Ekologická Likvidace Dehtové Lepenky v České Republice

V České republice je problematika ekologické likvidace dehtové lepenky aktuální, zejména v souvislosti s rekonstrukcemi starších budov. V Katalogu odpadů (vyhláška č. 93/2016 Sb.) se dehtová lepenka řadí do odpadů ze stavební a demoliční činnosti, konkrétně do podskupin 1701 (Beton, cihly, tašky a keramika) a 1709 (Jiné stavební a demoliční odpady).

Legislativa a Nakládání s Odpady

Předně je třeba zdůraznit, že demolice stavby není považována zákonodárci za výrobu a vzniklý stavební a demoliční odpad (SDO) není možné zařadit do režimu tzv. vedlejšího produktu podle ustanovení § 3 odst. 5 zákona č. 185/201 Sb., o odpadech (dále „ZOO“). Je tedy vždy nutné považovat SDO za odpady? Existují výjimky, a to stavební prvky a díly vzniklé při úpravách nebo demolicích staveb a neznečištěné nebezpečnými látkami, které lze v nezměněné podobě nebo po určité minimální úpravě (např. očištění) znovu použít k původnímu účelu. Příkladem jsou betonové konstrukce, nosníky, tvárnice nebo cihly, které lze využít jako celek k původnímu účelu. V praxi je to náročnější cesta, proto zůstává opětovné použití stavebních dílů opravdu spíše výjimkou.

Snahou rozumného stavebníka by ale mělo být, aby takových využitých částí bylo co nejvíce, proto by neměl podcenit přípravu stavby a hlavně zvolit vhodný způsob provedení demoličních prací. Pokud provede důkladnou prohlídku stavby před její úpravou či demolicí, může nejen předem vyhodnotit, které části stavby mohou být opětovně použity, ale také včas vymezit ty části, které obsahují nebo mohou obsahovat nebezpečné složky, jejichž využití by bylo problematické (např. nátěrové hmoty, azbesty, apod.) - těm musí při demolici věnovat zvláštní pozornost. To je ostatně i postup stanovený v Metodickém návodu odboru odpadů MŽP pro řízení vzniku stavebních a demoličních odpadů a pro nakládání s nimi.

Třídění Odpadů

Zbylá inertní minerální suť by měla být při demolici tříděna alespoň na cihelnou a betonovou stavební suť. Během demoličních prací je účelné vytřídit zejména kovy, dřevo, plasty, kamenivo, dehtové lepenky, sádrokartony, maltoviny. S tím souvisí vytvoření třídícího logistického systému na stavbě, kdy jsou tyto materiály separovány v několika kontejnerech.

Recyklace Stavebních a Demoličních Odpadů

Recyklace demoličních sutí spočívá v jejich mechanické úpravě drcením a následném roztřídění za vzniku různých velikostních frakcí - tzv. recyklátu. V celém procesu recyklace opět platí, že kvalita recyklátů a efektivnost celého procesu je přímo úměrná kvalitě demoličních prací, resp. vytřídění cizorodých materiálů ze sutí přímo v místě jejich vzniku. Třídění již na stavbě je totiž mnohem účinnější a také levnější, než u výrobce recyklátu.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Pojem recyklát definuje vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu - je to „materiálový výstup ze zařízení k využívání a úpravě stavebních a demoličních odpadů kategorie ostatní odpad a odpadů podobných stavebním a demoličním odpadům, spočívající ve změně zrnitosti a jeho roztřídění na velikostní frakce recyklovaného umělého kameniva v zařízeních k tomu určených“.

Takovým zařízením je recyklační linka (stacionární nebo mobilní) provozovaná oprávněnou osobou vlastnící platné povolení podle § 14 odst. 1 ZOO. Pokud je recyklační linka mobilní, může se za odpadem přemísťovat. Její konkrétní umístění je stanoveno v podmínkách povolení, kde příslušný orgán ochrany veřejného zdraví zohledňuje hlukové parametry konkrétního stroje. Vždy však musí pracovat v prostoru vyhrazeném pro skladování stavebního odpadu (dle stavebního zákona). To jsou většinou skládky stavebního odpadu, kam materiál vyvážejí jeho drobní původci. Někdy jsou mobilní recyklační linky nasazovány i přímo v místě demolice. Stacionární recyklační linky bývají technologicky složitější, vybavené různými typy drtičů a ideálně i zařízením na separaci kovů. Provozovatel recyklační linky musí také pamatovat na nutnost povolení svého zařízení jako zdroje znečišťování ovzduší.

Využití Recyklátů

Získané recykláty SDO musí především splňovat technické parametry pro konkrétní účel využití ve stavbě. Posuzují se ale i z hlediska ochrany životního prostředí, hlavně při použití pro zásypy a jiné terénní úpravy, a to zjištěním obsahu škodlivin v reprezentativním vzorku recyklátu dle vyhlášky č. 294/2005 Sb. Limitní hodnoty škodlivin obsahuje tabulka č. 10.1 přílohy č. 10 této vyhlášky, limity pro zkoušky akutní toxicity jsou v tabulce č. 10.2, sloupec II, resp. 10.4, sloupec II.

