Ekologická Daňová Politika v České Republice

Ekologická daňová reforma byla nejen tématem předvolebního boje, ale i námět k další implementaci požadavků Evropského společenství. V roce 2002 zahájilo Ministerstvo životního prostředí práce na návrhu ekologické daňové reformy (EDR) pro Českou republiku. V říjnu 2005 vydalo dokument nazvaný Koncepce Ekologické daňové reformy a postoupilo jej k připomínkám Ministerstvu financí.

K její prvotní koncepci vydanou MŽP zpracoval tým odborníků z řad ČVUT a VŠE "Analýzu dopadů koncepce na ekonomiku". Závěr této Analýzy shrnuje následující článek.

Na začátku roku 2006 se tým autorů z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze a Fakulty národohospodářské VŠE v Praze rozhodl zpracovat Analýzu dopadů Koncepce na ekonomiku, pokud by byla schválena v původní podobě, a porovnat její obsah s požadavky uvedenými ve Směrnici 2003/96/ES o zdanění energetických produktů a elektřiny.

Tato Směrnice předepisuje členským státům Evropské unie zavést minimální sazby daně na pohonné hmoty, paliva a elektřinu. Česká republika má tuto povinnost naplnit nejpozději k 1.1. 2008.

Směrnice zároveň vyjmenovává celou řadu výjimek a možností osvobození od daní např. pro elektřinu ze sluneční či větrné energie, z vodních elektráren, z biomasy, z palivových článků, pro energetické produkty a elektřinu používané pro kombinovanou výrobu tepla a elektrické energie, elektřinu vyrobenou kombinovanou výrobou tepla a elektrické energie, jsou-li kombinované generátory šetrné k životnímu prostředí.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Koncepce využívá osvobození pro elektřinu z obnovitelných zdrojů (Teze 5/2a), kogeneraci se však dle autorů Analýzy věnuje nedostatečně (Teze/3b). Dle článku 17 Směrnice mohou být od daní osvobozeny rovněž energeticky náročné podniky a podniky, které uzavřely tzv. dobrovolné dohody nebo které jsou součástí režimu obchodovatelných povolení.

Této možnosti hojně využívají evropské státy - na dobrovolných dohodách je např. postavena energetická politika Švýcarska, využívá je Dánsko, Nizozemí, Švédsko.

MŽP se v Koncepci zavazuje nezvýšit celkovou daňovou zátěž uplatněním tzv. zásady daňové neutrality, tedy vedle zvýšení ekologických daní buď snížit sazby příspěvků na sociální zabezpečení nebo zvýšit nezdanitelný základ daně z příjmu fyzických osob tak, aby konečná suma vybraných daní zůstala nezměněna.

Je nutno připomenout, že státy EU, které o stejný cíl v minulosti usilovaly, jej nakonec nesplnily a tým autorů Analýzy má velké pochyby o tom, zda tento princip je vůbec možné naplnit. V Německu, které je České republice dáváno za příklad země, kde EDR úspěšně proběhla, zůstává ve státní pokladně 10 % vybraných daní - nevrací se k lidem ve formě sníženého zdanění práce a ani nejsou použity na účely související s ochranou životního prostředí. V Nizozemí je to pak 20 %.

Koncepce MŽP navíc přiznává, že bude-li část výnosů použita na zmírnění sociálních dopadů, bude prostor pro snížení zdanění práce menší: "Odhadujeme, že pokud bychom chtěli kompenzovat domácnosti bez pracovních příjmů (tj. zejména domácnosti důchodců), byl by prostor pro snížení daňové zátěže zhruba o třetinu nižší." (Koncepce, str.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Podívejme se na příklad hnědého uhlí, nejvýznamnější energetické komodity v ČR. Směrnice stanoví daň na vyráběnou elektrickou energii z hnědého uhlí na méně než 65 Kč/MWh pro komerční využití (součet daně za uhlí a za elektrickou energii) a méně než 130 Kč/MWh pro nekomerční užití, počítáno při směnném kurzu 30 Kč/Euro. Dle Koncepce EDR by však pro rok 2007 měla ekologická daň v ČR činit 200 Kč/MWh (Koncepce, Tabulka 1a). Navržená daň je tak cca 1,5 - 3x vyšší, než jakou požaduje Směrnice.

