Demek J. 1999: Úvod do krajinné ekologie – Obsah

Ekologie je věda, jejíž název pochází z řeckých slov oikos (dům, domov, obydlí) a logos (míti diskusi), čili nauka nebo věda o domově.

Krajinná ekologie je samostatná věda na rozhraní vědních oborů, zejména biologie a geografie. Věnuje pozornost metabolismu mezi lidmi a Zemí.

Krajinná ekologie studuje komplexní strukturu vztahu mezi společenstvy organismů (biocenózami) a podmínkami jejich prostředí v určitém výseku krajiny. Je to mladý obor moderní ekologie, který se zabývá vzájemnými vztahy mezi člověkem a jím vytvořenou krajinou.

Geoekologie vystupuje jako geografická disciplína a jako interdisciplinární výzkumný směr. Troll začal na konci 60. let používat nový termín "geoecology" (geoekologie) jako synonymum krajinné ekologie v anglicky psaných textech.

Krajina je otevřený, integrovaný a hierarchicky uspořádaný systém, specificky strukturovaný a dimenzovaný v prostoru a čase. Je definována výskytem a konfigurací ekosystémů, které tvoří základní strukturní a funkční jednotky krajiny.

Čtěte také: Demek (1992)

V krajině vstupují do interakce dva relativně autonomní subsystémy: krajinoekologická sféra (geosystémy, geoekosystémy) a socioekonomická sféra (socioekonomické systémy, systém společnosti).

Studovány jsou abiotické prvky geosystému - geologická stavba a substrát, půda, reliéf, vodstvo a ovzduší. Náleží sem i původní vegetace, ale ta se u nás prakticky nevyskytuje. Tvoří ji prvky využití země (land use) a materiální výtvory člověka (především technické objekty), souhrnně se jedná o tzv. land cover (krajinný kryt).

Krajina je v současnosti převážně kombinací přírody a kultury. Nejde jen o sledování a vyhodnocování těchto procesů, ale o hledání možností revitalizace krajiny tam, kde došlo k jejímu narušení nebo poškození. To vyžaduje pochopení její struktury, vlastností, vývoje a dynamiky, tzn. jako totální systém geografické sféry.

Stavové veličiny jsou vlastnosti jednotlivých prvků. Hodnoty stavových veličin vyjadřují aktuální stav prvků, subsystémů nebo celého systému. Vazby systému jsou realizovány krajinnými procesy (toky hmoty, energie a informací). Procesy se projevují změnami stavových veličin prvků krajiny v čase, jednak mezi prvky systému, ale také v rámci jednotlivých prvků.

Kulturní krajina je takový typ krajiny, který se sestává ze vzájemně působících přírodních a antropogenních složek, utvářející se pod vlivem lidské činnosti a přírodních procesů a splňující určité socioekonomické funkce. V zemědělské nebo lesohospodářské krajině zpravidla převládají plochy, naopak v urbanizované nebo průmyslové krajině zabírají většinu ploch uzly a velký důraz se klade i na sítě, spojující jednotlivé plochy.

Čtěte také: Ochrana přírody na slovenských známkách

Pro kulturní krajinu je příznačným rysem vytvoření antropogenních bariér a problematika izolovanosti ploch. Izolace tvoří problém při difůzi organismů a redukuje schopnost přežití, když počet organismů klesne pod určitou hranici.

Nejvýznamnější faktory, které způsobily přeměnu přírodní krajiny na kulturní, jsou zemědělství a lesnictví. Proces přeměny přírodní krajiny směrem ke zcela urbanizované krajině je plynulý. U přírodní krajiny (na rozdíl od krajiny kulturní) je podstatná absence kulturního faktoru. V kulturní krajině dochází k velkému úbytku některých přírodních společenstev, a tím i např. k mizení živočichů v ní žijících a na ní závislých.

Krajina má pro lidskou společnost řadu nezastupitelných funkcí, přičemž tyto funkce se s rozvojem lidské společnosti mění svými prioritami. Vycházíme z přírodních podmínek, jejich vhodnosti pro tu či onu potřebu a možnosti využití.

Funkce výrobní a obytná, jsou od sebe neoddělitelné, např. zemědělská výroba a vesnická sídla dávají krajině určitý vzhled, obdobně koncentrace průmyslu podmiňuje vznik městských aglomerací resp. i konurbací. Při těchto funkčních propojeních je hodnota krajiny technicky pozměňována, budují se v ní komunikační systémy, v zemědělské krajině se realizují různé meliorační zásahy atp. Člověk využívá krajinu vícenásobně, např. horské krajiny mohou mít funkci vodohospodářskou, produkční a zdravotně - rekreační aj.

