Ekologická úskalí výroby hliníku

23.03.2026

K nápojovým obalům, které z pohledu dopadu na životní prostředí nevychází zrovna nejlépe, patří plechovky. A právě u třídění hliníkových obalů má Česká republika značné rezervy.

Výroba hliníku a její dopady

Na výrobu jedné tuny čistého hliníku je třeba čtyř tun bauxitu. Během zpracování těchto čtyř tun bauxitu vzniknou až tři tuny odpadu, částečně i toxického. Výroba je náročná na spotřebu energie a vody.

Recyklace hliníku

Z hlediska recyklace je naproti tomu hliník velmi vhodný materiál. Hliník je 100% recyklovatelný a neztrácí na kvalitě. Dá se tedy recyklovat snad donekonečna. Pro výrobu nového hliníku je třeba vytříděný kov prakticky jen přetavit. Recyklace jedné tuny hliníkového materiálu ušetří kromě čtyř tun bauxitu také 95 % energie potřebné pro výrobu primárního hliníku a devět tun emisí oxidu uhličitého.

Úskalí recyklace hliníku

Přesto má recyklace hliníku svá úskalí. Jedním z nich je zpracování tenkostěnného hliníku. Při přetavování totiž část materiálu shoří a při přetavování barvených fólií mohou vznikat jedovaté dioxiny. Vše je však otázkou zpracovatelských kapacit.

Kam s hliníkem?

Hliníkové obaly a drobný hliníkový odpad patří do kontejnerů na kovy. Lze je také odevzdávat ve sběrném dvoře. V některých lokalitách mají i sběrné nádoby přímo na hliníkové obaly.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Jak uvádí EKO-KOM, v posledních letech výrazně vzrůstá podíl nádob pro vícekomoditní nádobový sběr. To znamená, že lze například do žlutého kontejneru třídit spolu s plasty i kovy. Důležitou roli hraje návaznost na dotřiďovací linku, která je schopná jednotlivé frakce efektivně rozdělit pro účely recyklace. Taková žlutá nádoba je označená ještě šedou samolepkou s informací o sběru kovů.

Sběrnou síť dokáže vícekomoditní sběr významně obohatit, což je patrné právě u kovů. Ačkoliv bylo v roce 2020 instalováno pouze 11,7 tisíc kontejnerů určených pro samostatný sběr kovů, ve skutečnosti bylo možno třídit kovy do více než 73 tisíc kontejnerů.

Příklady z praxe

Kontejnery na kovy je možné využít v Plzni. Kovový odpad lze odkládat do sběrných dvorů, šedých zvonů v ulicích Plzně viz mapa nebo komerčních sběren kovů. Odpad je znovu přetříděn a následně recyklován v kovohutích.

Vícekomoditní sběr realizuje například město Jičín. „Kovové obaly se sbírají ve veřejné sběrné síti v nádobách na plasty a následně se vytřiďují na vlastní třídící lince z plastů. Prodávají se jako železo a ocel pod číslem 17 04 05 zpravidla do soukromé výkupny kovů v katastru města Jičína. Mezi městem Jičín a touto firmou je na základě smluvního vztahu výkup od občanů města Jičína evidován a následně uváděn ve výkazu pro EKOKOM,“ upřesňuje tiskový mluvčí Městského úřadu Jičín Jan Jireš.

Kombinované nádoby využívají také občané Jihlavy. „Hliník v Jihlavě třídíme od nepaměti. Dlouhou dobu ho lidé mohli odevzdávat na sběrných dvorech - a tato možnost existuje i dnes, ale poslední cirka 3 roky už mohou lidé hliník dávat i do žlutých kontejnerů spolu s plasty, protože ho na třídící lince pracovníci vytřídí. Hliník z třídičky - v naprosté většině se jedná o hliníkové plechovky, jen okrajově jde například o víčka od jogurtů nebo obalový alobal, končí v hutích, kde se přetaví a tím se téměř 100% materiálově zrecykluje,“ říká Radovan Daněk, vedoucí oddělení vnějších vztahů Magistrátu města Jihlavy, a dodává: „Podle informací pracovníků naší třídicí linky je prý úspora energie při recyklaci hliníkových plechovek oproti její výrobě z primární suroviny až 95 %! V Evropě se takto vytřídí a zrecykluje už téměř 80 % všech hliníkových plechovek.“

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Podobně funguje vícekomoditní sběr také v Brně, Pardubicích, Nýřanech či Chrudimi. Šetří se tak náklady i místo, protože není nutné umisťovat další sběrné nádoby.

