Význam Rostlin v Přírodě

Rostliny jsou nepostradatelnou součástí přírody a mají klíčový význam pro život na Zemi. Mohou být jednobuněčné či mnohobuněčné. Rostliny jsou skupinou organismů, které jsou převážně fotosyntetické.

Fotosyntéza a Produkce Kyslíku

Rostliny obvykle pomocí fotosyntézy vytvářejí látky bohaté na energii, ale také produkují kyslík nutný pro život většiny organismů. Vytvářejí kyslík nutný pro existenci většiny organismů. Jsou nedílnou součástí životního prostředí (např. v něm zadržují vodu), jsou zdrojem potravy pro živočichy i člověka. Botanika se zabývá rostlinami.

Při fotosyntéze z oxidu uhličitého (CO₂) a vody (H₂O) vznikají organické látky bohaté na energii (zejména cukry, např. Organické látky vzniklé fotosyntézou samy rostliny využijí jako zdroj (zásobu) energie či stavební látky (např. dřevo je z látek, které vznikly fotosyntézou). Samy provádějí i buněčné dýchání. Látky vzniklé fotosyntézou jsou též nositeli energie v potravních řetězcích (např. koza sežere pampelišku). V rámci buněčného dýchání rostliny přeměňují živiny.

Stavba Těla Rostlin

Buňky rostlin typicky obsahují chloroplasty zajišťující fotosyntézu, vně cytoplazmatické membrány jsou ohraničené pevnou buněčnou stěnou. Zásobní látky či barviva rozpustná ve vodě se skladují ve vakuolách. Tělo vyšších rostlin je rozlišeno na orgány. Vegetativní orgány, např. kořen (a), stonek (b), list (c), zajišťují získávání látek potřebných pro život rostliny a její růst.

Vegetativní Orgány

Kořen

Kořen u cévnatých rostlin uchycuje rostlinu v půdě nebo na podkladu. Rostlina pomocí něj přijímá vodu a minerální látky. Kořen je nečlánkovaný, většinou nezelený a většinou roste ve směru působení tíhové síly. Kořenová čepička chrání dělivá pletiva na vrcholu kořene. Kořeny mohou být zdužnatělé (a, např. u mrkve, petržele). Liány se přichycují podkladu tzv. příčepivými kořeny (b, např. břečťan). Tropické rostliny (např. epifytní orchideje) tvoří vzdušné kořeny (c), kterými přijímají vlhkost ze srážek. Mangrovy mívají chůdovité kořeny (d), aby se vyrovnaly s měnící se výškou hladiny. Parazitické rostliny.

Čtěte také: Přírodní obnovitelné zdroje

Stonek

Stonek zajišťuje rozvádění látek po těle rostliny, vyrůstají z něj listy a další orgány. Sám může provádět fotosyntézu (obsahuje buňky s chloroplasty). Přesouvání látek v rostlině (zejména prostřednictvím stonku) zajišťují cévní svazky, ty mají část dřevní (xylém) a lýkovou (floém). Dřevní část vede vodu s minerálními látkami od kořenů vzhůru. Lýková část přesouvá organické látky vzniklé fotosyntézou z místa vzniku (source, např. listy) na místo spotřeby (sink, např. Podle podoby stonku se rostliny dělí na byliny (a, stonek nedřevnatí) a dřeviny (b-‍c, stonek dřevnatí, vytváří se u něj druhotná kůra a případně borka). Pokud jsou listy po celé délce stonku, označuje se tento stonek jako lodyha, naopak z přízemní růžice vyrůstá zpravidla bezlistý stvol. Stonek se může přeměňovat na kolce (ostré zkrácené větvičky připomínající trny, např. u trnky - 1), hlízy (např. u lilku bramboru - 2), úponky (např. u vinné révy - 3) či oddenky (vodorovné stonky u povrchu půdy, často se zásobní funkcí, např.

List

Listy vyrůstají ze stonku. Mají plochou čepel, která může ke stonku být připojena řapíkem. Listy obvykle fotosyntetizují. Pomocí průduchů v jejich pokožce dochází k výměně plynů s okolím. Listy mohou být jednoduché (a), nebo složené z více menších lístků (b-‍d). Listy se mohou přeměňovat např. na úponky (1), trny (2), pasti masožravých rostlin (3), listeny (listy, v jejichž úžlabí vyrůstají květy či květenství - 4) či palisty (5). Přestože se ostrým výstupkům na stonku růže říká „trny“, botanicky to není správně. Jde o tzv. ostny, které vznikají přeměnou buněk pokožky, nikoli listů.

Rozmnožování Rostlin

Vegetativní rozmnožování rostlin spočívá v tom, že přímo z těla původní rostliny vyroste rostlina nová. V přírodě se vegetativně rostliny rozmnožují např. Vegetativní rozmnožování využívá i člověk (v zemědělství, zahradnictví), lze díky němu efektivně získat mnoho geneticky shodných rostlin (klonů). Dochází při něm k zachování vlastností rostlin a konkrétních odrůd (kultivarů). Mezi nejčastější způsoby vegetativního množení rostlin patří řízkování (oddělení např.

Samčí součástí květu jsou tyčinky (a), jejichž prašníky vytvářejí pyl. Samičím orgánem je pestík (b), v jehož semeníku jsou uložena vajíčka (c). Na semeník navazuje čnělka a jedna či více blizen, na které je přenášen pyl při opylení. Tyčinky a pestíky bývají chráněné květními obaly. Pokud obaly vypadají jednotně, jde o nerozlišené okvětí. Květní obaly též mohou být rozlišené na kalich (d), který je zpravidla zelený, a korunu (e), která je mnohdy pestrobarevná. Části květu jsou umístěné na rozšířeném konci stonku, květním lůžku (f). Hmyzosprašné rostliny většinou pomocí medníků = nektarií (g) vytvářejí nektar a lákají hmyz barvou či vůní květů. V tropech a subtropech rostliny mohou opylovat i ptáci (např. kolibříci, strdimilové) či letouni. Větrosprašné rostliny mívají méně nápadné květy a redukované květní obaly. Co se týče symetrie (souměrnosti) květu, pravidelné květy mají více rovin souměrnosti (např. u zvonku, I). Souměrné květy mají jednu rovinu souměrnosti (např. u hrachu, II), opylovači k nim mohou přistupovat zpravidla jen z jednoho směru. Stavbu květu lze popsat grafickými květními diagramy či textovými květními vzorci.

Rostliny většinou mívají oboupohlavné květy (a). Pokud jsou na jedné rostlině oddělené samčí a samičí květy, je rostlina jednodomá (b). U dvoudomých rostlin (c) jsou samčí a samičí květy na různých jedincích (např.

Čtěte také: Aktivity pro ekologii

Květy často bývají seskupené do květenství. Mezi typy květenství patří například úbor (a, u hvězdnicovitých, např. sedmikrásky), (složený) okolík (b, u miříkovitých, např. u kopru), klas (c, např. u ječmene), hrozen (d, např. u lilie zlatohlavé), lata (e, např. u ovsa), hlávka (f, např. u jetele) nebo jehněda (g, např.

Opylení (1) je přenos pylu na bliznu pestíku (u krytosemenných). Z pylového zrna vyklíčí pylová láčka, ta proroste do vajíčka. Zde proběhne oplození (2), splynutí pohlavních buněk. U většiny rostlin probíhá opylení pylem jiného jedince, takové rostliny jsou cizosprašné.

Ze semen vyrůstají nahosemenné a krytosemenné rostliny. Zvnějšku je semeno kryto osemením. Uvnitř je zárodek nové rostliny, ten obsahuje děložní lístky (dělohy) se zásobními látkami (u krytosemenných 1-2, u nahosemenných může být děloh více). Semena vznikají oplozením vajíček. U krytosemenných rostlin jsou ukryta v plodu.

Plod mají krytosemenné rostliny, vzniká z pestíku (hlavně ze semeníku) a případně dalších částí květu. Obsahuje jedno či více semen. Semena chrání, vyživuje, může napomáhat jejich šíření.

Plody lze dělit např.:

Čtěte také: Environmentální dopady člověka

• bobule - Např.
• peckovice - Např.
• malvice - Např.
• lusk - U bobovitých rostlin, např.
• tobolka - Např.
• oříšek - Např.
• nažka - Např.
• obilka - U lipnicovitých (např.

Z jednoho květu s více pestíky vzniká souplodí (např. souplodí nažek u jahodníku - i, peckoviček u ostružiníku - j), z květenství vzniká plodenství (např.

Semena či plody se mnohdy rozšiřují na větší vzdálenosti. Při přenášení větrem mívají křídla (l) nebo chmýr (m). Plody/semena přenášená vodou musejí být odolná proti vlhkosti, např. díky zesíleným stěnám či voskové vrstvičce (n). Plody/semena se též mohou šířit na těle živočichů (např. u lopuchu - o, mrkve), k tomu jim pomáhají háčky či lepkavé výrůstky. Při šíření uvnitř těla živočichů plody/semena procházejí trávicí soustavou (např.

Některá semena (např. dymnivky - q, violek či vlaštovičníku) mají zvláštní lepkavé výrůstky, tzv. masíčko. To láká mravence, kteří semena pak přenášejí. Některé rostliny svá semena „vystřelují“ na určitou vzdálenost (např.

