Ekologická Hnutí a Organizace v České Republice

Ekologické organizace a hnutí se snaží prosadit, hájit a uskutečňovat veřejný zájem na zdravém prostředí pro život a na ochraně přírody. Usilují o legislativní změny, které povedou k ochraně zdraví všech lidí před znečištěním, pečují o vzácné části přírody, budují a provozují naučné stezky, zajišťují ekologickou výchovu a vzdělávání a spolupracují s obcemi při zavádění ekologicky šetrných projektů.

Historie ekologického hnutí v ČR

V druhé polovině 80. let patřilo ekologické hnutí k nejaktivnějším proudům probouzející se české občanské společnosti. Vedle Hnutí Brontosaurus při Socialistickém svazu mládeže, Ekologické sekce Biologické společnosti při ČSAV a Českého svazu ochránců přírody vznikají také nové organizace jako Ekologická společnost, Severomoravský ekologický klub, Pražské matky a těsně před listopadem 1989 Děti Země a Hnutí DUHA.

Pořádají se brigády a kulturní akce, organizované ekologické protesty mají čím dál výraznější politický náboj. Pozornost veřejnosti strhnou také Ropáci, za které režisér Jan Svěrák získává studentského Oscara. Rudé právo reaguje na rostoucí tlak zdola a na podzim 1989 vycházejí články o ekologické problematice skoro v každém vydání. Pár dní před 17. listopadem se opakovaně demonstruje proti smogu v Teplicích, a když se po zásahu na Národní třídě začínají plnit ulice a náměstí, volá se také po dýchatelném vzduchu, čistých řekách a jiném vztahu ke krajině.

Environmentální hnutí je jedním z hybatelů revolučního kvasu a Zelený kruh, který dodnes zastřešuje ekologické nevládní organizace v České republice, vzniká už 26. listopadu 1989.

Současné výzvy a diskuse

Letos v září pořádal Zelený kruh na Kaprálově mlýně programovou konferenci Nadechnutí 2014 a do Moravského krasu se sjeli environmentalisté a environmentalistky ze všech koutů republiky. Kdo by však dvacet pět let od Listopadu čekal sebevědomé poplácávání po ramenou, byl by zklamaný. Místo toho v panelových diskusích, seminářích a workshopech převažovaly úvahy nad ním, proč se pozice ekohnutí v české společnosti za poslední roky zhoršila a co se s tím dá dělat: jak znovu získat na svou stranu českou veřejnost, jak úspěšněji nastolovat ekologická témata ve veřejné debatě nebo jak obnovit vliv environmentálního hnutí ve společnosti.

Čtěte také: Přehled českých ekologických NGO

Podle publicisty a aktivisty Jakuba Patočky se od Sametové revoluce proměnil veřejný obraz ekologických aktivistů „z hrdinů v párie“. Příčina podle něj spočívá především v povaze doby, v níž se ekologie nevyplácí a tudíž environmentální agenda putovala na okraj zájmu politiků i médií. České ekohnutí také podle Patočky poškodilo politické působení otevřeně antienvironmentalistického Václava Klause a vládní spolupráce Strany zelených s Občanskou demokratickou stranou. Neúspěch ekologického hnutí však podle autora leží mimo hnutí - to si „nemá mnoho co vyčítat, na ztrátě svého vlivu a nepříznivé proměně svého postavení nenese prakticky žádnou vinu“.

Také socioložka Hana Librová konstatuje, že „Češi zjevně nemají zelené aktivisty rádi“. Může za to podle ní jak podezíravost vůči občanským iniciativám, která byla české společnosti vštěpována během normalizace, tak média vstřícná k mocenským strukturám. Největší pozornost věnuje autorka „kondelíkovské“ povaze českého národa - střízlivosti, pragmatismu, toleranci, apolitičnosti, sklonu k obyčejnému a vlastně trochu maloměstskému způsobu života.

Jiří Koželouh, programový ředitel Hnutí DUHA, se domnívá, že autorka křivdí ekologickým aktivistům i většinové společnosti: „V průzkumech veřejného mínění opakovaně vedou starostové a ekologické organizace jako ti, co dělají nejvíc pro ochranu životního prostředí.

České ekohnutí čelí ofenzívě politiků a médií dlouhodobě. Pro připomenutí stačí zalistovat archivem anket Ropák roku nebo Zelená perla - ochrana přírody a životního prostředí byla terčem zpochybňování, zlehčování i zesměšňování již v první polovině 90. let. Už tenkrát šlo o kritiku ideovou, kritiku samotných hodnotových kořenů environmentálního hnutí.

