Elektroodpad ve firmě: Označení a legislativa v České republice

Elektrotechnický průmysl je jedním z nejvýznamnějších odběratelů mnoha vytěžených kovů. Například z asi 20 tisíc tun stříbra, které se na světě ročně vytěží, jich zpracuje bezmála třetinu. V případě cínu jde dokonce o více než polovinu z celkové světové těžby, jež činí 275 tisíc tun. Podíl materiálového využití elektroodpadu v Česku roste.

Odpady se v industrializované společnosti - odpady z domácností, odpady průmyslové, jejich množství, náročnost na likvidaci, neblahý vliv na životní prostředí - již dávno staly velkým problémem. Přesto Česká republika recykluje pouze 21 % komunálního odpadu, zatímco Německo, Rakousko, Nizozemí, Belgie jsou dlouhodobě nad 50 %. Většina odpadů v ČR končí na více či méně organizovaných skládkách, malé je materiálové i energetické využití odpadu.

Co je elektroodpad?

Elektroodpadem je míněno vysloužilé elektrozařízení, kterého se pro jeho nefunkčnost potřebujeme zbavit. Jedná se o všechna zařízení, která fungují na elektrický proud nebo na baterie. Často se můžeme v praxi setkat i s pojmem elektrošrot, vysloužilý elektrospotřebič, dosloužilé elektrospotřebiče atd.

Již zákon č. 185/2005 o odpadech, a to konkrétně v § 37 tohoto zákona, stanovoval všem výrobcům, posledním prodejcům a distributorům elektrických a elektronických zařízení náležejících do skupin uvedených v příloze č. 7 k tomuto zákonu, povinnost zajistit a financovat oddělený sběr, zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení a elektroodpadu. Podrobnosti upravuje vyhláška č. 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi.

Všechny elektrovýrobky se dříve či později stanou elektroodpadem a bude nutné se jich zbavit odpovídajícím způsobem. To, zda se jedná o elektrozařízení, které nesmíme odložit do popelnice, ale musíme ho odevzdat do kolektivního, tzn. sběrného systému, poznáme podle značky.

Čtěte také: Jak recyklovat drahé kovy z elektroodpadu?

Legislativa a povinnosti

Povinnost recyklovat elektroodpad byla v ČR na pokyn Evropské unie zavedena v roce 2005. Zákon o odpadech (zákon č. 185/2005 Sb.) nařídil výrobcům, že se musejí o své výrobky starat od okamžiku, kdy sjedou z pásů, až do okamžiku, kdy doslouží. Bylo také rozhodnuto, že výrobky, které se dostaly na český trh do 13. srpna 2005, jsou považovány za „historické“ - historický odpad.

Původní zákon o odpadech nahradily dvě normy. Jedna tzv. čistě odpadová, která řeší pravidlo pro nakládání s odpadem, přes prevenci až po odstraňování a ukládání na skládky. Druhá legislativní úprava převzala původní část, která se týká sběru elektrospotřebičů, autovraků, baterií a obalů. To znamená, že existuje legislativa odpadová a výrobková. Mezi nimi totiž byly značné rozdíly, což způsobovalo v jednom zákonu problém.

Podle nového zákona musí obce od roku 2011 umožnit svým občanům třídit základní druhotné suroviny: papír, plasty, sklo, kovy, nápojové kartony a biologicky rozložitelný odpad (zpočátku tam, kde převažují rodinné domky, od roku 2013 pak i tam, kde převládá sídlištní zástavba).

Novela předpokládá vybudování centrálního informačního systému odpadového hospodářství, který by měl poskytnout přehled o produkci odpadů a způsobech nakládání s nimi, o souhlasech k provozování zařízení, dopravcích odpadů, dále o systému zpětných odběrů, včetně autovraků, skladů nebezpečných odpadů (PCB - polychlorované bifenyly), stavu finanční rezervy a volné kapacitě skládek nebo přeshraniční přepravě odpadů.

Kolektivní systém

Kolektivní systém je sběrný systém a šest největších „odpadových firem“ v ČR - ASEKOL, s. r. o., EKOLAMP, s. r. o., Elektrowin, a. s., OFO - Recycling, s. r. o., REMA Systém, a. s., RETELA, s. r. o. - netvoří kolektiv, ale jsou to nezávislé konkurenční firmy fungující na zcela tržních principech.

Čtěte také: Využití kontejnerů na elektroodpad

Proč je nutné třídit elektroodpad?

• Elektrozařízení mohou obsahovat množství toxických kovů a látek (rtuť, arzen, kadmium, olovo, ftaláty, bromované zpomalovače hoření, PVC, chrom …ad.), které jsou nebezpečné pro životní prostředí.
• Materiálové a surovinové úspory - vytříděný elektroodpad lze recyklovat a získané materiály znovu využít.
• Odděleným sběrem elektrozařízení dochází k snižování objemu komunálního odpadu.
• Skládky komunálních odpadů nejsou koncipovány na to, aby skladovaly nebezpečný odpad, tedy elektrozařízení.
• Při koupi nového elektrospotřebiče je v ceně již zahrnut recyklační poplatek a recyklace je tudíž předplacena.
• Tu pak provádí zdarma kolektivní (sběrné) systémy, které většinou nabízí zdarma i přepravu přímo od klienta.

Kategorizace skupin elektrozařízení

Skupiny elektrozařízení stanovené v příloze č. 7 zákona o odpadech:

1. Velké domácí spotřebiče
2. Malé domácí spotřebiče
3. Zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení
4. Spotřebitelská zařízení
5. Osvětlovací zařízení
6. Elektrické a elektronické nástroje (s výjimkou velkých stacionárních průmyslových nástrojů)
7. Hračky, vybavení pro volný čas a sporty
8. Lékařské přístroje (s výjimkou všech implantovaných a infikovaných výrobků)
9. Přístroje pro monitorování a kontrolu
10. Výdejní automaty

Co do elektroodpadu nepatří?

• Výrobky, pro které není elektrický proud hlavním zdrojem energie.
• Nosiče CD, DVD, kazety, diskety, VHS.
• Samotné plastové nebo kovové části a kryty elektrospotřebičů.
• Rtuťové teploměry.
• Řetězové motorové pily (na benzín), benzínové sekačky.
• Výrobky, pro které elektronické součásti nejsou nezbytně nutné pro splnění jejich základní funkce.
• Zařízení s elektrickými a elektronickými součástkami, které jsou stálou součástí jiného celku např. autorádio, osvětlení v letadle.
• Velké stacionární průmyslové nástroje.
• Zařízení určená výlučně pro obranu státu.
• Lékařské přístroje, které jsou implantované nebo infikované.
• Běžné, přímo žhavené žárovky a svítidla pro zářivky z domácností.

Předpokládané výhody nového zákona o odpadech

Zákon zásadním způsobem sníží administrativní zátěž především malých a středních podnikatelů. Hlášení o produkci odpadů se budou podávat elektronicky.

• Přenosné baterie bude odebírat každá prodejna elektro, fotovideo, hodin, počítačové a telekomunikační techniky a dále všechny prodejny nad 200 m2, které je nabízejí.
• Menší elektrospotřebiče (do hmotnosti 5 kg) bude možné odevzdat v místě prodeje (pokud je prodejna větší než 200 m2) v neomezeném množství a bez vázání na nákup zboží.
• I v případě prodeje přes internet musí prodejce při dodání nového elektrospotřebiče zajistit převzetí starého.
• Vzroste také počet míst pro odběr autovraků, budou minimálně v každé obci s rozšířenou působností.
• Náklady na sběrnou síť i na ekologickou likvidaci vozů ponese výrobce.
• Odběr minerálních olejů a pneumatik musí výrobce zřídit ve všech obcích s rozšířenou působností, případně dalších, které o to požádají.
• Zpětný odběr baterií, akumulátorů, elektrospotřebičů, autovraků, minerálních olejů i pneumatik je pro občany bezplatný.

Označování nebezpečných odpadů

Původce odpadu a provozovatel zařízení, kteří nakládají s nebezpečným odpadem, jsou povinni zajistit, aby nebezpečné odpady byly označeny. Prostředky pro soustřeďování nebezpečných odpadů se označují písemně názvem odpadu, jeho katalogovým číslem a dále kódem a názvem nebezpečné vlastnosti, nápisem „nebezpečný odpad" a výstražným grafickým symbolem pro nebezpečnou vlastnost.

Prováděcí vyhláška 273/2021 Sb. požadavky zákona upřesňuje: Shromažďovací prostředek nebezpečného odpadu musí být označen podle přílohy č. 20 vyhlášky.

Požadavky na označování

• Označení kódem a názvem nebezpečné vlastnosti, nápisem „nebezpečný odpad" a výstražným grafickým symbolem se uvádí na označovacím štítku.
• Označovací štítek, název odpadu a jeho katalogové číslo musí být při běžném nakládání viditelné pro osobu nakládající s nebezpečnými odpady.
• Název odpadu a jeho katalogové číslo mohou být součástí štítku, v takovém případě musí být uvedeny stejnou velikostí písma jako nápis „nebezpečný odpad".

V případě, že odpad vykazuje současně více nebezpečných vlastností, je prostředek pro soustřeďování nebezpečných odpadů označen štítkem s kódy, názvy a výstražnými grafickými symboly všech těchto nebezpečných vlastností.

Čtěte také: Sběrná místa elektroodpadu

Minimální rozměry označovacího štítku a grafických symbolů

Označovací štítek a každý výstražný grafický symbol musí dosahovat alespoň rozměru podle tabulky:

Identifikační listy nebezpečných odpadů (ILNO) Původce odpadu a provozovatel zařízení, kteří nakládají s NO, jsou povinni zpracovat identifikační list nebezpečného odpadu a místa nakládání s nebezpečným odpadem tímto listem vybavit. Obsah ILNO je stanoven v příloze č. 21 vyhlášky. ILNO nebo údaje nezbytné pro jeho zpracování se předávají provozovateli zařízení či obchodníkovi jako součást písemné informace o odpadu.

Dodržování těchto pravidel a správné nakládání s elektroodpadem je klíčové pro ochranu životního prostředí a zajištění udržitelného rozvoje.

tags: #elektro #odpad #ve #firme #označení #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Chomutov a poplatky za odpad
• Síra a životní prostředí
• Postupy likvidace bioodpadu
• Sanitky a odpad: Co je třeba vědět
• NAHAKU: Udržitelnost a design