Proč je dobré mít na zahradě či doma kompostér? Kompostér je nejlepší a ekologický způsob, jak využít a přeměnit organický odpad na nejkvalitnější hnojivo. Kuchyně produkuje až 40 % odpadu, který nemusíme vyhazovat, ale dále využít. Pokud si kompostér sami vyrobíte, výhodou jsou takřka nulové počáteční náklady.
Kompostování je jednoduchý a přirozený způsob, jak zužitkovat kuchyňský a zahradní bioodpad, snížit množství odpadu, a přitom získat prvotřídní hnojivo. Ať už máte zahradu, dvorek nebo jen větší balkon, kompostování vám pomůže snížit množství odpadu a zároveň vytvořit kvalitní přírodní hnojivo.
V tomto článku vás krok za krokem provedeme celým procesem: od výběru vhodného místa až po využití hotového kompostu.
Pro kompostování v domácnosti se nejvíce hodí tzv. vermikompostér - což je kompostér, ve kterém odvádějí svoji úlohu žížaly. Ve vermikompostéru rozkládají žížaly kuchyňský odpad a jiný bio odpad. I když to zní možná divně, nemusíte mít obavy umístit kompostovací nádobu se žížalami k ruce - například do kuchyně. Druhy „Eisenia fetida“, „Eisenia andrei“ a „Dendrobena veneta“ se obzvláště dobře hodí jako žížaly na kompost.
Vermikompostér se hodí jako kompost, i když nemáte vlastní zahradu. Protože je vermikompostér menší než kompost, můžete jej umístit i na balkon. Protože žížaly rozkládají organický materiál relativně rychle, nevzniká při kompostování v bedně na rozdíl od popelnice na bio odpad téměř žádný zápach. Žížalí humus poskytne vašim rostlinám výživné hnojivo.
Čtěte také: Čistá a zdravá domácnost
Jako potrava jsou vhodné zbytky zeleniny a ovoce, ale ke krmení žížal poslouží také kávová a čajová sedlina. Některé odpady však žížaly nemohou kompostovat, například citronové slupky. Rychle zjistíte, které zbytky mají žížaly rády a které zůstávají v bedně. Aby se ve vermikompostéru nevytvářelo příliš mnoho vlhkosti, můžete do něj navíc nasypat útržky papíru. Papír navíc slouží žížalám jako zdroj uhlíku.
Ve stručnosti ale žížaly zpracují rostlinné zbytky (slupky, odřezky, ohryzky), dále nadrcené vaječné skořápky, kávovou sedlinu i čajové lístky. Rozhodně tam však nedávejte zbytky masa, mléčných výrobků a neorganických zbytků.
Naplňte vermikompostér bio odpadem, jako je kuchyňský odpad a zelené odřezky. Ve vermikompostéru se nachází dvě komory, které jsou odděleny mřížkou. Pro vyjmutí humusu bez žížal naveďte žížaly na jednu stranu vermikompostéru. Za tímto účelem doplňujte bio odpad pouze na jedné straně. Tak se žížaly vydají skrz mřížku na druhou stranu, kde jim umístíte další porci potravy. Z druhé komory bedny můžete vyjmout humus.
Ve spodním patře (1) se sbírá tekutá složka, tzv. Následuje hlavní patro (2), kde jsou žížaly a kam přidáváme zbytky ke zpracování. Do náhradního patra (3) si žížaly přelezou za potravou, poté vyndáme plný kontejner (2), tzn. z (3) se stane (2) a pokračujeme stále dokola.
Pokud si kompostér sami vyrobíte, výhodou jsou takřka nulové počáteční náklady. Na internetu najdete spoustu návodů na různé typy kompostérů, princip je u všech stejný. Pro vermikompostování jsou potřeba v zásadě jen tři věci: vermikompostér, žížaly a chuť zpracovávat biodpad a starat o další obyvatele bytu.
Čtěte také: Trendy v domácí výrobě energie
Na dno děrované nádoby rozprostřeme navlhčené útržky novin (nevoskovaných) či pilin. Přidáme vrstvu ideálně již hotového kompostu (nebo spodní tlející směs listí a hlíny z lesa).
Návod, jak v kompostéru „ubytovat“ žížaly, je prostý. Žížaly prostě dáme do horního patra (ze dvou boxů) vermikompostéru. Zakoupený vermikompostér již podestýlku zpravidla obsahuje, vlastnoručně vyrobený vermikompostér je třeba napřed vystlat například novinovým papírem, listím nebo půdou, aby se měly žížaly kam zavrtat. Dolní patro zůstává zatím prázdné. „Odtéká do něj přebytečná vlhkost, takzvaný worm tea, neboli žížalí čaj.
Při domácím kompostování je důležité dodržet několik jednoduchých pravidel.
Kompost by měl být vlhký jako vyždímaná houba. Správnou vlhkost je možné jednoduše zkontrolovat stiskem kompostu v dlani. „Vermikompost by neměl být blátivý. Ale ani příliš suchý. Kromě vlhkosti je podle ní třeba hlídat hlavně teplotu a množství bioodpadu.
Aby váš vermikompostér nebyl uvnitř příliš vlhký, měli byste zajistit dodatečné větrání. Například můžete víko vermikompostéru pootevřít pomocí malého dřevěného klínu a vytvořit tak mezeru.
Čtěte také: Dóza na bioodpad
Kalifornské žížaly zvládají teploty od +5 do +25 °C. Nejpracovitější (a také nejšťastnější) jsou při teplotách okolo 20 °C, takže pro ně najděte vhodné místo uvnitř, například na chodbě nebo v kuchyni.
Po určité době se může navíc stát, že se ve vermikompostéru vytvoří takzvaný žížalí čaj, který může vytékat dolů z bedny. Žížalí čaj je tekuté hnojivo bohaté na živiny, které vzniká při kompostování a které můžete po naředění použít k zalévání vašich rostlin. Pro zachycení žížalího čaje můžete pod vermikompostér umístit mělkou nádobu. Pro případnou ochranu podlahy před vytékajícím žížalím čajem byste měli pod vermikompostér nejprve položit fólii.
tags: #domácí #kompostér #žížaly #návod