Ekologická Legislativa v Německu: Přehled

Přechod na klimaticky šetrné topné systémy je důležitým milníkem na cestě klimatické neutrality, které chce Německo dosáhnout již do roku 2045. V Německu tak lze v příštích letech očekávat zvýšenou poptávku po klimaticky šetrných topných systémech, izolačních materiálech a technických řešení na snížení energetických ztrát při vytápění. Lze tedy očekávat, že Němci začnou v příštích letech do obnovy svého vytápění více investovat, a tím se zvýší i poptávka na trhu po klimaticky šetrných topných systémech.

Pro české subjekty se tak otevírá šance k expanzi na německých trzích. Českým firmám se díky tomu otevírá na německém trhu hned několik možností k úspěchu. Příležitost k navázání spolupráce nabízejí jako vždy také veletrhy.

Novela energetického zákona o budovách tak Německo zahájilo přechod na klimaticky šetrné systémy vytápění. Podle novely bude totiž nejpozději od poloviny roku 2028 povinností, aby všechny systémy vytápění využívali nejméně 65 % energie z obnovitelných zdrojů. Zákon přináší zákaz nových topných systémů na fosilní paliva nejpozději od roku 2028.

Podpora a Dotace

Všechna opatření pro instalaci nového topného systému budou podporována z programu Spolkové podpory efektivních budov, a to buď formou dotace, nebo nízkoúročené půjčky. Každý, kdo si od roku 2024 instaluje klimaticky šetrný topný systém, získá základní dotaci ve výši 30 % nákladů. Domácnosti se zdanitelným příjmem do 40 000 eur ročně obdrží v závislosti na výši příjmu další bonus ve výši 30 %. Bonusy lze vzájemně kombinovat. Dotace však nesmí přesáhnout 70 % nákladů. Domácnosti se zdanitelným příjmem do 90 000 EUR budou moci čerpat nízkoúročený úvěr od státní rozvojové banky KfW na výměnu topného systému a další úsporná opatření. Současně se dá očekávat, že Němci spojí výměnu starého kotle rovnou s investicí do dalších úsporných opatření, jako např.

Podrobné informace k dotačním programům jsou k dispozici na stránkách Spolkového ministerstva hospodářství.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Zelená Dohoda pro Evropu a Německo

Snad žádný evropský dokument nepřitáhl v posledních letech v Česku tolik mediální pozornosti jako Zelená dohoda pro Evropu. A nesklidil tolik kritiky. Výzkumy přitom odhalily zajímavý paradox, že European Green Deal sice nemalé části české veřejnosti vadí, ale jen málokdo tuší, co se v něm vlastně píše. Jde o právně nezávazný dokument. Opatření, která navrhuje, nabývají legislativní podoby v balíčku Fit for 55. Není to detailní plán cesty na další dekády. Je to obecný, strategický text - kotva pro další plánování a vyjednávání.

Projevy oteplování planety jsou na mnoha místech světa viditelné už dnes - v Česku jsou jeho důsledkem například větší sucha nebo kůrovcová kalamita, jiné země se potýkají s vlnami veder, obrovskými požáry či povodněmi. K zastavení tohoto celosvětového oteplování je proto klíčové, aby se zapojili a vzájemně spolupracovali všichni: od podniků a institucí až po státy a mezinárodní organizace.

Cíle Zelené dohody vzápětí podpořila i Evropská rada složená z hlav členských států (v případě Česka jde o premiéra). Tato podpora na nejvyšší politické úrovni následně umožnila zmíněné cíle zakotvit legislativně - v roce 2021 byl přijat Evropský klimatický zákon, který je činí právně závaznými. Zároveň byl v témže roce představen balíček legislativních návrhů Fit for 55, který už je rozpracován více do detailu, aby mohly být cíle Zelené dohody realizovány v praxi.

Formulaci konkrétních směrnic a nařízení mnohdy předchází obecnější strategie Evropské komise, která obsahuje cíle a záměry v dané oblasti - takovou strategií je i Zelená dohoda. K zastavení globálního oteplování je nutné dosáhnout toho, že státy světa nebudou do atmosféry vypouštět více emisí skleníkových plynů, než kolik z ní dokáží odstranit.