To však platí pouze pro první rok. Až do roku 2015 se počítá s dalším nárůstem, kdy by daň měla pokrýt veškeré externí náklady. Jejich výše je pro rok 2007 stanovena na 1 030 Kč/MWh (Koncepce, Příloha č. 1, tabulka 2), takže Koncepce prakticky počítá s asi 8 až 15tinásobně vyšší daňovou zátěží oproti Směrnici.

Sazby daní odvozuje Koncepce z výpočtů externalit stanovených metodou ExternE. Hodnoty rozdílných externích nákladů při použití různých technologií však průměruje a odvozuje z nich jednotné sazby daní.

Autoři Analýzy se proti plošnému zdanění ohrazují jako proti diskriminujícímu, nezohledňujícímu úroveň technologie a tedy ani vliv na životní prostředí konkrétních zdrojů použitých k výrobě elektrické energie. Dodávají, že už pouhý fakt, že se zdaňuje elektřina a palivo, nepostihuje skutečný vliv konkrétní technologie, procesu, na životní prostředí.

Energetický podnik, který by měl v úmyslu vylepšit technologii výroby energie na ekologicky šetrnější úroveň, je při shodném výrobním účinku postihován za pořízení moderního zařízení, protože ekologická daň se prakticky nezmění. Navrhovaná koncepce EDR tak nemá přímý vliv na zlepšování technologického vybavení v energetice.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Analýza rovněž počítala dopad Koncepce na jednotlivé sociální skupiny. Došla přitom k závěru, že navržená EDR se nejvíce dotkne skupiny důchodců, kteří sice ponesou její náklady, ale nedotknou se jich výhody ve formě snížení zdanění práce. Navíc, právě sociálně slabší skupiny nebudou schopny provádět substituci ve spotřebě, případně realizaci energetických úsporných opatření.

Při průměrném spotřebním vydání na jednoho důchodce v roce 2005 cca 90 tis. Vysoké sazby a růst ekologických daní v řadě domácností povedou dle slov prof. Starého ke spalování "všeho co hoří", tedy k pravému opaku toho, co má reforma sledovat.

Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí v České republice jsou sice využívány, avšak bez systému. Dle Dienstbiera jsou využívány prakticky všechny druhy ekonomických nástrojů prezentované teorií práva životního prostředí byť s různou intenzitou. Nejčastěji využívanými ekonomickými nástroji jsou specifické poplatky a jiné platby, jimiž jsou postihovány zejména různé způsoby využívání přírodního bohatství nebo znečišťování životního prostředí, a rovněž rozmanité formy finančních podpor.

Ministr životního prostředí v České republice Libor Ambrozek si je vědom, že i přes přísliby ve vládním programu zatím ve věci ekologická daňové reformy v České republice nebylo prakticky učiněno nic: „Za neúspěch považuji, že se nám zatím nepodařilo dosáhnout s ministerstvem financí a vůbec ve vládě konsensu o ekologické daňové reformě. Jediná alespoň částečně relevantní politická síla, která přichází s uceleným návrhem ekologické daňové reformy v České republice je Strana zelených.

Část jejího programu se přímo jmenuje ekologická daňová reforma a vychází z principu společného dědictví: existuje společné dědictví lidstva a je přirozeným právem každého člověka spravedlivě se podílet na jeho využívání, správě a rozšiřování. Toto společné dědictví lze rozdělit do tří kategorií. První z nich obnáší ovzduší, vodu a půdu, včetně genetické rozmanitosti rostlinných a živočišných druhů, na nichž jsme všichni existenčně závislí. Druhá zahrnuje kulturu a znalosti, jež vznikly společným dílem předcházejících generací. Konečně poslední, modernější oblastí společných zdrojů jsou veřejné služby, jež stát uskutečňuje v zájmu všech lidí na uspokojování toho druhu potřeb, k němuž kromě jiného patří zdravotní péče, vzdělání, bezpečnost, sociální zabezpečení.

Všechny tyto složky společného dědictví se dnes ocitají pod ohromným náporem nadnárodních korporací, které se je pokoušejí privatizovat a prodávat, jako by šlo o obyčejné zboží.

