Cornell a environmentální senzitivita

02.12.2025

Už i výzkumy zjistily to, co asi všichni tušíme: kdo má rád přírodu, ten ji i více chrání, angažuje se v ochraně přírody a chová se environmentálně šetrněji. Z hesla 80. let poznej a chraň by se tak mělo stát spíš zamiluj si - poznej a chraň. Environmentální výchova dávno ví, že tento základ pro poznávání a ochranu přírody je klíčový v raném dětství, přírodu se musíme naučit vnímat a uvědomovat si její význam už jako miminko, jako batole či malé dítě. Tady je nezastupitelný význam rodiny, lesních mateřských školek, dětských oddílů i odpovědných školek, které tráví velkou část dne venku, a taky škol, především prvních stupňů.

Ale vraťme se ke zmíněnému základu, který budeme nazývat senzitivita (vnímání přírody). Pro intimní pobyt v přírodě je důležitá samota. Jak jen toho jsou děti schopné, nechme je v přírodě co nejvíce o samotě. Každý vnímá přírodu jinak, jiným tempem, někdo raději hledí do koruny stromu, jiný se vrtá v blátě nebo pozoruje mravence. Čím déle v přírodě jsme, tím víc jsme její součástí, k nezaplacení jsou třeba i třídenní dětské stanové tábory, fenomén, který není nikde na světě tak rozšířen, jako u nás. A největší vliv na náš vztah přírodě má divočina, rozlehlé bukové pralesy, přírodně se klikatící řeky a skalnatá pohoří. Stáhněte si naši aplikaci, která nabízí stovku aktivit pro vnímání přírody.

Článek prezentuje evaluaci výukového programu „Les je přítel člověka“. Program vychází z metodiky „modelu učení plynutím“ Josepha Cornella a usiluje a rozvíjení environmentální senzitivity dětí. Žáci dostali bezprostředně před programem a pak 1-3 týdny po programu stejný dotazník, do kterého vyplňovali zrakové, sluchové a hmatové vjemy, které si vybavovali ze svého posledního pobytu v lese. Zaznamenané reflexe pak byly kódovány a kategorizovány. V rámci analýzy pak bylo porovnáváno, zda se počty různých smyslových vjemů v dotazníku po programu liší od počtů, uváděných před programem.

Evaluace ukázala, že k takovému nárůstu dochází u žáků na prvním stupni, program také více působil na dívky. Efekt na chlapce a na starší žáky byl statisticky neprůkazný.

Jednou ráno se Joseph Cornell rozhodl vyrazit do parku, s netradičním cílem pozorovat návštěvníky. Vybral si oblíbené místo kaňon, který tradičně přitahuje spousty turistů. Většinou se turisté dolů podívali jen na pár vteřin, a pak začali chrastit fotoaparáty, povídat si a vracet se k autům. Z celkového počtu asi sto padesáti lidí, kteří vyhlídku navštívili, se pouze tři dívali dolů déle než půl minuty. Ačkoli měl Joseph pocit, že většině návštěvníků se výhled líbí, uvědomil si, že postrádají zvláštní dovednosti, které člověk potřebuje k tomu, aby dokázal krásu a majestátnost přírody skutečně prožít. Toto pozorování je pro Josepha typické, protože v hloubi duše je přesvědčen, že inspiraci z přírody může čerpat každý, ať už má před sebou Velký kaňon, nebo břízku na vlastní zahradě. Josephovo radostné nadšení z přírody je nakažlivé. Inspirujte se i vy.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Samotný kontakt s přírodou někdy nestačí. Jeden můj přítel na to přišel, když vzal svého osmiletého syna na výpravu do hor. Šli několik hodin, až dorazili na nádhernou vyhlídku, odkud byla úžasná podívaná na dvě údolí. „Už ten výhled stál za tu dlouhou námahu,“ vzpomínal přítel na svůj zážitek. Chtěl, aby s ním radost z horské scenérie sdílel i jeho syn, a tak mu navrhl, že si sednou a budou se kochat pohledem dolů. Jenže chlapec, který celou dobu výletu čile běhal tam a zpátky, poseděl asi pět vteřin, pak vyskočil a rozběhl se po pěšince pryč. Můj přítel měl chuť začít křičet. My všichni, kdo máme rádi přírodu, máme touhu dělit se o své potěšení s druhými a hledáme cesty, jak svou inspiraci předat dál. Ale podobně jako můj přítel často nevím, jak na to - když jsem s výchovou dětí v přírodě začínal, také jsem se potýkal s mnoha obtížnými situacemi. Metodou pokus omyl jsem v průběhu let nashromáždil soubor poznatků o vyučování, které dnes hrají v mé práci zásadní roli.

