Ekologická hnutí levice v České republice

V posledních letech zažívají evropské státy cosi jako zelenou vlnu. Ačkoli v poslední době oslabuje, částečně zřejmě i kvůli obecnému růstu podpory stávajícímu politickému establishmentu během koronavirové pandemie, zásadní proměny voličských preferencí jsou patrné všude v západní Evropě.

V sousedním Rakousku se Zelení loni dostali do vlády jako koaliční partner konzervativního populisty Sebastiana Kurze a jeho lidovců a vytvořili tak poměrně revoluční vládu, která v programovém prohlášení kombinuje transformaci ekonomiky, průmyslu, dopravy a energetiky na zelenou (agenda Zelených) a tvrdý přístup vůči imigraci (agenda pravicových lidovců).

Po posledních volbách posílili doposud nepříliš populární irští Zelení, zelené strany rostou i ve Francii, Belgii, Spojeném království či Lucembursku. Po loňských volbách do Evropského parlamentu zásadně posílila zelená frakce a dnes patří mezi ty, kdo zásadně určují unijní agendu.

Tento trend se navíc, ačkoli v podstatně skromnější podobě, nevyhýbá ani bývalém východnímu bloku. Do polské dolní komory parlamentu, Sejmu, loni zavítali tamější Zelení poprvé od pádu železné opony.

Důvody růstu těchto stran jsou mnohé: čím dál větší naléhavost klimatické hrozby, která v poslední době i díky různým aktivistům v čele s Gretou Thunbergovou přestává být opomíjeným tématem, i rychlý pokrok světa v sociálních otázkách, kde existuje silný společenský tlak na rovnost žen a můžu, nediskriminování na základě rasy či sexuální orientace i prolamování konzervativních přežitkových vzorců.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Pro vzdělané městské liberály se tak zdají Zelení ideální volbou. Pokud někoho ovšem ona „zelená vlna“ minula, pak je to česká Strana zelených. Jejich preference jsou stále stejně žalostné (vrchol je za posledních několik let dvě procenta). V posledních parlamentních volbách v roce 2017 Zelení dosáhli 1,46 procent hlasů a těsně tak nedosáhli na hranici státních peněžních příspěvků pro politické strany (1,5 procenta).

Historie a ideologické vymezení

Česká Strana zelených de facto vznikla v devadesátých letech z Občanského fóra, později středolevého Občanského hnutí, odkud pocházela většina jejích členů. V prvních volbách samostatné České republiky kandidovali v Liberálně sociální unii, pod jejíž hlavičkou zasedli v Poslanecké sněmovně. Podruhé a zatím naposledy se do Poslanecké sněmovny dostali v roce 2006, kdy zároveň zasedli ve středopravicové vládě vedené Mirkem Topolánkem s ODS a KDU-ČSL.

V českých Zelených panoval dlouhodobý spor mezi umírněnějšími zelenými liberály, kteří se pod záminkou prosazování ekologické agendy nebránili ani spolupráci s pravicovou ODS vedenou tehdejším předsedou Martinem Bursíkem (názor, jenž v roce 2006 převážil), a radikálnějším levicovým křídlem.

Tento rozpor vygradoval v roce 2013, kdy Bursík odešel ze Zelených a založil vlastní Liberálně ekologickou stranu, do které zlákal řadu známých ekologů, aktivistů i jiných osobností jako třeba režisérkou Olgu Sommerovou.

Pád vlády v roce 2009 a následné volby byly každopádně konec pro parlamentní působení Zelených. Preference od té doby jenom padají, o Evropském parlamentu a Poslanecké sněmovně si může strana nechat jenom zdát.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Částečně je aktivní v Senátu, kde zasedá několik senátorů zvolených s její podporou, nejvíce jsou pak Zelení vidět v komunální a krajské politice, ani zde však nijak výrazně. Mají několik starostů v okrajových městských částech a několik krajských zastupitelů, což při pohledu jenom o kousek na západ, do Německa, kde stranické preference tamních Zelených dlouhodobě neklesají pod dvacet procent a v posledních letech zde strana dominuje v lokálních volbách, působí neuvěřitelně.