Na šíření rostlin se podílí i člověk. To může vést k zavlečení nepůvodních druhů na nová místa.

Jednoleté rostliny vyrostou a vytvoří plody během jednoho roku (např. Dvouleté rostliny prvním rokem vytvářejí vegetativní orgány, druhým rokem kvetou a plodí (např. Víceleté rostliny žijí déle než dva roky, kvetou a plodí pouze jednou (např. Vytrvalé rostliny kvetou a plodí opakovaně, zpravidla od určitého věku (např.

Komunikace a Obrana Rostlin

Rostlina komunikuje pomocí vůní, takže když např. housenka napadne list, rostlina začne produkovat toxiny a zároveň uvolní oblak vůní, aby varovala sousední rajčata, aby se také mohla začít bránit. Rajče používá vůně jako komunikační prostředek. Tyto vůně jsou methyljasmonáty, dobře známé v parfumérském průmyslu.

Podobně to funguje u stromů. Když jsou například jabloně napadeny housenkami, uvolní vůně, které přitahují sýkorky. Tito ptáci zachytí signály SOS od napadených stromů a přilétají si pochutnat na housenkách. Všechny rostliny komunikují prostřednictvím vůní. Vzájemně se varují před hrozícím nebezpečím, přitahují prospěšný hmyz, vysílají nouzové signály a dokonce koordinují své chování. Rostliny mohou vnímat asi 20 environmentálních signálů, více než my lidé.

Rostliny si pamatují minulé události a učí se z nich. Pokud je rostlina napadena housenkou, začne produkovat toxiny, což už víme. Pokud je napadena housenkou později, dokáže produkovat toxiny mnohem rychleji a efektivněji. Břízy si dokážou uchovat vzpomínku na události až čtyři roky.

Rostliny a Zemědělství

Zemědělské kultury spolu s lesy, rybníky a vodními toky vytváří neopakovatelný ráz krajiny s estetickými prvky, slouží i k aktivnímu odpočinku (agroturistika).

Hospodářsky významné plodiny:

• Obilniny - poskytují suché plody - obilky s vlhkostí 13 - 15%, které jsou dlouhodobě skladovatelné. Ve výživě člověka mají zásadní postavení. Jako zrno nebo celé rostliny slouží ke krmení hospodářských zvířat. Jsou využívány v potravinářském průmyslu (slad, líh, dextriny, kávovinové náhražky) i ve farmakologii.
• Luskoviny - poskytují také suchá semena ale oproti obilninám obsahují více bílkovin (bílkovinné zrniny).
• Olejniny - produkují suchá semena s vysokým obsahem tuku.
• Přadné rostliny - jsou pěstovány pro sklerenchymatická vlákna ve stoncích (listech či plodech), která se oddělují technologickými postupy a zpracovávají v textilním průmyslu.
• Okopaniny - poskytují dužnaté produkty (hlízy) s obsahem vody 75 - 90%, které mají krátkou skladovatelnost. Hlavní zásobní látkou u bulevnatých jsou glycidy (cukry, inulín) využívané v potravinářství. Cukrovka a čekanka jsou zpracovávány na finální produkty, krmná řepa, krmná mrkev a tuřín slouží ke krmení. Vedlejším produktem je chrást s možností využití ke krmení. V současnosti je zaoráván. Hlavní zásobní látkou hlíznatých okopanin jsou glycidy (škrob, inulín). Skladovatelnost v řízených podmínkách je maximálně od sklizně do jara (brambory).
• Speciální plodiny - obsahují specifické účinné látky (glykosidy, silice, hořčiny, alkaloidy atd.). Po sklizni se suší při předepsaných teplotách a skladují v určených podmínkách (teplota, vlhkost, nepřístup světla).
• Ovoce a zelenina - jsou významným zdrojem vitamínů a minerálních látek.
• Okrasné rostliny - pěstujeme pro zlepšení životního prostředí.

Spotřeba potravin

Oproti druhé polovině 80-tých let se v současnosti snížila spotřeba masa, především hovězího, naopak se zvýšila spotřeba drůbeže. Rozdíl ve spotřebě masa mezi ČR a EU v roce 2000 se zvýšil (v EU je průměr 96kg/obyvatel/rok). Pouze spotřeba drůbeže je v ČR oproti EU vyšší (ČR 22,2kg, EU 21,3kg). Spotřeba mléka a mléčných výrobků v ČR po poklesu v 90-tých letech nyní pozvolna stoupá, stále však nedosahuje úrovně EU (v ČR je spotřeba mléka, bez mléčných výrobků na obyvatele a rok 85,1kg, v EU 104,6kg). Ve srovnání se zeměmi EU je v ČR vysoká spotřeba vajec (ČR 275ks/obyvatel/rok, EU 230ks) a obilnin (EU 85,4kg, ČR 101,0kg). Podíl výdajů za potraviny, nápoje a tabák v ČR na celkových spotřebních výdajích domácností činí přibližně 1/3. Podíl cen zemědělských surovin na cenách finálních výrobců se pohybuje v širokém rozmezí cca 40 - 70%.

