Délka pracovní činnosti a klimatické podmínky v České republice

Mikroklimatické podmínky, označované též jako tepelně vlhkostní, jsou určeny teplotou, relativní vlhkostí a rychlostí proudění vzduchu. Jsou navzájem závislé; změna jedné z nich má za následek i změnu dalších dvou. Tyto fyzikální veličiny vymezují subjektivní pocit pohody či nepohody, v extrémních případech je lze posuzovat jako škodliviny s negativním vlivem na zdraví člověka.

Rozhodující pro tepelný stav člověka je jeho tepelná bilance, tj. Vypovídá o tepelné zátěži nebo subjektivním pocitu tepelné pohody člověka; tepelná pohoda je jedním z faktorů zajišťujících optimální prostředí pro pobyt člověka. Lze ji charakterizovat jako stav rovnováhy mezi subjektem a okolím bez zatěžování termoregulačního systému. Při pocitu tepelné pohody je zachována rovnováha metabolického tepelného toku (celková tepelná produkce člověka) a toku tepla odváděného z těla při optimálních hodnotách fyziologických parametrů.

Existují doporučené hodnoty teplot vzduchu pro pracovní prostředí v závislosti na třídách práce, tj. energetickém výdeji vzhledem k druhu činnosti a oděvu, které by měly zajistit vhodné tepelné podmínky pro většinu osob. Je možné odlišit dlouhodobě a krátkodobě únosnou pracovně tepelnou zátěž. Dlouhodobá zátěž je limitována množstvím vody ztracené potem a dýcháním, krátkodobá je dána množstvím akumulovaného tepla v organismu, které nesmí pro všechny osoby překročit 50 Whm-2.

Člověk snese teplotu kolem 50 °C po dobu asi 4 hodin, avšak při vzrůstající vlhkosti vzduchu doba snesitelnosti značně klesá. Vysoké teploty způsobují nadměrnou únavu a nesoustředěnost vedoucí až k nebezpečným úrazům. Při déletrvajících vysokých teplotách se mohou projevit příznaky akutních poruch zdraví z horka jako nevolnost až zvracení, průjmy, krvácení z nosu a úst, náhlé a vůlí nekontrolovatelné zrychlení a prohloubení dechu, prudké snížení pocení nebo diastolického krevního tlaku, změny barvy obličeje, mravenčení a brnění, bolesti hlavy, ve svalech, u srdce, křeče a často neadekvátní, víceméně nekontrolovatelné chování.

Při práci v chladu vede celkové působení chladu k omezení průtoku krve kůží, vzestupu krevního tlaku a zrychlení srdeční frekvence, rovněž ke zvýšení spotřeby kyslíku. Lze očekávat pokles teploty tělesného jádra, oslabené dýchání, zpomalování srdeční frekvence. Doporučené hodnoty jsou v rozmezí 30-70 % relativní vlhkosti. V zimním období dochází při vytápění k poklesu relativní vlhkosti na 20 % i méně. Tehdy i u zdravých jedinců dochází k intenzivnějšímu vysoušení sliznice horních cest dýchacích, poklesu jejich ochranné funkce a zvyšování možnosti průniku některých škodlivých látek až do dolních cest dýchacích.

Čtěte také: Parametry flexibilní hadice

Tepelné pohoda je ovlivněna rovněž rychlostí proudění vzduchu. Člověk vnímá každé proudění vzduchu; to však může být zdrojem pocitu nepohody (diskomfortu). Vyšší rychlosti proudění zpravidla zlepšují tepelnou pohodu při vyšších teplotách, zároveň však již mohou vést až ke zdravotním potížím. Pokud se povrch těla vlivem proudícího vzduchu nadměrně ochlazuje rychlým odpařováním potu, dochází k prochladnutí organismu (příklady: nadměrné ochlazování zpocené pokožky při používání stolního ventilátoru v letním období, vzduchová sprcha v provozech se zdroji tepla). Kůže se rovněž významně ochlazuje tím, jak “pulzace” proudícího vzduchu dráždí nervové kožní buňky citlivé na teplotu. Pocit chladu se zvětšuje.

