Mezinárodní koncern Veolia Environnement i jeho divize Veolia Transport se ve svých vizích, strategiích a politikách hlásí k ochraně životního prostředí a zejména k provozování veřejné osobní dopravy způsobem šetrným k životnímu prostředí. Požadavky, kladené na ochranu životního prostředí, neustále narůstají a jinak tomu nebude ani v budoucnosti. Pozornost se stále více zaměřuje na automobilovou dopravu, která je považována za největšího znečišťovatele ovzduší v městech, producenta CO2 a za jednu z největších hrozeb pro udržitelný rozvoj.
Evropa nastoupila cestu snižování spotřeby PHM vozidel, zpřísňování norem na exhalace a náhrady části pohonných hmot obnovitelnými zdroji. "Naše společnost si je vědoma důležitosti ochrany životního prostředí při své činnosti, a rozhodla se pro aktivní přístup zavedením a udržováním systému environmentálního managementu podle mezinárodní normy EN ISO 14001. Před rokem jsme integrovali do manažerského systému prvky managementu životního prostředí, podrobili jsme se certifikačnímu auditu a získali certifikát.
Vyhodnotili jsme interní audity, environmentální politiku, cíle a cílové hodnoty, programy, požadavky právních předpisů a jiné požadavky, environmentální aspekty a dopady, stav preventivních opatření, environmentální profil společnosti, environmentální shodu a stanovili doporučení pro zlepšování. Společnost Connex Praha, s.r.o. má funkční systém environmentálního managementu, který udržuje a trvale uplatňuje, plní stanovené cíle a systém přezkoumává v pravidelných intervalech.
Nový strategický program skupiny Veolia s názvem GreenUp na roky 2024-2027 má za cíl urychlit ekologickou transformaci a investovat do inovací zajišťujících udržitelnou budoucnost. „Ekologické povědomí je nyní třeba zaměřit na účinná opatření, která chrání, a nikoli trestají, která sladí ekonomiku s ekologií a lidské zdraví s životním prostředím. „Klimatická změna probíhá a může za ní člověk. Veolia k ní přistupuje pragmaticky, řeší základní oblasti, tedy ekonomiku, ekologii a sociální aspekty.
Dekarbonizace a přechod na čistší paliva
V Česku se Veolia zavázala k přechodu k čistším palivům a úplnému odchodu od uhlí do roku 2030. Celkové investice na dekarbonizaci za celou dekádu vyjdou až na 20 miliard korun. Příkladem jde Elektrárna Kolín, která v dubnu 2024 přestala po 93 letech spalovat uhlí. „Po zvážení všech možností jsme se rozhodli dekarbonizaci elektrárny řešit přestavbou uhelného kotle na využívání biomasy. Hlavním palivem pro výrobu tepla a elektřiny v Kolíně tak bude obnovitelný zdroj energie. Všechny technologie byly dokončeny a proběhlo jejich testování a seřizování.
Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy
Energetická účinnost a úspory
Dekarbonizace jde ruku v ruce s úsporami energií. Jednou z nedávných realizací skupiny Veolia je jeden z největších projektů garantovaných úspor v České republice. Dobrým příkladem je snížení energetické náročnosti na osvětlení v provozu. Původní svítidla byla nahrazena moderními LED svítidly a zároveň došlo k optimální regulaci intenzity svícení.
Osvětlení má také prokazatelný vliv na kvalitu produktů a míru zmetkovitosti. Na nedostatečnou intenzitu osvětlení lze totiž nahlížet jako na možný zdroj pracovního úrazu či nehody. Celkově společnost vyměnila 368 svítidel ve 4 objektech, čímž zákazníkovi uspořila 66 % elektrické energie na svícení a za období 10 let klient navíc ušetří více jak 3 miliony korun.
