Dobrovolnictví v Ekologii: Případová Studie z Afriky

Dobrovolnictví představuje cenný přínos pro ochranu přírody a rozvoj komunit po celém světě. Dobrovolníci jsou rádi za nabídku příležitosti se zapojit. Jsou to lidé, kteří chtějí svou pomoc nabídnout, ale nemají ve své síti potřebné kontakty, přes které by mohli svojí chuť pomáhat realizovat. Často se tito lidé registrují na více dobrovolnických portálů najednou, aby zvýšili svoje šance se někde uplatnit.

Tento článek se zaměřuje na dobrovolnictví v ekologii, zejména v Africe, a poskytuje příklady toho, jak se jednotlivci a organizace angažují v ochraně přírody a pomoci místním komunitám. Filip Schätz je už několik let aktivním dobrovolníkem. V rámci své dobrovolnické činnosti se snaží pomoci slonům a dalším ohroženým druhům ve střední Africe prostřednictvím programů, jejichž nedílnou součástí je zapojení a rozvoj místních komunit. Jeho práce spočívá v tom, že se na místě aktivně účastní a pomáhá s organizací projektů neziskovce Save Elephants. Takto se do Afriky vydal šestkrát a strávil v ní tak už více než rok svého života. Zároveň je studentem na Univerzitě Karlově a je stále aktivním skautem.

Ochrana slonů ve střední Africe

Organizace Save Elephants (S.E.), jak už název napovídá, se zaměřuje na ochranu slonů ve střední Africe. Když se bavíme o střední Africe, tak se bavíme o Čadu, Kamerunu a Republice Kongo. Aktuálně je pro slony ohrožující to, že v Africe dochází místo. Na rozdíl od zbytku světa nejsou lidé v Africe ještě v takovém počtu, v jakém by mohli být. Růst populace tudíž stále pokračuje a čím více lidí je, tím více místa potřebují a přetvářejí přírodu na kulturní krajinu.

Během minulého století byl velký problém obchod se slonovinou, kdy se sloni ve velkém vybíjeli. Sloni jsou něco, čemu říkáme ekosystémoví inženýři, u nás z ekosystémových inženýrů můžeme znát třeba bobra. Jsou to organismy, které dokážou přetvářet krajinu. Sloni udržují bezlesí v savanách, což je důležité pro spoustu rostlin a živočichů, kteří jsou na něj vázáni. Takže sloni přirozeně udržují dynamiku. Bez nich začne krajina zarůstat a přestane být pestrá.

Jak jsem říkal, slonům dochází v Africe místo, a právě proto se věnujeme a řešíme čím dál tím častější konflikty slonů a lidí. To znamená, že máš políčka, na která chodí sloni, a lidé jako nejsnazší řešení vidí to, že si obstarají pušku a toho slona zastřelí, nebo mu jinak ublíží. Tím, že zavádíme opatření, jako jsou elektrické, včelí nebo chilli bariéry, držíme slony v jiných částech krajiny, které jsou stále pro slony úživné.

Čtěte také: Zapojte se do úklidu přírody

Ale sloni jsou samozřejmě chytří a když si mají vybrat mezi tím, jít na pole a najíst se tam kukuřice, nebo procházet krajinou a hledat potravu tam, tak si samozřejmě vyberou to jednodušší. Díky bariérám políčka ochráníme a sloni zůstanou ve volné krajině hledat to, co je pro ně přirozené, a lidé mají ke slonům najednou o trochu lepší vztah. To je jedna věc. Zároveň se snažíme bojovat proti obchodu se slonovinou - například čas od času vylákáme nějakého překupníka slonoviny a pak ho necháme zatknout.

Jak podpořit činnost Save Elephants

S.E. můžete podpořit finančně - samozřejmě, organizace potřebuje finance na svůj chod - ale dá se podpořit i tak, že se zajímáte o naše aktivity, chodíte na naše události, případně nejjednodušší pomoc je sdílet naše příspěvky, šířit osvětu a mluvit o těchto tématech. Zároveň, kdybyste chtěli pomoci přímo slonům, nejen třeba skrze nás, tak se můžete zamyslet nad tím, jak funguje globalizovaný svět.

