni jste pro, a druzí proti s tím, že s tím zásadně nesouhlasíte a že je to proti přírodě. Mohou homosexuální páry vychovávat děti stejně dobře jako páry heterosexuální?

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

V žádném případě by tyto páry neměly mít děti, protože normální rodina je máma a táta a ne táta - táta nebo máma - máma. Adopce ano, ale ne teď, ne v České republice. Výchova dětí v gayské rodině? V žádném případě. Úplně mi buší srdce z toho, jak k tomu to děcko přijde, aby ho vychovávali gayové. Je to úplný nesmysl.

Ale aby ne dvojice, aby jeden člověk občan téhle země, tak jako já v tuto chvíli, když nejsem v registrovaném partnerství, mí přátelé také, my v tuto chvíli můžeme požádat o osvojení nebo adopce. Ale když vstoupíme do registrovaného partnerství, tak to právo ztrácíme. Prosím, tak abychom, já bych vás poprosila, abychom nepřeskakovali. Víte co, já myslím, že to je diskriminace.

Dítě osvojené do svazku osob stejného pohlaví by nemělo získat otcovský a mateřský vzor. Tam je to prostě vyloučeno.

Společenské vnímání a diskriminace

Gayové a lesbičky se cítí v Česku diskriminováni. A lidi se furt vymlouvají na to, že tohle to je i ve zvířecí říši. By všem těm /nesrozumitelné/ měli říct, že gayové nejsou žádná zvířátka, ale normální zdraví lidé, žádní nemocní. Co se týká nějakého rodinného vzoru. Vždyť homosexuální páry se stýkají a schází i s páry heterosexuálními. Mají rodiny a příbuzné stejně jako ostatní. Děti tedy mají možnost vidět různé takzvané vzory rodin.

Diskriminace je určitě nepřijatelná jak taková samozřejmě. Ale musí se rozlišovat, co je skutečná diskriminace a co je diskriminace pouze zdánlivá. Diskriminaci se jedná pouze tehdy, jestliže pro rozdílné zacházení nejsou objektivní důvody.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Homosexuální a lesbické vztahy jsou v madagaskarské společnosti tabu a vláda nedokáže ochránit tuto komunitu před stigmatizací a diskriminací.

Životní příběhy a výzvy

Víte, vy zapomínáte všichni, že gayové a lesby ty dvojice vychovávají stejně ty děti. Stejně mají mají. A já jsem nezažil za celý za celých 20 let, že by se někdo obracel na naše hnutí s tím, že jejich dítě, které vychovávají dva muži a dvě ženy, má problémy ve škole, že ho šikanují děti z toho důvodu, že má dva rodiče. Já si myslím, že ta šikana může nastat, ale ta nastává z obecných z hledisek ne z toho, že má dvě, může se to někdy stát, ale většinou to ty děti zajímá tak měsíc. Já bych se toho vůbec nebál.

My jsme spolu jen mimochodem 10 let, takže já si myslím, že v tomhle tom případě se nedá jednat o tom a mám pocit, že do manželství mnohdy vstupují lidi nebo berou se aspoň, já to vidím po dvou nebo po třech letech, kde se ani pořádně neznají a nebo znám to i z té jiné oblasti, že třeba i kratší, takže jako mám pocit, že v tomhle tom případě. Já jsem od začátku o toho, kdy jsme se o dítěti začaly bavit, kdy jsme nějakým způsobem začaly realizovat tu myšlenku mít to dítě, protože u nás to není otázka příjemně strávené noci, kdy se povede zázrak a to dítě se stane. Já bych nerada říkala naši osobní realizaci, myslím si, že to je naše soukromí. Ale možnosti tu jsou. Může to být i třeba v zahraničí, kde je tohle to dovoleno, že si žena může požádat a zaplatit si umělé otěhotnění, nebo je možné požádat kamaráda. I tohle to jsou věci, které se dají realizovat. Když chcete dítě, moc dobře víte, jste matka, paní poslankyně také, že pro to dítě uděláte cokoliv.

Ale tady jde o jednu věc. Že v tuto chvíli já se cítím a považuji a stejně tak mě bere i partnerka, která se rozhodla to dítě se mnou mít, protože velmi dobře by se dokázala o to dítě postarat sama, se rozhodla, že já budu tím druhým rodičem toho dítěte, že mi ho budeme společně vychovávat. Tam myslím si, že vzory, jestli mužské nebo ženské, bude mít, obě dvě máme tatínky, máme bratry, máme fungující, scházíme se, jak bylo i v tom příspěvku s normálně heterosexuálníma párama, v tom žádný problém není. Ale já na to dítě, a tady už se pak jedná o to, co vy říkáte, paní poslankyně, že je to v zájmu toho dítěte. My našemu dítěti budeme říkat, že to není obvyklé, ale že to není nic špatného, že dva lidi, kteří se měli rádi, se rozhodli pro to, že spolu budou mít a vychovávat dítě.

Bude mít příbuzné. Ale vy sama jste řekla, že bude mít ty vzory kolem sebe, toho dědečka, toho strýce. Takže ho bude mít. Ale možné to je.

Čtěte také: Zpráva o ekologickém auditu

Globální perspektiva

Brazílie se řadí mezi nejnebezpečnější země světa. Národní asociace transvestitů a transsexuálů (ANTRA) zveřejnila v lednu 2022 údaje, podle nichž bylo v roce 2021 zabito nejméně 140 transsexuálů a Brazílie byla již 13. rok po sobě zemí s nejvyšším počtem zabitých transsexuálů na světě.

Podle průzkumu Agentury EU pro základní práva se více než 70 % LGBTI lidí v Bulharsku cítí nuceno svou sexuální orientaci skrývat a 40 % se vyhýbá určitým místům ze strachu z útoku nebo vyhrožování. Takový útok se stal v Plovdivu v září 2020, když skupina mladých fotbalových fanoušků fyzicky napadla a zranila několik teenagerů, z nichž některým bylo jen 14 let a které považovali za příslušníky LGBTI komunity. Útočníci údajně chtěli „očistit“ centrum města od LGBTI lidí. Plovdivský státní zástupce zahájil trestní vyšetřování, které probíhalo na konci roku.

Dne 13. srpna 2020 oznámil Shanghai Pride, největší a nejdéle trvající čínský LGBTI festival, zrušení všech budoucích aktivit uprostřed zmenšujícího se prostoru pro LGBTI komunitu. Aktivisté čelili obtěžování kvůli tomu, že vystupovali proti diskriminaci a homofobii.

Guyana je v současné době jedinou zemí v Jižní Americe, která má koloniální zákon kriminalizující anální sex, přičemž tento druh sexu je především pro gay komunitu velmi typický. Oddíly 352-354 kapitoly 8.01 trestního zákona zakotvují „činy hrubé neslušnosti vůči mužské osobě“, za které lze uložit 2 roky odnětí svobody, „pokusy o nepřirozený čin u jiného muže“, za něž hrozí 10 let odnětí svobody, a za anální sex je možné uložit až doživotní vězení. Jedním z důvodů pro tak tvrdé tresty je skutečnost, že se Guyana kulturně identifikuje jako součást Karibiku, kde jsou takové zákony v mnoha případech stále běžnou realitou.

V Hongkongu stále nejsou uznávány sňatky osob stejného pohlaví nebo civilní partnerství a právní námitky v letech 2019 a 2022 rovněž selhaly. Zejména hongkongský odvolací soud ve věci Sham Tsz Kit proti ministru spravedlnosti rozhodl, že zámořská manželství osob stejného pohlaví nejsou v Hongkongu uznávána.