Společenský a morální aspekt environmentální krize ustupuje ve veřejné komunikaci do pozadí a ekologické nevládní organizace kladou čím dál větší důraz na odbornou dimenzi eko-problematiky - věcná, konkrétní a konstruktivní řešení. Některé osobnosti hnutí se časem začínají věnovat širším společenským tématům a environmentální problematika u nich více či méně ustupuje do pozadí, někteří odcházejí.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Antienvironmentalisté upevňují své politické, ekonomické a mediální pozice a neváhají ve své kritice zpochybňovat samotné právo ekohnutí na existenci, zatímco environmentálně publikujících intelektuálů a intelektuálek ve veřejné debatě ubývá.

Vychází méně knih i článků, pořádá se méně přednášek i besed, lidé jsou méně zasvěcovaní do dějin environmentálního myšlení, do příběhů zeleného hrdinství, do půvabu a úskalí dobrovolné skromnosti, do dilemat environmentální etiky.

Přibývajících trhlin ve vztahu veřejnosti k environmentálnímu hnutí využívají čeští antienvironmentalisté, kteří hledají způsob, jak vrazit klín mezi ekologické organizace a zájmy veřejnosti.

České environmentální hnutí je tak dodnes - i přes opakované vysvětlování - odsuzované za blokování stavby obchvatu Plzně, prodlužování stavby dálnice přes České středohoří nebo fotovoltaický boom.

V reakci na neopodstatněné obviňování z ekoterorismu se dnes v ekohnutí objevuje volání po skutečné radikalitě. Otázkou je, jaká radikalita by to měla být.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Snadné je pochopit únavu zelených duší z kompromisů, kterými je život v dnešní společnosti sešněrován. Přesto je potřebné trvat na názoru, že by to neměla být radikalita rebelských gest, bezúčelné vzdorovitosti a jediného správného názoru.

Defenzíva hnutí je však zřejmá a nic na tom nemění ani to, že ekonevládní organizace ve výzkumech veřejného mínění bodují mezi těmi, kdo se činí pro životní prostředí nejvíc.

Už jen samo označení „ekolog“ či „ekoaktivista“ se dnes používá v České republice spíše jako cejch. Když byla Pavlem Drobilem a Tomášem Chalupou devastována resortní ochrana životního prostředí a ekonevládky platily za politického nepřítele, mlčeli skoro všichni - opoziční strany, média i veřejnost.

Veřejnost se jednou za čas podaří vybudit ke klikání na internetu a podepisování on-line petic, ale pokusy o větší zapojení jsou znovu a znovu neúspěšné. Ekologická odpovědnost českých domácností zpravidla začíná (nedůsledným) tříděním odpadů, a také tam většinou končí.

Strana zelených se v posledních letech pohybuje kolem tří procent a zelený či nazelenalý program byl v říjnových komunálních volbách nejúspěšnější tam, kde vystupoval pod jinou značkou.

Ekonevládní organizace tak v současné době ze všeho nejvíc připomínají generály bez vojska. Spíš než hnutí tvoří skupinu think tanků.

Do jednání s politickou reprezentací tak vstupují ekonevládní lobbisté a lobbistky jako zájmová skupina, která prakticky není schopna mobilizovat veřejnost na podporu svých požadavků, a tak zkouší přesvědčit politickou garnituru odborností argumentů. To málokdy stačí.

Jak získat zpět vliv

Svůj vliv může české environmentální hnutí získat nazpět tehdy, pokud dá přednost lidem před politickou garniturou. Ve své agendě, ve svých argumentech, ve své rétorice. Protože bez lidí se to stejně vyhrát nedá.

Je proto potřeba konfrontovat politickou reprezentaci, ne veřejnost. S ní je naopak důležité jednat s respektem k různým názorům a životním stylům, s oceněním za každou drobnost, kterou pro životní prostředí dělají.

Je potřeba mluvit přirozeným jazykem lidí, formulovat ekologická témata tak, aby lidé cítili, že odpovídají jejich myšlení a zájmům.

Právě to je myslím největší hrozbou pro české „ropáky“: že se podaří oživit hlavní myšlenku udržitelnosti a české zelené hnutí bude do veřejné debaty vstupovat s agendou, která propojuje environmentální, sociální i ekonomické přínosy.

Pro budování živého českého ekohnutí jsou potřeba dvě věci: starat se o jeho vnitřní život a otevírat jej navenek. Silné hnutí potřebuje pevné kořeny.

Důležité je také pěstovat ideové podhoubí hnutí, vydávat knihy a psát články, pořádat setkání a diskuse, které by usnadnily lidem v hnutí sledovat aktuální informace o environmentálních problémech, inspirovat se trendy v zahraničí, uvažovat o širších společenských a politických souvislostech environmentálních otázek, vést debaty o komunikaci zelených témat s veřejností, řešit etická dilemata oboru.