Dám příklad: mobilní telefony obsahují zlato, a třeba v Kongu je velký problém právě i nelegální těžba zlata, která se dotýká nejen slonů. Když si budu každý rok kupovat nový telefon, je to neudržitelné a nepřímo se podílím na drancování přírody. To samé platí i pro palmový olej, kdy palmové plantáže nahrazují pralesy v Kongu. Takže je dobré si uvědomovat, jak je svět propojený a že třeba nějaké moje aktivity mohou mít dopad i na druhém konci světa.

Dobrovolnictví jako cesta

Po dokončení střední školy jsem se rozhodl, že svůj zbylý volný čas věnuji aktivitám zaměřeným na ochranu přírody. Takže jsem se přihlásil do organizace CCBC (Czech Coalition for Biodiversity Conservation; pozn. Dostal jsem se do kontaktu s Arturem (Arthur F. Sniegon, zakladatel a koordinátor Save-Elephants z. s.; pozn. red.) a hned, jak to bylo možné, jsme odjeli do Afriky. Ze začátku to vypadalo, že by to mohlo zůstat na bázi spolupráce v rámci jednoho uceleného projektu, ale protože mě to nadchlo a práce s místními komunitami mě baví, rozhodl jsem se, že v tom budu pokračovat. Protože sídlíme ve frankofonní části Afriky, řekl bych, že jedna z výzev byla naučit se francouzštinu.

Do Afriky jsem jel poprvé s naším hlavním koordinátorem, dva měsíce před odjezdem jsem hrál Duolingo, protože to bylo naplánováno dost narychlo. Takže jsem se musel dorozumívat rukama nohama, protože Arthur po měsíci odjel a já tam byl sám s čadskými kolegy. Zároveň na člověka dolehne, že je měsíc sám někde, kde mu nikdo nerozumí, kde nemá s kým si pokecat tak, jak by chtěl.

Čtěte také: Dobrovolníci a odpad

Pozitivní zážitek a ta věc, na kterou jen tak někdo nezapomene, byla, když jsem poprvé viděl samotné slony v Africe, což se zdá jako docela triviální věc - že přijedeš do Afriky a hned tam někde uvidíš slona, ale není to tak. Takže to byl unikátní zážitek: vidět ta zvířata, kterým ses chtěl věnovat, a vidíš je poprvé, vidíš, jak jsou majestátní, a vidíš je ve volné přírodě.

Ale zároveň takové pěkné zážitky jsou často s těmi lidmi v místě, kde již děláte dohromady nějaký projekt, a vidíš, že ti lidi o ten projekt, co s nimi děláš, mají zájem. Třeba když jsme měli naposledy projekt v Čadu, hodně na mě zapůsobilo, když jsme měli na papíru napsáno, kolika lidem to pomůže, a pak teprve když ty lidi vidíš a vidíš, že jich není zas tak málo, řekneš si třicet, ale vidíš, že je to třicet žen, což znamená třicet rodin, a najednou je to mnohem více lidí, a vidíš masu těch lidí, na člověka to dopadne. Vidíš, že ti lidi jsou zainteresovaní v tom projektu a že to má nějaký dopad. Vidíš aktuální výsledek, zapojení.

Když přijedu do Afriky, kde žijeme v docela náročných podmínkách, tak je to pro mě jako když jedu na tábor, je to vlastně úplně to samé. Člověk se myje v kyblíku a chodí na záchod do lesa. Zároveň se musí naučit rychle pracovat s týmem a umět ho vést, a někdy, když tam zavádíme nové technologie nebo postupy, tak ty lidi učíš od začátku podobně, jako když učíš skauty novou dovednost. Takže zkušenosti z vedení oddílu se často uplatní i tam.

Dobrovolnictví mě určitě obohatilo tím, že jsem v rámci něj hodně cestoval, takže se člověk zbaví spousty předsudků a pozná nové kultury, třeba tu africkou, jako čadskou, kongžskou, islám a tak dále. Myslím, že to boří spoustu stereotypů a člověk zjistí, že lidi jsou všude úplně stejní. Zároveň je to ucelené vedení projektu, na které si člověk musí sehnat peníze, vyplnit grantovou žádost a pak spravovat finance a všechno další. Je to administrativní činnost, která se potom, ať už v neziskovém sektoru nebo ve vědě, určitě dá znovu uplatnit.