Zelená dohoda není dokumentem, který nebere v potaz společenský a ekonomický kontext členských států nebo EU jako celku. Zelená dohoda neusiluje o snižování prosperity. Transformace ekonomiky může negativně dopadat na regiony a domácnosti (vysoké ceny energií, ztráta zaměstnání apod.), proto se Zelená dohoda zaměřuje na jejich podporu (například finančními prostředky z Fondu pro spravedlivou transformaci).

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Klimatické cíle obsažené v Zelené dohodě se zpravidla týkají EU jako celku, přičemž pro jednotlivé členské státy se mohou lišit. Například dosažení klimatické neutrality na úrovni EU teoreticky znamená, že v některých státech mohou být i v roce 2050 emise skleníkových plynů kladné, pokud budou v jiných záporné.

Abychom dosáhli klimatických cílů, je třeba ochranu klimatu promítnout do všech unijních politik. A to i v oblastech, které skleníkové plyny přímo neprodukují: financování a rozpočtování, inovace či vzdělávání. Jde o základní princip unijní klimatické politiky. Znečišťovatel musí platit za emise skleníkových plynů, které vypouští, což jej motivuje k jejich snižování. EU chce svým úsilím v ochraně klimatu inspirovat ostatní země. Iniciuje proto spolupráci na multilaterální úrovni (na půdě mezinárodních organizací) i spolupráci bilaterální (s konkrétní partnerskou zemí).

Oblasti Zelené Dohody

Čistá Energetika

Výroba elektřiny a tepla se v roce 2021 podílela na přibližně 20 % emisí skleníkových plynů Unie. Emise zde vznikají především spalováním fosilních paliv (zejm. Aby došlo k jejich poklesu, je potřeba tato fosilní paliva postupně nahradit obnovitelnými zdroji energie (OZE) - především větrnými elektrárnami na pevnině i moři a solárními panely - a investovat do energetické účinnosti a úspor. Budoucnost evropské energetiky je důležité vnímat jako společný podnik: zásadní bude posílení přeshraniční infrastruktury a spolupráce (aby například větrné elektrárny v Baltském moři mohly dodávat elektřinu i do vnitrozemských států jako ČR).

Transformace energetiky však nemá jen technologický rozměr, má i rozměr spotřebitelský, potažmo sociální. Jak už bylo zmíněno v úvodu, do praxe jsou cíle Zelené dohody uváděny především prostřednictvím balíčku legislativních aktů Fit for 55. Původně ohlášené cíle balíčku Fit for 55 byly o něco nižší než ty finálně dojednané. To platí jak v oblasti OZE (40 místo 42,5 %), tak v oblasti energetických úspor (9 místo 11,7 %).

Na úrovni jednotlivých států EU jsou klíčovými dokumenty tzv. národní energeticko-klimatické plány (National Energy and Climate Plans, NECP), v nichž každá země představuje, jak přispěje k dosažení unijních klimatických cílů do roku 2030. Ačkoli tyto dokumenty samy o sobě nejsou právně závazné, členské státy mají povinnost každé dva roky vyhodnotit a reportovat posun v jejich naplňování, což umožňuje sledovat, zda je Unie na cestě vedoucí ke splnění klimatických závazků či nikoliv.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Udržitelná Mobilita

Doprava je druhým nejvíce emisně náročným sektorem v EU, v roce 2021 se podílela na 24 % emisí. Na rozdíl od všech ostatních sektorů hospodářství emise z dopravy stále rostou - v roce 2021 byly o 18 % vyšší než v roce 1990. Podle Zelené dohody je důležité, aby cena dopravy odrážela nejen cenu nákladů, ale i její dopady na životní prostředí a zdraví. Jak tyto dopady snížit?

