Ekologická likvidace skla a recyklace v České republice

Sklo je amorfní, křehký, přesto velmi odolný materiál. Své uplatnění nachází v mnoha oborech lidské činnosti, ač už je to elektronika či např. výroba obalového skla. Sklo bylo objeveno už kolem r. 3000 př. n. l. ve starověké Mezopotámii. Jednalo se o velmi nečistou formu skla používanou pro výrobu šperků či ozdob.

České země byly tradičním výrobcem skla již od 11. st. a největší rozmach výroby skla na našem území byl za vlády císaře Rudolfa II. v 17. st. Obtížná ekonomická situace a zejména dovoz zahraničních sklářských výrobků vedl postupem času k útlumu skláren na území České republiky.

V tuzemsku patří sklářství k tradičním odvětvím zpracovatelského průmyslu, včetně recyklace skla. Již vyrobený a použitý materiál míří zpátky do výroby, abychom získali nové láhve na nápoje, bižuterii, okenní tabule a další výrobky. Jde o materiál, který má prakticky neomezený počet recyklačních cyklů.

Recyklace skla probíhá ve sklárnách a firmách, které provozují recyklační linky. Skleněný odpad můžete i zpeněžit. Využijte výkup skla, který provozují některé obchody, sběrné dvory a další specializované firmy. Ovšem pro významnou finanční odměnu potřebujete opravdu velké množství čirého, bílého nebo barevného odpadu.

Proč třídit sklo?

Skleněné obaly patří vytřídit do speciálních kontejnerů na sklo. Výhodou recyklace skla je úspora primárních zdrojů surovin a energie. Kvalita skla se recyklací nesnižuje a do výrobní směsi lze přidávat až 90% střepů. Každých 10% střepů ve směsi ušetří kolem 2% energie.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Recyklace skleněných obalů pro jednorázové použití představuje až druhé nejlepší řešení, neboť sklo se stává odpadem teprve tehdy, když je poškozené nebo rozbité. Životnost skla přitom umožňuje 30 a více oběhů lahve.

Za rok jsme vytřídili více než 185 tisíc tun skla! Ohromnou výhodou skla je, že jej můžeme třídit donekonečna. Navíc díky jeho třídění šetříme přírodní zdroje. Víte, co by se stalo, kdyby každý z nás vytřídil o 1 sklenici navíc?

Jak správně třídit sklo

Sklo z hlediska sběru a recyklace třídíme na vhodné pro recyklaci a nevhodné. Mezi vhodné sklo patří nejrůznější sklenice, lahve, tabulové sklo… Naopak sklo, které není vhodné k dalšímu užití, je plexisklo, varné sklo, žárovky, zrcadla, autoskla.

Pro běžné potřeby stačí rozdělovat sklo na čiré a barevné. Ke sběru čirých skel slouží bílé kontejnery, ke sběru barevných skel kontejnery zelené. Mnohé skelněné obaly jsou rovněž zálohované (např. lahve od piva).

Vhazuje se do zeleného nebo bílého kontejneru. Pokud jsou k dispozici oba, je důležité třídit sklo i podle barev. Barevné do zeleného, čiré do bílého. Pokud máme kontejner na sklo jen jeden, pak do něj dáváme sklo bez ohledu na barvu.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Vytříděné sklo není nutné rozbíjet, bude se dále třídit! Do zeleného kontejneru můžeme vhazovat barevné sklo. Do bílého kontejneru vhazujeme sklo čiré. Tedy lahve od nápojů, sklenice od kečupů, marmelád či zavařenin.

Do nádob na sklo nepatří keramika, porcelán, autosklo, zrcadla, drátované sklo, zlacená a pokovená skla. Varné a laboratorní sklo, stejně jako sklokeramika do kontejneru také nepatří.

Už tedy víte, jak reagovat při výmluvách a zpochybňování třídění skla do kontejnerů… Nevymyté sklenice můžete s klidným svědomím vyhodit i nevymyté a i s víčky do barevného kontejneru určeného pro sběr skla.

Proces recyklace skla

Zřejmě největší výhodou starého skleněného odpadu je fakt, že se dá recyklovat prakticky donekonečna. Nový skleněný výrobek může být navíc tvořen až 100% recyklovaným sklem. Dochází tím k významné úspoře přírodních zdrojů (sklářské písky, dolomit…).

Dochází rovněž k úspoře energie, která by jinak byla nutná při těžbě surovin a samotném sklářském procesu. Rovněž odpadá problém se skládkováním a tím zbytečné tvorbě nových či rozšiřování stávajících skládek.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Odpadní sklo určené k recyklaci musí splňovat přísné normy zejména co do obsahu znečišťujících složek. Ve 100 kg skleněných střepů může být pouze 10 g keramiky, 6 gramů kovů a půl gramu nemagnetického odpadu. Nesmí zde být obsažen žádný netavitelný materiál.

Cesta skla k recyklaci

1. Sběr a střepiště: Z kontejneru s vytříděným sklem putuje sklo na tzv. střepiště. Tam se sváží obsah z kontejnerů na sklo. Jde o speciálně upravené plochy, které jsou vyhrazeny pro manipulaci s ostrými střepy. Na tomto místě čeká sklo na převoz k dotřídění.
2. Třídění: Skleněné střepy putují na třídicí linky, kde probíhá předčištění. Pracovníci ručně odstraní na dotřiďovací lince zbytky komunálního odpadu a ostatní nežádoucí odpad.
3. Separace: Po nadrcení skleněných střepů přichází ke slovu tzv. separátory. Jde o několikafázový proces, kdy jsou pomocí magnetů a laserů postupně ze střepové drti odstraněny kovy, keramika, kamení, porcelán, olovnaté sklo a netavitelné sklo. Dále oddělí separátory bílé sklo od barevného a v poslední fázi procesu dochází k rozdělení na sklo zelené a hnědé.
4. Zpracování: Vytříděné sklo je pak uloženo v silech v podobě skleněného granulátu a následně rozváženo do sklářských hutí.

