Corno Grande: Ochrana přírody v Abruzzu

V Abruzzu se nachází národní park Abruzzo (Parco Nazionale d´Abruzzo), který patří k nejvýznamnějším přírodním rezervacím v Evropě. Park na jihu Itálie v kraji Abruzzo je pozoruhodný svou zvířenou a zvláště ptactvem.

Nynější park s rozlohou 401 km2 divočiny obklopuje údolí Sangro, širokou rozsedlinu, která park téměř půlí a obsahuje klíčové vesnice Barreu, Vilettu Barreu, Alfedenu, Opi a Pescasseroli. O něco jižněji se nachází vstup do národního parku, poblíž obce Viletta Barrea.

Tento park byl otevřen roku 1922 a jeho horské štíty, listnaté lesy a krásná jezera lákají nejen k procházkám či jízdám na koni. Býval královským loveckým revírem o rozloze 600 km2. V rozlehlých lesích žije 40 druhů savců, z chráněných je to medvěd hnědý, vlk apeninský atd., 30 druhů plazů a 300 druhů ptáků. Poskytuje úkryt také kamzíkům a orlům královským. Zdejší flóra, to jsou především četné odrůdy orchidejí, např.

Zdejší krajina nabízí skvělé možnosti pro pěší turistiku i jízdu autem. Jsou zde spousty značených cest a mnoho různorodých tras s krásnými výhledy. Hlavní informační centrum parku je městečko Pescaserroli, kde je možno získat podrobné informace o stezkách a možnostech sportování. Na hřebeny pásma Montana Grande vede sedačková lanovka.

Jaro (od konce května do června) je nejvhodnější doba k tomu, abyste mohli obdivovat nádhernou flóru v parku. Dvě třetiny oblasti jsou zalesněny, takže podzim je zde skoro stejně působivý díky stále proměnlivým barvám smíšeného lesa v parku. Čtyřicet nebo více druhů savců nabídnou pravděpodobně jen prchavý zážitek, kromě kamzíků.

Čtěte také: Architektura La Grande Arche

Medvědi zde byli běžní až do 16. století, ale do roku 1915 byli téměř vyhubeni, protože se ještě platily peněžité odměny za každé zabité zvíře. Dnes jich tam pravděpodobně existuje mezi 80 - 100 a jejich počet i oblast působnosti pomalu roste. Italské parky jsou často polovičaté a ochrana přírody není příliš účinná. Abruzzo je pozoruhodnou výjimkou.

Po prohlídce parku je možné se podívat do některých starobylých vesnic a potěšit se jedinečnou horskou scenérií v okolí. Scanno východně od parku je malebný cíl - mnohé vesničanky zde stále nosí tradiční šaty - stejně jako Sulmona - rozkošné staré horské město ve stínu jednoho z nejmonumentálnějších apeninských masívů, kterým je Maiella.

Apeniny jsou překvapivě pestré a malebné, plné zeleně a hlubokých lesů. Ale také města a městečka v hlubokých horských údolích, zdánlivě skrytá před světem.

Abruzy jsou považovány za nejdivočejší část Apenin. Tvoří také jejich nejvyšší část. Málo obydlené horstvo tvoří tři mohutná horská pásma, která směřují od severozápadu na jihovýchod.

Turisticky nejznámějším (a nejvyužívanějším) je proslulé Gran Sasso d´Italia (s nejvyšším vrcholem poloostrova Corno Grande, výška 2912 m n. m.). Mezi horskými pásmy leží centrální abruzská vrchovina, do které se ostře zařezávají údolí řeky Aterno, vysokohorské doliny v okolí měst L'Aquila a Sulmona a úrodná kotlina Fucino. Krajina je drsná a neúrodná, málo obydlená, zato ještě stále oplývá původní faunou a flórou. Obecně je považována za poslední italskou divočinu.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

V nejjižnější části Abruz se rozkládá Abruzský národní park, který pokrývají nádherné bukové lesy. Rozprostírá se na čtyř stech kilometrech čtverečních horního toku řeky Sangro (k národnímu parku navíc patří ještě dalších dvě stě kilometrů čtverečních další chráněné plochy). Národní park byl zřízen v roce 1921 a stal se posledním útočištěm medvědů hnědých, apeninských vlků, kamzíků a orlů skalních.