Rychlosti proudění vzduchu doporučované pro pracovní prostředí jsou celoročně v rozmezí od 0,1-0,3 ms-1 v závislosti na druhu činnosti a použitém oděvu (pro administrativní budovy, drobné provozovny aj. je pro zimní období doporučená hodnota nejvýše 0,15 ms-1, pro letní období nejvýše 0,25 ms-1). Velmi nepříjemně bývá pociťován proud chladného vzduchu (průvan) i jen na některou část těla. K takové situaci dochází nejen při otevřeném okně či dveřích, ale i v klimatizovaných prostorech ( přívod vzduchu zespodu podlahou způsobuje pocit chladu na nohy, stejný důsledek má proud vzduchu v blízkosti oblasti hlavy nebo jiné části těla).

V organismu je nutné udržovat teplotu jádra v úzkém tepelném rozmezí - s tím souvisí nepříznivé účinky působení tepla či chladu na organismus. Buňka je poškozována při teplotě menší než -1 °C a vyšší než 45 °C a teplotu nad 41 °C snáší jen poměrně krátkou dobu. Lokální působení chladu má za následek omrzliny především na nechráněných a méně prokrvených částech těla jako nos a ušní boltce; kombinace působení nízké teploty a vlhkosti vede k ochrnutí krevních kapilár v kůži a podkoží, městnání krve a otokům končetin (tzv. zákopová noha).

Celkové působení chladu omezuje průtok krve kůží, zvyšuje její izolační schopnosti, zejména na prstech končetin; krevní tlak i srdeční frekvence stoupají a zvyšuje se spotřeba kyslíku ve tkáni. Po vyčerpání termoregulačních možností při delším působení nadměrného chladu dochází k poklesu teploty tělesného jádra, k oslabení dýchání a ke zpomalení srdeční frekvence. Celkové působení tepla vede k rozšíření cév v kůži, ke zvýšení průtoku krve kůží a k vytváření potu (pocení) nejprve na dolních končetinách, pak na hrudníku a nejpozději na hlavě a pažích. Existují velké individuální rozdíly v množství produkovaného potu, při práci v horkém prostředí dochází ke ztrátě tekutin pocením kolem 6 litrů za směnu (snižování obsahu iontů sodíku a chlóru v organismu).

Na umělé ovzduší je člověk schopen se adaptovat; u části osob se však objevují potíže, jejichž charakter je nápadně podobný - od roku 1983 se pro ně užívá název “syndrom nemocných budov” (sick-building syndrom - SBS). Jedná se o dráždění očí a krku, výrazný pocit suchosti sliznic, bolesti hlavy, psychické příznaky jako roztěkanost, snížení pracovní kapacity, nesoustředěnost, poruchy paměti, vznětlivost, nervozita, denní ospalost a naopak noční nespavost. Pro uvedené příznaky je charakteristická jejich vazba na pracoviště, po jehož opuštění ustupují nebo úplně mizí. Nebyla zjištěna příčinná souvislost s technickým vybavením pracoviště ani typem práce.

Čtěte také: Jak dlouho se rozkládá odpad?

Povrchové teploty se měří kontaktními teploměry nebo bezkontaktními přístroji. Relativní vlhkost vzduchu měří vlhkoměry, je to veličina sloužící i ke stanovení teploty rosného bodu (při této teplotě dochází ke kondenzaci vodní páry ze vzduchu). Mikroklimatické veličiny se objektivizují měřením vždy na pracovních místech a současně ve venkovním prostoru (měřené místo ve venkovním prostoru nesmí být ovlivněno žádným tepelným zdrojem a musí být ve stínu).

Jednoznačné hodnocení mikroklimatických podmínek je značně složité, zjednodušeně lze metody hodnocení mikroklimatu rozdělit na dvě skupiny - na metody subjektivní a objektivní. Metody subjektivní jsou založeny na zjišťování subjektivních názorů uživatelů na stav prostředí, ve kterém pobývají. Při posuzování stavu prostředí je navržena řada stupnic popisujících pocity vyšetřených osob, např. Pohoda (0), resp. tepelně neutrální pocity člověka nastávají tehdy, jestliže není pociťováno ani teplo, ani chlad, není pociťováno proudění vzduchu, oděv není nepříjemně pociťován, vzduch v místnosti připadá jako vyhovující, tj. Mírná nepohoda (1), resp. Nepohoda (2), resp. Značná nepohoda (3), resp. zima nebo horko, je provázena výrazným pocitem zimy (často s třesem) nebo horka s pocením, proudění vzduchu je pociťováno jako závan zimy nebo v horku také nepříjemně, neboť způsobuje nadměrné ochlazování částí těla s propoceným oděvem.