Komplexní program v Praze

„Hliníkové plechovky jsou vytříděny, odděleny od železa a následně lisovány do balíků. Pak putují k odběratelům k dalšímu zpracování,“ uvádí k nakládání s hliníkovými odpady v Praze Radim Mana, tiskový mluvčí Pražských služeb a.s., a pokračuje: „U alobalu je situace složitější. Velké a těžké kusy projdou přes tzv. eddy current společně s plechovkami. Menší kousky ale mohou propadnout do tzv. výmětu. Ten nakonec putuje k energetickému využití do ZEVO Malešice.“

Od letošního roku mohou Pražané do kontejnerů na kovové obaly, kterých je v metropoli rozmístěno už zhruba 1 555, odevzdávat i použité hliníkové kávové kapsle. „Kapsle jsou na lince tříděny manuálně pomocí naší obsluhy. Doposavad jsme jich vytřídili 2,6 tun,“ říká Radim Mana.

Kovový odpad putuje na poloautomatickou třídicí linku do Vysočan. Linka se skládá ze dvou hlavních částí - třídicí technologie a lineárního lisu. Nejprve jsou odpady tříděny manuálně. Dopravníkový pás nabírá kovové obaly z násypky a posouvá je k obsluze. Ta v první fázi ručně sebere nežádoucí odpad a nově i kávové kapsle.

Pak dopravník transportuje plechovky, tuby, víčka či nečistoty k magnetickému separátoru. Ten odděluje želené obaly od těch neželezných. Zbylý odpad pokračuje po dopravníku k separátoru neželezných kovů. Zde je odpad na bázi vířivých proudů zelektrizován, jsou odstraněny nečistoty a do násypky k lisu putuje už jen hliník.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Hliník jako klíčový prvek nízkouhlíkového hospodářství

Trendový plech je dnes klíčovým prvkem nízkouhlíkového oběhového hospodářství. Je to vůbec nejrozšířenější kov na světě, pro své vlastnosti je velice vhodným obalovým a konstrukčním materiálem. Hliníkové obaly jsou nejen velmi lehké a odolné, ale i snadno recyklovatelné - staré kovové plechovky a další obaly mohou být zpracovány a znovu použity pro výrobu nových obalů bez ztráty kvality, takřka donekonečna. Časem by mohl plech nahradit jiné materiály, jako je plast, sklo či ocel.

Podle dat studie Mezinárodního institutu pro hliník je až 71 % hliníku recyklováno do nových výrobků. Oproti tomu recyklace skla či plastu je téměř o polovinu nižší. Hliník také dosahuje nejnižších ztrát při třídění a znovuzpracování - pouhých 10 %. A co víc - recyklace hliníku je poměrně snadná a lze ji provádět v místě jeho spotřeby, což snižuje náklady na přepravu, šetří čas, zdroje a emise CO2.

Mezi další výhody patří i velká oblíbenost hliníkových plechovek mezi spotřebiteli - avšak i to má své úskalí.

„Produkt může být udržitelný pouze tehdy, jsou-li při jeho výrobě zohledněny všechny ekologické a energetické aspekty. Výroba nového hliníku je energeticky velice náročná, až několikanásobně vyšší než výroba plastů nebo skla. Z toho je patrné, že je dnes recyklace hliníkového odpadu důležitá, neboť recyklace jedné plechovky ušetří až 95 % energie. V současnosti je tento proces jednou z nejoblíbenějších forem recyklace a je hojně využívaný po celé Evropě,“ vysvětluje Jaroslav Dušek, country manager HELL ENERGY Česká republika.

Podle statistik se v roce 2021 třídění odpadu věnovalo 73 % obyvatel Česka, v průměru vytřídili 71,8 kg recyklovatelných materiálu. Například v třídění plastu se Česká republika řadí mezi evropskou špičku. V případě třídění kovu už to ale tak pozitivní není - ve většině českých domácnosti končí plechovky namísto žlutých kontejnerů zmačkané v koši. Zatímco třeba v Německu nebo Belgii míra recyklace hliníkových plechovek dosahuje až 95 %, v Česku je to pouze 47 %. Je tady velký prostor ke zlepšování, a to pomocí neustálé edukace správných postupů třídění. O problematiku by se měli zajímat i samotní výrobci nápojů, kteří plechové obaly distribuují.

„Drtivá většina našich produktů se nyní prodává ve 100 % recyklovatelných hliníkových plechovkách. Do roku 2025 si klademe za cíl zvýšit podíl hliníkových plechovek v našem portfoliu na alespoň 99 %. Chceme tak podpořit recyklační infrastrukturu v Evropě. To, že se „Hliník odstěhoval do Humpolce", ví všichni obdivovatelé filmu Marečku, podejte mi pero. Nefilmový hliník - lat. Aluminium, označení Al - je třetím nejrozšířenějším prvkem na Zemi, kov, který se vyznačuje malou hustotou, výbornou tepelnou a elektrickou vodivostí, kujností, tažností a odolností vůči korozi. Pro tyto své vlastnosti našel uplatnění i v domácnostech a v potravinářském průmyslu jako vhodný obalový materiál. Jak je to s možnostmi recyklace hliníku? Sbírat - nesbírat? Hliníkové nádobí v obchodech už neuvidíte, nahrazuje je nádobí nerezové. Aluminium je pokládáno za možnou příčinu několika chorob, např. Alzheimerovy, některých těžších forem kloubních zánětů, ba i některých typů nádorů. Jednoznačný důkaz ale není k dispozici.

V žádné z dostupných statistik se nedá dočíst, kolik přesně hliníku skončí v komunálním odpadu od každého obyvatele České republiky ročně. Odhaduje se, že by se toto číslo mohlo pohybovat u hodnoty 1,2 kg (pokud bychom si chtěli toto množství představit v prostoru, pak to znamená krychli o hraně 16 m). Přitom i student střední školy ví, že je získávání hliníku z bauxitové rudy velmi energeticky náročné. I když se člověk chce tohoto typu obalu - který slouží jednorázově - vyvarovat, nepodaří se mu to: bohužel se nedají koupit některé základní potraviny, aniž by byl hliník v jejich obalech přítomný.

Hliníkové fólie sbíráte. Při větším množství (které je ale pohledem firmy, která hliník zpracovává, spíše malé) ji chcete odevzdat a zdá se, že není kam. Jednou z možností zpracování je drcení, zbavování laků a barev a výroba hliníkového prášku a granulí. Tento polotovar se pak uplatní jako redukční činidlo při výrobě oceli. Tento postup uplatňují v praxi ve firmě Alutherm CZ, s.r.o., v Mníšku pod Brdy (více informací na www.alutherm.cz).

Aktualizace 2015: firma Alutherm nevykupuje tenkostěnný hliník od domácností, pouze odpad z průmyslové výroby. Od domácností a dalších drobných „producentů" přebírá firma hliník prostřednictvím paní Jany Lenhartové, která převezme poštovní zásilku, příp. balíček donesený osobně a zaplatí odesilateli částku 8-15 Kč/kg.

Jiná cesta zpracování je slisování fólií, které pak umožní přetavení na hliníkovou slitinu či granule. Výše uvedené firmy jistě nejsou jediné, které tenkostěnný hliník vybírají. Domluvit se můžete v každé sběrně druhotných surovin. Pro odkládání vysbíraného hliníku můžete využít i sběrných středisek odpadů, které jsou ve většině měst.

Že je obal hliníkový poznáme podle symbolu tří šipek a uvnitř čísla 41 či pod šipkami označení ALU. K odlišení, zda je obal opravdu hliníkový, nám pomůže magnetka, kterou máte připevněny vzkazy na ledničce. Magnetka odliší, zda je obal z železného kovu (magnetismus působí) či z hliníku (magnetismus se neuplatní). Také ne všechno, co se hliníkově třpytí, je možné sbírat: pokud při zmáčknutí obalu, který je hliníkově stříbrný, se po uvolnění obal opět vrátí do svého původního tvaru, je v něm zastoupení hliníku tak malé, že není možné tento obal dále zpracovávat (např. obaly od kávy).

Zkuste omezit množství všech obalů, i těch hliníkových. Tenkostěnný hliník sbírejte a svěřujte sběrnám a zpracovatelům.

Příklady hliníkových obalů a výrobků vhodných k recyklaci: