V posledních dnech obletěla svět zpráva, že Evropská unie chce karbonová vlákna a výrobky z karbonu dát na seznam zakázaných látek. Tato informace vyvolala vlnu nevole ze strany výrobců aut i těch, kteří karbon vyrábí a distribuují. Reakce Evropského parlamentu byla rychlá a překvapivá. EU v první fázi karbon fakticky zařadila na seznam špatných látek vedle olova nebo rtuti.
Lamborghini, Porsche, BMW, AMG, ale i CUPRA nebo Volkswagen běžně pracují s karbonovými díly, které jsou lehké a pevné. Výrobci si je oblíbili u elektromobilů, které bojují s vysokou hmotností kvůli těžkým bateriím. Karbon ji efektivně snižuje, aniž by auto přišlo o pevnost a bezpečnost.
Podle informací z EU je karbon problém, především při likvidaci starých, případně nepojízdných aut. Ve zkratce tak pozitiva a přínosy karbonu pro už tak zkoušený evropský automobilový průmysl převážila před možnými a fakticky jen teoretickými problémy.
Rizika uhlíkových nanotrubic
Nové výzkumy ukazují, že zajímavé materiály nesou i nepominutelná zdravotní rizika. V současnosti jsou nejrozšířenějším materiálem nanoinženýrů uhlíkové nanotrubice vyvinuté v roce 1991. Jejich vlastnosti pomohly k vytvoření superpevných a přitom velmi lehkých materiálů, nových typů solárních článků či miniaturních, a přesto kvalitně izolovaných vodičů.
Najdete je v rámech horských kol, v nových tenisových raketách, ve snowboardech, lyžích, bobech, používají se při výrobě lodí, automobilů nebo bojových i civilních letadel a v mnoha dalších oborech.
Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?
Již více než desetiletí někteří experti upozorňují na stinné stránky nanotrubic, například na nebezpečí toxických zplodin vznikajících při výrobě či na možné karcinogenní účinky. Rizika byla poprvé potvrzena laboratorními zkouškami. Pokud se dostanou uhlíkové nanotrubice do organismu, mohou být podobně nebezpečné jako azbest.
Výzkumníci vedení Kenem Donaldsonem z univerzity v Edinburghu vpravili do břišní dutiny laboratorních myší různé druhy nanotrubiček a sledovali odezvu organismu. Během několika dnů se objevila silná reakce imunitního systému na trubičky delší než dvacet mikrometrů. Buňky imunitního systému se s cizorodými látkami takové velikosti neuměly vyrovnat, praskaly a hynuly. Organismus na nanomateriál reagoval podobně jako na kontakt s azbestem.
Na druhou stranu není vůbec jisté, že by nanotrubice mohly v organismu přetrvat tak dlouho, aby se samovolně dostaly do orgánů, kam je vědci vpravili uměle. V každém případě platí, že největším rizikům jsou vystaveni lidé, kteří se podílejí na výrobě nanomateriálů. Používání výrobků tak problematické není. Komplikace se objevují až na konci životnosti, likvidace těchto materiálů bude vyžadovat zvláštní opatrnost a speciální postupy.
"Je to varování pro nanotechnologii obecně a pro výrobce využívající uhlíkové trubičky zvlášť," komentuje výsledky publikované v Nature Nanotechnology Andrew Maynard. "Společnost si nemůže dovolit tyto úžasné materiály nevyužívat. Ale stejně tak nelze dopustit, abychom šlápli vedle tak, jako se to stalo v případě azbestu," dodává.
Možnosti ekologické likvidace
S ohledem na potenciální rizika je důležité hledat způsoby ekologické likvidace výrobků z karbonu. Recyklace a další metody zpracování odpadu by měly minimalizovat dopad na životní prostředí a chránit zdraví lidí.
Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu
Čištění a údržba
Pro údržbu a čištění výrobků z karbonu je vhodné používat speciální kapaliny, které nenarušují povrch a jsou šetrné k životnímu prostředí. Například kapaliny BIO-CIRCLE L Evo a BIO-CIRCLE L Ultra jsou alternativou k rozpouštědlům bez rizika pro životní prostředí a obsluhu. Tyto kapaliny obsahují přírodní mikroorganismy, které rozkládají oleje a tuky na CO₂ a vodu.
Pro odstraňování karbonových a olejových úsad a nánosů lze použít přípravek DEKARBONEX, který je vodou ředitelný a nahrazuje nebezpečné používání horkých louhů pro procesy dekarbonizace.
Alternativní procesy úpravy oceli
Pro ochranu ocelových výrobků se používá brynýrování / černění, což je proces, který zajišťuje nejlepší černý povrch a chrání ocel. Jiné alternativní postupy nemají takový ochranný nebo estetický efekt, o mechanické odolnosti nemluvě.
Kovářské černění (karbonování) je proces, kdy se daný předmět rozžhaví a poté ponoří do nádržky oleje, kde se povrch pokryje vrstvičkou nedokonale spáleného oleje (karbonu).
Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy
tags: #ekologická #likvidace #výrobků #z #karbonu
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]