Otevřou-li se při debatách spory mezi různými odstíny zelených, je potřeba neopouštět vzájemný respekt a připomínat si, že skuteční oponenti ekohnutí jsou jinde. Charta 77 také měla tři mluvčí: zástupce křesťanského proudu, ex-komunistů a kulturní opozice. Podobně čím více odstínů zelené hnutí má, tím více lidí dokáže zapojit.

Protože jsou prakticky všechny environmentální problémy spojeny s otázkou komunikace, bez vykročení z vlastního světa a oslovení „těch druhých“ je změna nemožná.

Jelikož však českým ekonevládkám chybí zkušenosti z přímé komunikace s lidmi i znalost podrobných dat, která by jim uvažování české společnosti přiblížila, lámou si často hlavu, jak s veřejností o environmentálních problémech mluvit.

V České republice však přibývá organizací, které začínají věnovat čím dál více pozornosti sociologicko-psychologickému porozumění veřejnosti (například Hnutí DUHA, Greenpeace).

Empirický výzkum vytvoří podrobný obrázek cílové skupiny, kterou chce kampaň oslovit, jejích hodnot, názorů, chování i vkusu. Právě to umožňuje nehrát si s veřejností na slepou bábu, ale hledat průnik mezi ekologickými tématy a preferencí dané cílové skupiny.

Před zahájením „horké“ části kampaně stojí za to vyžádat si od zástupců veřejnosti zpětnou vazbu, jaká kreativní varianta kampaně jim sedí nejvíc. Často se ukáže, že není dobré lpět na jediné správné barvě zeleného hnutí, že je lepší vyhnout se obvyklým klišé a že každá cílová skupina má svůj jazyk, který není snadné odhadnout.

Některé neziskové organizace dnes hledají inspiraci v marketingu a public relations. Proč ne, pokud tak činí s vědomím, že lidé prožívají koupi nového kartáčku na zuby, věrnost značce auta nebo sjednání penzijního připojištění diametrálně psychologicky jinak než klimatickou změnu nebo vymírání druhů.

Významné organizace a iniciativy

• Hnutí DUHA: Zabývá se především udržitelným hospodářstvím, čistotou ovzduší, ochranou lesů, obnovitelnými zdroji a odpadem.
• Děti Země: Jejich cílem je chránit životní prostředí a nenásilnými prostředky upozorňovat na jeho poškozování.
• Zelený kruh: Zastřešuje ekologické nevládní organizace v České republice.
• Hnutí Brontosaurus: Propojuje smysluplnou dobrovolnickou práci se zážitky a zkušenostmi na celý život.
• Agentura GAIA: Občanské sdružení, které vzniklo v roce 1997.