Při vyšetřování uvedených údajů je třeba dotazy upřesnit i další související faktory (charakter pracovní činnosti, skladba oděvu, možnost individuální regulace teploty, základní údaje o dotazované osobě, tj. Pro zhodnocení mikroklimatu může být subjektivní metoda vyšetření postačující. Subjektivní zjišťování je použitelné pouze tehdy, je-li počet dotazovaných dostatečný ke statistickému hodnocení (minimálně 20 osob). V úvahu je třeba brát další vlivy, které vnímání kvality mikroklimatu ovlivňují (k mikroklimatickým podmínkám jsou tolerantnější lidé se zajímavou pracovní náplní, odpovědnější prací, lépe odměňovaní a pod.).

Objektivní metody hodnocení mikroklimatických podmínek spočívají v měření fyzikálních veličin určujících mikroklima. Naměřené hodnoty se porovnávají s kritérii buď na základě více či méně zjednodušeného šetření rovnice tepelné bilance nebo s kritérii získanými z řady subjektivních vyšetření, popřípadě kombinací obou způsobů. Měřené fyzikální veličiny, které určují mikroklimatické podmínky, jsou teplota vzduchu, výsledná nebo radiční teplota, rychlost proudění vzduchu a jeho relativní vlhkost. Hodnotícím kritériem je na základě těchto veličin stanovená operativní teplota vzduchu. Pro posouzení tepelné bilance člověka je třeba dále znát tepelnou produkci člověka a přenosové vlastnosti jeho oděvu.

Nadměrná zátěž teplem je způsobena buď vysokou zátěží konvekčního tepla (způsobenou vysokou teplotou vzduchu) nebo vysokým podílem sálavého tepla. Cílem technických opatření je nadměrnou tepelnou zátěž omezit. U konvekční zátěže toho lze dosáhnout dostatečným větráním, umožňujícím odvést produkované teplo. Clony proti sálání sálavé teplo pohlcují nebo odrážejí. Clony existují mechanické nebo vodní a navrhují se tak, aby hustota sálavého toku pohlcovaného oděvem pracovníka nebyla vyšší než 35 Wm-2. Odrazivými clonami jsou clony z hliníkového plechu, leštěné ocelové nebo z alufolu na pletivu. Pohlcující clony jsou litinové s ohnivzdornou výplní, zděné nebo dříve azbestové. Clony odvádějící teplo jsou ocelové, chlazené vodou (omýváním nebo protékáním).

Čtěte také: Správná instalace myčky nádobí

Ochlazování pracovníků vystavených sálavému teplu se řeší užitím vzduchových sprch, přímého rozprašování vody a sálavých ochlazovacích panelů. Vzduchové sprchy zvyšují odvod tepla konvekcí z osálaného povrchu pracovníka; nelze však odvádět veškeré absorbované teplo - příliš velká rychlost vzduchu je pociťována nepříjemně. Nadměrnou tepelnou zátěž na pracovištích může také způsobit přímé sluneční osálání. I u nás intenzita slunečního sálání může v letních měsících přestoupit hodnotu 900 Wm-2. Ochrana pracovních míst uvnitř budov před přímým slunečním osáláním se realizuje především vhodnou orientací osvětlovacích otvorů, jejich stíněním, případně užitím determálních skel.

K tepelné izolaci pracovníků se užívá speciálních oděvů s velkým tepelným odporem a malým součinitelem poměrné absorpce. Lze jich užít, pokud jsou tepelné podmínky takové, že při použití normálního oděvu by člověk teplo ve značné míře pohlcoval, nikoli odváděl. Velikost pohlcovaného tepla izolační oděvy sníží, nemohou však zajistit optimální podmínky - při jejich používání se člověk značně potí (spodní vrstvy oděvu musí být dobře nasáklivé a svrchní provzdušné). Pro práce v extrémně horkém prostředí (u vysokých pecí v teplém stavu) byly vyvinuty speciální oděvy chlazené vzduchem.

