Domácí emise skleníkových plynů a jejich zdroje v České republice

Česká republika usiluje o snížení emisí skleníkových plynů a dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050 prostřednictvím dekarbonizace ekonomiky a dvojí, digitální a zelené, tranzice.

Klíčové strategie pro snížení emisí

Klíčovými prvky této strategie jsou efektivní obchodování s emisními povolenkami, rozvoj obnovitelných zdrojů energie, zavádění nízkouhlíkových technologií a zvyšování energetické účinnosti. Investice směřují do odvětví s vysokým multiplikačním potenciálem, jako je stavebnictví, elektromobilita a obnovitelné zdroje.

Propagovány budou taktéž programy podpory energetické účinnosti, které budou muset reagovat mimo jiné na zvyšující se energetickou náročnost nových digitálních technologií jako jsou cloudové infrastruktury, AI a datová centra.

Podpora rekvalifikace pracovníků v těžko dekarbonizovatelných odvětvích a ochrana nízkopříjmových domácností zajistí, že transformace bude sociálně citlivá a ekonomicky návratná.

Oběhové hospodářství a udržitelné zdroje

Součástí dlouhodobé strategie hospodaření se zdroji je i přechod k oběhovému hospodářství, které snižuje závislost na primárních surovinách a posiluje tak i strategickou autonomii ČR. Klíčové je podporovat opravitelnost výrobků, dostupnost náhradních dílů a rozšířit odpovědnost výrobců za jejich produkty.

Čtěte také: Čistá a zdravá domácnost

Rozvoj bioekonomiky a širší využití druhotných surovin přispějí k udržitelnému hospodaření s přírodními zdroji. Česká ekonomika také směřuje k větší materiálové a energetické efektivitě, což zahrnuje modernizaci energetických sítí a energetický mix postavený primárně na jaderné energetice a OZE.

Ve veřejných zakázkách, zejména ve stavebnictví, budou prosazována udržitelná kritéria, bude důsledně implementován princip „významně nepoškozovat“ životní prostředí, a bude podporováno ekologické zemědělství.

Uhlíková stopa jako měřítko dopadu

Uhlíková stopa je měřítkem dopadu lidské činnosti na životní prostředí a zejména na klimatické změny. Oproti ekologické stopě se uhlíková stopa zaměřuje na množství skleníkových plynů, které produkujeme naším každodenním životem, například spalováním fosilních paliv pro výrobu elektřiny nebo tepla, dopravou atd.

Uhlíková stopa města stanovuje množství emisí skleníkových plynů, které odpovídají spotřebě energie, produkci odpadů a dopravě obyvatel města, bez ohledu na umístění těchto aktivit. V globálním měřítku produkují města 40-70 % emisí skleníkových plynů. Zároveň se značným dílem podílejí na spotřebě energie.

Jednotkou uhlíkové stopy jsou tuny skleníkových plynů přepočtené na ekvivalentní množství oxidu uhličitého (t CO2 ekv.). Indikátor zahrnuje vedle oxidu uhličitého další látky přispívající ke změně klimatu - metan, oxid dusný, hydrofluoruhlovodíky, polyfluorovodíky a fluorid sírový.

Čtěte také: Trendy v domácí výrobě energie

Výpočet uhlíkové stopy města

Postup výpočtu indikátoru vychází z metodiky základní emisní inventury (Baseline emission inventory), která je součástí stanovení emisí skleníkových plynů dle Paktu starostů a primátorů. Metodiku bylo nutné modifikovat podle skutečné dostupnosti dat na úrovni měst v České republice a praktické využitelnosti výsledků z pohledu měst.

Výchozím bodem pro výpočet indikátoru uhlíková stopa města je analýza spotřeby energie na úrovni města. Tyto údaje lze pomocí emisních faktorů přepočíst na odpovídající emise oxidu uhličitého (CO2) v rámci města. Celková spotřeba energie je sledována dle jednotlivých sektorů (např. bydlení, obchod, průmysl, služby, doprava).

Analýza produkce CO2 podle sektorového rozlišení je důležitá pro plánování místních aktivit a zároveň umožňuje objasnit chování každého sektoru. Vedle spotřeby energie v různých sektorech přispívají k emisím skleníkových plynů i další činnosti - například změna využití území města (kupříkladu odlesňování či nová výstavba) či likvidace odpadů na skládce.

Základní územní jednotkou pro výpočet uhlíkové stopy města jsou hranice administrativního území města. Do výpočtu jsou tedy zahrnuty sektory a aktivity nacházející se a odehrávající se na území města. Výpočet je primárně založen na konečné spotřebě energie ve městě, jsou však zahrnuty i další sektory na území města, které se spotřebou energie přímo nesouvisejí, ale buď vytvářejí nezanedbatelné množství ekvivalentních emisí CO2, nebo mají vliv na jejich asimilaci, čímž ovlivňují uhlíkovou stopu města.

Klíčovým krokem pro stanovení uhlíkové stopy je přepočet sektorových dat (energie, doprava, odpady a využití území) na ekvivalentní množství skleníkových plynů. K tomu jsou používány tzv. emisní faktory, které vyjadřují množství skleníkových plynů v tunách oxidu uhličitého či dalších skleníkových plynů (např. metanu), vztažených na jednotku energie nebo využívají jiné jednotkové vyjádření (na plošnou míru výměry území, na kusy hospodářských zvířat atp.).

Čtěte také: Dóza na bioodpad

Sektorové podíly na emisích

Ve druhém čtvrtletí roku 2021 se na emisích skleníkových plynů nejvíce podílely tyto hospodářské sektory: výroba a stavebnictví (34 % z celkového objemu), dodávky elektřiny (19 %), zemědělství (14 %), dopravní služby (8 %) a služby jiné než doprava (8 %). Domácnosti vypustily 101 milionů tun CO2 ekv. v důsledku své dopravy (12 %) plus 52 milionů tun CO2 ekv.

Emise skleníkových plynů se ve druhém čtvrtletí roku 2021 ve srovnání se stejným obdobím předchozího roku zvýšily ve všech odvětvích. Emise domácností při vytápění se zvýšily o 42 % a v dopravě o 25 %. Emise výroby a stavebnictví se zvýšily o 22 %, dopravních služeb o 18 %, dodávek elektřiny o 17 % a služeb jiných než doprava o 13 %.

Navzdory vlivu hospodářského oživení mezi druhým čtvrtletím roku 2020 a 2021 vykazuje dlouhodobý trend emisí skleníkových plynů v EU stálé snižování.

Změna klimatu a politické závazky

Změna klimatu je nejvýznamnější ekologickou otázkou dneška. Změna klimatu představuje globální změnu a globální problém životního prostředí, její příčiny a důsledky však leží také na místní úrovni.

Hlavní příčinou změny klimatu je velmi rychlé zvyšování koncentrací skleníkových plynů v zemské atmosféře. Nejdůležitějším skleníkovým plynem je oxid uhličitý (CO2), vzniklý zejména spalováním fosilních paliv (ropa, uhlí, zemní plyn, ale i řada dalších paliv), dále v důsledku odlesňování a dalších změn využití půdy.

Rostoucí koncentrace skleníkových plynů v atmosféře vedou, působením tzv. skleníkového efektu, k oteplování planety. Přirozená míra skleníkového efektu je nezbytná pro zachování života na Zemi. Jeho zesílení lidskou činností, a zejména prudké tempo této změny mohou naopak řadu živých organismů ohrožovat.

Cílem právně závazných politických závazků z prosince 2015 je udržet globální růst teploty mezi 2 - 1,5 stupni Celsia oproti předindustriální úrovni. Veškeré antropogenní emise skleníkových plynů po roce 2050 by měly být kompenzovány ukládáním uhlíku. Plnění tohoto závazku se neobejde bez aktivního přístupu měst a jejich zástupců. Města se podílejí na 62 - 75 % celkových emisí.

tags: #domácí #emise #skleníkových #plynů #zdroje

Oblíbené příspěvky:

• Jak efektivně recyklovat odpadovou zeleninu
• Lokace Mission Impossible
• Přírodní krásy v Česku
• Minimalizujte svou ekologickou stopu
• Vlastnosti odpadových hadic pro bazény