Na začátku bych byl hrozně rád, kdybychom se jako organizace dokázali nějak profesně posunout, abych z toho něco měl a nemusel si všechno platit. Ale záleží to na různých faktorech, takže i tak v tom dobrovolnictví určitě plánuju pokračovat dál, protože právě teď v Čadu máme spoustu úžasných místních lidí, kteří nemají příležitosti dostávat se k projektům, nebo většinu příležitostí mají díky mé práci. Vlastně cítím zodpovědnost - snažit se stahovat tam ještě nějaké finanční prostředky, nějaké nápady, nějaké know-how, a pomoct těm lidem, kteří jsou ve výsledku hrozně schopní a jen žijí na místech, kde nemají prostor pro to se rozvíjet. Takže si myslím, že tohle mě v tom ještě drží - ještě tam chvíli setrvat, ještě vymyslet nějaké projekty, aby to bylo udržitelnější a aby ty projekty mohli do budoucna ti lidé dělat sami.

Čtěte také: Dobrovolnické programy Sumatry

Určitě je dobré to zkusit. Dobrovolnictví přináší hodně prostoru k tomu, chopit se něčeho a získat zkušenosti z něčeho, co byste rovnou placeně nedostali. Asi by se někdo hned po střední škole nedostal na pozici koordinátora komerčních projektů. Ale jakmile člověk začne dělat dobrovolnickou činnost, sbírá ty zkušenosti, může si je dát do životopisu a zároveň bude mít samotné zkušenosti, které potom jednoduše přetaví do budoucí práce. Myslím si, že dobrovolnických zkušeností je na výběr spousta, takže si každý vybere tu, kterou chce. Jestli chci být slavný youtuber a budu dělat někomu sociální sítě, vyzkouším si to na sociálních sítích neziskovky, která má nějaký dosah a prostředky na to, abyste si pohráli s reklamou. Když budu dělat neziskově nějakou činnost pro fotbalový tým, tak se díky tomu dostanu do dalších struktur fotbalového světa.

Další formy dobrovolnictví

Kromě individuálních dobrovolnických aktivit existují také organizované programy, jako jsou workcampy, které umožňují lidem z celého světa podílet se na projektech s environmentálním nebo sociálním zaměřením. INEX-SDA je organizace, která se již 30 let věnuje mezinárodnímu dobrovolnictví a neformálnímu vzdělávání. Začátky byly krušné jako celá porevoluční doba. A ti, kteří s námi tenkrát dobrovolničili mimo kancl, byli zase ostatními v Čechách nazýváni „dobrodruhy, blázny, snílky“.

V roce 1991 se v přírodní rezervaci “Soos” na Chebsku pachtí skupinka nadšených dobrovolníků. Tehdy se dobrovolníci sešli, aby přiložili ruku k dílu při údržbě rezervace a snaze zpřístupnit ji návštěvníkům. Od podzimu 98 mění INEX svou tvář, zahazuje své staré “jazyk-lámající” jméno SMVTM INEX a volí si nové, údernější, přesnější - “INEX - Sdružení dobrovolných aktivit”. A se změnou názvu automaticky přišlo i “nové” logo. Tomu jsme ale narozdí od jména věrní nezůstali.

Své „INEXí sítě“ totiž rozhazujeme nejen po českém venkově a po Evropě, ale hlavně v zemích globálního Jihu. A vůbec! Celkově se angažujeme na poli rozvojové problematiky. Od podzimu 2000 se INEX zapojuje do jedinečného programu Evropské Unie “Mládež - Evropská dobrovolná služba” (lidově do tzv. “ívíeska”). Ty ho ale nejspíš budeš znát pod jeho stávajícím jménem “European Solidarity Corps”. V rámci programu ESC byl pak INEX aktivní dalších 20 let, a rozhodně s tím nehodlá přestat!

Od roku 2012 se proto podílíme na rozvoji inkluzivního dobrovolnictví ve světě díky členství v mezinárodní skupině “Access for All” v rámci evropské “Alliance”. O dva roky později v INEXu spouštíme program “Dobrovolnictví pro všechny”, který vytváří příležitosti a poskytuje konkrétní a praktickou podporu všem zájemcům o dobrovolnickou zkušenost, kteří ji uvítají.

tags: #dobrovolnictví #ekologie #Afrika

Oblíbené příspěvky:

• Kovový odpad zdarma v Praze
• Zábava a vzdělávání v přírodě
• Více o ohrožených druzích v Amazonii
• Tipy na knihy pro ekologickou výchovu
• Zastoupení a podmínky ekologických ploch