Většinou se v této souvislosti mluví hlavně o nahrazení spalovacích motorů elektrickými a o rozvoji syntetických paliv tam, kde elektrifikace zatím není variantou (např. u leteckých paliv). Součástí Zelené dohody je proto rozšíření a úprava systému obchodování s emisními povolenkami. Konkrétně jde o a) rozšíření emisních povolenek na sektory silniční a námořní dopravy a b) snížení množství povolenek přidělovaných zdarma leteckým společnostem. K poklesu emisí má přispět i ukončení poskytování dotací na fosilní paliva a úpravy směrnice osvobozující letecká a námořní paliva od daně (viz revize Směrnice o zdanění energie).

Renovace Budov

Tyto emise lze snížit změnou energetického mixu a vyššími standardy pro energetickou účinnost budov. Podobně jako silniční doprava bude i sektor budov zahrnut do systému obchodování s emisními povolenkami (tzv. EU ETS 2). Současně s tímto opatřením vznikne Sociální klimatický fond, jenž má být financován právě výnosy z prodeje emisních povolenek v silniční dopravě a sektoru budov. Fond by sloužil jako finanční podpora pro domácnosti, pro které bude nejtěžší zvládat případné zdražování v těchto sektorech. Česko by v rámci tohoto fondu mělo obdržet přibližně 40 miliard Kč.

Dekarbonizace Průmyslu a Oběhové Hospodářství

Průmysl se v roce 2021 podílel na unijních emisích skleníkových plynů přibližně 27 %. Emise zde vznikají jednak spalováním fosilních paliv při procesech zahřívání, jednak v chemických reakcích při výrobě cementu, železa a oceli. Průmysl navíc nezatěžuje životní prostředí pouze skleníkovými plyny, ale i těžbou a zpracováním přírodních materiálů. To představuje další zátěž pro ekosystémy a je jednou z příčin ztráty biodiverzity.

Klíčovými díly skládačky dekarbonizace průmyslu jsou rozvoj zeleného vodíku, technologií na zachytávání a ukládání uhlíku (Carbon Capture and Storage, CCS) nebo alternativních paliv. Využitím zeleného vodíku je možné nahradit spalování fosilních paliv. Naopak dekarbonizace chemických procesů při výrobě železa a oceli, cementu nebo v chemickém průmyslu pravděpodobně nebude možná bez využití technologií na zachytávání a ukládání uhlíku.

Dekarbonizaci průmyslu napomůže i podpora oběhového hospodářství, tedy snížení objemu odpadu, znovupoužitelnost materiálů i produktů a jejich recyklace (což se někdy shrnuje anglickým heslem reduce, reuse, recycle). Energeticky náročná průmyslová odvětví jsou součástí systému obchodování s emisními povolenkami. V současnosti však dostávají velkou část povolenek zdarma, a to především ze dvou důvodů. Prvním z nich je obava ze ztráty konkurenceschopnosti. V zemích mimo EU totiž mnohdy neplatí tak přísné emisní standardy, což pro tamní výrobce představuje potenciální výhodu při dovozu do EU před domácími výrobci, kteří by museli nakupovat emisní povolenky a investovat do dekarbonizačních procesů.

Druhým důvodem je riziko tzv. úniku uhlíku (carbon leakage) do zemí mimo EU. Domácí výrobci totiž mohou přesouvat emisně náročnou výrobu mimo území EU, aby se vyhnuli výdajům spojeným s nákupem povolenek. S dekarbonizací průmyslu úzce souvisí i otázky spojené se surovinami či vzácnými kovy, jako jsou měď, nikl, grafit nebo zinek, které jsou potřeba k výrobě čistých technologií (elektromobily, větrné turbíny nebo solární panely). Kromě otázky udržitelnosti (dopadů těžby na životní prostředí, biodiverzitu či lokální komunity) je důležitá i otázka dostupnosti těchto surovin, a tedy strategické bezpečnosti.

Udržitelné Zemědělství

Řešením je rozvoj udržitelného zemědělství, které podpoří zachytávání uhlíku v půdě a bude využívat více přírodě blízkých postupů (precizní zemědělství oproti plošnému, agrolesnictví, omezení chemických hnojiv a pesticidů a další). Cíle a plány Zelené dohody vedoucí k rozvoji udržitelného zemědělství se odrážejí ve strategii Od zemědělce ke spotřebiteli (Farm to Fork), která se dotýká jak Společné zemědělské politiky (SZP), tak Společné rybářské politiky (SRP). Zemědělci a rybáři by měli být za udržitelné hospodaření odměňováni. Strategie proto počítá s navýšením podílu prostředků, které budou podporovat ekologicky prospěšné procesy, a přispějí tak ochraně klimatu i biodiverzity - 40 % prostředků v rámci SZP, 30 % v rámci SRP.

Obnova Biodiverzity a Ekosystémů

Ochrana a obnova biodiverzity a ekosystémů je stejně velkým tématem jako změna klimatu, i když se jí zatím dostává méně pozornosti. Přitom klimatická a biodiverzitní krize spolu úzce souvisejí - změna klimatu je jednou z příčin ubývání biodiverzity. I obnova biodiverzity by proto měla prostupovat unijními politikami a financovanými programy (biodiversity mainstreaming) a významná část prostředků z unijního rozpočtu na klima (30 %) by měla směřovat k podpoře biodiverzity.

Jak toho dosáhnout, nastiňuje evropská Strategie v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030. V návaznosti na ni pak představila Komise v červnu 2022 návrh přelomové legislativy - zákon o obnově přírody (Nature Restoration Law). V oblasti lesů představila Komise novou Lesní strategii do roku 2030. Ta by měla zajistit, že evropské lesy budou zdravější a zároveň odolnější vůči novým klimatickým podmínkám.

Nulové Znečištění

Poslední kapitola Zelené dohody se týká znečištění ovzduší, půd a vod. Významným nástrojem by mělo být zlepšení monitoringu tohoto znečištění. Ambicí EU není nic menšího než do roku 2050 dosáhnout nulového znečištění. Jinými slovy: mělo by dojít ke snížení znečištění na takovou úroveň, která již nebude pro zdraví a přírodní ekosystémy škodlivá a se kterou se příroda zvládne vypořádat sama.

Financování Zelené Dohody

Otázka, z čeho celou transformaci k bezemisní ekonomice zaplatit, zaznívá často. Nicméně zdroje pro financování cílů Zelené dohody již existují a o dalších se vyjednává. Klíčovým úkolem zůstává, jak tyto prostředky vhodně využít a rozdělit tam, kde mají smysl a mohou být využity nejefektivněji. Tyto prostředky jsou rozdělovány mezi několik fondů, v rámci kterých pak plynou členským státům. Klíčovou součástí Zelené dohody je mechanismus spravedlivé transformace. Výnosy z prodeje emisních povolenek aktuálně plynou do Modernizačního nebo Inovačního fondu.

Součástí balíčku Fit for 55 je i zřízení tzv. Sociálního klimatického fondu, který má sloužit k podpoře zranitelných domácností zasažených dekarbonizací, a to podporou energetické účinnosti, obnovitelných zdrojů energie nebo bezemisní dopravy. K dosažení klimatických cílů je kromě veřejných zdrojů potřeba mobilizovat i soukromý kapitál - tedy finance, kterými disponují firmy, banky nebo investiční fondy - a nasměrovat jej k nízkouhlíkovým projektům.

Mnozí investoři se už dnes vyhýbají investicím, u nichž existuje riziko tzv. uvízlých aktiv (angl. stranded assets), tedy do projektů, u kterých lze s ohledem na společenský a legislativní vývoj očekávat pokles hodnoty vložených finančních prostředků. Zelená dohoda pracuje s termínem ekologizace vnitrostátních rozpočtů, který zahrnuje přesun zdanění - od práce ke znečištění, konec dotací na fosilní paliva a rozpočtování s ohledem na sociální dopady. Do národních rozpočtů plyne i část výnosů z emisních povolenek získaných při jejich dražbě.

Podle dosavadních pravidel měly členské státy povinnost využít alespoň 50 % těchto výnosů na klimatická opatření. Reforma trhu s povolenkami v balíčku Fit for 55 navyšuje tento podíl na 100 %. Zelená dohoda jako taková představuje rámec pro celou EU. V technologické rovině jde zejména o výrobu elektřiny a změnu energetického mixu ve prospěch většího zastoupení obnovitelných zdrojů energie (OZE) a o otázky spojené s budováním infrastruktury pro přeshraniční přenos elektřiny. V sociální rovině jde hlavně o zvládnutí výzev spojených se změnami na trhu práce a energetickou chudobou.

Bude nutné rekvalifikovat a podporovat obyvatele, kteří kvůli dekarbonizaci přijdou o zaměstnání, například v důsledku zavírání uhelných dolů nebo proměny automobilového průmyslu. Je nezbytné najít způsob, jak dekarbonizovat české firmy. Do Česka proudí a bude proudit bezprecedentní objem peněz.

Legislativa v Oblasti Životního Prostředí

V rámci energetické politiky bude podporována tzv. dvojitá strategie, tzn. energetické efektivity a podpora používání obnovitelných zdrojů energie. Zachování biodiverzity představuje vysokou prioritu předsednictví.

EU nastavuje pravidla a podmínky především legislativními akty - ve formě směrnic či nařízení. Vše obvykle začíná u Evropské komise, která navrhne znění legislativního aktu. Poté návrh putuje do Evropského parlamentu (složeného z volených europoslanců z jednotlivých členských států) a Rady EU (složené z ministrů členských států). Obě instituce přitom mohou navrhovaný akt připomínkovat a pozměňovat. Aby akt vstoupil v platnost, musí být přijat jak Parlamentem, tak Radou.

V oblasti životního prostředí budou projednávány návrhy směrnic o prioritních látkách, tematické strategie o přírodních zdrojích, směrnice k pesticidům a směrnice o ochraně půd.

Česko-Německá Spolupráce na Hraničních Vodách

Se Spolkovou republikou Německo sdílí ČR nejdelší společné státní hranice v délce 811 km, z toho je 290 km tvořeno vodními toky. Státní hranice jsou z hlediska spolupráce rozděleny na bavorský a saský hraniční úsek. V saském hraničním úseku, který je dlouhý 454 km, tvoří celkového počtu 282 hraničních vodních toků více než 40 % státní hranice (mokré hranice). Převážná část hraničních vodních toků odtéká z České republiky na území Spolkové republiky Německo. Většina těchto vod odtéká do Labe a následně do Severního moře.

Bavorský hraniční úsek je dlouhý 357 km a je na mnoha místech protínán rozvodnicí mezi Labem a Dunajem. Smlouva byla podepsána dne 12. prosince 1995 a vstoupila v platnost dne 25. října 1997. Tato dvoustranná spolupráce probíhá prostřednictvím Česko-německé komise pro hraniční vody ustavené na základě Smlouvy.

Členy české delegace Komise jsou zástupci Ministerstva životního prostředí, Ministerstva vnitra, Ministerstva zemědělství, Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva dopravy. Seznam aktuálně řešených projektů na hraničních vodách s Německem je k dispozici zde.

Stálý Výbor Bavorsko

Stálý výbor Bavorsko projednává otázky související s udržováním a úpravou hraničních vodních toků, s odstraňováním povodňových škod, s ochranou a údržbou vodních zdrojů pro zásobování obcí v blízkosti hranic pitnou vodou, s odběry povrchových a podzemních vod, s ochranou před povodněmi, se zajišťováním a vzájemným předáváním hydrometeorologických údajů a s ochranou perlorodky říční a velevruba tupého na hraničních vodních tocích.

V rámci ochrany a zlepšování jakosti hraničních vod jsou projednávány vodohospodářské otázky související s vypouštěním odpadních vod, které ovlivňují jakost hraničních vod a výsledky sledování jakosti hraničních vod prováděné laboratořemi na obou stranách. V rámci Stálého výboru Bavorsko je pravidelně aktualizován varovný systém pro předávání hlášení o případech havarijního znečištění hraničních vod v bavorském úseku státních hranic.