V úhrnu tyto tři oblasti společného dědictví představují společně s lidskou prací základ jakéhokoli skutečného bohatství - koneckonců, bez nich by nebyl ani život, ani civilizace. Právo podílet se na užívání společného dědictví slouží k naplnění práva člověka na živobytí, zároveň ale také vytváří povinnost o ně pečovat s ohledem na zájem všech ostatních. Proto jakákoli koncentrace práv na využívání zdrojů společného dědictví nesmí porušit totožné právo jiných lidí.

Uznání principu společného dědictví se promítá do koncepce ekologické ekonomiky, jejímž základem je rozpočtově neutrální ekologická daňová reforma. Ta na jedné straně zvýší daně a poplatky za čerpání surovin a za znečištění, aby na straně druhé zároveň snížila daňovou zátěž práce a prospěšných činností, jako jsou ekologicky a sociálně šetrné investice či výzkum. Ekologická daňová reforma navrhovaná českou Stranou zelených směřuje ke snížení znečištění a omezení spotřeby neobnovitelných surovin, ale zároveň zlevní pracovní sílu a podpoří rozvoj šetrnějších technologií, což umožní zachovat a vytvářet nová pracovní místa.

Zelení chtějí zavést diskriminační cla proti vývozu nezpracovaného dřeva, nerostných surovin a elektrické energie a uhlíkovou daň ze spalování fosilních paliv (jako opatření ke snížení emisí skleníkových plynů).

Na otázku, co však vlastně je onou neutrální ekologickou daňovou reformou, je možno najít odpověď v určitých dalších odborných návrzích, např. návrh ekologické daňové reformy Hnutí Duha nebo studie Alternativní státní rozpočet České republiky vypracovaný Společností pro trvale udržitelný život v rámci projektu Evropské komise Stimulating the implementation of the Envirnmental Fiscal Reform in the Visegrad-countries.

V Bílé knize o ekonomickém růstu, konkurence schopnosti a zaměstnanosti Evropské komise z roku 1993 bylo konstatováno, že „ pro současný model ekonomického rozvoje je typické nedostatečné využití pracovních sil a příliš vysoká spotřeba přírodních zdrojů. Daně se většinou uvalují na sociální pozitiva: majetek, zisk, pracovní úsilí lidí nebo ve formě daně z přidané hodnoty na výsledky tohoto pracovního úsilí. Příspěvky na sociální a zdravotní pojištění, které firma musí hradit za každého svého zaměstnance, fakticky účinkují jako dodatečná daň z pracovního místa. Naopak řadu negativ, především znečištění a spotřebu přírodních zdrojů, daňová soustava postihuje nedostatečně.

Princip ekologické daňové reformy spočívá v postupném přesunu části daňového zatížení z toho, co je třeba podporovat (pracovní místa) na to, co se snažíme omezit (znečištění, čerpání neobnovitelných zdrojů). Důsledně je při tom dodržen požadavek fiskální neutrality, spočívající v tom, že příjmy do státního rozpočtu ani daňové zatížení ekonomiky se nemají zvýšit ani snížit. Např. tedy dojde-li k zavedení daně ze spotřeby energie či pesticidů, produkce odpadu nebo těžby surovin, bude tomu odpovídat snížení některých daní o částku, která se rovná výnosu z ekologické daně.

Ekologičtí reformátoři obvykle navrhují, aby byly sníženy daně spojené se zaměstnanci či daně z příjmu - tím se sníží náklady na zaměstnance, což bude stimulovat vytváření nových pracovních míst. Takovýmto postupem by tedy teoreticky měli být spokojeny odbory, podnikatelé i zelení - klesne znečištění i nezaměstnanost a zvýší se efektivita výroby. Takto navržená ekologická neutrální daň se nevměšuje do politické diskuse o výši zdanění, neřeší celkovou velikost zdanění, ale jeho přesměrování. Ekologická daňová reforma nemá být pravicová, ani levicová. Měla by vést k modernizaci ekonomiky.

První fiskálně neutrální zelenou daň ve Velké Británii ze skládkování odpadu zavedl v roce 1996 konzervativní kabinet a labouristé pokračovali v jejím rozvoji.

Popsanou reformu není možno zavádět šokovým nasazením během několika měsíců, průmysl i domácnosti se musí postupně připravit na zavedení čistších a efektivnějších technologií i na cenové změny. Ekologická daňová reforma by měla být použita tam, kde se problém týká velkého počtu subjektů a stimulace určitého směru jejich chování (omezení těžby kamene a štěrku, snížení emisí), naopak se nehodí tam, kde je třeba dosáhnout přesného výsledku (např. zákaz použití DDT či stavby továrny uprostřed Boubínského pralesa).

