Doba Expozice Znečištění a Měření Korozní Agresivity

Kvalita ovzduší zásadně ovlivňuje zdraví životního prostředí a lidí. Proto je už nyní vývoj technologií pro monitoring znečištění ovzduší nezbytným nástrojem environmentálního managementu. Integrace technologií pro sledování znečištění ovzduší umožňuje detailní analýzu kvality ovzduší na lokální i regionální úrovni. Aplikace modulárních senzorových sítí, datových platforem nebo inteligentních systémů pro identifikaci zdrojů znečištění znamená nesporný přínos pro každodenní život běžných obyvatel, firem, měst, krajů i státu.

Měření Korozní Agresivity Ovzduší

Korozní agresivitu prostředí lze přímo stanovit pomocí korozních senzorů. Principiálně se jedná o čidlo podobné snímači doby ovlhčení. Senzor z mědi, stříbra, niklu nebo železa má na izolační podložce vytvořen meandr o tloušťce kolem 2,5·10-7 m. Měření je založeno na impedanční metodě.

Přímé měření znečišťujících látek v ovzduší nemá z korozního hlediska velký význam. Výsledky přímého měření korozní agresivity jsou buď v objemových jednotkách ppm (cm3.m-3)/ ppb (mm3.m-3), nebo hmotnostních (μg.m-3).

Metody Stanovení Korozní Agresivity

Popsané metody byly založeny na přímém měření základních korozních stimulátorů (SO2 a Cl-). Korozní agresivita může být odvozena i ze stanovení korozní rychlosti standardních vzorků vystavených po dobu jednoho roku v testované atmosféře.

Pro zkoušky se používají dva typy vzorků, a to vzorky ploché a spirálové. V měřené lokalitě se na počátku nejvíce korozně agresivního období exponují po dobu jednoho roku minimálně tři vzorky příslušného typu. Před expozicí se vzorky zváží s přesností na 0,1 mg. Po skončení expozice se ze vzorků odstraní vzniklé korozní zplodiny a provede nové vážení. Na základě takto stanovené korozní rychlosti zkušebních vzorků se dá s využitím údajů v tab.

Čtěte také: Parametry flexibilní hadice

Stanovení Oxidu Siřičitého na Sulfatačních deskách

Podstatou metody je reakce SO2 s PbO2 za vzniku síranu olovnatého. K tomuto účelu se definovaným postupem připraví speciální sulfatační desky. Minimálně tři takto připravené desky se umístí na zkušebních stojanech po dobu 30 dnů na zkušebním místě. Držáky musí být provedeny tak, aby směs s oxidem olovičitým směřovala k zemi a musí být zajištěn normální přístup a proudění vzduchu k povrchu zkušebních desek. Po ukončení expozice se zjišťuje některou z kvantitativních analytických metod obsah síranů v sulfatačních deskách. Množství síranů, získané analýzou, se převede na čisté množství.

Stanovení Depoziční Rychlosti Oxidu Siřičitého na Alkalickém Povrchu

Metoda je založena na principu, že oxidy síry a další sirné sloučeniny kyselé povahy se kumulují na alkalickém povrchu filtrační desky, nasycené roztokem uhličitanu sodného nebo draselného. Zkušební desky se umístí ve vertikální poloze na zkušební stojan tak, aby jejich povrch byl ve směru převládajícího proudění vzduchu. Normální doba expozice zkušebních desek je 30 dnů. Vyžaduje-li to charakter korozní zkoušky, nebo úroveň znečištění, může se doba expozice desek prodloužit na 60 nebo až 90 dní. Po expozici se desky sejmou ze stojanu a analytickým postupem (např. gravimetrickou nebo titrační metodou) se provede analýza síranů.

Depozice Chloridů Metodou Mokré Svíce

Mokrá svíce je textilní knot, vložený ve speciální zátce do láhve, která obsahuje 200 ml speciálního roztoku. Láhev (vzorkovač) se předepsaným způsobem umístí na zkušebním místě a po zakončení expozice se provede analýza chloridů v roztoku, zachycených povrchem knotu.

Doba Ovlhčení

Doba ovlhčení je definována jako období, během kterého je povrch kovu pokryt adsorpční nebo kapalnou vrstvou elektrolytu, který je schopný vyvolat atmosférickou korozi. Vedle toho se můžeme setkat s pojmem vypočtená doba ovlhčení. Podle ČSN ISO 9223 to je doba ovlhčení, stanovená z teplotně vlhkostního komplexu. Je tím myšleno období, za které v průběhu roku nepoklesne teplota pod 0 oC a relativní vlhkost pod 80 %. Tato definice doby ovlhčení neodpovídá plně skutečnosti, protože ovlhčení je ovlivňováno celou řadou faktorů, jako např. druh kovu, jeho hmotnost, stavem povrchu, množstvím korozních zplodin apod. Vhodnost aplikace vypočtené doby ovlhčení klesá i se stupněm krytí výrobku. Doba ovlhčení ve smyslu uvedené definice závisí na makroklimatické oblasti a kategorii umístění . V intervalu doby ovlhčení τ1 se nepředpokládá kondenzace vodní páry. Pro doby ovlhčení z intervalu τ1 a τ2 je pravděpodobnost koroze vyšší u zaprášených povrchů.

Indikace přítomnosti vody v kapalné fázi na povrchu kovu je principiálně zjistitelná přímým nebo nepřímým způsobem. Nepřímé stanovení doby ovlhčení vychází ze znalostí průběhu teploty a relativní vlhkosti ovzduší a dalších údajů jako je např. množství srážek, výskyt rosy, mlhy spadu sněhu apod. Vzhledem k předcházejícím podmínkám má tento způsob stanovení doby ovlhčení pouze pravděpodobnostní charakter. Přesnější informaci o četnosti ovlhčení povrchu poskytují přímé měření doby ovlhčení. Metody přímého měření ovlhčení jsou založeny na indikaci iontově vodivého vodného roztoku na povrchu v době ovlhčení. Rozhodující úlohu u tohoto způsobu indikace hraje snímač, který musí zachytit kondenzační děje na povrchu a nesmí je svou přítomností ovlivnit. Snímač je např. vyroben jako systém dvou nebo více kovových elektrod, které pracují v aktivním nebo pasivním stavu.

Čtěte také: Jak dlouho se rozkládá odpad?

Klasifikace Stimulátorů Atmosférické Koroze

Současné názory na klasifikaci stimulátorů atmosférické koroze jsou ve stadiu určitých změn. Platná klasifikace je založena na hodnocení koncentrace dvou základních složek agresivní atmosféry oxidu siřičitého a chloridových iontů. Úrovně znečištění rozhodujících korozních činitelů se klasifikují samostatně pro znečištění oxidem siřičitým a vzdušnou salinitou. Pro každý z těchto stimulátorů koroze se stanovují čtyři intervaly úrovně znečištění.

Hodnoty oxidu siřičitého se stanovují depozičními (Pd) a objemovými (Pc) metodami. Depoziční rychlost a koncentrace SO2 se zjišťuje z měření prováděných po dobu alespoň jednoho roku. Pro účely klasifikace korozní agresivity jsou takto stanovené hodnoty rovnocenné. Koncentrace oxidu siřičitého v klasifikačním intervalu P0 se považuje za koncentraci pozadí, které není významné z hlediska korozního napadení. Znečištění nad klasifikační interval P3 je považováno za extrémní znečištění. Tak jako pro oxid siřičitý klasifikovaný interval S0 představuje koncentraci pozadí.

Detekce Nanočástic

Nanočástice jsou téměř všude kolem nás. Pro lidské oko jsou neviditelné, neboť mají rozměry menší, než je vlnová délka viditelného světla. Jejich malé rozměry a vysoká koncentrace v kontaminovaných oblastech z nich činí riziko pro lidské zdraví. Největším zdrojem kontaminace nanočásticemi jsou automobily se spalovacími motory, zejména dieselovými. Na významu však nabývají i ultra jemné částice, které se uvolňují z brzdových obložení aut a otěrem pneumatik. V blízkosti dálnic byla naměřená koncentrace nanočástic na úrovni milionu částic na krychlový centimetr.

Podle autora řešení Jana Topinky z Ústavu experimentální medicíny AV ČR, dokáže nově navržené zařízení detekovat v ovzduší nanočástice extrémně malých rozměrů, což umožňuje odhalit koncentrace nanočástic škodlivých pro lidské zdraví.

Moderní Technologie Monitoringu Znečištění Ovzduší

Moderní automatické měřicí systémy umožňují průběžné měření znečištění ovzduší v reálném čase. Systémy k monitoringu využívají laserová a optická čidla detekující koncentrace hrubých a jemných pevných částic.

Čtěte také: Správná instalace myčky nádobí

• Senzory částic: Laserová čidla detekují prachové částice o velikosti 0,3-10 mikrometrů.
• Detektory plynu: Senzory pro detekci oxidů dusíku, oxidu uhelnatého, formaldehydu a těkavých organických sloučenin sledují znečištění vzduchu plyny.

Tyto integrované moduly bývají obohaceny o meteorologická čidla pro měření teploty, vlhkosti a tlaku. Pro sběr a analýzu dat se čím dál více využívá úzkopásmový IoT (internet věcí). Senzory přes úzkopásmové sítě data o znečištění, teplotě, vlhkosti a dalších parametrech průběžně odesílají do centrálních datových serverů.

Centrální Systémy pro Zpracování Dat

Data z jednotlivých senzorů je možné shromažďovat také v centrálních systémech, kde dochází k jejich následnému zpracování, vizualizaci a analýze. Například Moravskoslezský kraj využívá inteligentní identifikační systém zdrojů znečištění ovzduší (IIS).

Detekce Plynů

Detektory plynů, odborně snímače detekce koncentrace plynů, jsou bezpečnostní zařízení používaná ke včasnému varování před toxickou nebo výbušnou koncentrací různých nebezpečných plynů. Zvýšená koncentrace výbušných plynů s sebou nese riziko požáru a výbuchu. Nejčastěji se jedná o metan (zemní plyn), propan a butan.

Toxické neboli jedovaté plyny způsobují otravy lidí a zvířat. Jedná se zejména o vysoce toxický oxid uhelnatý, který může způsobit i smrt, ale také oxid uhličitý, který je běžným produktem dýchání a dalších biochemických procesů. Mezi další toxické plyny patří např. sulfan, oxid dusný N2O, amoniak a další.

Principy Snímání Koncentrace Plynů

Vlastní snímání koncentrace lze provádět několika elektrochemickými způsoby. Každý způsob má svůj specifický vliv na měření. V běžných aplikacích, kde nedochází k častým změnám vlhkosti nebo teploty, využívají detektory Evikon dvou typů senzorů. První je polovodičový a druhý elektrochemický.

• Polovodičový senzor: Pracuje na principu absorpce molekul kyslíku molekulami hořlavých plynů.
• Elektrochemický senzor: Funguje na principu vysoké pohyblivosti iontů vodíku v dielektriku.

Měření Oxidu Uhličitého (CO2)

Měření koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší se provádí zejména za účelem řízení kvality vnitřního vzduchu, za účelem zajištění podmínek hygieny a bezpečnosti práce a za účelem řízení technologických parametrů v průmyslových procesech.

Oxid uhličitý (CO2) je bezbarvý plyn, bez zápachu, 1,52× těžší než vzduch. Za mezní hodnoty z hlediska kvality vnitřního ovzduší se považují koncentrace CO2 do 1 500 ppm. Koncentrace nad 1000 ppm mohou být individuálně vnímány jako tzv.

Typy Senzorů CO2

• Infračervené senzory (IR/NDIR): Měření je založeno na měření útlumu intenzity infračerveného světla dopadající / pronikající skrz molekuly plynu.
• Elektrochemické senzory (GSE/EC): Základní princip funkce spočívá ve vytváření elektrického signálu úměrného koncentraci CO2 vlivem reakce molekul měřeného plynu s elektrolytem uvnitř senzoru.
• Polovodičové senzory (MOX/MOS): Jejich princip je založen na změně vodivosti povrchu polovodiče vlivem působením měřeného plynu.

Volba přístrojů pro měření koncentrace CO2 by měla vždy vycházet ze zhodnocení charakteru aplikace a účelu použití. Pokud je účelem občasné měření nebo měření pro kontrolní účely, mohou být vhodnou volbou detekční trubičky. Pro frekventovanější měření a osobní bezpečnostní aplikace lze doporučit přenosné přístroje s IR nebo elektrochemickými senzory. Upřednostňovanou volbou pro stacionární bezpečnostní komerční a průmyslové aplikace by měly být přístroje s IR senzory připojené na měřicí ústřednu. Pro aplikace řízení větrání a klimatizace v budovách je podle nároků na kvalitu měřené hodnoty vhodné volit přístroje s IR senzory nebo ekonomicky výhodnější přístroje s polovodičovými senzory.

Analyzátor Uhlovodíků

Analyzátor uhlovodíku typ Vamet 20 je určen ke kontinuálnímu měření koncentrací CxHy ve vzduchu. Vzduch je přiváděn pod tlakem min. 80 kPa (± 20%) na plynový konektor na zadním panelu analyzátoru z prostředí, ve kterém se vyskytuje pouze malé množství uhlovodíků prachu a vlhkosti. Vzorek analyzovaného plynu je zaváděn temperovanou trasou do plamene detektoru.