Během letních měsíců již není neobvyklé, že i v naší republice panují po řadu dní nepříznivé klimatické podmínky a teploty dosahují tropických hodnot často překračujících 30 stupňů Celsia. Mikroklima ve vnitřních prostorách bývá často řešeno klimatizací nebo jiným způsobem ochlazování vzduchu.

Na pracovišti musí být k ochraně zdraví zaměstnance zajištěna dostatečná výměna vzduchu přirozeným nebo nuceným větráním. Množství vyměňovaného vzduchu se určuje s ohledem na fyzickou náročnost práce. Minimální množství venkovního vzduchu přiváděného na pracoviště musí být podle druhu práce od 50 m3 do 90 m3 za hodinu. Na pracovišti, na kterém může v důsledku mimořádné události dojít k úniku těkavé chemické látky v míře, která může způsobit akutní poškození zdraví, musí být zřízeno havarijní větrání. Pokud je to technicky možné, havarijní větrání musí mít zajištěno automatické spouštění v závislosti na koncentraci uniklé těkavé chemické látky. Spouštění musí být umístěno před vstupem na pracoviště a musí být zajištěna jeho snadná dostupnost. Havarijní větrání musí být podtlakové, tak, aby při jeho chodu nemohla těkavá chemická látka pronikat do prostor jiných pracovišť. Výduch odpadního vzduchu musí být umístěn v takové výši, aby při chodu havarijního větrání nemohlo dojít k ohrožení zdraví osob na ostatních pracovištích a ve venkovním prostoru.

Pracoviště musí být také zásobeno nezávadnou pitnou vodou, a to v množství postačujícím pro potřeby pití zaměstnance a zajištění předlékařské pomoci. Další povinností zaměstnavatele - na rozdíl od zásobení pracoviště pitnou vodou ale pouze v určitých případech - je poskytnutí tzv. ochranných nápojů. To se týká prací, při kterých je zaměstnanec vystaven rizikové zátěži teplem (například práce venku na přímém slunci), přičemž hygienický limit ztráty tekutin v zátěži teplem je 1,25 litru za osmihodinovou směnu. V obecné rovině musí být ochranný nápoj zdravotně nezávadný a nesmí obsahovat více než 6,5 hmotnostních procent cukru, může však obsahovat látky zvyšující odolnost organismu.

Spousta zaměstnanců musí svou práci vykonávat bez ohledu na počasí. Tedy i v zimě, když sněží a mrzne. Takovými profesemi mohou být silničáři, zedníci, záchranáři nebo například údržbáři. Jaká jsou zákonná pravidla pro práci v zimě a chladném prostředí? Zákoník práce chrání zaměstnance při určitých situacích jako je práce v teple či práce v zimě. Ukládá zaměstnavateli povinnost zajistit svým zaměstnancům vhodné pracovní podmínky. Mimo jiné také povinnost zajistit osobní ochranné pracovní prostředky, jako je například vhodný oděv či obuv.

Konkrétním rizikovým faktorům pracovních podmínek - tedy zátěži teplem, zátěži chladem a chemickým faktorům se věnuje nařízení vlády č. Co v zimě hrozí? Práce venku v zimě je náročná z mnoha různých pohledů. Pokud klesne teplota pod 10 °C, musí zaměstnavatel zaměstnanci poskytnout vhodný pracovní oděv. Ten musí splňovat tepelně izolační vlastnosti podle české technické normy upravující ergonomii tepelného prostředí. To znamená, že zaměstnanci zajistí takzvaně tepelně neutrální podmínky lidského organizmu, tedy teplotu 36 až 37 °C.

Klesne-li teplota během směny, která trvá alespoň 2 hodiny, na teplotu 4 °C a nižší, vzniká zaměstnanci nárok na bezpečnostní přestávku. Práce musí být rozvržena tak, aby ji zaměstnanec nevykonával, pokud je teplota nižší než -30 °C. Výjimkou jsou pouze naléhavé opravy, odvracení nebezpečí, které ohrožuje něčí život či zdraví, živelné a jiné mimořádné události. V těchto případech však musí docházet ke střídání zaměstnanců nebo k jiné organizaci práce.