Koncepce krajinného potenciálu byla rozpracována v 70. letech německou geoekologickou školou, v 80. letech na ně navázala slovenská fyzickogeografická škola. Vyjadřuje vhodnost krajiny k určitému využívání, ale zároveň i míru tohoto využívání, která pak vyplývá z poznání stability krajiny.

Čtěte také: Povinnosti týkající se ekologické daně

Ta vyjadřuje schopnost krajinného systému snášet určité zatížení antropogenní činností, aniž by se nevratně rušila jeho stabilita. Vyjadřuje míru tohoto využívání - určuje přijatelnou míru intenzity využívání, při níž nedochází k poškozování přírodního prostředí, nebo vyjadřuje limity rozvoje, který v území probíhá.

Limity využití území omezují, vylučují, případně podmiňují umisťování staveb, využití území a opatření v území. Jde především o limity zatížení území z hlediska ochrany složek životního prostředí a zachování ekologické stability.

Krajinnoekologické limity vyplývají z vlastností krajinných prvků sledovaných v zájmovém území. Při hodnocení se stanovuje abiotické, biotické (ekologické) a socioekonomické (ekosozologické a hygienické) limity.

• Abiotické limity vyplývají z reálných typů abiotických komplexů tvořených reliéfově-geologicko-substrátově-půdně-hydrologicko-klimatickými prvky krajiny.
• Biotické limity plynou z ekologické významnosti prvků krajiny resp. ekosystémů. Jsou dány různými ekologickými funkcemi důležitými pro zachování a udržení bioty, genofondu, biodiverzity a ekologické stability území.
• Socioekonomické limity vyplývají z výskytu kulturně-historických památek a z jejich kulturně-historické významnosti. Vylučují, či usměrňují aktivity narušující existující ráz památek, nebo území s jejich kulturními a estetickými, ale i přírodními hodnotami.

Stres je projevem pokusů organismu o obnovení homeostázy za mimořádného působení vnějších podnětů - stresorů. Stresorem se pro ekosystém (jako pro živé organismy obecně) může stát jakákoli látka, energie, organismus nebo lidská činnost, jakmile svou velikostí anebo trváním svého působení překročí kapacitu jeho homeostatických mechanismů.

Disturbance je narušování, znepokojování jakýchkoli systémů, zejména ekosystémů. V rostlinné ekologii disturbance znamená ničení (destrukci) vytvořené biomasy (pastvou, hmyzem, člověkem, erozí, ohněm záplavami...). Ekosystém je stabilní vůči působení dané disturbance, pokud se po skončení vlivu disturbance vrátí do původního stavu.

Mírné disturbance značně zvyšují heterogenitu krajiny, silné ji mohou zvyšovat i snižovat. Krajinná heterogenita obvykle působí proti šíření disturbancí, propojenost v krajině šíření disturbance propojuje. V současnosti je hlavním původcem disturbance člověk. Lidské činnosti, které působí v krajině jako disturbance, jsou z hlediska geologického i fylogenetického vývoje změnami náhlými, ostatní druhy neměly dost času na přizpůsobení, což má za následek snižování popřípadě úplné vymizení druhů.

Pro každý typ prostředí existuje určitý optimální rozsah disturbancí. Oboustranný vztah mezi intenzitou disturbancí a velikostí postižených ploch někdy vede k jakési rovnováze mezi intenzitou disturbancí a mozaikovitostí prostředí. Je-li krajina složena z malých různorodých plošek, lze předpokládat, že disturbance nebudou mít velkou intenzitu a zasáhnou právě jen určité malé plošky a zároveň díky malé velikosti plošek nikdy nedosáhnou ničivé intenzity. Tato rovnováha se ovšem může zvrátit zvětšením "velikosti zrna" dané krajiny, anebo disturbancí o mnohem větší intenzitě.

Typické disturbance pro kulturní krajiny zahrnují těžbu, výstavbu a budování "umělých" objektů v krajině a tvorbu "umělého" prostředí sídel, selektivní podporu některých nepůvodních druhů organismů a masivní introdukce nepůvodních druhů (pěstování vybraných zemědělských a lesních ekosystémů), fosilní (paliva, pohonné hmoty) a chemické energie (hnojiva) do zemědělských a lesních ekosystémů.

tags: #demek #j #1999 #uvod #do #krajinne

Oblíbené příspěvky:

• Vzory motivačních dopisů pro odpadové hospodářství
• Recenze Megaslizouna Sada
• Vzor nákladního listu pro odpady
• Dokumentární filmy o klimatu
• Provozní doba skládky Hudlice