Současnost a výzvy

I přesto v současnosti Zeleným evidentně stoupá sebevědomí. Povzbuzeni úspěchy zahraničních kolegů si na sněmu v Ústí nad Labem zvolili nové vedení a deklarovali pokus o restart. Poprvé v Česku si navíc po vzoru západních druhů zvolili spolupředsednickou dvojici, mají tedy dva předsedy: muže a ženu, což má podporovat genderovou vyváženost ve vedení a pomoci lépe zastupovat preference většiny členské základny. Předsedy byli zvoleni Michal Berg a Magdalena Davis.

Sněm byl plný sebevědomých prohlášení. Hostoval zde i předseda evropských Zelených Thomas Waitz, jenž vyjádřil naději, že se čeští Zelení v oblasti volebních úspěchů přidají k těm západoevropským. Strana se navíc vymezila proti Pirátům: nový spolupředseda Berg je označil za „toastový chléb - záleží, čím jsou obložení,“ čímž narážel na to, že zatímco v Praze Piráti spolupracují se Spojenými silami a Prahou sobě v jakési liberální koalici, v Brně vládnou s pravicovou ODS a lidovci.

Klimatická změna je přece téma s velkým T, nejpalčivější a hlavní problém, který bude lidstvo nuceno v následujících letech řešit, a Zelení by se toho měli chytit. Místo toho se zdá, jako by v duchu doufali, že voličům bude jejich název stačit k tomu, aby si uvědomili, že pokud chtějí řešit klimatickou změnu, měli by k tomu zvolit kompetentní politiky.

Dlouhodobým problémem Zelených je, že jim agendu přebírají Piráti. Ti působí mladě a neokoukaně a jejich program se nezaměřuje úzce na klimatickou změnu, ale řeší i další témata, jež mladí voliči vyžadují: transparentnost a boj proti korupci, svobodný internet, digitalizaci, legalizaci měkkých drog, reformu průmyslu na chytrý a jiné.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Zelení se také proti Pirátům často vymezují: spolupředsedkyně Magdalena Davis nedávno pro web Info.cz řekla, že Piráti sice plní zelenou agendu, ale jejich cílem je podle ní absolutní lidská svoboda, s čímž se Zelení nemohou ztotožnit, protože řešení klimatické změny a absolutní svoboda se zkrátka vylučují.

Je otázkou, zda Zelení budou někdy moci být pro Piráty konkurencí. Ještě lepší by pochopitelně bylo, kdyby obě strany spolupracovaly, protože silná témata existují napříč uskupeními, to se však zdá vzhledem k suverénnímu přístupu Pirátů jako utopie.

Potenciál pro novou levici

Neúčast KSČM v dolní komoře parlamentu by potenciálně zreformovaná levice mohla využít k posunu debaty o minulém režimu a vícerozměrnému výkladu našich dějin, oproštěného od paternalistického pohoršování se nad sentimentem té části obyvatelstva, která má pocit, že se za státního socialismu měla líp.

Čeští levicoví politici a političky dlouhodobě nechávají konzervativcům a liberálům prostor k nastolování politických témat místo toho, aby přinášeli svá vlastní. Nedůstojné pracovní podmínky, nízké platové a mzdové ohodnocení, geografické nerovnosti a špatná dostupnost veřejných služeb v mnoha českých regionech, podhodnocení placené i neplacené péče nebo dopad klimatické krize na uhelné regiony představují objektivní problémy, jež se žádné významnější straně dosud nepodařilo viditelně uchopit.

Emancipací musí projít ale česká levice samotná. Nemusela by proto po volebním neúspěchu nutně následovat některé ze svých stoupenců setrvávajících u hledání viníků či kopání do vlastních řad. Vzorem jí naopak mohou být třeba evropská municipalistická hnutí fungující na feministických principech a nehierarchických strukturách.

Úkol pro nové levicové hnutí je proto trojí. Hlasitě se stavět proti škrtům budoucí vlády, konkurovat hnutí ANO a především oslovit obyvatelstvo, které rezignovalo na politickou participaci. Bez porozumění lokální problematice a veřejné prezentace, se kterou by se dotyční občané a občanky mohli ztotožnit, úspěšné nejspíš nebude.

tags: #ekologická #hnutí #levice #v #české #republice

Oblíbené příspěvky:

• Vzory křížkové výšivky: krajina a příroda
• Umění z recyklovaných materiálů
• Hlavní oblasti EZ
• Typy odpadkových košů pro restaurace
• Příklady ŠVP ekologie