Příkladem synergické spolupráce v rámci skupiny Veolia je partnerství s Královským pivovarem Krušovice, členem skupiny Heineken. Veolia pivovaru zajišťuje energetické i vodohospodářské služby. Letos v létě původní svítidla pivovaru nahradili úspornými LED svítidly a zákazníkovi tak uspořili 66 % elektrické energie na svícení. Se skupinou Heineken uzavřela v minulém roce společnost Veolia dlouhodobý kontrakt. Kromě dodávek tepla, chladu a stlačeného vzduchu v rámci energetiky, převzali zodpovědnost za provoz energocentra, včetně personální obsluhy, a zavázali se k aktivnímu energetickému managementu a vyhledávání potenciálu dalších úspor. Postupně jsou realizovány potřebné investice do obnovy energetických zařízení, čímž je snižována energetická náročnost provozu. Nejenom, že se tím redukují náklady, ale především se snižuje dopad na životní prostředí.
Vodní hospodářství a snižování vodní stopy
Ekologická transformace pobíhá i ve vodárenské divizi. Bioplyn, který přirozeně vzniká během procesu čistění odpadních vod je možné vyčistit až na biometan, který je považován za obnovitelný zdroj energie a je jedním ze základů pro dekarbonizaci energetiky a dopravy. V Praze na Ústřední čistírně odpadních vod už taková biometanová stanice s funguje od loňského roku, celková produkce bioplynu je zde téměř 17 milionů m3 ročně. Probíhá také instalace fotovoltaických elektráren na střechy vodárenských objektů. Například v Praze letos Veolia instaluje 16 FVE s celkovým výkonem až 2200 kWp. Plán do roku 2030 pak počítá s instalací celkem 74 FVE, kdy by úspora za elektřinu mohla vzrůst na cca sto milionů korun. „To představuje třetinu ročních nákladů na elektrickou energii.
Dceřiná společnost VWS MEMSEP dodala pivovaru moderní technologii k úpravně vody a pomohla tak se snížením vodní stopy. Instalovala zde membránovou technologii a z důvodu omezení objemu produkovaných odpadních vod z praní filtrů, byla nově zařazená ultrafiltrace. Díky tomu byla maximálně využita veškerá voda zpracovávaná na úpravně vody. Realizovaná změna technologie umožnila pivovaru omezit využití surové vody o více jak 8 %, a tedy přímo snížit jeho vodní stopu výroby piva. Společnost realizuje také technologický dohled nad stávající čistírnou odpadních vod a úpravnou studničních vod.
Čtěte také: Starbucks a udržitelnost
Odpadové hospodářství a recyklace
Velkým ekologickým tématem jsou odpady a jejich recyklace. Společnost Recovera ze skupiny Veolia disponuje recyklačními technologiemi, kde přeměňuje odpadní plasty na regranulát pro opětovné využití. Z regranulátu se vyrábí fólie, ochranné lišty, potrubí či plastové pytle na odpad, které například najdete každoročně na akci Ukliďme Česko. „Ročně zrecyklujeme tisíce tun odpadního plastu. Česká republika se blíží výraznému omezení skládkování v roce 2030, i na tuto výzvu už je Recovera s mnohými zákazníky připravena. Příkladem je společnost Wistron, evropská jednička ve výrobě serverů.
Česká transformace je dílkem v globální skládačce ekologických řešení skupiny Veolia, která umožní do roku 2027 eliminovat 18 milionů tun emisí CO2, zachovat 1,5 miliardy m3 vody a zpracovat 10 milionů tun nebezpečných odpadů. Urychlení ekologické transformace odpovídá celosvětové poptávce, jak odhaluje unkátní celosvětový průzkum veřejného mínění Veolie.
Green Table a dialog o ekologické transformaci
Nad námi vidíte biodynamické osvětlení, okolo ekologické filtry na čištění vzduchu a vpředu veganské bistro, prosklené vitríny na celoroční pěstování salátů a bylinek nebo křesílka z recyklovaných PET lahví, začíná rozhovor ředitel pro ekologickou transformaci pro střední a východní Evropu ze společnosti Veolia Pavel Míčka. Dodává, že v prostoru Green Table, který Veolia otevřela v roce 2022 ve Florentinu na Florenci, by se mělo pomocí debat a přednášek řešit mnoho témat ekologické transformace. Místo tak jednoznačně souzní s myšlenkou, která provází celý náš rozhovor.