Rostliny jako léčivé byliny

Rostliny se také používají v lékařství - jsou to tzv. léčivé byliny.

Biodiverzita a Ochrana Rostlin

Biologickou rozmanitostí se rozumí pestrost genů, rostlinných a živočišných druhů a ekosystémů, které tvoří život na planetě Zemi. Biologická rozmanitosti neboli biodiverzita na Zemi znamená nejen krásu a bohatost přírody, ale také zdravé ekosystémy, na kterých závisí budoucnost lidstva. Prvotní zdroje všech produktů, které běžně a se samozřejmostí používáme, pochází z přírody. Biodiverzita je také důležitou pro zachování rovnováhy v přírodě. Je nezbytná pro naše zdraví a prevenci šíření infekčních nemocí. Hraje klíčovou úlohu i z hlediska hospodářství.

Lidská činnost, která způsobuje znečištění a změny přírodních stanovišť, stejně jako změnu klimatu, představuje pro druhy a ekosystémy zátěž. Vědci odhadují, že v současné době je vyhynutím na celém světě ohrožen jeden milion druhů rostlin, hmyzu, ptáků a savců. Každý den vyhyne až 200 druhů. I organismus, který zdánlivě nemá pro člověka velkou hodnotu, hraje důležitou roli v celku ekosystému. Jestliže například vymizí bakterie a houby, které zajišťují rozklad organických zbytků a tím zúrodňují půdu, dramaticky poklesne zemědělská produkce. To stejné hrozí, pokud se sníží množství hmyzu, který zajišťuje opylování hospodářských plodin.

Každý druh živočichů i rostlin má v přírodě své místo, svůj význam a nezastupitelnou funkci v rámci ekosystému. Příroda vypadá a funguje tak, jak ji známe, díky velkému množství rozmanitých a navzájem propojených organismů. Snižováním biodiverzity přicházíme nejen o nádhernou pestrost přírody, ale dochází k oslabování celého ekosystému, protože každý článek systému má svou nezastupitelnou roli, jež nám mohla zůstat skryta. Například vzácné rostliny, které vymírají v Amazonii vlivem kácení pralesů, mohly být zdrojem přírodních léčiv, které jsme ještě neobjevili.

Hlavní příčinou vymírání živočišných i rostlinných druhů je lidská činnost, vlivem níž dochází k degradaci a ztrátě biotopů, znečišťování prostředí, zavlékání cizích druhů, drancování přírodních zdrojů a ekosystémů - těžba surovin, dřeva, špatné lesní hospodaření, intenzivní zemědělství, lov atd. Člověk mění přírodní podmínky tak rychlým tempem, že některé jednotlivé druhy a ekosystémy se nestačí přizpůsobovat a mizí. Pro jiné druhy s určitými vlastnostmi jsou proměny prostředí vhodné a umožňují jejich nekontrolovatelné šíření (invaze) na úkor původních druhů. Obojí je špatné.

Studium biodiverzity se často zaměřuje na ochranu ohrožených druhů a druhů, které ke svému životu potřebují specifické přírodní podmínky (složení půdy, vody, dobu a intenzitu osvitu a další). Zásahy do jejich přirozeného prostředí - například vznik nové zástavby, klimatické změny, zemědělské využívání okolí, kácení lesů - mohou jejich výskyt omezit či je mohou zničit. Další nebezpečí představují nově zavlečené druhy - jejich invaze do prostředí, kde nemají přirozené nepřátele.

Za základní dokument, který se týká ochrany biologické rozmanitosti, je považována Úmluva o biologické rozmanitosti (CBD), která byla podepsána na Summitu Země v Riu de Janeiro 5. června 1992. EU a její členské státy jsou odhodlány zasadit se o to, aby se do roku 2030 začala obnovovat biologická rozmanitost. Zavázaly se vytvořit síť kvalitně spravovaných chráněných oblastí, které budou tvořit nejméně 30 % pevninských a mořských oblastí EU.

tags: #význam #rostlin #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Studie o znečištění Lužního Lesa
• Kuchyňské koše podle materiálu
• Oxidy síry a znečištění ovzduší
• Roční objem emisí CO2
• Význam skupenství vody