Principy environmentální senzitivity podle Josepha Cornella

Po letech zkušeností s environmentální výchovou jsem si postupně uvědomil, že existuje jakési pořadí činností a her, které vždycky funguje nejlépe, bez ohledu na věk a naladění skupiny i nezávisle na prostředí.

Bez nadšení není smysluplný prožitek z přírody možný. Nadšením tu nemyslím frenetické poskakování s očima navrch hlavy, ale pokojný a intenzivní zájem a bdělost.
Učení závisí na zaměřené pozornosti. Nadšení samo o sobě nestačí. Pokud nám těkají myšlenky, nemůžeme v sobě probudit hluboké vědomí a vnímat přírodu ani cokoli jiného. Takže je třeba převést lidi od nadšení k tichému soustředění.
Jak postupně zaměřujeme pozornost, začínáme si víc uvědomovat, co vidíme, slyšíme, hmatáme, cítíme a přijímáme intuicí. Tichou pozorností můžeme citlivěji vstoupit do rytmu a plynutí přírody, která nás obklopuje. Zaměřená pozornost vytváří vnitřní ztišení a otevřenost, jež nám umožňuje přírodu vnímat přímo, bez rušivých podnětů naší mysli.
Prožitek otevírá cestu hlubšímu uvědomění. Když zůstanete úplně tiše a bez hnutí, začnete cítit téměř zázračnou jednotu se vším živým okolo, téměř jako byste se stávali součástí přírodní scenérie a zakoušeli život očima ptáků, trávy a pohupujících se větví stromů. V takovém ztišení člověk může zažít náhlé vzplanutí radosti, hluboký a tichý pocit štěstí nebo úžas nad krásou a mocí stvoření. Příroda je vždycky inspirativní a jediné, co nám brání častěji to s radostí pocítit, je naše neklidná mysl.

Cílem plynulého učení je poskytovat každému opravdový a povznášející prožitek z přírody. Plynulé učení můžete aplikovat na hry a aktivity uvedené v mých knihách stejně jako na jakékoli jiné činnosti, které znáte. Používal jsem s úspěchem plynulé učení při akcích, jejichž délka sahala od půl hodiny až po celý den. Používám ho v místnosti za deštivého počasí i venku během slunečných dní. Je to velice pružný systém, protože vedoucímu umožňuje vhodně reagovat na potřeby konkrétní chvíle. Při úspěšné lekci plynulého učení by měl každý účastník jemně a radostně zažít pocit jednoty s přírodou a odcházet s vyšší mírou citlivosti vůči všemu živému.

Venku je spousta rušivých vlivů, které mohou odvést pozornost účastníků od vnímání okolí. Kromě aut, strojů a lidských hlasů to může být třeba zima nebo nějaké osobní problémy, které dítě tíží. Velký přínos plynulého učení spočívá v tom, že dokáže uvolnit pozornost ze sevření myšlenek, takže se lidé dokážou uvolnit, bavit se a užívat si přírodu, která je obklopuje. Pokud vedete výpravy do přírody, dobrý začátek je nesmírně důležitý. Lidé se totiž v zásadě rozhodují během několika prvních minut, jestli se budou bavit, nebo ne. Když začnete živějšími hrami, je mnohem pravděpodobnější, že se účastníci naplno a s chutí zapojí do činnosti. Poté co upoutáte jejich zájem několika dynamickými hrami, můžete zábavu zjemnit činnostmi z druhé fáze. Pokud už vědí, že je s vámi legrace, budou vaše návrhy přijímat ochotně. Na rozpuštění počáteční nedůvěry a povzbuzení pasivních skupin k aktivnější účasti výborně fungují hry Pomíchaná zvířata a Hádej, kdo jsem. Když zvolíte tu správnou hru pro danou skupinu, můžete hmatatelně vnímat, jak energie ve skupině prudce stoupá a vytváří nadšenou náladu. Navíc zaměření pozornosti při hravých činnostech pomáhá eliminovat případné kázeňské problémy dříve, než nastanou.

Na konci první fáze, během níž se probouzí nadšení, se lidé většinou dobře baví a jsou uvolnění. Nyní můžete tuto energii začít směřovat citlivěji, a to pomocí her, při kterých ve skupině zavládne klidnější pozornost a zájem. Hry druhé fáze rozvíjejí ztišení a vnímavost. Fáze pozornosti slouží jako most mezi energickými, hravými činnostmi na jedné straně a aktivitami, které vyžadují tichou a soustředěnou pozornost, na straně druhé. Uvidíte, že pro vás nebude obtížné vymyslet si vlastní hry na zaměření pozornosti. Klíč spočívá v tom, že je třeba izolovat jeden ze smyslů (hmat, zrak, sluch) a vymyslet chytrý způsob, jak hráče dovést k tomu, aby se soustředili právě na něj. Dobrým příkladem her jsou Nepřírodní stezka, Zvuky či Zvuková mapa. Pro druhou fázi je zásadní dobře si uvědomovat míru nadšení a vnímavosti dané skupiny.

