Environmentální a Ekonomické Aspekty Pěstování Sóji

Sója je jednou z nejvýznamnějších světových plodin. Zhruba 80 % světové produkce sóji slouží jako krmivo pro zvířata, zatímco zbývající část se používá v potravinářství, výrobě vosků a dalších průmyslových odvětvích. Sójový vosk, vyrobený ze sójového oleje, se stal populárním zejména díky své obnovitelnosti a šetrnosti k životnímu prostředí ve srovnání s parafínem.

Tento článek se zaměřuje na konkrétní detaily ekologické a neekologické produkce sójového vosku, certifikace udržitelných produktů a dopady na životní prostředí a životní standardy obyvatel zemí, kde se sója pěstuje.

Globální Produkce Sóji a Její Dopady

Celosvětově se z více než 121 milionů hektarů sklidí 334,89 milionu tun sóji. Světová produkce sóji od šedesátých let dvacátého století narostla třináctkrát. Je to zejména tím, že se stala oblíbeným zdrojem krmiva pro hospodářská zvířata.

Největšími světovými producenty sóji jsou Brazílie, USA a Argentina, dohromady jsou zodpovědní za osmdesát procent světové produkce sóji. Brazílie jakožto největší světový producent ročně nabízí zhruba 131 milionů tun sóji. V roce 2019 Brazílie předběhla USA a stala se největším producentem sóji na světě.

Odlesňování

S rostoucí poptávkou po sóji se plochy, na nichž je tato plodina pěstována, exponenciálně rozrůstají. V roce 2021 pokrývala produkce sóji na celém světě přibližně 125 milionů hektarů, přičemž největšími producenty byly USA, Brazílie a Argentina. Mezi lety 2000 a 2018 byla v amazonském deštném pralese odlesněna plocha o velikosti přibližně 55 milionů hektarů, což se přímo vztahuje na rozšiřování sójových plantáží.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Změna ve využití půdy způsobená odlesňováním za účelem rozšíření půdy pro pěstování sóji je hlavním přispěvatelem uhlíkové stopy Brazílie a představuje 36 procent celkových emisí této země v letech 2010 až 2015. Největší uhlíkovou stopu má sója, která pochází ze severní brazilské oblasti Matopiba (území tvořené státy Maranhão, Tocantins, Piauí a Bahía) a státu Pará, kde je pěstování sóji přímo spojeno se změnou ve využití půdy.

Používání Pesticidů

Právě v Evropské unii totiž vzniká hned po osivu druhá základní složka pěstování sóji - agrochemikálie, tedy pesticidy. V roce 2018 Brazílie použila více než šedesát tisíc tun pesticidů, které sice byly vyrobeny v Evropě nebo evropskými firmami v Jižní Americe, ale v samotné Evropě je jejich používání zakázáno. Tyto pesticidy se ve formě reziduí v potravinách (jedná se zejména o sóju, třtinový cukr, kukuřici, pomerančový džus) vrací zpět do Evropské unie, a tedy i k nám, spotřebitelům.

I v případě, že je některý z pesticidů v Evropě identifikován jako vysoce nebezpečný a evropští zemědělci ho nemohou používat, je možné ho stále legálně prodávat mimo EU. Tyto pesticidy jsou určeny mimo jiné pro pěstování sóji, u které jsou v Brazílii povoleny až dvakrát vyšší rezidua pesticidů než v Evropě, u fazolí je to až čtyřistakrát více.

Mezi deset nejpoužívanějších pesticidů v Brazílii patří glyfosát, 2.4 D, acefát, minerální oleje, chlorpyrifos, rostlinné oleje, atrazin, mancozeb, methomyl, diuron. V roce 2016 bylo 4 208 případů otravy pesticidy, a to nejen mezi pracovníky v zemědělství, ale také mezi seniory, dětmi a dalšími obyvateli vystavenými extrémně nebezpečným pesticidům. Podle Národního informačního systému otrav (SINITOX) jsou pesticidy třetí nejčastější příčinou otravy v Brazílii, což představuje asi 7-11 procent hlášených případů ročně v letech 2000-2012.

Geneticky Modifikované Organismy (GMO)

Se sójou se pojí také problematika geneticky modifikovaných organismů (GMO). V roce 1996 se na trhu objevily sójové boby upravené geneticky tak, aby odolávaly vysoce účinnému herbicidu glyfosátu (prodávaný pod názvem Roundup), který měl likvidovat hmyzí škůdce a plevel. Za dobu používání této patentované technologie se však objevila celá řada problémů. Jeden byl již zmíněn v souvislosti s rizikem vzniku zdravotních problémů. Další problém spočívá ve vytvoření rezistence určitých plevelů na glyfosát a snížení biodiverzity na polích a v jejich okolí.

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

Od zavedení GMO plodin odolných vůči glyfosátu bylo celosvětově identifikováno asi 38 druhů plevelů, které si vyvinuly vůči glyfosátu rezistenci. Koncentrace na produkci exportní sóji a masa vede ke snižování výměry a kapacit pěstování tradičních plodin.

Udržitelné Alternativy a Certifikace

Sója představuje obrovský potenciál pro ekologické a obnovitelné zdroje, zejména při výrobě svíček ze sójového vosku, který je šetrnější k životnímu prostředí a bezpečnější pro domácí použití než tradiční parafín. Jako spotřebitelé máme dnes možnost volit produkty, které respektují přírodu i lidskou důstojnost, ať už výběrem svíček s certifikací USDA Organic, Fair Trade, Rainforest Alliance nebo RTRS. Rozhodnout se pro svíčky ze sójového vosku s udržitelnou certifikací znamená nejen podpořit ekologickou výrobu, ale také přispět ke snížení negativního dopadu na klima a životní prostředí.

Systém EMAS a Environmentální Řízení v Zemědělství

Systém Společenství pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS) byl zaveden v roce 1993 pro dobrovolnou účast organizací nařízením Rady (EHS) č. 1836/93. Důležitým novým prvkem poslední revize, která vstoupila v platnost dne 11. Tento odvětvový referenční dokument je za prvé určen organizacím, které jsou již v systému EMAS registrovány; za druhé organizacím, které registraci v systému EMAS do budoucna zvažují; a za třetí všem organizacím, které se chtějí dozvědět více o osvědčených postupech pro environmentální řízení za účelem zlepšení vlivu své činnosti na životní prostředí.

Při výběru souboru indikátorů pro účely podávání zpráv by organizace měly zohlednit indikátory navržené v odpovídajícím odvětvovém referenčním dokumentu a jejich relevanci, pokud jde o významné environmentální aspekty, které organizace určí při environmentálním přezkumu.

Tento dokument sestává ze čtyř kapitol. Kapitola 1 představuje právní rámec EMAS a popisuje, jak tento dokument používat, kapitola 2 vymezuje oblast působnosti tohoto odvětvového referenčního dokumentu. Kapitola 3 stručně popisuje různé osvědčené postupy pro environmentální řízení a podává informace o jejich použitelnosti. Uvádějí se zde také konkrétní indikátory vlivu činnosti organizace na životní prostředí a konkrétní srovnávací kritéria, pokud se je v případě určitých osvědčených postupů pro environmentální řízení podařilo formulovat.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

Tento odvětvový referenční dokument se zabývá vlivem činností odvětví zemědělství na životní prostředí. Pro účely tohoto dokumentu se odvětví zemědělství skládá z organizací rozdělených do skupin podle kódu NACE od A1.1 do A1.6 (podle statistické klasifikace ekonomických činností zavedené nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006).

Tabulka 2.2 představuje nejvýznamnější environmentální aspekty pro zemědělské podniky a rozlišuje při tom mezi zemědělskou produkcí na orné půdě, zahradnickou produkcí a živočišnou produkcí. Pro každou z nich uvádí tabulka související hlavní možné environmentální tlaky a to, jak jsou tyto tlaky řešeny v tomto dokumentu.

V souladu s myšlenkou systému EMAS, který je zaměřen na podporu nepřetržitého zlepšování vlivu činnosti organizace na životní prostředí bez ohledu na výchozí bod, pojednává tento dokument o osvědčených postupech, jejichž cílem je realizace veškerého tohoto různého potenciálu ke zlepšení.

V každém osvědčeném postupu pro environmentální řízení je v konkrétním textu uvedeno, zda se týká konkrétních typů zemědělských podniků a intenzivního a/nebo extenzivního zemědělství. Tyto informace jsou navíc shrnuty v tabulce 2.3, v níž jsou u dvanácti hlavních typů zemědělských podniků zmapovány různé osvědčené postupy pro environmentální řízení.

Následuje přehled některých osvědčených postupů pro environmentální řízení v zemědělství:

• Řízení kvality půdy: hodnocení fyzikálních podmínek a vytvoření plánu řízení.
• Zásobování živinami v půdě.
• Osvědčené postupy, které se týkají chovatelství.
• Optimalizované hospodaření se statkovými hnojivy snižováním emisí a zlepšováním příjmu živin.
• Strategie efektivního zavlažování a agronomické metody.
• Udržitelné postupy ochrany rostlin při používání malého množství pesticidů při ochraně proti škodlivým organismům.
• Osvědčené postupy pro chráněné zahradnictví.

Geneticky Modifikované Plodiny a Jejich Vliv

Nová studie dvou pracovníků Kodaňské univerzity, Caspera Worma Hansena a Asgera Mose Wingendera, ukazuje, jak velký význam mají geneticky modifikované (GM) plodiny pro globální zemědělství. Své zjištění autoři publikovali v časopise American Economic Review: Insights.

Studie odhalila výrazné zvýšení výnosů, zejména v rozvojových zemích. Ze studie vyplývá, že bez GM plodin by svět potřeboval 3,4 % dodatečné orné půdy, aby udržel celosvětovou zemědělskou produkci na úrovni roku 2019. Bez omezení pěstování GM plodin by v roce 2019 mohlo být na světě o 13 % více bavlny, o 28 % více kukuřice, o 26 % více řepky a o 4 % více sóji.

GM plodiny ale neovlivňují pouze výnosy. Snížení počtu nezbytných agrotechnických zásahů při pěstování GM plodin může mít pozitivní dopad na snížení spotřeby paliva při agrotechnických zákrocích a návazně tak snížit emise uhlíku, v Evropě až o 33 milionů tun ročně.

Kritici GM plodin upozorňují i na potenciální rizika, včetně možných nepředvídatelných genetických interakcí, které by mohly ovlivnit další organismy a ekosystémy. Přestože je potřeba tyto obavy neopomíjet, dosud publikované vědecké studie a expertní analýzy prezentují, že přínosy GM plodin vysoce převažují nad riziky, zejména pokud jde o zvýšení zemědělské efektivity, snížení environmentálního dopadu a zlepšení potravinové bezpečnosti.

Pěstování Sóji v Ekologickém Zemědělství

Ekologická farma ve Velkých Hostěrádkách s 367 ha orné půdy je učebnicovým příkladem téměř všech problémů v zemědělství - vodní i větrná eroze, dlouhodobé suché podmínky nebo přívalové srážky, degradace půd způsobená hospodařením za minulého režimu, málo organické hmoty. Kvůli vysokému eroznímu ohrožení (až 82 % jsou MEO a SEO) není možné na farmě pěstovat širokořádkové plodiny s NOF jako sója, kukuřice, slunečnice atp.

Na farmě je pohanka dlouhodobě zařazena v osevním postupu po sklizni jetele nachového na semeno. Ten se sklízí přibližně v polovině června a díky krátké vegetační době pohanky 85-120 dní (velká odrůdová variabilita) je pohanku možné sklidit na podzim.

V roce 2020 na farmě proběhl pokus s přímým setím pohanky do zeleného mulče. Mulč by měl potlačit plevele, zabránit nadměrné evaporaci vláhy z půdy před zapojením porostu plodiny a napomoci lepší infiltraci vláhy, protože půda nebyla dodatečně mechanicky zpracována - utužena.

Byly pozorovány rozdíly v rychlosti vývoje porostu, což mohlo být způsobeno slabším přehřátím půdy nebo alelopatickými účinky žita.

tags: #environmentální #a #ekonomické #aspekty #pěstování #sóji

Oblíbené příspěvky:

• Odpadkový koš se šlapadlem: Recenze
• Knihovna: Ochrana přírody
• Čištění ucpaných odpadů: Srovnání firem
• Efektivní řešení pro údržbu potrubí
• Udržitelné nakládání s odpady Lysice