Abruzy nabízejí poutníkům širokou škálu aktivit: kdo vyhledává impozantní vysokohorská panorámata a vysokohorské túry, zamíří do Gran Sassa. Hledá-li někdo klid, odlehlost a divočinu, zamíří do Abruzského národního parku nebo do pohoří Sibillini, které s Abruzami na východě splývá.

Apeninští vlci

Vlci naštěstí v Itálii stále žijí, i když divočiny ubývá. Apeninští vlci (Canis lupus italicus) jsou oproti svým karpatským bratránkům subtilnější. Jejich teritoria dnes najdeme především v divokých a málo zalidněných Abruzách. Nejvyšší početní stavy vlků jsou především v pohoří Sibillini a v Abruzském národním parku. Vlci jsou v Itálii celoročně hájeni a dostává se jim zákonné ochrany.

Kolik vlků v Itálii dnes skutečně žije, je však záhadou. Ani odpovědi zoologů nejsou zdaleka jednoznačné. Jejich názory se neliší v desítkách ani stovkách jedinců, ale hned v tisících. Zatímco německá Biologická společnost pro volnou přírodu v Mnichově uvádí, že v Itálii žije asi tři sta vlků, francouzská odbornice na vlky Anne Dominique Ménatoryová odhaduje, že v Itálii žije čtyři až pět tisíc těchto psovitých šelem. Na základě svých zkušeností bych více důvěřoval spíše mnichovskému odhadu.

František z Assisi

Legendy o svatém Františku z Assisi jsem miloval odmalička. Proslulé poutní město Assisi najdeme v podhůří Abruz. Roku 1181 (nebo snad 1182) se zde narodil Francesco (Giovanni) Bernardone, který později proslul jako svatý František z Assisi. František podnikl řadu poutí, mimo jiné navštívil Egypt a Saint-Jean-d´Acre. V roce 1224 byl na hoře La Verna obdařen stigmaty. Roku 1226 v Porciunkule zemřel. Dne 16. července 1228 byl kanonizován a o dva roky později, 25. května, byly jeho ostatky uloženy do okázalé baziliky v Assisi. Vykonal i mnohé zázraky. Uzdravoval nemocné a ochrnuté, obracel lidi na víru, vymítal ďábla z posedlých, a dokonce ptáci naslouchali jeho kázání.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Postrach Gúbbianů

Umbrijské město Gúbbio nazývali Římané Iguvium. Leží 35 kilometrů severovýchodně od Perúgie na severovýchodním okraji úrodné kotliny, do které ústí skalní roklina. Nad Gúbbiem, které si dodnes podrželo romantickou středověkou atmosféru, se vypínají dva významné vrchy - Monte Calvo (983 m n. m.) a Monte Ingino (906 m n. m.).

Podle legendy sužoval obyvatele Gúbbia nebezpečný vlk. Když padl soumrak, neodvažovali se obyvatelé vytáhnout paty z domova. Obávaný vlk byl prý neobyčejně velký a páchal mnoho krvavých zločinů. Nesklizená úroda hnila na polích a dobytek byl zavřen ve stájích a v ovčínech. Všechny pokusy zbavit se šelmy selhaly. Muži ztratili odvahu a ženy byly zoufalé; všichni úpěnlivě prosili Boha o záchranu. A ta přišla… z nedalekého Assisi.