Přitom reprezentativní vzorek by měl „reprezentovat“ analyzovaný materiál, ale legislativně není přesně stanoveno, z jakého množství recyklátu má být odebrán. Měl by být odebírán dle podmínek provozního řádu; dle požadavků úřadů se v praxi množství pohybují v rozpětí 500 až 5.000 tun.

Recyklát může být po výstupu z recyklační linky buď upraveným odpadem, v tom případě recyklační linka uvádí kód zpracování R12 dle přílohy č. 3 k ZOO, nebo výrobkem (kód R5). Výrobkem neboli tzv. „neodpadem“ se stává, jestliže splní podmínky dané ustanovením § 3 odst. 6 ZOO, konkrétně:

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

• věc se běžně využívá ke konkrétním účelům,
• pro věc existuje trh nebo poptávka,
• věc splňuje technické požadavky pro konkrétní účely stanovené zvláštními právními předpisy nebo normami použitelnými na výrobky,
• využití věci je v souladu se zvláštními právními předpisy a nepovede k nepříznivým dopadům na životní prostředí nebo lidské zdraví a
• věc splňuje další kritéria, pokud jsou pro určitý typ odpadu stanovena přímo použitelným předpisem Evropské unie.

Převedení recyklátu z režimu odpadů do „neodpadu“, lze provést několika způsoby. K tomu je třeba uvést, že stavební výrobky z primárních surovin musí být v souladu s požadavky evropských norem pro výrobky, a pokud neexistuje harmonizovaná evropská norma nebo evropský dokument pro posuzování, výrobce požádá o posouzení shody v národním systému podle nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky.

Hodnotí se shoda stavebních výrobků s požadavky určených norem nebo stavebních technických osvědčení. V případě stavebních recyklátů lze však obtížně zajistit tuto shodu trvale kvůli proměnlivým vstupům a v ČR zatím neexistují obecné předpisy, které by jednoznačně deklarovaly kvalitu recyklátů.

Deklarace Recyklátu jako Výrobku

Pokud budeme postupovat podle zavedené praxe, potom provozovatel recyklační linky nechá certifikovat svůj výrobní postup (jakýsi systém řízení výroby), např. jako svou podnikovou normu. To znamená, že certifikační orgán potvrzuje, že uvedený stroj, v dané sestavě a daným výrobním postupem vyrobí vždy stejný recyklát o stanovené granulometrii. Takové certifikáty vydává Technický a zkušební ústav stavební na různých pobočkách v ČR a ukládá v nich mj. výrobci povinnost pravidelného ověřování parametrů certifikace. Tuto certifikaci by pak provozovatel recyklační linky měl zakotvit do provozního řádu schváleného krajským úřadem v rámci udělení souhlasu s provozem zařízení dle § 14 odst. 1 ZOO.

Pokud se jedná o specifické parametry výrobku podle stavebních norem - zhutnitelnost, soudržnost ve smyku, trhu apod., musí se analyzovat každý druh a každá šarže drceného materiálu (recyklátu) samostatně a výsledek se dokládá spotřebiteli - jde především o požadavky podle specifikace projektanta. Pokud na recyklát nejsou kladeny projektantem ani stavitelem, žádné specifické nároky, stačí pouze hodnocení jeho vlivu na životní prostředí, tedy analýza dle přílohy č. 10 vyhlášky č. 294/2005 Sb. jak bylo výše uvedeno.

Poněkud nejasná situace ohledně ověřování kvality recyklátů omezuje jejich využívání jako skutečné náhrady primárních surovin. Protože celý systém recyklace musí být ekonomicky rentabilní, zůstává zatím jedním z nejčastějších způsobů využití recyklátu jako podkladního a zásypového materiálu ve stavebnictví.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Poměrně široké využití má betonový recyklát - jako kamenivo železničních svršků, náhrada štěrkopísků v obsypech inženýrských sítí, dále na podsypy silnic, mostů, parkovišť, betonových konstrukcí. Upravený recyklovaný beton lze použít i jako kamenivo např. podle ČSN EN 13242+A1 do nových betonů nižších tříd. Zásadní roli přitom hraje jeho kvalita, která je přímo závislá na kvalitě odpadního betonu vstupujícího do recyklační linky.

Kvalitní cihelný recyklát lze použít jako vstupní materiál do různých konstrukcí a prefabrikátů. Tzv. cihelná moučka se využívá k výrobě antukového povrchu. Nejvíce je v současné době cihelný recyklát využíván jako zásypový materiál, je po něm však nižší poptávka než po betonovém recyklátu.

Nebezpečné Složky ve Stavebních a Demoličních Odpadech

Znečištěné stavební a demoliční odpady (SDO) pocházejí z demolic a zahrnují zbytky starých konstrukcí, inženýrských sítí, dopravních staveb a budov - cihly a beton, omítky, dřevo, kovy, plasty a ostatní materiály. Mezi SDO patří také odpady ze stavební činnosti zahrnující stavby na zelené louce i rekonstrukce.

