Ekologická katastrofa na Šumavě v 90. letech: Kůrovcová kalamita

Zničení velkých částí lesů smrku ztepilého holožírem kůrovců je jednou z největších ekologických katastrof na našem území s dalekosáhlými negativními dopady na životní prostředí. Ironií osudu je, že vláda ČR schválila v dubnu 2017 již svou třetí strategii udržitelného rozvoje (tzv. Strategický rámec Česká republika 2030), leč ve stejné době prožívá polovina zelené páteře Česka - smrkové lesy - bezprecedentní kůrovcovou kalamitu.

Vývoj lesního hospodářství a preference smrkových monokultur

Základem ekologické stability krajiny na souši byl kromě vodních toků, vodních ploch a mokřadů odjakživa les. Také ekologická stabilita našeho území se citelně zhoršila, když naši předkové snižovali lesnatost země z původních asi 90 % na asi 25 % za Marie Terezie v polovině 18. století. Problém je, že člověk ho intenzivně kácel s cílem získat zemědělskou půdu i dřevo pro otop, nábytek, obydlí, lodě atd. S ústupem lesů se zhoršovalo klima, někdy drasticky, někdy jen mírně.

Reformy lesního hospodářství, uskutečněné ve starém Rakousku za vlády Marie Terezie v polovině 18. století, byly motivovány především akutním nedostatkem dřeva. V lesích se tehdy hospodařilo velmi špatně, často se přímo plundrovaly. Lesnatost našeho území klesla na pouhou jednu čtvrtinu. Dřeva se stále více nedostávalo. Základem reformy bylo uzákonění zásady, že se v lese za rok smí vytěžit jen tolik dřeva, kolik ho tam za onen rok plus minus přiroste, tzv. vyrovnané hospodaření, a že se musí těžbou dřeva vytvořená holina bez zbytečného odkladu (během 3-5 let) znovu zalesnit.

Horní výši těžby dřeva uzákoňovaly zpravidla desetileté lesní hospodářské plány. Přednost měla těžba nahodilá, tj. řešení následků větrných, hmyzích a jiných kalamit. Nadměrná těžba dřeva v lesích se začala postihovat. Byla zakázána pastva dobytka v lese. Byly vypracovány zásady řádné péče o les, aby produkoval co nejvíce dřeva. K mimoprodukčním funkcím lesa se přistupovalo tak, že při řádném obhospodařování lesa s cílem dlouhodobě dosáhnout maxima dřevní produkce budou tyto mimoprodukční funkce samovolně dostatečně zajištěny.

Reforma lesního hospodářství Marie Terezie se vcelku osvědčila. Lesní hospodářské plány se zaváděly zejména ve velkých šlechtických a církevních lesních majetcích. Hospodaření drobných vlastníků lesa zůstávalo v převažující míře špatné a bylo oprávněně terčem kritiky. Obrátil se také trend poklesu lesnatosti k velmi pomalému růstu plochy lesů, který trvá dodnes. Problém byl, že z hlediska dřevní produkce byl nejvýnosnějším druhem smrk ztepilý. Začal být tudíž preferován na úkor ostatních druhů stromů. Na písčitých půdách málo vhodných pro smrk jeho roli hrála druhá nejvýnosnější borovice lesní. Přirozená druhová skladba našich lesů se tak ještě více potlačovala. Podobně se na místo dříve různověkých lesů posilovaly lesy stejnověké.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Když v polovině 19. století začaly dorůstat do mýtního věku první smrkové stejnověké monokultury, začaly se objevovat známé problémy těchto monokultur: zvýšená náchylnost vůči škůdcům (nejobávanějšími se staly tři domácí druhy kůrovců a bekyně mniška), vůči chorobám, vůči vichřicím, vůči námrazám a mokrému sněhu, vůči exhalacím, vůči sílícím klimatickým změnám - oteplování ad. Začínalo se projevovat zvýšené vyčerpávání půdy smrky. Odborná lesní veřejnost tato a další negativa zaznamenávala a vypracovávala různé postupy k jejich zmírňování. Navzdory četným postupům k těmto jevům i nadále docházelo, a to v rostoucím rozsahu. Časem vznikala i otázka, zda je preference smrkových monokultur opravdu tak ekonomicky výhodná, jak se uvádělo a dosud uvádí. Problém je, že žádné solidní studie na toto téma nebyly vypracovány, takže nevíme.