František se v doprovodu dalšího mnicha vydal do Gúbbia. Šli bosi, oděni do skromných kuten z hrubého hnědého plátna. Cestou do Gúbbia se s vlkem nesetkali, přestože prý František hlasitě zpíval hymny ke cti Stvořitele. Oba muži byli v Gúbbiu přijati s nadšením, i když nikdo nechápal, jak by mohli bezbranní bosí mniši krvelačnou šelmu přemoci.

František se se svým druhem vydal k lesu, kde bylo podle vyprávění místních lidí vlčí doupě. Náhle se ozvalo zavytí. František zamířil k místu, odkud přicházelo, zatímco jeho ustrašený druh prchl do úkrytu za skálu. Vlk stál uprostřed cesty s vyceněnými tesáky a chystal se skočit na bezbrannou kořist. Františkovo chování ho však mátlo: malý neozbrojený vousatý mužík před ním stál klidně a naopak - stále se k němu přibližoval. „Bratře vlku, neposloucháš svého Pána, když bez jeho svolení zabíjíš ty, které on stvořil. Ve jménu Kristově ti přikazuji, abys už nikdy neublížil ani mně, ani nikomu jinému!“ pravil František tichým, ale rozhodným hlasem. Po těch slovech prý ve vlčích očích vyhasl krvelačný žár, vlk pokorně sklonil hlavu, pomalu přišel před Františka, posadil se k jeho nohám a na znamení smíru mu podal tlapu.

Obyvatelé Gúbbia nechtěli věřit svým očím, když spatřili oba muže přicházet ve společnosti obávaného vlka, který vedle nich ťapal jako poslušný pejsek. František je ujistil, že od nynějška jim šelma neublíží, jen ji musí každý den krmit. Strašlivý vlk z Gúbbia tak pokojně dožil svůj život v malém městečku, kde chodil od dveří ke dveřím, aby dostával od vděčných usedlíků svou denní stravu.

Poutní město

Osmnáct kilometrů na východ od Perúgie leží Assisi, jedno z nejvýznamnějších poutních míst v Itálii, které je trvale obleženo poutníky a turisty. Statisíce věřících sem cestují za ostatky svatého Františka. Dominantou věhlasného místa je františkánský klášterní komplex San Francesco.

V klášterním objektu se nacházejí hned dva majestátní kostely. Ve spodním z nich (v kryptě přistavěné až v roce 1818) spočívají v rakvi ostatky svatého muže. Když Johann Wolfgang Goethe v roce 1786 Assisi navštívil, minul klášter San Francesco bez povšimnutí. Zato byl nadšen kostelem Santa Maria della Minerva, v němž nalezneme předsíň starého Minervina chrámu, který pochází patrně z doby Augustovy. Významných památek je v Assisi mnoho. Rozhodně by bylo neodpustitelné nechat si ujít výstup z Piazza di san Rufino po staré cestě Santa Maria delle Rose na hrad Rocca Maggiore, který se vypíná nad městem. Roku 1365 dal hrad obnovit kardinál Aborno a na tomto magickém místě v mládí pobýval i císař Fridrich II. Rocca Maggiore je vskutku impozantní, nezapomenutelný je však i výhled, který se z hradu nabízí.

Starobylé město je místem posledního odpočinku proslulého světce, kde leží kosti jím zkroceného vlka, vám ale v Assisi nikdo nepoví. Kdo však jako já po vlcích umanutě pátrá, může objevit na řece Sagittario poblíž vesnice Villalago skromnou kapli zasvěcenou svatému Dominikovi. Její interiér skrývá fresky, zachycující setkání vlka a svatého Františka. I když jde o malby roztomile naivní, zvlčilá srdce určitě potěší.

tags: #Corno #Grande #ochrana #přírody

Oblíbené příspěvky:

• Environmentální shromáždění OSN
• Průvodce návrhem odpadního potrubí
• Hrozba pro životní prostředí Nigérie
• Aktuality odpadové hospodářství Strakonice
• Toxické řeky Kalimantanu