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

Joseph Cornell a jeho přínos environmentální výchově

Joseph Cornell strávil jako chlapec spoustu času zkoumáním nejrůznějších zákoutí v horách, bažinách i ovocných sadech v okolí svého domova na severu Kalifornie. I většinu dospělosti strávil pod širým nebem prací s lidmi, které seznamuje se zázraky přírody. V roce 1979 založil nadaci Sharing Nature Foundation, prostřednictvím níž předává své metody a filozofii učitelům i dalším zájemcům. Cornell je dnes jednou z nejuznávanějších autorit v oboru environmentální výchovy a jeho dílnami prošly desetitisíce účastníků z celého světa.

Kniha Seznamujeme děti s přírodou (Sharing Nature with Children) vyšla právě před 40 lety. Je to jakýsi průvodce k dvaačtyřiceti činnostem zaměřeným na poznávání a vnímání přírody. Kniha Objevujeme přírodu (Sharing Nature with Children II, původně nazvaná Sharing the Joy of Nature) je jejím volným pokračováním. Opět obsahuje oblíbené hry do přírody, ale především tu najdete hlubší vhled do metodiky plynulého učení (Flow Learning). Tento systém pomáhá učitelům nejen environmentální výchovy, ochráncům i rodičům vcítit se do míry nadšení (nebo nudy) skupiny, s níž pracují, a citlivě ji dovést k aktivnímu vnímání přírodního světa a úctě k němu.

Článek sestavil tým Učíme se venku pro časopis Bedrník. Texty vznikly na základě knih a videí Josepha Cornella a samozřejmě díky testování na dospělých i dětech. Texty článku čerpají i ze zatím jediného českého překladu knihy Objevujeme přírodu, učení hrou a prožitkem, Portál 2012. Knihu velmi doporučujeme. Skvělé jsou i semináře zaměřené na Plynulé učení v praxi.

Joseph Cornell (nar. 1950, USA) je významnou osobností „první vlny” environmentální výchovy. Vyvinul oblíbenou a hojně využívanou metodiku pro aktivity s dětmi v přírodě. Kniha Sdílet přírodu s dětmi[1] byla přeložena do dvanácti jazyků[2] a je základem řady programů s dětmi v přírodě. Není tedy divu, že Cornellovy metody a myšlenky jsou využívané v praxi lesních mateřských škol.

Na stáži v německých lesních mateřských školách (LMŠ) jsem se nejednou setkala s jejich různými provedeními. V Německu je dílo Josepha Cornella považováno za jeden ze základních pramenů tzv. zážitkové pedagogiky. Zážitek je v Cornellově pojetí cestou k poznání přírody. Cornell označuje proces učení zážitkem pojmem „flow”, který můžeme chápat jako plutí, sladění se. Flow stav známe, když se plně soustředíme na nějakou aktivitu, jsme pohlceni činností v každém jejím detailu. Ne náhodou je významným prvkem zážitkové pedagogiky lezení na lanech. Ačkoli sám Cornell tyto aktivity nezařazuje, zážitek na laně v korunách stromů je dobrým příkladem pro porozumění flow stavu. Pro většinu lidí je lezení ve výšce intenzivní a plně pohlcujícící, tedy navozující flow stav, v němž silně prožíváme každý moment. Takový stav Cornell považuje za ideální způsob poznávání přírody.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

Při pobytu v přírodě pedagog může určitými kroky pomoci dětem „ponořit se” do prožitku, tedy podpořit flow učení. Je pochopitelné, že takový krok nelze autoritativně nařídit. Klíčový je proto přístup pedagoga k dětem. Cornell (2006, str. 1. méně učte a více sdílejte2. buďte vnímaví3. udržujte koncentrovanou pozornost4. nejdřív nechte dívat se a prožít, pak mluvte5.

Čtyři stupně zážitku dle Josepha Cornella

Pro program s dětmi v přírodě na bázi flow učení navrhuje čtyři stupně zážitku od úvodního vzbuzení nadšení k závěrečnému sdílení příběhů. Pro každý stupeň pak vyvinul řadu metod.