Řada z nás se v horkých letních, ale také chladných zimních měsících potýká se ztíženými pracovními podmínkami. Jsme vystaveni buď nadměrnému horku nebo nadměrné zimě. Na tuto skutečnost ale naštěstí myslí zákony, které ukládají zaměstnavatelům povinnosti se v takových případech o své zaměstnance postarat. Teplota vzduchu na pracovišti je častým předmětem sporů - a není divu. Někomu dělá dobře teplo, jinému se lépe pracuje v chladu. V každém případě je však potřeba řídit se zákonem stanovenými limity.

Legislativa a teplotní limity

Minimální a maximální teplota na pracovišti pro pracovní třídy je upravena předpisy pro ochranu zdraví a bezpečnosti při práci (BOZP) - konkrétně nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví konkrétní podmínky pro ochranu zdraví při práci, kde se vyskytují rizikové faktory mikroklimatických podmínek. Jde o poměrně komplikovaný předpis. Česká vláda přijala v roce 2022 nařízení nové, které minimální teplotu na pracovišti snížilo o 2 °C. Energetická krize není jen abstraktním strašákem, ale reálným faktorem, který ovlivňuje každého z nás. Právě nejistota vyplývající ze současné situace byla motivací pro změnu zákonů týkajících se povolené minimální teploty na pracovišti, kterou doposud stanovovalo nařízení platné od roku 2007.

Povolené teploty se liší podle zařazení do tzv. tříd práce, určujících fyzickou namáhavost práce. Čím vyšší třída, tím silovější práce. Minimální i maximální teplota je stanovena v různých výších pro různé třídy práce. Čím vyšší je míra fyzické zátěže při práci, tím nižší je přípustná minimální teplota na pracovišti. Teplota místností, kde se pracuje, je stanovena vyšší, než teplota v místnostech, které jsou používané po dobu jednotek minut (např. šatny nebo umývárny). Tříd práce je celkem osm, přičemž jejich kompletní, nezkrácený popis najdete v příloze č. 1 Nařízení vlády č. 361/2007 Sb.

Zjednodušeně je lze jednotlivé třídy popsat takto: Třída I je práce prováděná vsedě s minimální celotělovou pohybovou aktivitou - nejčastěji se jedná o kancelářské administrativní a laboratorní práce. Třída IIa je práce prováděná převážně vsedě spojená s lehkou manuální prací rukou a paží - nejčastěji se jedná o řízení osobního vozidla, přesouvání lehkých břemen apod.

Tabulka teplotních limitů pro třídy práce (platná od 1. 7. 2024)

Předpisy BOZP stanovují minimální a maximální teploty pro jednotlivé třídy práce, uvedené v následující tabulce. Teploty uvedené v tabulce jsou platné od 1. 7. 2024. Oproti předchozímu období se vrátily původní hodnoty teplot tříd práce I. a IIa poté, co byly v roce 2022/2023 sníženy v důsledku energetické krize, vyvolané válkou na Ukrajině. Dále byla snížena maximální teplota u třídy IIb. Pro srovnání uvádíme hodnoty z předchozího období v závorce.

Uvedená minimální teplota na pracovišti je nejnižší přípustné minimum. Pro zázemí, ve kterém se nepracuje, jsou minimální teploty povoleny nižší. Rozmezí teplot v sanitárních zařízeních vláda svým opatřením proti energetické krizi také snížila. Jde o prostory využívané nárazově a předpokládá se, že výraznější snížení teplot v nich neovlivní komfort ani zdraví pracovníků.

Opatření při nízkých teplotách

Když teplota na pracovišti klesne pod minimální povolený limit, pokud teplota na pracovišti klesne pod 10 oC, je zaměstnavatel povinen zajistit zaměstnanci teplý pracovní oděv. Pokud se teplota vzduchu na pracovišti dostane pod 4 oC, musí zaměstnavatel zaměstnance vybavit rukavicemi a teplou pracovní obuví. Zaměstnanec má nárok na přidělení rukavic, pokud teplota na pracovišti klesne pod 4 oC. Za stejných podmínek má zaměstnanec nárok také na teplé pracovní boty. Teplý pracovní oděv - třeba zimní pracovní bundu, musíte zaměstnancům pořídit, jakmile teploty klesnou pod 10 oC.