Barometr ekologické transformace
Váš nedávný průzkum s názvem Barometr ekologické transformace ukázal, že lidé už nepochybují o závažnosti ekologické krize. Většina populace uznává, že změny klimatu vznikají na základě lidské činnosti, nikoli přírodního jevu. Musíme vnímat všechny ekologické aspekty, jejich provázanost a do realizace opatření se by se měli zapojit všichni. Veolia působí ve třech oblastech, kterých se ekologická transformace nejvíce týká, tedy energie, vody a odpadů. A nejen že se snažíme jednoznačně aplikovat princip oběhového hospodářství, ale také ve všech těchto oblastech využíváme synergií, ať už jde třeba o energetické využití odpadů či vody a odpadních vod. Že řešení by měla být propojená, neměla by se zaměřovat na jeden směr.
Příklady propojených řešení
Bioplasty mají na první pohled skvělé parametry v tom, že by se měly rozložit. Jsou ale různorodé a modifikované pro zlepšení vlastností, což práci s nimi komplikuje. Takže se nabízí otázka, jak je správně třídit. Do žluté popelnice nepatří, a když je pošlete s bioodpadem do průmyslové kompostárny, můžete ji naopak zatížit. A tašce z bioplastu to trvá mnohem déle. Dobrá zpráva je, že evropská směrnice má omezit modifikaci bioplastů.
Čtěte také: Ochrana životního prostředí
Další podobný příklad mám z Dánska, kde přišli se skvělým nápadem instalovat větrné elektrárny přímo do moře, což se tváří jako nejkrystaličtější řešení pro oblast ekologie - je to mimo pobřeží a větrníky se točí celý rok. Jenže ony plaší ryby, takže nemohou být všude. Jejich výroba rovněž produkuje CO₂ a lopatky vydrží několik let a pak se musí recyklovat. Je to tedy tak čisté řešení? Těch je mnoho. Z oblasti plastů je to třeba náš nedávný projekt, kdy jsme oslovili zemědělce, že stojíme o fólie, do kterých balí slámu, a že je umíme recyklovat. Mělo to obrovský ohlas, protože oni sami tíhnou k ekologii. My jsme tak fólii sebrali a vrátili ji do oběhu opět v podobě fólie. Podobné je to v rámci akce Ukliďme Česko, kdy se odpadky sbírají do pytlů, které vznikly rovněž recyklací odpadního plastu.
Odpovědnost firem a edukace veřejnosti
Mnoho firem je odpovědných a řešení hledají samy. Zajímají se i o principy zero waste. Velmi stojíme o dialog, kdy firmě řekneme, jak složité je vyrobit a recyklovat obal jejího výrobku. Následně ji vybídneme, zda není možné ho upravit tak, aby byl šetrnější k životnímu prostředí, aby recyklace byla jednodušší, méně energeticky náročná a aby se surovina mohla vrátit zpátky do výroby. U potravinářských firem často narážíme na hygienické limity, protože není možné jídlo zabalit do lecčeho.
Zodpovědnost ale nepadá jen na firmy. Jednoznačně pomocí komunikace a edukace. Člověk si musí uvědomit cyklus výrobku. Když jdu nakoupit, měl bych přemýšlet o tom, zda to skutečně potřebuji. Pokud ano, tak jestli opravdu v té kvantitě. Nechci nabádat k tomu, aby lidé kupovali méně věcí. Ale aby zvážili, co opravdu potřebují. Podobně můžeme komunikovat také průměrnou spotřebu domácností, kdy si lidé snadno spočítají, kolik ročně ušetří, pokud sníží teplotu o jeden stupeň Celsia.