1. Vzbudit nadšení

Prvním stupněm flow učení je vzbudit nadšení. Tento stupeň je založen na dětské potřebě hrát si. Příkladem této aktivity je hra „Netopýr a můry”. Lze ji hrát již s dětmi ve věku tří let, a to za každého počasí. Děti vytvoří kruh, jedno jde doprostřed a představuje netopýra. Hráč má zavázané oči, protože netopýr létá v noci a neorientuje se zrakem, ale sluchem. K netopýrovi „přiletí” do kruhu 3-5 nočních můr. Netopýr vysílá signál (starší děti lze seznámit s pojmem ultrazvuk) tím, že zavolá „netopýr”. Na to se mu každá můra ozve zavoláním „můra”. Netopýr tak ví, kterým směrem letět a můry chytá. Po ulovení všech můr se děti v rolích střídají. Pokud je lov poslední můry zdlouhavý, lze zmenšit kruh.

2. Koncentrovaná pozornost

Po vzbuzení nadšení následuje fáze koncentrované pozornosti. Je to fáze, kdy se děti otevírají novým zkušenostem při zaměření na konkrétní činnost. Oblíbenou metodou je hra „Kolik zvuků”. Děti sedí na zemi,[4] mají zavřené oči a připravené ruce. Čekají, až uslyší předem určený zvuk, obvykle se začíná zpěvem ptáka. Jakmile uslyší zpěv jednou, zvednou ruku. Když jej slyší podruhé, zvednou druhou. Na pokyn pedagoga děti otevřou oči (děti s oběma rukama nahoře již obvykle otevřené mají) a vidí, kolik kamarádů slyšelo zvuk. Se staršími dětmi lze hrát hru déle, místo zvedání rukou ukazují na prstech ruky, kolikrát slyšely zvuk. Následuje povídání o tom, zda byl zpěv blízko či daleko, hlasitý či tichý, případně komu přesně patřil. Zejména na jaře se lze zaměřit na hlas patřící určitému druhu ptáka. Dovednost poznat ptáky podle zpěvu je u dětí z lesních MŠ skutečně obdivuhodná.

3. Nezprostředkovaná zkušenost

Další fází flow učení je nezprostředkovaná zkušenost. Jejím cílem je prohloubit poznání a podpořit intuitivní porozumění situaci. Metodou, která navazuje na předchozí je hra na „Ptačí řeč”. Děti se snaží napodobit hlas ptáka, kterého slyší a čekají, zda se jim opět ozve, poté zvuk opakují. Je proto vhodné, když se děti podle předem určeného pravidla střídají,[5] také je možné, aby zpívaly společně. Zpívání lze nahradit i rytmickým „pššš-pš-pš-pššš”. Děti u této aktivity vydrží až překvapivě dlouho, plně se ponoří do prožitku „mluvení ptačí řečí”. Jejich citlivost pro zvuky v přírodě se zvyšuje s pocitem vzájemného porozumění.

4. Sdílení příběhů

Poslední fází Cornellova flow-učení je sdílení příběhů s ostatními. Konkrétně je myšleno sdílení příběhů lidí, kteří zásadním způsobem ovlivnili situaci, v níž se nacházíme, nebo souvisí s děním kolem nás. V lesní MŠ jsem se setkala s vyprávěním příběhů ochranářů přírody, poutavě popisujících péči o les a živočichy v něm žijící. Na vyprávění pak mohou navázat děti, které zažily něco podobného. Vyprávění s dětmi (tzv. ekonaratologii) u nás rozvíjí např. V Cornellově pojetí tvoří uvedené metody logický celek tzv. flow učení, kde pedagog záměrně navozuje intenzivní prožitky. V praxi LMŠ se často setkáme se zařazením jednotlivých metod do programu podle přání dětí, vhodné situace nebo jako jedné z aktivit v rámci tematicky zaměřené činnosti. Cornellovy metody jsou jednoduché a ověřené dlouholetou praxí. Při náhodném zařazení pouze dílčích metod může být oslaben jejich potenciál pro navození flow stavu.

Joseph Cornell, přírodovědec a pedagog, zjistil, že děti se učí mnohem efektivněji, je-li atmosféra učení naplněna radostí a je-li jim umožněno, aby se do předmětu učení zcela ponořily. Jeho koncepce tzv. flow učení (flow označuje plynutí - tedy plynutí zážitku samotného, splynutí prožívajícího člověka s intenzivním prožitkem) zahrnuje čtyři na sebe navazující kroky:

probuzení nadšení,
zaměření pozornosti,
ponoření do nezprostředkované zkušenosti
sdílení zážitků s ostatními.

Aby autor pedagogům či rodičům pomohl navozovat celý cyklus flow učení, předkládá ke každé fázi různé příklady her.

Američan Joseph Cornell (1950) je dnes jednou z vůdčích světových postav environmentální výchovy. Vyvinul hojně využívanou metodiku pro aktivity s dětmi v přírodě - tzv. flow učení. Je zakladatelem Sharing Nature Foundation, kde jsou jeho metody dále rozvíjeny. Přednáší a vede workshopy po celém světě, jeho knihy byly přeloženy do více než 15 jazyků.

Použité zdroje: