Ekologická sociologie: Definice a klíčové koncepty

Příroda tvoří v dějinách základ a rámec života lidské společnosti. V evropských jazycích mají výrazy odpovídající českému termínu „příroda“ také další význam, který lze vyjádřit českým slovem přirozenost.

Zdroj rozmanitosti výkladu vztahů přírody a společnosti tkví v rozporném postavení člověka jako bytosti přírodní a současně kulturní, tedy přírodní bytosti, která současně přetváří přírodu i sebe samu. Člověk podléhá jak zákonitostem přírody, tak společnosti. Přičemž společnost je výsledkem jak biologické evoluce, tak kulturního vývoje. Člověk je živočišným druhem, jehož činnost je vědomá, zaměřená na cíl, reflektující smysl, využívající minulé zkušenosti a předávající zkušenosti dalším.

To co spadá do sféry kultury, bývá označováno jako „druhá příroda“.

Klíčové pojmy v ekologické sociologii

Pro lepší pochopení ekologické sociologie je důležité definovat několik klíčových pojmů:

• Společnost: Skupina lidí, kteří žijí na určitém území, podléhají témuž systému politické autority a moci a uvědomují si, že mají jinou identitu než ostatní skupiny žijící v jejich sousedství.
• Kultura: Je výtvorem člověka, je vnitřním obsahem lidské společnosti na rozdíl od rostlinného nebo živočišného společenství. Je tím, co člověka jako biologickou bytost kultivuje, vzdělává, co takto v nejširším slova smyslu přebírá v procesu socializace.
• Hodnoty: Materiální či nemateriální objekty, ke kterým je zaujímán hodnotící postoj, připisuje se jim nějaký význam a snaha o jejich dosažen je chápána jako nutnost.
• Urbanizace: Nejobecněji prostorová koncentrace lidských činností i obyvatelstva projevující se změnami v chování lidí, v jejich motivacích, v kulturních vzorech i ve formách organizace společnosti.
• Industrializace: (v užším smyslu zprůmyslnění dříve agrárního či nevyužívaného regionu; (neboli také průmyslová revoluce) je proces, během něhož dochází ke změně společnosti (v 19.
• Ekologie: Se užívá v několika významech. V původním významu je ekologie biologická věda, která se zabývá vztahem organismů a jejich prostředí a vztahem organismů navzájem. Jako první tak nazval a definoval tento vědní obor Ernst Haeckel v roce 1866.
• Trvale udržitelný rozvoj (TUR): Vyjadřuje anglický pojem „sustainable development“, který se poprvé objevil ve zprávě Světové komise pro životní prostředí a rozvoj - Our common future v r. 1987.

Trvale Udržitelný Rozvoj (TUR)

V jejím pojetí je TUR takový vývoj lidské společnosti, který umožňuje žijícím generacím uspokojovat své potřeby tak, aby nebyly omezovány možnosti budoucích generací uspokojovat své potřeby. TUR je cílový stav, který je ovšem třeba chápat jako nekončící proces udržování obnovené harmonické rovnováhy společnosti se životním prostředím. Dosažení TUR předpokládá hluboké změny hodnotových orientací a životního stylu lidí, které by měly vést k omezení kvantitativního růstu materiálních parametrů a k rozvoji kvalitativních parametrů.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Socializace

Socializace (sociální učení) je proces, který společnosti umožňuje předávat její kulturní modely z generace na generaci. Proces tohoto předávání ovšem není mechanický, významnou roli v něm hraje i jedinec samotný. Socializací rozumíme proces vývoje individua ve složitou sociální bytost, která se aktivně zúčastňuje společenského a kulturního života.

Kulturní vzorce charakteristické pro určitou společnost (jazyk, hodnoty, normy a sociální role) skupina jedinci předává hned po jeho narození, tento proces je intenzivní zejména v prvních letech, ale probíhá celý život. Během tohoto procesu jedinec znalosti nejen poznává, ale také integruje do své osobnosti. Základním mechanismem socializace je učení. Druhým mechanismem socializace je zvnitřňování vzorců sociálního chování.

Sociolog a psycholog G. H. Mead poukázal na to, že osobnost u dětí se vyvíjí v procesu identifikace s druhými. Nestačí, aby se dítě naučilo, že není slušné mlaskat, cílem socializace je, aby si samo přálo jist „tak, jak se patří“. Konkrétní chování mu bude totiž připadat „přirozené“, zatímco ve skutečnosti je v podstatě „umělé“. Socializace utváří způsob jednání a formuje tendence k reagování v různých situacích. - bez uspokojivé socializace zůstávají individua neschopna vstupovat do běžných interakcí s druhými členy skupiny.

Typy socializace:

1. Primární - centrální roli hraje rodina je místem, kde se jedinec učí a přijímá základní sociální kódy (jazyk). Škola přispívá zásadním způsobem k osvojování znalostí a podporuje u dětí zvnitřňování společenských pravidel. Rodina a škola předávají kulturní kapitál (P. Bourdie). Do kulturního kapitálu zahrnujeme jazyk, kulturní znalosti, vědomosti, zvládnutí sociálních kódů a vzdělání.
2. Sekundární - pracovní prostředí - podniky a státní správa (úřady), církve.

Sociální status

Sociální status je společensky definovanou pozicí v rámci širší společností (Schaefer R.T., Lamm R.P.). Jde o postavení, které jedinec nebo skupina zaujímá ve společnosti. Jsou s ním spojena práva a povinnosti, zpravidla vyplývající z profesní pozice. Může se měnit v kontextu věku, socioekonomického zařazení a míry sociální aktivity.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Souběh více statusů v životě jedince je dán jeho postavením jako příslušníka určité třídy či vrstvy, jeho profesní zakotveností, úrovní vzdělání, místem bydliště, rodinnou pozicí či náležitostí k určité věkové skupině. Prostý fakt narození jedince je základem pro vrozený či připsaný (určený) status, jedinec ho získává bez ohledu na své schopnosti, nadání či povahové vlastnosti.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

tags: #ekologická #sociologie #ČZU #PEF #definice

Oblíbené příspěvky:

• Šalvěj lékařská a její využití
• Jak zlepšit kvalitu vzduchu
• Informace o skládce Trmice
• Recepty na domácí čisticí prostředky
• Čtěte diplomovou práci: Sezónní Pozorování Ekosystémů.