Co je hodno přírody, je hodno úcty: Vysvětlení

Je jisté, že příroda nám, lidem, poskytuje určité užitky, bez kterých se jen těžko obejdeme. Patří mezi ně kupříkladu potraviny, dřevo, ale také regulace odtoku vody z krajiny, čištění vody, fotosyntéza, tvorba půdy a mnoho dalších. Kromě toho je pro nás příroda také zdrojem inspirace, odpočinku a duchovních prožitků.

Celosvětový projekt Millennium Ecosystem Assessment (MA 2005) popsal tyto užitky jako ekosystémové služby. Bereme je často jako samozřejmost a mnohé z nich jsou pro nás volně dostupné. Pokud všechno funguje, pak si v každodenním životě využívání ekosystémových služeb ani neuvědomujeme. Například povodně nás opakovaně přesvědčují o tom, že ekosystémové služby (nebo jejich selhávání) dokážou do našich středoevropských životů důrazně vstoupit.

Převážnou většinu ekosystémových služeb - v případě ochrany před povodněmi například retenci vody v krajině - jsme přitom lidskými silami schopni obtížně nahradit a pokud vůbec, pak často za cenu velkých nákladů. Podpora přírodních procesů navíc někdy představuje účinnější a levnější řešení našich problémů než řešení technická.

Míra a kvalita poskytování ekosystémových služeb se odvíjí od kondice přírody - biodiverzita a zdraví ekosystémů je základní podmínkou pro to, abychom mohli z přírody ekosystémové služby získávat. Z praxe ale víme, že je tu rozpor: je jisté, že jsme na přírodě závislí, přesto ji svou činností dlouhodobě poškozujeme a omezujeme její schopnost životodárné služby poskytovat.

Má-li se tato praxe změnit, musí se změnit také rozhodování při správě přírodních zdrojů - především na úrovni veřejné správy a podnikání, ale i jinde. Zkušenost z desítek let historie ochrany přírody ale ukazuje, že založit dobrou správu přírodních zdrojů pouze na představě o jejich užitečnosti nestačí. Při rozhodování bývají často brány v úvahu jen ty části přírody, jejichž využívání je spojeno s nějakými náklady nebo naopak zisky.

Čtěte také: Boží Dar: Nesouhlas s vymezením CHKO

Příroda nám ovšem poskytuje některé statky a služby zdarma a my míváme tendenci žít na účet přírody, tyto vstupy přehlížet, a tím podceňovat význam přírody pro náš život. Změnu by mohl způsobit konkrétnější vhled do problému, jaké ekosystémové služby vlastně čerpáme, kolik jich je, jaký význam a hodnotu pro náš život mají. Tyto otázky jsou obtížné a pro odpověď musíme sáhnout za hranice oboru přírodních věd. Na několika zahraničních projektech (UK NEA, 2011) je však vidět, že provést kvantifikaci ekosystémových služeb poskytovaných přírodou lze.

Hodnocení ekosystémových služeb může působit jako nástroj zpětné vazby, který nás dokáže přimět revidovat a znovu promyslet náš vztah k přírodě a přivést naši pozornost k následkům našich rozhodnutí.

Národní platforma pro ekosystémové služby

V říjnu 2022 se v rámci integrovaného projektu LIFE „Jedna příroda“ uskutečnilo ustavující zasedání Národní platformy pro ekosystémové služby (NPES). Vznik platformy reflektuje dlouhodobý vývoj v oblasti hodnocení ekosystémových služeb na domácí i mezinárodní scéně. V současnosti jsme svědky posunu cílů a postupů ochrany přírody, které v rostoucí míře zahrnují rámec ekosystémových služeb, přínosů přírody lidem a v širším kontextu hodnot přírody.

NPES nevzniká ve vzduchoprázdnu, v současnosti se problematika ekosystémových služeb řeší na mnoha úrovních. Koncept ekosystémových služeb (ES), tedy přínosů poskytovaných přírodou lidské společnosti, byl zaveden jako ústřední východisko Hodnocení ekosystémů na začátku tisíciletí (MA 2005). Od té doby došlo k prudké explozi vědeckého výzkumu ekosystémových služeb. Důsledkem bylo mimo jiné založení mezinárodních platforem, jako je Partnerství pro ekosystémové služby (ESP), a zahájení několika dalších procesů, jako je Ekonomika ekosystémů a biodiverzity (TEEB).

Úsilí mezinárodních úmluv v ochraně přírody, mezinárodních organizací a vlád jednotlivých států vedlo v roce 2012 k ustavení Mezivládní platformy pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES, více Plesník, Ochrana přírody 3/2016). Na celoevropské úrovni probíhá proces Mapování a hodnocení ekosystémů a jejich služeb v EU (MAES). Technická zpráva shrnuje dosavadní poznatky o stavu ekosystémů a ekosystémových služeb na území EU a podporuje hodnocení cílů v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 (Maes et al. 2020).

Čtěte také: Oslava Přírody: Počátky

Rovněž poskytuje základní údaje pro budoucí hodnocení a vývoj politik, zejména s ohledem na program obnovy ekosystémů na příští desetiletí (2030). Hodnocení ekosystémových služeb probíhají také v jednotlivých státech (UK NEA 2011, Schröter et al. 2016). Důležité je rovněž uvést relativně nově se rozvíjející oblast ekosystémového účetnictví SEEA EA (UN 2021).

Posuny v konceptu ekosystémových služeb

Koncept ekosystémových služeb zaznamenal rovněž několik posunů. První z nich je posun od důrazu na instrumentální přínosy ekosystémů pro společnost k důrazu na rozmanité hodnoty přírody. Zatímco dříve hlavní studie ekosystémových služeb zdůrazňovaly ekonomický příspěvek k lidskému blahobytu (Costanza et al. 2014), nyní se v návaznosti na koncepční rámec IPBES zdůrazňují různorodé hodnotové a znalostní rámce, zahrnující vnitřní hodnotu přírody a vztahy různých komunit k přírodnímu prostředí. Komplexita řešených problémů vyžaduje diverzitu různých pohledů, znalostí a zkušeností.

Další posun lze zaznamenat v širším kontextu mezery mezi vědeckým poznáním a každodenní praxí ochrany přírody. Ačkoliv vědecká a metodologická základna hodnocení ekosystémových služeb a přínosů je dnes poměrně rozsáhlá a etablovaná, v praxi ochrany a obnovy přírody není koncept přínosů přírody plně integrován a využíván. Součástí této výměny na rozhraní vědy, politiky a praxe je spoluvytváření znalostí (Balvanera et al. 2020), často v rámci více či méně formalizovaného dialogu či participativních a transdisciplinárních přístupů.

Hodnoty přírody ovlivňují nejenom postoje veřejnosti k ochraně přírody a environmentální chování lidí, ale také přístup ke správě a managementu ekosystémů a jejich přínosů v návaznosti na existující a připravované strategické a legislativní nástroje. NPES reprezentující vědecko-politický proces podporující ochranu a obnovu přírody musí nutně vycházet z pluralitního rámce hodnot a přínosů přírody.

Vhodný koncepční rámec poskytuje IPBES (2019), který usiluje o širší začlenění různorodých perspektiv a hodnot přírody, stejně jako různorodých hlasů vědecké komunity, vládních institucí a občanské společnosti. Hodnoty přírody jsou širší než pouhý užitek pro člověka.

Čtěte také: Brněnská příroda: Kam na výlet?

• Vnitřní hodnota vyjadřuje význam přírody sám o sobě, bez ohledu na lidské užití.
• Užitná (instrumentální) hodnota přírody je zaměřena na lidské využití přírody a z větší části se překrývá s konceptem ekosystémových služeb.
• Nemateriální přínosy přírody se částečně překrývají s kulturními službami ekosystémů, ale v rostoucí míře se začleňují do hodnotového rámce relačních (vztahových) hodnot.

Různé typy hodnot nejsou vždy vzájemně souměřitelné. Například vnitřní hodnotu přírody či udržování identit v principu nelze či spíše nemá smysl přepočítávat na peníze. Naopak užitné přínosy lze vyjádřit jako ekonomickou hodnotu a to umožňuje mimo jiné srovnání přínosů s náklady vynaloženými na obnovu ekosystémů. Stejně tak ale můžeme toky ekosystémových služeb měřit v biofyzikálních jednotkách či vyjadřovat jejich význam v sociokulturním hodnocení.

Přístupy k hodnocení přínosů přírody

Pro hodnocení přínosů přírody existuje celá řada přístupů, není tedy pouze jediný „správný“ přístup. Výběr přístupu hodnocení odráží cíle a účel hodnocení stejně jako celkový rozhodovací kontext. Obvykle se přístupy k hodnocení ES rozdělují na biofyzikální, ekonomické a sociokulturní. Stejně tak můžeme ekosystémové služby hodnotit kvalitativně, kvantitativně či v peněžních jednotkách.

Mnoho přístupů však kombinuje a integruje různé postupy na různé úrovni složitosti, např. analýza synergií a trade-offs či ekosystémových účtů. Právě participace aktérů, zahrnutí místních znalostí a snadnost komunikace jsou jedněmi z klíčových faktorů při výběru metody hodnocení ekosystémových služeb (Harrison et al. 2018). Pokročilejší přístupy využívají deliberativní postupy, kdy účastníci hledají shodu či sdílejí svoje pohledy na přínosy přírody.

Strategická vize Úmluvy o biologické rozmanitosti do roku 2050 hovoří o životě v harmonii s přírodou, Strategie ochrany biodiverzity EU do roku 2030 o navracení přírody do našich životů. Všechny tyto apely jsou součástí širšího uvědomění potřeby transformativní změny směrem k udržitelnosti, kdy uspokojující kvalita života není v rozporu se zdravím a integritou biosféry.

Strategické cíle ochrany a obnovy přírody nebude možné naplnit bez dialogu a spolupráce mezi různými aktéry, kteří ovlivňují stav přírody a jejích služeb, podílejí se na její obnově a mají užitek z různorodých přínosů, které příroda lidem poskytuje. Různorodé hodnoty a postoje se vzájemně nevylučují a nemusejí vést k různým výsledkům pro ochranu a obnovu přírody.

Cílem Národní platformy pro ekosystémové služby je podporovat vědecko- politický dialog v oblasti ekosystémových služeb. Hodnocení ekosystémů a jejich služeb bylo definováno jako sociální proces, jehož prostřednictvím jsou hodnoceny vědecké poznatky týkající se příčin změn ekosystémů, jejich důsledků pro kvalitu života a možností řízení a politiky a který spojuje různé oblasti znalostí užitečným způsobem pro podporu rozhodování (Allison a Brown 2017). To vyžaduje strukturovanou diskusi mezi vědeckou sférou, politiky a dalšími klíčovými aktéry.

Vzhledem ke svému složení, zahrnujícímu zástupce různých sektorů, akademické sféry i nevládních organizací poskytuje vhodný základ pro budování informačního a vědecko-politického rozhraní pro téma ekosystémových služeb. Kromě hlavních cílů by NPES měla dále nalézat způsoby, jak zohlednit, sdílet a komunikovat široké spektrum hodnot přírody vztažených k přínosům lidem.

Hodnocení ekosystémových služeb na příkladu travinných biotopů v ČR

Cílem studie bylo testování možných přístupů k hodnocení ekosystémových služeb a snaha analyzovat možnosti využití konceptu ekosystémových služeb v ochraně přírody. Pilotní studie rozvinula biotopově zaměřený přístup ekosystémového účetnictví a přenosu ekonomických hodnot se zaměřením na travinné ekosystémy, tedy přírodě blízké a přírodní travinné biotopy stejně jako obhospodařované louky a pastviny. Ekosystémové služby travinných ekosystémů jsou úzce provázány se zemědělským hospodařením, které tradičně spoluutvářelo středoevropskou krajinu.

Studie usilovala o zachycení biofyzikálních indikátorů a ekonomických hodnot ekosystémových služeb travinných ekosystémů, jako jsou ukládání uhlíku, regulace vody a eroze, odolnost vůči invazím či potenciál pastvy. Smyslem kvantifikace ekosystémových služeb je zhodnocení často opomíjených přínosů, které má existence přírodních systémů pro lidskou společnost.

Travinné ekosystémy jsme v této studii definovali jako biotopy s travinobylinným pokryvem, využívané obvykle k pastvě či produkci sena. V České republice zaujímají zhruba 11 % celkové rozlohy území. Téměř tři čtvrtiny rozlohy trávníků v ČR tvoří pravidelně obhospodařované louky či pastviny, které nesplňují definici přírodních biotopů. V mnoha případech se jedná o biotopy s různým stupněm poškození, s projevy zarůstání nepůvodními invazními druhy, půdní eroze či s náletem dřevin.

Služby travinných ekosystémů

Ekosystémové služby je nezbytné vnímat ve smyslu společenských přínosů přispívajících ke kvalitě života obyvatel či tvořících předpoklady ekonomické produkce. V této pilotní studii jsme se zaměřili na hlavní služby poskytované travinnými biotopy.

• Zásobovací služby: produkční kapacita skotu jakožto hlavní zásobovací službu travin, respektive produkci masa coby finálního užitku.
• Regulační služby: ukládání uhlíku - regulaci klimatu, regulaci půdní eroze, zadržování vody, zneškodňování odpadů - odstraňování dusíku a odolnost vůči invazním druhům.
• Kulturní služby: rekreační službu, resp. vnímanou estetickou hodnotu vyvážené zemědělské krajiny, kde louky a pastviny mají svoje nezastupitelné místo.

Pro pilotní analýzu služeb poskytovaných travinnými ekosystémy jsme rozvinuli tzv. biotopový přístup k ekosystémovému účetnictví (Vačkář et al. 2010). Přírodní biotopy představují cennou zásobu přírodního kapitálu a z existence biotopů je odvozen roční tok ekosystémových služeb.

Protože ekosystémové služby jsou konceptem integrujícím ekologii a ekonomii, dalším krokem biotopového ekosystémového účetnictví je vyčíslení ekonomické hodnoty dané služby. Vyčíslení společenské hodnoty v peněžních jednotkách se stalo standardem pro analýzu a kvantifikaci ekosystémových služeb.

Pro pilotní studii jsme využili přístupu přenosu hodnot, který se používá v případě nedostatečného množství dat o hodnotách ekosystémů. Pro přenos ekonomických hodnot jsme převzali údaje z původních domácích a zahraničních valuačních studií, kdy byla uvažována úprava pomocí směnného kurzu a indexu spotřebitelských cen z databáze OECD na ceny roku 2010 (Melichar 2010).

Hodnota ekosystémových služeb travinných biotopů v ČR

Každoroční hodnotu ekosystémových služeb poskytovaných travinnými biotopy v ČR jsme vyčíslili zhruba na 65 miliard Kč. Hodnota služeb obhospodařovaných pastvin a luk v úhrnu v ČR mírně převyšuje hodnotu služeb zajišťovaných přírodními a přírodě blízkými biotopy, přičemž hodnota každoročního toku služeb z pastvin dosahuje 36 miliard Kč a hodnota služeb přírodních biotopů 29 miliard Kč. Vzhledem k menší rozloze přírodních biotopů však přírodní biotopy dosahují daleko většího výkonu při zajištění ekosystémových služeb, a to 79 201 Kč ha-1ve srovnání s plošnou hodnotou 51 428 Kč ha-1pro obhospodařované traviny.

Přírodní a přírodě blízké biotopy dosahují vyšších hodnot na plochu zejména v případě regulace odtoku vody, odstraňování dusíku a regulace invazí. Naopak pastviny dosahují celkem pochopitelně vyšších výnosů hospodářských zvířat. Při součtu všech hodnocených služeb dosahují z hlediska jednotlivých biotopů nejvyšších hodnot na jednotku plochy vlhké a aluviální louky. Z jednotlivých ekosystémových služeb dominuje tok a hodnota služby regulace odtoku vody. Hodnota regulace vody se pohybuje v rozmezí zhruba 32 853-75 815 Kč ha-1. Trvalé travní porosty, přírodní i intenzivněji obhospodařované, uspoří ročně přes 2 mil. tun půdy, která by jinak byla spláchnuta či odnesena do vodních toků a nádrží.

Ochrana krajinného rázu

Ochrana krajinného rázu před vlivy výstavby nebo změn ve využití území je zakotvena v § 12 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Pro stavebníky a investory je velmi obtížné předvídat, jaké podmínky pro výstavbu stanoví orgán ochrany přírody. Každý zamýšlený záměr je možno předem orientačně vyhodnotit podle tří kritérií únosnosti zásahu do krajinného rázu.

Nelze se spolehnout na odst. (4) § 12 zákona., který zní „Krajinný ráz se neposuzuje v zastavěném území a v zastavitelných plochách, pro které je územním plánem nebo regulačním plánem stanoveno plošné a prostorové uspořádání a podmínky ochrany krajinného rázu dohodnuté s orgánem ochrany přírody“.

Vlastnosti prostředí, ve kterém žijeme, jsou obtížně poznatelné, obtížně měřitelné nebo často vůbec neměřitelné. To se týká zejména tak obecných pojmů, jako je charakter či identita krajiny. Neměřitelnost vlastností a hodnot však není důvodem pro rezignaci na ochranu takových hodnot. Ani u měřitelných vlastností prostředí není situace lepší.

Pohyblivost limitů a hranic zásahů do charakteru krajiny závisí na okolnostech, které se proměňují velmi pomalu a mají velkou setrvačnost. Jsou to obecné kulturní aspekty morálky, úcty k hodnotám, úcty k přírodě, ke kultuře a tradicím, potřeby krásy a harmonie v krajině i v životě.

Zatímco tuto hranici může chápat (a také chápe) každý poněkud jinak, hranice únosnosti z pohledu ochrany krajiny dle zákona je usměrněna pojmy § 12, které bezbřehost problému značně usměrňují. Jedná se o to, že zákon brání snížení hodnot krajinného rázu a změně takového rázu krajiny, který vzniká díky přítomnosti cenných hodnot přírodní, kulturní a historické charakteristiky jejich vizuálního projevu.

Orgán ochrany přírody hodnotí, zdali záměr bere ohled na přírodní a estetické hodnoty krajiny, na zachování zvláště chráněných území, významných krajinných prvků a kulturních dominant a zdali bere ohled i na harmonické měřítko krajiny a na (harmonické) vztahy v krajině.

Jaké existují možnosti, které by umožnily projektantům a investorům předvídat názor orgánů ochrany přírody na to, zdali navrhovaná stavba bude zasahovat do krajinného rázu a zdali bude měnit krajinný ráz nebo snižovat jeho hodnoty? Jaká jsou kritéria přijatelnosti - akceptability - navrhovaného záměru z hlediska ochrany krajinného rázu? Je možno je předvídat?

Jedním z nich je podrobné posouzení předpokládaného vlivu navrhovaného záměru na krajinný ráz ve smyslu § 12 zákona (Vorel et al., 2004). Takové posouzení je poměrně pracné, zabere značný čas a nelze ho zpracovat, dokud není zpracován projekt záměru. Často je však uvažovaný záměr prověřit rámcově předem - dokud ještě nejsou vynaloženy náklady a energie na zpracování projektu.

Druhým případem je proto předběžné otestování akceptability záměru dle kritérií únosnosti zásahu do krajinného rázu. Jedná se zejména o přírodní, kulturní a historickou charakteristiku, kterou je dán krajinný ráz, o přírodní a estetické hodnoty, významné krajinné prvky, zvláště chráněná území, kulturní dominanty, harmonické měřítko a vztahy, které představují kritéria krajinného rázu.

Zásahem, který je velmi problematický, je silný zásah do tzv. „esenciálních“ znaků, které jsou buďto zásadní pro charakter krajiny, nebo jedinečné z hlediska jejich cennosti a ojedinělosti v rámci státu nebo regionu. Takové znaky jsou pro ráz krajiny v určitém místě nebo oblasti nejdůležitější a jejich změna, odstranění nebo snížení jejich významu se může výrazně projevit v narušení krajinného rázu.

Je evidentní, že v krajině s malým počtem esenciálních znaků (nebo dokonce pouze s jedním takovým znakem) bude neúnosný zásah do takového znaku pro krajinný ráz fatální, zatímco u krajiny s velkým množstvím esenciálních znaků3 takový neúnosný zásah do jednoho z esenciálních znaků nemusí být pro hodnocení záměru rozhodující.

Lze tedy shrnout, že v místě či oblasti krajinného rázu, které se vyznačuje přítomností zásadních a jedinečných znaků a hodnot přírodní (nebo), kulturní a (nebo) historické charakteristiky nelze umístit či povolit takové stavby, které budou představovat silný nebo velmi silný zásah do těchto znaků a hodnot.

Jednotlivé charakteristiky krajinného rázu se projevují ve skladbě krajiny. Jsou to různorodé jevy, které spoluvytvářejí ráz krajiny (popisujeme je jako znaky a hodnoty krajinného rázu).

Je to zásah do krajinné scény a potlačení vizuálního významu některého jevu. To je citlivé nejenom co se týká potlačení (snížení) významu kulturních dominant nebo potlačení harmonie vztahů, ale také snížení významu přírodních hodnot, které výrazně spoluvytvářejí krajinnou scénu (např. význam charakteristického horizontu, změna vztahu mezi podílem porostů a otevřených ploch atd.).

V krajině existují místa, která představují nápadnou, zdaleka viditelnou polohu a naopak místa skrytá před pohledy. Pohledová exponovanost vyjadřuje, do jaké míry je daná část krajiny vystavena vnímání většiny pozorovatelů (KUCHYŇKOVÁ, 2008)

Tabulka 3 klasifikuje pohledovou exponovanost podle toho, v jak širokém okruhu viditelnosti se navrhovaná stavba může projevovat (AUGENSTEIN, I. 2002). Může to být pouze nevelký okruh viditelnosti, ohraničený např. okraji lesních porostů nebo okraji souvislé zástavby, popřípadě výraznějším terénním horizontem.

Ekonomické hodnocení přírody

Pokračující devastace přírodního prostředí stále budí značné obavy o udržitelnost života na naší planetě. Příroda je přetvářena a využívána pro uspokojení rostoucích nároků lidí. Ztráta ekosystémů a biodiverzity však doposud nebyla vnímána jako překážka prosperity.

Proto mezinárodní úsilí směřovalo již delší dobu k hledání cest, jak začlenit hodnotu přírody a „přírodního kapitálu“ do ekonomických účtů. Tato snaha vyvrcholila nyní v březnu, kdy Statistická komise OSN na svém výročním zasedání schválila nový rámec pro měření hodnot přírody.

Ekosystémové účetnictví jakožto součást mezinárodně uznávaného Systému environmentálního ekonomického účetnictví (SEEA EA) poskytuje návod, jakým způsobem mají státy začleňovat hodnotu přírody a jejích přínosů do svých statistických systémů a národních účtů.

Podstatou ekosystémového účetnictví je důkladné zaznamenání stavu ekosystémů, stejně jako jejich proměn a navazujících příspěvků přírody společnosti. Například opylování podporuje produkci potravin. Lesy a mokřady zásobují vodou celá města a vodní elektrárny, a šetří životy a majetek při omezení povodňových vln. Stromy ve městech filtrují znečišťující látky a stíní v horkých dnech. Horská chráněná území či vodní nádrže poskytují rekreační požitky lidem a zisk místní ekonomice.

tags: #co #je #hodno #prirody #je #hodno

Oblíbené příspěvky:

• Zdroje energie
• 100% ekologické pleny
• Co je Uměle Vytvořená Příroda?
• Jak používat čističe odpadů Domol, G&G a Q-Power?
• Krásy domácí přírody