Stálý Výbor Sasko

Stálý výbor Sasko projednává otázky související s přeshraničními ochrannými pásmy vodních zdrojů, se stanovením minimálních zůstatkových průtoků v hraničních vodních tocích, s odběry povrchových a podzemních vod a s využíváním vodní energie, s udržováním a úpravou hraničních vodních toků a s ochranou před povodněmi.

V oblasti hydrologie se projednávají výsledky měření průtoků v hraničních vodách a činnost hlásné služby při normálních a extrémních hydrologických situacích. V rámci ochrany a zlepšování jakosti hraničních vod jsou projednávány otázky vypouštění odpadních vod a ochrana vod jako součásti ekosystému. Pravidelně je aktualizován a testován varovný systém pro předávání hlášení o případech havarijního znečištění hraničních vod v saském úseku státních hranic.

Ekologické Zóny a Poplatky

Cesta do zahraničí s sebou často nese další náklady v podobě zakoupení ekologické známky či poplatku při vjezdu do vybrané městské zóny. „Dotazy motoristů na téma, kam mohou se svým automobilem vjet, případně za jakých podmínek, jsou jedny z nejčastějších. Při absenci ekologické známky se mohou pokuty pohybovat v rozmezí 80-2000 EUR.

Nejvíce rozšířené zóny při vjezdu do mnoha měst jsou v Německu. Povinnost označit platí i pro zahraniční vozidla, a to jak pro osobní a nákladní automobily, včetně tahačů a autobusů. Nevztahuje se na motocykly, traktory a samojízdné stroje. V Německu je několik emisních stupňů, a podle data uvedení vozidla do provozu a druhu paliva je možné zakoupit příslušnou plaketu ve vybraných STK nebo online za cenu přibližně 300 Kč s neomezenou platností, podle které poznáme, zda do zóny můžeme vjet.

Šedé Vody a Legislativa v Německu

Zákonné požadavky na stavbu a provoz zařízení na využití šedých vod vychází bezprostředně z požadavků „Zákona o prevenci a potírání infekčních chorob u lidí“ (Infektionschutzgesetz-IfSG) a navazujících nařízení jako například Nařízení o pitných vodách (Trinkwasserverordnung - TrinkwV) a Nařízení o všeobecných podmínkách zásobování vodou (AVBWasserV). Zřízení na nakládání a využití šedých vod podléhají dalším směrnicím a technickým specifikacím.

Stavební výrobky je nutné vyrobit v souladu s Nařízením k stavebním výrobkům (Bau PVO, Verordnung EU Nr. Šedé vody v případě vypouštění do vod podzemních nebo povrchových podléhají vodnímu právu. Vypouštění vyčištěných šedých vod se řeší podle Vodního zákona (Wasserhaushaltgesetz WHG) a potřebuje podle §8 WHG úřední povolení. Šedé vody, které se recyklují za účelem opětovného použití nejsou odpadními vodami, které podléhají vodnímu zákonu.

Po technické stránce musí být zabezpečeno, aby nebylo propojeno potrubí užitkové (srážkové nebo recyklované) vody a pitné vody, systémy musí být od sebe barevně odlišeny, odběrná místa užitkové vody musí být trvale opatřena předepsanou značkou.

Tab. 2: Požadavky na upravenou šedou vodu a zařízení určené k její úpravě.

Zařízení na využití šedých vod musí být opatřeny zařízením na automatické doplňování vody, přičemž k doplnění je možné použít dešťovou vodu nebo jinou vodu. Pokud se upravuje šedá voda jen pro účely závlahy, pak není doplňovací zařízení nutné.

tags: #ekologická #legislativa #Německo #přehled

Oblíbené příspěvky:

• Třídění odpadu v ČR
• Znečištění řek v ČR dopravou
• Moderní řešení pro rozvaděče
• Program školy v přírodě Sloup
• Chemie ovzduší VŠCHT – sylabus