Součástí neutrální ekologické daňové reformy by mělo být i snížení plateb na sociální a zdravotní pojištění - tedy snížení nákladů na zaměstnance, čímž se náklady na pracovní sílu stávají relativně levnější ve srovnání s kapitálovými investicemi, surovinami a energií. To by pak mělo podporovat změnu orientace ekonomiky ve prospěch služeb náročných na práci. Bude tak třeba výhodnější opravit staré zařízení, než koupit nové, což podpoří úspory energií a surovin a zaměstnanost.

OECD upozorňuje na to že ekologická daňová reforma by měla mít pozitivní vliv na zvýšení zaměstnanosti a naopak na úsporu energií a snížení emisí oxidu uhličitého. Znečištěním jsou více postiženy slabé skupiny ve společnosti (více zasahuje chudé regiony a čtvrti, kde bydlí více nezaměstnaných), proto by ekologická daňová reforma měla také posílit sociální smír. Díky ekologické daňové reformě by měly klesnout náklady zejména v sektorech, které mají nízkou spotřebu energie a surovin a jsou náročné na pracovní sílu - tím se podpoří efektivnější a perspektivnější podniky.

Znovu je nutno zdůraznit, že ekonomická daňová reforma musí být zaváděna postupně, avšak s dlouhodobou představou o jejím cíli, aby se na ni mohli všichni připravit. Při posuzování vlivu daňové reformy na konkurenceschopnost je třeba vzít v úvahu její dlouhodobý efekt pro celé hospodářství. Ekologická opatření stimulují inovace a nové technologie, proto zvyšují schopnost uspět v soutěži na mezinárodních trzích - o tom svědčí i skutečnost, že právě země zavádějící ekologické daně rozhodně nejsou ekonomicky neúspěšné (viz výše).

Daně nepředstavují pouze prostředek výběru peněz pro státní pokladnu. Druhou, neméně významnou, funkcí daní je jejich funkce alokační nebo-li stimulační. Jejich vlivem dochází ke změnám chování jak na straně výroby, tak spotřeby, čímž mohou být dosaženy normativně stanovené cíle, například v oblasti ochrany životního prostředí. Ovlivňují ekonomické rozhodování firem i jednotlivců, a tedy celé hospodářství. Zdanění čehokoli stimuluje nižší poptávku (či produkci) - ať už jde o cigarety, znečištění, vlastnictví rodinných domků nebo pracovní místa. V České republice navrhovaná ekologická daňová reforma tedy předpokládá nezvyšování současné daňové zátěže, požaduje zavedení výnosově neutrální reformy státního rozpočtu.

Při jejím zavádění je nutno vést v patrnosti, že půjde o rozsáhlejší legislativní úpravy vyžadující určitý čas a jejich provedení je možno uskutečnit pouze v delším časovém období. Při stanovování podmínek ekologické daňové reformy musí být zajištěna stabilita příjmů veřejných financí.

Zavádění opatření by mělo být postupné. Všechny subjekty - podnikatelé, domácnosti, občané musí mít dostatek času, aby se na novou situaci připravily a přizpůsobily novým podmínkám svá rozhodnutí o nákupu technologií, o volbě výrobního postupu nebo dokonce výrobě výrobku. Pro ekologickou účinnost je v prvním řadě důležitá výše sazeb daní, které se zvýší.

Pro strategické, racionální a efektivní chování a rozhodování podniků a domácností je však mnohem důležitější představa, jak se budou v příštích pěti, deseti nebo dokonce dvaceti letech daně, a tedy i ceny, vyvíjet. Každý subjekt tak musí mít jasnou a důvěryhodnou představu o budoucím vývoji cen například elektřiny, zemního plynu, uhlí a obnovitelných zdrojů, aby tyto informace mohl efektivně zahrnout do svého každodenního rozhodování.

tags: #ekologická #daňová #politika #Česká #republika

Oblíbené příspěvky:

• Význam center environmentální výchovy
• Jihočeské svatby
• Průvodce tříděním odpadu
• Analýza Think Tanků
• Krásy Japonska