Vliv klimatických změn a sucha

Marie Terezie své reformy zaváděla na vrcholu malé doby ledové, kdy u nás bylo chladnější a vlhčí klima než dnes. Od té doby dochází k pomalému, od 80. - 90. let 20. století zrychlujícímu se oteplování. Klima je mimořádně složitý jev. Měření teploty vzduchu, množství srážek, průtoky ve vodních tocích, hladiny spodních vod a další se u nás provádí už dlouho, se začátky v 2. polovině 18. století, ale reprezentativně asi od roku 1950. Zjistit určité trendy ve vývoji mimořádně složitého jevu klima lze relativně snadno. Obtížné je ale je správně vyhodnotit.

Samotné oteplování při zatím nezměněném rozsahu srážek znamená vyšší odpařování vody a tím i větší sucho. Stejným směrem působí tenčící se výskyt sněhu v zimě, resp. ze sněhem nekryté půdy se voda v zimě odpařuje podstatně víc. Podle všeho ale bude mnohem hůř. Některé předpovědi mluví o konci smrku ztepilého v Česku do roku 2100 až do nadmořské výšky 1000 m nad mořem. Optimisté mluví jen o podstatném zvýšení rizika pěstování smrkových lesů, zejména v nižších polohách. Přesto se smrk dál vysazuje, někdy i v nízkých polohách, což začíná připomínat sebevražedné úmysly.

Lesy ale vysychají také z důvodu rostoucího odčerpávání vody množstvím vodovodů, v důsledku odvodňování (snad 120 000 ha lesů v ČR, mělo by se až na výjimky zrušit), v důsledku rostoucího vyčerpávání lesních půd, zvláště pod smrkovými monokulturami, a v důsledku sílícího oteplování. Oteplováním zesilované sucho decimuje i významné zachycovače vody - mechy a houby, které půdu zlepšují a se stromy žijí v symbióze. Zhoubné jsou i četné technické úpravy koryt vodních toků, činěné na základě hrubé chybné rýnské koncepce úprav vodních toků z roku 1809. Rychle odvádí vodu z krajiny a tím prohlubují sucho v lese i mimo lesy. Vydávají se za opatření proti povodním, byť reálně průběh velkých povodní zhoršují. Mimořádně aktuální je obnova mokřadů, nejen v lesích.

Kůrovec míval v 60. a v 70. letech dvě generace za rok. Po roce 2000 v důsledku některými popíraného oteplování klimatu mívá za rok tři generace. V roce 2003 měl už čtyři generace. Totéž hrozí v roce 2018. Při obrovské plodnosti kůrovce a vážném oslabení smrků suchem je to zpráva pro smrkové lesy velmi nepříznivá. Problémem je i skutečnost, že přes Polsko se na severní Moravu a dál šíří kůrovec severský, jehož dospělci hromadně nevylétávají z kukel, takže boj s ním vyžaduje jinou strategii než boj proti přemnožení domácích druhů kůrovce. V roce 2017 se na kůrovcové kalamitě v ČR měl podílet již 25 %.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Spor o bezzásahovost v Národním parku Šumava

V červenci 1999 povolil tehdejší ministr životního prostředí Miloš Kužvart kácení kůrovcem napadených smrků v nejvíce chráněných částech Šumavy. Od blokády pralesa na svazích Trojmezné hory uplynulo přes dvacet let a spor o kůrovce na Šumavě se znovu vyostřil. I přesto, že řada výzkumů dává za pravdu zastáncům názoru, že si příroda poradí sama. Lidé, kteří jsou přesvědčení, že rezignace na staré lesnické pravidlo o co nejrychlejším poražení kůrovcového stromu znamená katastrofu, se však nevzdali.

Do 1. zóny bylo zahrnuto cca 30 % území NP včetně všech dosavadních maloplošných zvlášť chráněných území, přestože tomu vesměs neodpovídal jejich stav. Proti kůrovci první Správa NPŠ podle vzoru správy sousedního Bavorského NP nezasahovala. Podle některých expertů vymezení 1. zóny bylo správné, ale hrubou chybou bylo uplatňování bezzásahového režimu v ní. Rozdíl v obou přístupech je dán skutečností, zda se pro 1. zónu NP požaduje či nepožaduje striktně přírodní samoregulovatelné území.

