Citáty o moci přírody

13.12.2025

Příroda je mocná síla, která ovlivňuje náš život a svět kolem nás. Je zdrojem krásy, inspirace a moudrosti. Níže naleznete citáty, které se zamýšlejí nad vztahem mezi člověkem a přírodou.

"Možná, že puberta je jeden z nástrojů, jak příroda pečuje o lidský rod, aby nevyhynul. Protože člověk by asi nikdy dobrovolně neopustil to bezpečí vlastní rodiny, kde je o něj postaráno milujícími rodiči a rodiče by asi těžko přenesli přes srdce, že to rozkošné a bezproblémové dítě najednou odchází. Ale pak přijde spásná puberta a z toho rozkošného dítěte se stane nesnesitelný jedinec, který opovrhuje svými rodiči, jejich hudbou, jejich oblečením, jejich životním stylem, takže nakonec jednou, když praští dveřmi a odejde, rodiče to jakž takž přežijí. Co je zajímavé, že hned venku na toho nesnesitelného jedince čeká jiný nesnesitelný jedinec, ovšem opačného pohlaví, který také před chvílí někde praštil dveřmi a ti dva nesnesitelní pocítí k sobě tak neuvěřitelnou náklonnost, že spojí své životy a stanou se z nich ti báječní milující rodiče, od kterých by žádné dítě neodešlo, nebýt puberty."

"Na začátku jsme byly zoufalé druhy. Potřebovali jsme věci, a když jsme je měli, byli jsme spokojení; byli jsme najezení a přežili jsme. Tyto věci nás zachránily, věci jako jídlo, zbraně, přístřeší. Ale po věcech bojů, které jsme vyhrávali, nás staří nebožtíci nechali samotné. Naši předkové zemřeli na zkažené zuby a hladovění a nemoci. Naši předkové se tlačili dozadu a vyhráli. Ale my pokračovali! Jedli jsme více, jako kdybychom se chystali hladovět! Nadále jsme bojovali, i když staří nepřátelé už byli pryč! Nepřestali jsme ničit životní prostředí, přestože jsme ničili především sebe. Stavěli jsme velká města, velké průmysly, velké systémy. Tyto systémy nás měly krmit, ale místo toho zabíjejí zvířata, půdu a nás. Tyto systémy nás měly chránit, ale místo toho ničí naše ovzduší a naši vodu. Tyto systémy nám měly sloužit, ale místo toho nás zabíjejí. A my stále jednáme jako jednali naši předkové; jsme chamtiví pro jídlo, ničíme přírodu, zabíjíme zvířata a sami sebe! Udržujeme systémy, které nefungovaly příliš dlouho. Tyto systémy nás zabíjejí. Tyto systémy zabíjejí vše. Tyto systémy selhávají."

"Příroda dala ženám pěknou postavu, aby se jí chlubily. Jinak v tom shonu za živobytím by se mohlo stát, že by si jich mužští nevšimli nebo by si jich všimli až pozdě, a množení by došlo úhony. Takže to ženské chlubení má význam - jenže ono je to jiné chlubení, když si pěkná ženská vykračuje jakoby nic, nekouká po nikom, ale vidí všechno."

"Když ležíš v posteli a jsi nemocný, svět funguje dál svým vlastním tempem. Neptá se tě, zda může nebo zda s tím ty souhlasíš. Když se vrátíš z dovolené nebo ze zahraničního pobytu domů, život se zde nezastavil, vše pokračuje přirozeně dál, ani tě nepotřeboval k tomu, aby fungoval. Vše se děje automaticky, jakoby to řídila neviditelná síla podle jakéhosi záměru. Když jdeš spát, lidé na jiných místech planety se baví, pracují nebo odpočívají, nepotřebují k tomu tvé požehnání. Stromy rostou, květiny kvetou, příroda prochází jednotlivými ročními obdobími. Pokud bys usnul na několik dní, nic by se v tomto přirozeném procesu nezměnilo. Vše se děje bez tebe, a s tebou si to hraje tak, jak je napsáno ve vesmírném scénáři. Až zase jednou budeš chtít ovládat ze své přední pozice - ze své role okolnosti a podmínky kolem sebe, vzpomeň si, že tvé snažení Vesmír bere v potaz stejně tak, jako by se nechumelilo."

Čtěte také: Moudrost přírody v citátech

"Život je dar. Celý život se honíme jen za penězi, za těmi kusy papíru, který pro mnoho lidí hraje v životě nezaměnitelnou roli. Bohužel se lidem vytrácí ten hlavní pojem žití, a to je ten, že život by se měl prožít v lásce, objetí svých blízkých a nikdy neztratit rozum a být vždy nablízku těm, kteří to potřebují je ten hlavní úděl života. Byl nám udělen dar řeči, dar komunikace mezi sebou, ale i tak spolu nekomunikujeme, nebereme na sebe ohledy, na své příbuzné a přátele si vzpomeneme jen o svátky. Kam se poděla ta pravá lidskost? Pro někoho je deset korun jen obyčejným žetonem do košíku, pro někoho je to celodenní rozpočet, i tak přece člověk který je na ulici není jen kusem masa. Je to bojovník, který bojuje o svůj život každým dnem. Nikdo si nedokáže představit jak tito lidé žijí, jak jsou uvnitř silní že tyto veškeré životní překážky dokážou překonat. Navraťme se ke kořenům a čerpejme sílu z přírody, z naší matky, která nás zplodila."

"CESTA POKORY Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy. Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát. To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty. Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach. Někdy bez varování. Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu. A zase znovu. (Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?) Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí! Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté. Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části. Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě. Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali. Budou dny, kdy se budeme třást strachy. Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne. Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty, a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku. Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát. Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili. Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali. A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme. Ano. Uzdravujeme. Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života. Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati. Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné. Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali. Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí. (To jsou jen sny vystrašených dětí.) Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů. Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti. Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní. Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni. Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních. Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění. Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat. Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami. No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál. Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál. Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil. Protože cesta nikdy neopustila… tebe. Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne."

"Prožil jsem toho hodně a myslím si teď, že již vím, co je třeba pro štěstí. Tichý život v ústraní na venkově, s možností být užitečný lidem, pro které je snadné konat dobro a kteří nejsou zvyklí na to, že by je někdo konal pro ně; potom pracovat a zabývat se něčím, o čem lze doufat, že to je k nějakému užitku, potom odpočinek, příroda, knihy, hudba, láska k bližnímu- taková je moje představa štěstí."

"Městský život je zodpovědný za to, že zkazil člověka, jenž pak ve své nevědomosti převrací řád přírody a maří jeho vyváženost."

"Ak bude hlavným kritériom hodnotenia našich činov obnova prírody, zistíme, že robíme správne rozhodnutia."

Čtěte také: Citáty indiánů

"Ak chceme obnoviť stabilitu na našej planéte, musíme obnoviť biodiverzitu, k poklesu ktorej sme svojou činnosťou prispeli. Je to jediný spôsob, ako vyriešiť krízu, do ktorej sme sa dostali."

"Často mluvíme o záchraně planety, ale pravda je taková, že všechno tohle musíme udělat pro záchranu nás samotných."

"Musíme vymyslieť nový, trvalo udržateľný životný štýl, ktorý by súčasný svet ľudstva vrátil do rovnováhy s prírodou."

"My lidé jsme na Zemi jediní, kdo má dostatečnou moc na to, aby tvořil světy."

"Nejde o záchranu naší planety. Jde o záchranu nás samých."

Čtěte také: Moudrost Boha v přírodě

"Podstatou rovnováhy je dostávanie a dávanie."

tags: #citaty #o #moci #prirody