Pokud zaměstnanec pracuje v prostředí, kde je méně než 4 oC, má nejpozději po 2 hodinách nárok na 10minutovou bezpečnostní přestávku v ohřívárně. Zaměstnanci pracující v prostorách, kde je teplota 4oC a nižší, mají nárok na tzv. ochranný nápoj - měli by mít k dispozici alespoň půl litru teplého nápoje během standardní osmihodinové směny.

Předpisy BOZP stanovují další omezení pro práci v chladu a mrazu. Kompletní znění najdete v Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., HLAVA II, Díl 2: Zátěž chladem: Práce v prostorách při teplotě vzduchu od 13 do 4,1 °C nesmí přesáhnout 3 hodiny. Souvislá práce v prostorech s teplotou od 4 oC do -10 oC nesmí přesáhnout 2 hodiny. Pokud by teplota na pracovišti byla ještě nižší (od -10 oC do -20 oC), nesmí zde zaměstnanec pracovat déle než hodinu. Při teplotách od -20 oC do -30 oC se tato doba zkracuje na 30 minut. Práce v prostředí pod -30 oC je povolena jenom, pokud jde o naléhavé provádění oprav, odvracení nebezpečí pro život nebo zdraví a při živelných nebo mimořádných událostech. Klesne-li teplota pod -10 oC, nesmějí se provádět takové práce, při nichž hrozí pád z výšky. V třeskutých mrazech pod -15 oC není povoleno kácet stromy. Je zakázáno manipulovat s tabulemi skla ve venkovních prostorách, kde se teplota pohybuje pod -5 oC.

Opatření při vysokých teplotách

Co dělat v případě, že je teplota na pracovišti nekomfortně vysoká? Pokud teplota na nevenkovním pracovišti překračuje zákonné limity, je zapotřebí ji snížit - nejčastěji klimatizací. Pokud nemáte klimatizaci v prostorách instalovanou, řešením může být mobilní klimatizační jednotka. Dejte si ale pozor, aby rozdíl mezi venkovní teplotou a teplotou v klimatizované místnosti nepřesáhl 5-⁠6 oC. Nejde o čistě zdravotní doporučení - takto používání klimatizace upravují předpisy BOZP.

Pokud teplota na pracovišti překročí povolené limity, mají zaměstnanci nárok na na ochranný nápoj - v případě vysokých teplot studený. Měl by to být nápoj, který doplní nejen tekutiny, ale také minerály, jež zaměstnanec vypotil. Neměl by obsahovat víc než 6,5 % cukru a maximálně 1 % alkoholu (pro mladistvé zaměstnance 0 %). Ideálním ochranným nápojem do horkého prostředí je minerální voda. Zaměstnanec na ni má nárok v takovém množství, které odpovídá 70 % ztrátám tělesných tekutin během osmihodinové směny. Jinými slovy - čím více se člověk v práci potí, tím více minerální vody by měl od zaměstnavatele dostat.

Výjimku z výše uvedených pravidel lze učinit u zaměstnanců, kteří nepracují fyzicky - zaměstnanci třídy I (práce v kanceláři) a třídy IIa (např. pokladní). U těch se předpokládá, že vzhledem k nízké tělesné aktivitě nemá zvýšená teplota na nevenkovním pracovišti negativní vliv na zdraví.

Další povinnosti zaměstnavatele

Další povinností zaměstnavatele je též zajistit přístup k pitné kohoutkové vodě, která může sloužit také pro případ poskytnutí první pomoci zraněné osoby. V případě nevyhovujících mikroklimatických podmínek na pracovišti je zaměstnavatel dle § 104 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb. zákoník práce povinen zaměstnancům poskytnou na jeho náklady ochranné nápoje.

V případě používání klimatizace je důležité, aby se dodržoval rozdíl vnějších a vnitřních klimatizovaných teplot, který by neměl překročit rozdíl 5 - 6 °C.

Vnímání teploty je značně subjektivní, a proto bývá ve větším kolektivu často složité najít kompromis. Vždy ale platí, že jako zaměstnavatel byste měl myslet na nastavení ideálních podmínek pro práci.

tags: #délka #pracovní #činnosti #klimatické #podmínky

Oblíbené příspěvky:

• Romantická svatba v Libereckém kraji
• Udržitelnost a stříbro
• Papírové vs. látkové tašky
• Neobnovitelné zdroje
• Globální souvislosti dovozu plastů do Vietnamu