Skleněné střepy proto nejprve putují na třídící linku, kde je za pomocí mnoha procesů (magnetický separátor…) připravena čistá směs střepů určená k drcení. Tato směs je poté nadrcena na částice o velikosti několika mm až po zhruba 2 cm.

Drcené střepy se poté míchají s dalšími surovinami a vzniká tzv. sklářský kmen, který je za teploty cca 1500o C roztaven v peci. Vzniklá tavenina je následně ve výrobních strojích přeměněna na např. lahve a další skleněné výrobky.

Vzniklé výrobky rovněž musejí projít výstupní kontrolou, simulují se nárazy pro zjištění pevnosti a rovněž se kontroluje možná přítomnost znečišťujících složek či neroztavených částí. Máte nějaké nejasnosti ohledně sběru, třídění či recyklace skla? Potřebovali byste zajistit pravidelný odvoz skleněného odpadu či jenom potřebujete s něčím poradit?

Význam recyklace skla

Sklo jako odpad je významnou druhotnou surovinou. Význam recyklace skla je velmi vysoký z hlediska ekologického, energetického i technického. Do oběhu či výrobního koloběhu lze totiž navrátit téměř celé množství surovin, ale i část energie vložené do skla v původním výrobním procesu, přičemž vlastnosti výrobku, tj. recyklovaného skleněného odpadu, zůstávají stejné jako při výrobě z nových surovin a jsou zdravotně nezávadné.

Náhrada surovin používaných pro výrobu skla přináší snižování výrobních nákladů. Používání recyklovaného skla šetří neobnovitelné přírodní zdroje (písek, dolomit, vápenec, živec atd.) a znamená i méně zásahů do přírody, vede k poklesu energetické náročnosti výroby a snižuje objem emisí CO2 vznikajícím rozkladem sody, vápence a dolomitu při tavení. V neposlední řadě odlehčí skládkám komunálních odpadů a nevyvolává potřebu skládek nových.

Skleněný odpad lze rozdělit do dvou skupin: Skleněný odpad vzniklý při výrobě skla a skleněných výrobků. Z důvodu technologie výroby (důraz na čistotu suroviny a složení skloviny) se recyklují pouze odpady vzniklé při výrobě skleněných vláken, užitkového skla (sodnodraselného i olovnatého), boritosilikátového skla a skleněných polotovarů pro výrobu bižuterie.

Dalšími zdroji skleněného odpadu jsou skleněné obaly, autovraky, stavební a demoliční činnost, při úpravě odpadů (třídění, drcení) a komunální odpad. Tradičním v České republice je sběr a recyklace obalového skla. Stále významnější se stává sběr a recyklace odpadového plochého skla.

Recyklace plochého skla

Snižování energetické náročnosti výroby: Energetická náročnost výroby plochého skla se pohybuje mezi 9,1 - 10,1 GJ/t utavené skloviny. Při zvýšení objemu střepů ve vsázce o 1% se sníží spotřeba energie na tavení o 0,25% na tunu utavené skloviny.

Snižování emisí CO2: Emisní faktor u plochého skla je v současnosti asi 595 kg CO2 / t utavené skloviny. Zvyšování objemu skleněných střepů ve vsázce snižuje objem emisí CO2 do ovzduší ze surovin používaných pro výrobu skla a snižuje se spotřeba plynu. Vzhledem k tomu, že cca 78% objemu emisí CO2 při výrobě skla pochází ze spalování zemního plynu a cca 22% ze surovin, potom lze říci, že při zvýšení objemu střepů ve vsázce o 1% se sníží produkce emisí CO2 o 0,42% na tunu utavené skloviny.

Recyklace obalového skla

Snižování energetické náročnosti výroby: Energetická náročnost u výroby obalového skla se pohybuje mezi 4,5 GJ/t - 5 GJ/t utavené skloviny.

• při zvýšení podílu střepů ve sklářské vsázce o 10% klesne energetická náročnost výroby skla o 2,5% (za základ je brána 35% vsázka střepů)
• při 60% vsázce střepů klesne energetická náročnost o cca 7,5%
• při 80% vsázce střepů (je možné pouze u výroby zeleného skla) klesne energetická náročnost o cca 11,5%

Snižování emisí CO2 z procesu tavení: Emisní faktor se u obalového skla v současnosti pohybuje mezi 350 - 400 kg CO2/t utavené skloviny.

• při základní vsázce střepů 35% se snižuje objem emisí CO2 o cca 18,5%
• při 60% vsázce střepů klesne objem emisí CO2 o cca 32,1%
• při 80% vsázce střepů (je možné pouze u výroby zeleného skla) klesne objem emisí CO2 o cca 42,8%

tags: #ekologická #likvidace #skla #recyklace

Oblíbené příspěvky:

• Divoká příroda Finska
• Srovnání dopadů na životní prostředí
• Luxusní bílé povlečení
• Kam s obaly od sušenek?
• Přístřešek v přírodě – návod