Kůrovec se přemnožil nejdřív v soukromých smrkových lesích Bavorska blízko Bavorského NP. Poté napadl smrčiny Bavorského NP a velkou část jich zničil. Nerozlišoval lesy veřejné a soukromé, nevadily mu hranice státní ani jednotlivých zón NP, resp. začal nalétávat a požírat smrčiny NP Šumava. Jeho Správa nezasahovala, což ministra životního prostředí ČR F. Bendu vedlo v říjnu 1993 k výměně jejího ředitele.

V roce 1998 kůrovec napadl mimo jiné prales Trojmezná - 1. zónu NP Šumava. Na jaře 1999 nastalo rozhodování: nechat ho zničit kůrovcem nebo zrušit bezzásahovost 1. zón a proti kůrovci zasáhnout, dokud to má smysl? Vedení ministerstva životního prostředí se přiklonilo k šetrnému zásahu, tj. napadené stromy porazit a odkornit. Zásahu proti kůrovci v pralese Trojmezná ale v červenci až září 1999 ve velkém bránili mládežníci sehnaní panem Bláhou z Hnutí Duha, podněcováni ekology I. Míchalem, M. Vlašínem ad. Bránění zásahům proti kůrovci těmito aktivisty způsobilo, že se podařilo včas pokácet a odkornit jen menší část kůrovcem napadených stromů. Chránění kůrovce vedlo ke zničení pralesa kůrovcem.

Důsledky kůrovcové kalamity a možné budoucí scénáře

Necháme-li stranou plochu lesů, které shořely, postižení lesů se charakterizuje výší tzv. nahodilé těžby, zde hmyzí, resp. kůrovcové. V Moravskoslezském a Olomouckém kraji probíhá či už proběhl totální rozvrat smrkových lesů. Podobná situace se šíří i do dalších krajů ČR. Výhled je krajně nepříznivý: ministr životního prostředí Richard Brabec odhadl pro rok 2018 těžbu na 19 mil. m3, vesměs v důsledku kůrovcové kalamity a pro rok 2019 předvídá až 50 mil. m3 kůrovcové těžby smrkového dřeva (MFD 7. 9. 2018).

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Pro srovnání, tři nejvyšší hmyzí nahodilé těžby v našich lesích v letech 1950-90 činí 1 935 000 m3 v roce 1984, 1 156 000 m3 v roce 1983 a 1 094 000 m3 v roce 1987. Šlo převážně, byť ne plně, o kůrovcové těžby. Dosud největší hmyzí kalamita se u nás odehrávala v letech 1917-27 v důsledku hrubého válečného zanedbání péče o les. Padla mu za oběť celá tehdejší třetina smrkových lesů Čech.

Tabulka ukazuje, že se u nás s výjimkou roku 2006 a 2007 (rok 2007 byl poznamenám řáděním tajfunu Kyrril), v žádném jiném roce v úhrnu nepřetěžovalo, resp. celkové průměrné přírůstky převyšovaly roční těžby dřeva.

Zdroj: ÚHÚL, ČSÚ, evidované kůrovcem VÚLHM, Zpráva o stavu lesního hospodářství v ČR v roce 2017.

Zásadním problémem je ale udržet a na přirozený samovolný vývoj převést lesy národního parku. Bavorská cesta znamená nechat smrčiny sežrat kůrovci s tím, že se nový les zejména ve vysokých polohách Šumavy nemusí obnovit. Část ekologů Správu Bavorského NP za tento důsledný přístup chválí, část ekologů a lesníci ji ostře kritizují.

Kritika politiky potlačování kůrovce některými ekology je oprávněná v tom smyslu, že potlačování kůrovce lidmi je v rozporu se záměry obnovovat samovolný vývoj šumavských lesů, že zabraňuje přirozené regulaci kůrovce - vyčerpáním potravní zásoby, přemnožením jeho parazitů a oslabením jeho populace. Že je její cena drtivá - likvidace lesa a s ním jeho klimatické a rekreačně zdravotní funkce, při delší absenci lesa i zásadní oslabení jeho funkce vodohospodářské a protierozní, dále možnost jeho neobnovení v dohledné době nebo vůbec - tyto ekology nezajímá, stejně jako destabilizace smrkových lesů v širším okolí přemnoženého kůrovce.

tags: #ekologická #katastrofa #Šumava #kůrovec #1990

Oblíbené příspěvky:

• Odpad v Českých Budějovicích
• Nejpodstatnější rizika pro pralesy
• Toro 16l recenze
• Udržitelné řešení pro dřevní odpad
• Kamenný vrch a brněnská příroda