Historie a Standardizace Hodnocení Koncentrací Bakterií a Plísní v Ovzduší

Článek vyhodnocuje a shrnuje poznatky ve vyšetřování koncentrací mikroorganismů v ovzduší. Kvalita vnitřního prostředí je ovlivněna koncentrací mikroorganismů. Tato koncentrace je ve značné míře důsledkem realizace stavby, jejího vybavení a dostatečného režimu úklidu. Článek je určen nejen odborné veřejnosti.

Vyšetřování koncentrací mikroorganismů v ovzduší má dlouhou historii. Největší pozornost se však soustředila na tato vyšetření až po smrti deseti archeologů, kteří se zúčastnili otvírání hrobky krále Kazimíra v Polsku v roce 1973. Následným výzkumem se zjistilo, že v hrobce bylo mnoho plísní, zejména druhu Aspergillus flavus. Spory těchto plísní a zvláště jejich toxiny, které vdechovali archeologové dlouhou dobu v uzavřeném prostředí hrobky, byly následně zjištěny jako příčina onemocnění s následkem smrti. O přítomnosti spor plísní v ovzduší se vědělo již v 19. století - první nákresy spor plísní z ovzduší byly zakresleny spolupracovníky Charlese Darwina v roce 1833.

V polovině 19. století objevil Pasteur spolu s dalšími vědci podstatu infekčních onemocnění. Bakterie a plísně se poté staly středem zájmu intenzivního studia. Práce z té doby zjistily, že bakterie a plísně při růstu na různých substrátech vytvářejí viditelné kolonie. V té době byl zaveden termín colony forming unit (kolonie tvořící jednotky), tj. První souborná měření koncentrací bakterií a plísní v ovzduší byla provedena ve Velké Británii v letech 1885-6. Publikované výsledky jsou užitečné i dnes, i když získané hodnoty (stejně jako dnes) jsou závislé na parametrech přístroje použitého k měření.

Již první práce jasně ukazovaly na důležitost větrání pro snížení koncentrace bakterií a plísní z ovzduší vnitřního prostředí. V té době byl vytvořen i první standard pro hodnocení celkové koncentrace mikroorganismů v ovzduší: 20 000 cfu/m3. Současně se zájmem o vyšetřování koncentrací mikroorganismů v ovzduší se začal rozvíjet i vývoj přístrojů na jejich detekci v ovzduší. K dnešnímu dni jsou podobných přístrojů na světě stovky a výsledky s nimi získané lze velmi obtížně porovnávat. S tím souvisí i různá hladina standardů, které jsou v jednotlivých zemích používány. Výsledky jsou samozřejmě závislé i na řadě dalších faktorů, jako je především složení živných půd pro bakterie a plísně, délka expozice vyšetřování aj.

Poměrně brzy bylo zjištěno, že sledování koncentrací mikroorganismů v ovzduší má určité zákonitosti. Více je mikroorganismů v ovzduší přes den (v noci jsou koncentrace nejnižší), což bylo interpretováno jako závislost na lidské činnosti. Další měření ukázala, jak je důležitý úklid, který byl doporučován zejména do nemocnic. Bez nepovšimnutí nezůstaly ani výsledky, které poukazovaly na souvislost mezi špatným ovzduším v domech pracující třídy a jejich častými nemocemi a kratší dobou života než ve velkých domech bohatých. Vztah byl nalezen i pro počet lidí užívajících určitou plochu v obývaném prostředí a koncentrací mikroorganismů v ovzduší. Příklad výsledků měření koncentrací bakterií a plísní v ovzduší z roku 1886 uvádí tab. 1.

Tab. K významu pravidelného úklidu v domácnostech přispěly výsledky následujících vyšetření (tab. Tab. Důležitost větrání jako způsobu obměny vzduchu byla měřena i ve školách. Dnes málo používaným hodnocením bylo v té době stanovení poměru koncentrace bakterií ke koncentraci plísní v ovzduší. Za hygienický standard byla považována hodnota ≤ 30, tedy koncentrace bakterií v ovzduší mohla být až 30x vyšší než koncentrace plísní.