Citáty podporovatelů NESEHNUTÍ

• Jiří Knihaherec: “Pro mě je Nesehnutí občanská angažovanost. Nutí mě přemýšlet. Dává otázky, informuje, nekřičí, debatuje. Dík Nesehnutí a podobným se můžu učit jak se reálně zapojovat jako občan, už pouhou podporou. Rozvíjí společenskou aktivitu. Být občanem vnímám jako opak být ovcí nechající se zlákat na vlastní porážku.”
• Václav Vaškůfotograf: “Jsem hrdý na to, že můžu spolupracovat s nevládkou, která bojuje za lidská práva. Za tím si stojím. Kdybych se za to měl stydět, zpochybnil bych tím ideály, kterými žiju a systém hodnot, které vyznávám.”
• Prof. RNDr. Hana Librová, CSc., socioložka: “Představuji si pohádkový úkol: Najít v Brně lidi nezkažené postmoderním názorem, že všechno je vlastně jedno a nic nestojí za námahu. Vůbec bych neváhala, ukázala bych na Nesehnuté. Když se náhodou připletu do situace, v níž jde o něco vážného a nepohodlného, mohu si být jista, že Nesehnutí jsou už u toho.”
• Jolana Navrátilová, LGBTIQ aktivistka: “NESEHNUTÍ obdivuji pro jejich veliké nasazení a výjimečné skloubení lidsko-právních a ekologických aktivit. Stejně jako oni věřím ve svět, který není černobílý a nebude zabetonovaný, znásilňovaný a každý den rozprodávaný. Jsem ráda, že můžu jejich aktivity podporovat.”
• Nona Bobokhidze, vysokoškolská pedagožka a ředitelka gruzínské organizace RICDOG: “Jste borci! Vaše práce má výsledky. Spojujete lidi z Gruzie a Abcházie, pomáháte jim rozbít stereotypy a uvidět, že jsme všichni stejní, se svými problémy i starostmi.”
• Honza Müller, mistr světa v thai boxu v supertěžké váze: “Dobře vím, že v každém boji je potřeba podpora - ať už je to boj proti ničení přírody, rasovým a genderovým předsudkům, za práva zvířat, nebo boj v ringu. Proto podporuji NESEHNUTÍ.”
• Jaroslav Valůch, expert na nová média: “Práci Nesehnutí znám již od jeho raných počátků, kdy jsem se krátce do aktivit také zapojil. Dnes, po nějakých deseti letech, kdy mě mé zájmy a práce uvedly trochu mimo kontakt, jsem získal možnost aktivity Nesehnutí znovu nahlédnout více zblízka. Je příjemným překvapením vidět, že si tým Nesehnutí, byť částečně obměněn, uchoval autentické”
• Denisa Nečasová, historička: “Jak člověk roste, začíná si uvědomovat, že svět kolem něj není tak veselý a dobrý, jak si možná představoval. Nesehnutí patří k těm mála lidem, kteří se s tímto prostým konstatováním nehodlají smířit.”
• Pierre Mayamba, německý spisovatel původem z Konga: “Doufám, že práce NESEHNUTÍ bude pokračovat a bude motivovat občany a občanky z Česka i ze zahraničí, aby se k této nestátní neziskové organizaci připojili a podporovali ji morálně, účastí na jejích aktivitách a kulturních programech, dobrovolnickou prací, dary na určitý účel nebo měsíčními či příležitostnými finančními příspěvky. Nebudete toho litovat!”
• Eva Slavíková, bývalá starostka m.č. Brno-Ivanovice: “Vážím si Vaší práce a odhodlanosti bojovat často i proti všem. Cením si také korektnosti všech kroků, které podnikáte.”
• Lukáš Hejlík, herec: “Jestli se říká: „Přelez, přeskoč, hlavně nepodlez!“ nebude to ve výsledku tak důstojné jako se „nesehnout“. Právě hnutí Nesehnutí hraje ve svém programu důležitou roli na poli, kde je právě potřeba chodit „vzpřímeně“. Je dobře, že tu jsou a razí nám cestu, nám přikrčeným!”
• Tomáš Hakr, dlouholetý sympatizant a podporovatel: “Na Nesehnutí se mi líbí, jak spolu kombinuje problematiku ochrany životního prostředí a lidských práv. Tyto problémy spolu často úzce souvisí, jejich společné řešení je ale dosud bohužel spíše výjimečné.”
• Jan Burian, písničkář, spisovatel, básník, skladatel, průvodce po Islandu: “Podporuji hnutí NESEHNUTÍ, protože ho považuji za sobě velmi blízké, rozumím tomu, o co se snaží a je pro mne důležitým zdrojem nezávislých informací.”
• Ing.: “Podporovat NESEHNUTÍ znamená pomáhat např. jejich protizbraňovým, uprchlickým či hypermarketovým kampaním. Ze strany příznivců NESEHNUTÍ je asi nejlepší soustavná dlouhodobá podpora - třeba posílat trvalým příkazem jen stovku měsíčně rovnou z účtu. Věřte, že jsou to velice dobře vložené peníze, jimiž pomůžeme udržet aspoň některé obdivuhodné aktivity NESEHNUTÍ i do budoucna.”

Další organizace a iniciativy

• EKO-LAB Žamberk spol. s r. o.: Společnost poskytuje veřejnosti obecně prospěšné služby v oblastech, které jsou neziskové. Certifikuje výrobky, systémy jakosti EMS, nabízí kalibraci měřidel, hodnocení nebezpečných odpadů, ropných produktů.
• Sdružení země: Malé občanské sdružení, které se snaží o všestranné hledání cest k trvalé udržitelnosti.
• Rosa: Informační a poradenské centrum v oblasti životního prostředí, rozšiřuje svou spolupráci s venkovskými regiony (Borovansko).
• Hnutí Jihočeské matky: Orientováno na zastavení či omezení rizikových technologií, zvláště jaderné energetiky.
• Centrum ekologické a globální výchovy Cassiopeia: Konkrétní výukové programy pro školy.
• Calla: Zabývá se péčí o chráněná území, podporou trvale udržitelné energetiky a ekologickým poradenstvím.
• Svoboda zvířat: Poukazuje na týrání zvířat a propaguje vegetariánství.

tags: #ekologicka #hnuti #a #organizace #v #ceske

Oblíbené příspěvky:

• Metody snížení emisí
• Formulář pro hlášení nebezpečného odpadu
• Emise ve Dvoře Králové
• Kovové obaly a recyklace v Praze
• Příběh o Malém Dráčkovi