Nebezpečné složky ve stavebních a demoličních odpadech zahrnují:

• azbestové izolace a střešní krytiny (eternit),
• nátěrové hmoty, lepidla a ředidla,
• zářivky a rtuťové výbojky,
• dehet, kreosot (lepenky, impregnované dřevo, pražce, dehtové izolace proti vlhkosti),
• topné a mazací oleje (podlahy, příčky, omítky, nádrže),
• impregnace dřeva a omítek a další fungicidy,
• neželezné kovy (staré olověné rozvody pitné vody),
• sloučeniny cínu, rtuti a olova (nátěry),
• polyaromatické uhlovodíky jako usazeniny na stěnách komínů,
• neinertní složky - plasty a pryž, sádra, podlahové krytiny, šrot, zbytky kabelů a elektrických vodičů,
• neměkčený PVC (organicky vázaný chlór), tmely.

Sekundární kontaminace SDO pochází z provozu nebo ze skladování oleje, PCB, rtuti a organických látek. Podle dostupných údajů kolísá množství toxického podílu v rozmezí 0,1-5 % a u běžných staveb nepřekračuje 1 % (azbest, nátěry).

V případě demolic starších budov, kde neexistuje dostatečná detailní stavební dokumentace, nelze kontaminace jednoduše zjistit, proto musí být pověřenou osobou odebrány vzorky omítek, nosných konstrukcí a podlah a podrobeny chemické analýze - zmapování a určení charakteru kontaminace. Při demolici by nemělo docházet k mísení kontaminovaného odpadu (většinou uložení na skládku NO) s nekontaminovaným stavebním odpadem. Místa odběru a rozsah kontaminace, postup prací a způsob nakládání musí být uveden v dokumentaci k žádosti o stavební povolení. Nebezpečné složky stavebního odpadu musí být separovány na staveništi, odděleně shromažďovány, evidovány a předány autorizované firmě k využití nebo odstranění. Nejběžnější způsob je skládkování (54 %), využití jako druhotná surovina (23 %).

Obecné Zásady Nakládání s Nebezpečnými Odpady

Obecné zásady nakládání s NO vycházející z platné legislativy a plánování se zaměřují na prevenci vzniku nebezpečných odpadů, snižování nebezpečných vlastností, zpřísňování požadavků pro bezpečné a environmentálně šetrné nakládání s nebezpečnými odpady. Hlavní problémy nakládání s NO souvisí s prevencí jeho vzniku, klasifikací a evidencí odpadu jako nebezpečného, označováním, skladováním a přepravou, bezpečným využitím (materiálovým nebo energetickým) a jejich bezpečným odstraněním.

Staré Ekologické Zátěže

Česká republika je stále plná míst, kde je půda kontaminovaná nebezpečnými látkami z hospodaření podniků před rokem 1989. I když se stát zavázal, že tyto škody odstraní, dodnes své závazky nesplnil. Podle ministerstva financí (MF) nepřesahují u starých zátěží závazky státu 35 miliard korun, kritici to ale zpochybňují. Ekozakázek k vyřešení jsou přes tři stovky, z toho nedokončených je 159.

Ekologické škody vznikly při hospodaření průmyslových či zemědělských podniků, těžbě surovin nebo činností armády před listopadem 1989. Při privatizaci státního majetku v 90. letech se stát smluvně zavázal, že škody na své náklady odstraní, a nabyvatelům majetku byly přiznány finanční garance. Z těchto peněz se měly sanace řešit.

S velkou ekologickou zátěží se například potýkají Šlapanice na Brněnsku. Přímo uprostřed obytné zástavby se zde nachází někdejší průmyslový pětihektarový areál, v němž se kdysi vyráběly dehtové lepenky. Léta se odpady z nich vypouštěly do lagun, a okolní půda je proto škodlivými látkami doslova prosycena. Vyřešení problému je ale v nedohlednu.

Legislativní Rámec

Proces ekologické likvidace dehtové lepenky a dalších stavebních odpadů je v České republice řízen řadou právních předpisů, mezi které patří:

• Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů
• Vyhláška MŽP č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů
• Vyhláška MŽP č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady
• Vyhláška MŽP a MZ č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů
• Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky ve znění zákona č. 71/2000 Sb.
• Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky
• Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů
• Metodický pokyn odboru odpadů MŽP k nakládání s odpady ze stavební výroby a s odpady z rekonstrukcí a odstraňování staveb, Věstník MŽP, září 2003
• Nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství ČR
• Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů v pozdějším znění
• Vyhláška MZ č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli

tags: #ekologicka #likvidace #dehtové #lepenky

Oblíbené příspěvky:

• Začlenění v ekosystému
• Jak třídit odpad v Horní Domaslavici
• Sběrné dvory Mariánské Lázně
• Přidejte se k Greenpeace
• Dopady užívání návykových látek