Jednou z metod dříve a v některých případech i dnes používanou byla sedimentace. Monitorování koncentrací mikroorganismů v ovzduší se věnovaly po Velké Británii brzy i další země a to zejména Francie, Německo a Rusko. Některé práce z té doby obsahovaly i doporučené přípravky na dezinfekci a to zejména v nemocnicích. V USA se jedna z prvních prací týkající se měření mikroorganismů v ovzduší zabývala sledováním koncentrací bakterií v ovzduší různých prostředí. V tab. Tab. S dostupností přístrojů a metod pro vyšetřování mikroorganismů v ovzduší se výzkum zaměřoval i na jednotlivé druhy mikroorganismů. To se týkalo zejména monitorování bakterií způsobujících tuberkulózu nebo streptokoků. Značné rozšíření těchto bakterií bylo zjištěno v ovzduší škol a veřejně přístupných míst. Některé z publikovaných výsledků ukazují, že druhové složení populací mikroorganismů bylo v ovzduší např. v roce 1934 prakticky stejné jako dnes.

Objev antibiotik znamenal snadnější a rychlejší léčení pacientů, umožnil však vznik bakterií rezistentních na většinu antibiotik. Od roku 1930, kdy byla zjištěna souvislost mezi alergickým onemocněním a kvalitou ovzduší, byl zvýšený zájem věnován zejména koncentracím plísní v ovzduší. Počet osob s alergií nejen na plísně se celosvětově stále zvyšuje. Proč tomu tak je, není dosud zcela jasné. Pro stavebníky je však jistě zajímavý názor, který uvádí americká organizace EPA, zabývající se ochranou životního prostředí. V současné době je velký nárůst alergických onemocnění v USA přičítán způsobu výstavby, tzv. "drywall", (užití sádrokartonových desek s papírem nalepeným z obou stran). Tím se do výstavby domů od 1970 zavedly podmínky velmi příznivé pro plísně.

Tato metoda výstavby, která v USA převažuje, je zaváděna z ekonomických důvodů jak v komerční, tak bytové výstavbě. Papír a lepidla jsou organické materiály, které podporují růst plísní pokud jsou zdi vlhké. Klasické, ale dražší systémy výstavby s omítkami, jsou na površích zásadité a toto prostředí je k plísním nepřátelské. V případě nutnosti je možné omítky odstranit a umožnit zdem snadnější vysoušení. V souvislosti s užíváním "drywall", rostou v interiérech častěji plísně a to je považováno za jednu z příčin nárůstu alergií na plísně v USA. Situaci celosvětově zhoršuje i zvyšování nákladů na vytápění a v souvislosti s tím i menší frekvence větrání interiérů.

Od roku 1980 se Kanada a další země věnovaly se zvýšeným úsilím vytvoření standardů pro hodnocení koncentrací mikroorganismů v ovzduší. Velká pozornost je soustředěna i na studium vztahů mezi výskytem plísní ve vnitřním prostředí a onemocněním rezidentů. V mnoha zemích světa jsou v současné době pro hodnocení koncentrací mikroorganismů v ovzduší užívány standardy. Hodnoty těchto standardů jsou velmi odlišné, kromě použitých přístrojů pro vyšetřování a metod měření jsou závislé i na klimatických podmínkách v jednotlivých zemích. Některé z těchto standardů jsou uvedeny v tab. Tab. Mikroorganismy jsou důležitou součástí bioaerosolu vnitřního prostředí. Jsou jednou z kontaminant prostředí, která může významně ovlivnit zdraví člověka. Tab. * u/v je tzv. Kvalita vnitřního prostředí je ovlivněna koncentrací mikroorganismů v ovzduší vnitřního prostředí. Tato koncentrace je ve značné míře důsledkem realizace stavby, jejího vybavení a dostatečného režimu úklidu. neumožnily mikroorganismům se v interiérech rozmnožovat.

Změny v legislativě

Dne 20. 2. 2025 byl vyhlášen zákon č. 42/2025 Sb., kterým se mění zákon č. Zavádí se nový druh přípustné úrovně znečištění (imisí) - národní cíl snížení expozice. Jedná se o doplnění chybějící transpozice přílohy č. XIV oddílu B směrnice 2008/50/ES. Národní cíl snížení expozice je hodnota, které má být dosaženo snížením průměrné expozice obyvatelstva částicemi PM2,5 pro období referenčního roku za účelem omezení škodlivých účinků na lidské zdraví.

Přímo zákonem jsou stanovena pravidla kategorizace tzv. vyjmenovaných stacionárních zdrojů (doposud upraveno pouze metodickým pokynem). V té souvislosti také dochází k revizi přílohy č. Zpřesňují se sčítací pravidla pro účely stanovení celkového jmenovitého tepelného příkonu, resp. Stacionárním zdrojem jsou nově i zdroje používané pouze k výzkumu, vývoji nebo zkoušení nových výrobků a procesů, avšak jejich provozovatelé budou povinni plnit pouze povinnosti uvedené v § 17 odst. 1 písm.

Doplňuje se pravomoc krajských úřadů rozhodovat v pochybnostech o tom, zda se jedná o stacionární zdroj uvedený v příloze č. V případech, kdy provozovatel zjišťuje úroveň znečišťování pravidelným jednorázovým měřením emisí, provádí rovněž nepřetržité sledování a zaznamenávání provozního parametru (např. tlaková ztráta filtru, teplota dopalovací komory, spotřeba zemního plynu dopalovací jednotky apod.) pro kontrolu správné funkce technologie ke snižování emisí nebo opatření ke snížení emisí stanoveného v povolení provozu, a to v případě stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu, u kterých tak stanoví prováděcí právní předpis.

Kontinuální měření emisí bude možné uložit i provozovatelům jiných stacionárních zdrojů než uvedených v příloze č. 4 (může tak stanovit krajský úřad v povolení provozu). Programy zlepšování kvality se nově budou povinně zpracovávat také v případě nedosažení národního cíle snížení expozice. Znovu budou mít formu opatření obecné povahy (vydávaného bez řízení o jeho návrhu).

Mění se pravidla pro smogové situace. Regulačním řádem (formou nařízení) budou moci obce nově regulovat nejen dopravu, ale v podstatě jakoukoli činnost, která je zdrojem znečišťování (s výjimkou stacionárních zdrojů podle přílohy č. 2). Půjde o analogii ke krátkodobým akčním plánům podle čl. 24 směrnice 2008/50/ES.

Zavádí se institut minimálních vzdáleností mezi stacionárním zdrojem uvedeným v příloze č. 2a a stanovenými plochami vymezenými v územním plánu. Dochází ke změnám v právní úpravě nízkoemisních zón, neboť dosud nebyly v ČR nikdy využity. Obce budou mít širší možnosti nastavit jejich režim podle vlastních potřeb.

Do nízkoemisní zóny budou oprávněna vjet: a) vozidla odpovídající emisní kategorie (stanovené v opatření obecné povahy), b) zvláštní vozidla podle přílohy č. 8, c) vozidla s individuální výjimkou. Ruší se plošná výjimka pro vjezd vozidel rezidentů (těm bude možné udělovat pouze individuální výjimky ze zákonem stanovených důvodů). Ruší se podmínka povinnosti existence objízdné komunikace. Do nízkoemisní zóny však nebude možné zahrnout průjezdní úsek dálnice nebo silnice I. třídy.

Vozidla se nebudou označovat fyzickými emisními plaketami, ale zařazování vozidel a následná identifikace bude probíhat digitálně prostřednictvím registru silničních vozidel. Obec bude mít možnost zavést nízkoemisní poplatek (nepůjde o místní poplatek), jehož výnos bude příjmem fondu zlepšování kvality ovzduší obce. Sazba poplatku za znečišťování ovzduší se od roku 2025 zvyšuje a dále se bude automaticky zvyšovat podle zákonné inflační doložky.

Vyjasňuje se, že v otevřeném ohništi lze spálit jen suché rostlinné materiály, které nejsou znečištěné nebo jinak kontaminované cizorodými chemickými látkami. Přitom nejsou dotčena ustanovení zákona o odpadech, tj. Zhotovitel podle stavebního zákona je povinen při provádění záměru, jeho změně nebo při odstraňování stavby dodržovat opatření k předcházení vzniku prašnosti a k omezování jejího šíření v souladu s přílohou č. 10, je-li to pro něj technicky možné a ekonomicky přijatelné. Splnění této povinnosti nebo technickou nemožnost nebo ekonomickou nepřijatelnost je zhotovitel povinen prokázat na vyžádání orgánu ochrany ovzduší.

Novela nabývá s několika výjimkami účinnosti 1. 3. Zákon č. 42/2025 Sb., kterým se mění zákon č.

tags: #doba #expozice #znečištění

Oblíbené příspěvky:

• Středoevropské klima
• Jak na plogging?
• Česká literatura a oslava přírody
• Co je Národní ekologická služba?
• Ústí nad Labem: Kvalita ovzduší