Likvidace odpadu spalováním: Princip a perspektivy

10.03.2026

Spalování odpadu je proces, při kterém se uvolňuje tepelná nebo elektrická energie. Spalovny odpadů jsou často vnímány jako zázračné stroje na zpracování odpadů a představují jednoduché řešení pro politiky a úředníky. Zatímco běžná spalovna slouží pouze k likvidaci odpadů, ZEVO (zařízení pro energetické využití odpadů) vyrábí z našich odpadů tepelnou a elektrickou energii.

V roce 2024 začne v České republice platit zákaz skládkování směsných komunálních odpadů (SKO) a recyklovatelných odpadů. V souladu s evropskou legislativou bude nakládání s odpady rozděleno do stupnice (tzv. hierarchie) podle preferovaných řešení, kde energetické využití odpadů hraje důležitou roli.

Princip fungování spalovny

Odpad, který do spalovny dovážejí svozové vozy, je shromažďován v bunkru, kde se skladuje a připravuje pro vstup do ohniště kotle. Tam se dopravuje pomocí speciálně konstruovaných jeřábů. Velkoobjemový odpad se rozdrtí na drobnější části. Směsný komunální odpad hoří sám, bez přidávání paliva, v ohništi dosahuje teplota 850-1100 °C. Desítky let trvající zkušenosti prokázaly, že roštová ohniště jsou vhodným nástrojem k přeměně energie odpadu na spaliny o vysoké teplotě.

V kotli je odpad řízeně spalován a uvolněná energie vyrábí přehřátou páru. Pára následně předá svoji energii pro výrobu elektrické energie v parní turbíně. Největší část ZEVO tvoří technologie na čištění spalin, které se uvolňují při spalování odpadů.

Využití energie a čištění spalin

Při každém spalovacím procesu je nutné zajistit optimální využití energie paliva. Vzniklé spaliny postupují kotlem a postupně se ochlazují na cca 180-220 °C, přičemž teplem z ochlazování spalin se vyrábí pára, která se využívá k výrobě tepla a elektřiny. Spaliny obsahují kromě kyslíku, dusíku, oxidu uhličitého a vodní páry také škodlivé látky, jako jsou oxidy dusíku, popílek, oxidy síry, chlorovodík, fluorovodík, dioxiny a furany, a těžké kovy.

Čtěte také: Odpad v České republice

Prací vody z procesu čištění spalin se také čistí v několika stupních: neutralizují se a vysrážejí se z nich těžké kovy. Znečišťující látky z vody se zachytí do vzniklého kalu.

Recyklace zbytků

Výzkum se v poslední době zaměřuje na maximální využívání zbytků ze spalování. Recyklují se suroviny ze škváry, kde se kromě železa získávají také neželezné kovy.

Spalovny v České republice

V České republice jsou v současnosti v provozu čtyři ZEVO: v Praze, v Brně, v Liberci a v Chotíkově u Plzně. Stávající roční kapacita ZEVO v České republice je přibližně 750 tisíc tun.

První moderní zařízení na energetické využívání odpadů bylo vybudováno na konci 80. let minulého století v Brně - Komárov. Jeho stávající kapacita je asi 248 tisíc tun ročně. Zařízení v Praze - Malešicích bylo zprovozněno v letech 1996-1998 a má kapacitu 310 tisíc tun odpadů ročně. ZEVO v Liberci s kapacitou 96 tisíc tun za rok začalo fungovat na podzim 1999. V roce 2016 bylo do provozu uvedeno nejmodernější ZEVO v Chotíkově u Plzně s kapacitou 95 tisíc tun za rok.

První spalovna na území dnešní České republiky byla vybudována právě v Brně už v roce 1905.

Čtěte také: Dokumentace k likvidaci odpadu

Výhody a nevýhody spaloven

Spálením odpadu zmenšujeme prostor, který tento odpad zabírá. Energetickým využitím odpadu uspoříme fosilní paliva. Spálením tuny odpadu ušetříme přibližně 0,6 tuny hnědého uhlí. Ve spalovnách odpadů dochází i k další separaci využitelných složek odpadů. Převážnou část zbytků po spálení, tedy škváru zbavenou kovů, lze dále využít ke stavebním účelům.

Velkou slabinou spaloven je jejich cena, a to kvůli nutnosti stabilního výkonu a dodržování emisních limitů. Další nevýhodou je samotná manipulace s odpady, tedy jejich svoz a skládkování na jednom místě před samotným spálením. Nespornou zátěží pro životní prostředí jsou plynné emise, i když jsou přísně regulovány. Provozování spalovny odpadů s sebou nese také riziko snížení množství tříděného odpadu pro recyklaci.