Musíme si uvědomit, co se s odpadem děje i po tom, co ho odvezou popeláři, tedy dotřídění, recyklace či další zpracování podle druhu odpadu. Když odpad už neumíme nijak využít, je uložen na skládku. A málokdo ví, že skládka vyžaduje kontrolu, údržbu a monitorování i řadu let po jejím uzavření. To mluvíme jen o finančních nákladech, dlouhodobé dopady nejsou lidé zvyklí domýšlet.
Pro obyvatele může být motivační například systém door to door, kdy jsou nádoby na tříděný i směsný odpad umístěné přímo u domu. Graf průměrné uhlíkové stopy obyvatele Prahy netvoří výfukové plyny nebo energie. Ano. Ekonomika a dopady na životní prostředí jsou spojené nádoby. Když nekonáme hned, v budoucnu zaplatíme mnohem víc. Firmy musí být motivované, potřebují mít prostředí, ve kterém budou ochotny nejen do recyklace investovat a budou schopny předvídat budoucnost oboru.
Recyklace vody a kogenerace
S legislativou je to složitější i v oblasti recyklace vody. Voda, která se vypouští do řeky, se v podstatě vnímá jako odpad. Přitom je čistší než voda v řece. Pokud bychom ji vyčistili na nejvyšší možnou úroveň, má parametry pitné vody. Ale nemusíme mířit rovnou tak vysoko. Stačilo by s ní zalévat, čistit ulice nebo hasit požáry. Respektujeme, že se musí hlídat hygiena, ale to funguje u všech typů vod. Neznamená to, že pokud odebírám vodu z povrchu nebo vrtu, nemusím řešit její kvalitu.
Je to bezesporu citlivé téma, protože není příjemné představit si, že pijeme odpad. V některých zemích to je ale v důsledku klimatických změn jediné možné řešení. Veolia například ve spolupráci s Pivovarem Čížová vyrábí z recyklované vody pivo s názvem Erko. Pokud bychom jej vyráběli z pitné vody, vyjde určitě levněji. To stejné se stane i v případě čištění měst. Z hlediska ekologické transformace ale tento přístup není správný, byť by cirkulární ekonomika měla stále dávat i podnikatelský smysl. Velký význam ale má zpětné využití odpadních vod v energetice a průmyslu.
Když vezmu v úvahu, jak efektivně vyrábět, prvním bodem je jednoznačně kogenerace, tedy schopnost zároveň vyrábět elektřinu i teplo. Filozofie Veolie je mít diverzifikovaná řešení a nesázet na jednotlivé technologie. Klasickými příklady jsou teplárny v Kolíně a Přerově, ve kterých Veolia dlouhodobě vyráběla teplo a elektrickou energii z uhlí. Přerov je prvním městem Veolie, kde vůbec nebudeme používat uhlí. Multipalivové kotle budou umět využívat biomasu a tuhá alternativní paliva (TAP), vyrobená z vytříděných nerecyklovatelných odpadů. Máme v plánu využít 80 tisíc tun biomasy ročně. Kdyby ale na biomasu přešli všichni, co uděláme? Vykácíme všechny lesy? To nejde.
Vodík jako lokální řešení
Pokud ho někdo bude chtít složitě vyrábět z elektřiny a posílat trubkami po Evropě, chybí zde ekonomicko energetická efektivita. Může být ale velmi zajímavým lokálním řešením. Ve Frýdku-Místku pracujeme na projektu, kde na základě energetického využití biomasy vyrábíme v kogenerační jednotce teplo a elektřinu zároveň. V momentě, kdy jí bude dostatek, přetransformovali bychom ji do podoby vodíku a ten lokálně využili ať už třeba pro autobusy v Ostravě nebo železniční dopravu v místech Beskyd, kde není možné elektrifikovat železnici. Lokálně to tedy smysl má, ale být globálně přesvědčeni, že nás spasí vodík?
tags: #environmentální #aspekty #Veolia
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]