Environmentální Problematika ve Výstavním Umění

O dekádu později se s reflexí dopadů klimatické změny způsobené člověkem setkáváme na výstavách a v uměleckých dílech téměř každý den. Možné katastrofické scénáře budoucnosti (nebo i současnosti) umělci skrze svou tvorbu prezentují nejen v galerijních prostorách. I umělecká „scéna“ v naší kotlině se tematikou environmentální krize zabývá, a to jak obsahově, tak s ohledem na institucionální zázemí, formu, materiály a dopady samotné umělecké produkce.

Diskuse kolem problematiky „environmentálního“ umění je živá, někdy frustrující, jindy aktivizující, často však i (možná v rámci pudu sebezáchovy) ignorantská.

Výstavy s Environmentální Tematikou

Před deseti lety, na přelomu let 2009 a 2010 se v londýnské Royal Academy konala mezinárodní skupinová výstava nazvaná Earth: Art of the Changing World. V doprovodném textu k výstavě se psalo, že „se již více než o možnosti hovoří o potvrzení klimatické změny a o její rychlosti“. Práce celebrit ze světa umění byly maximálně dvacet let staré, mezi jinými zde šlo najít díla od Tomase Saracena, Edvarda Burtynského či Antonyho Gormlyho.

V severních Čechách uzavírá Galerie Emila Filly v Ústí nad Labem působení ve stávajících prostorách výstavou The Earth: Current Way of Living (Země: Současný proud života). Kurátorka Tereza Záchová zde představuje mezinárodní projekt. Na rezidenčních pobytech, které absolvovala v posledních pěti letech, objevila umělce různých národností se zájmem o současné proměny životního prostředí. Jedním z inspirujících zdrojů byl mezinárodní projekt Dark Ecology (vycházející z textů Timothyho Mortona), který se soustředil na proměnu krajiny a ekologické dopady lidské činnosti u Severního moře.

Brněnská i ústecká výstava mají leccos společného, ať už se dotýkají jakýchkoli krajin - blízkých, vnitřních, vzdálených i abstraktních. Obě zmíněné výstavy „nepobuřují“ ve smyslu radikálních gest a akcí, instalace, koncepce i téma naopak učinily vstřícné gesto k návštěvníkům toužícím po kulturním zážitku.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Další příklady výstav

• Výstava Prima klima vysvětluje, co je skleníkový efekt, jak je pro nás důležitý, jaký je příspěvek člověka, či jak fungují deštné pralesy z globálního hlediska.
• NZM Praha - Výstava My jsme Země, kde velkoformátové portrétní fotografie vyjadřují vysychající půdu, tající ledovce, plošné požáry a další ekologické problémy.
• Výstava Krajiny změny: cesty k udržitelnému světu vznikla v rámci Týdne pro klima 2025 s cílem přispět k veřejné debatě o klimatické krizi.

Nové možnosti vědy a techniky mohou pomoci s řešením ekologické krize. To je jasné sdělení výstavy s názvem Mohou technologie zachránit svět? Putovní výstava předkládá několik zajímavých řešení problémů souvisejících se změnou klimatu, které vyvinuly české a švýcarské instituce spolu s podniky a neziskovými organizacemi.

Environmentální Umění a Jeho Formy

Ondřej Navrátil z Masarykovy univerzity ve své předloňské knize Zelené ostrovy: České umění ve věku environmentalismu 1960-2000 píše: „Pod výrazem environmentální umění může být v nejširším pojetí zahrnuto veškeré umění reflektující prostředí, včetně tradiční krajinomalby. Obvyklejší je však spojení s uměleckými tendencemi, které se zformovaly v 60. a 70. letech minulého století a které charakterizuje přímá práce s krajinou.

Příroda je pro landartisty ateliérem i galerií. Koneckonců land art vznikl v šedesátých letech minulého století právě proto, aby se umělci vymanili ze světa výstavních prostorů a přímočaře komerčního umění. Svá díla začali „vystavovat“ na nepřístupných místech. A tak je tomu dodnes.

Ekologické Limity Umění

Ačkoliv land art využívá zejména přírodní materiály, i toto umění má své ekologické limity. „Před rokem někdo na Sněžce vytvořil mandalu z přírodnin, a tímto jednáním zasáhl do národního parku. Bohužel jsme s tímto neodborným zacházením v krajině neustále spojováni,“ zoufá si Jan Macek. Varuje také, že například stavení věží z kamenů ničí koryta řek. „Říkáme jim opičí věže. Stačí postavit jednu a za týden jich tam máte sto. Každý den to pak chodíme bořit.

Role Galerií a Institucí

Důsledné zaměření na ekologický dopad uměleckého provozu představuje brněnská výstava finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého. Anežka Bartlová ve své recenzi píše: „Celá struktura a zázemí přehlídky jsou natolik odhalené, že nám paradoxně umožňují věnovat se podrobněji samotným dílům s vědomím, že umělkyně a umělci i organizátorky se onomu institucionálnímu pozadí věnovali dostatečně.“ Z tohoto pohledu se jedná opravdu o téměř ojedinělý případ - podobně se u nás uhlíkovou stopou zabývala asi jen loňská výstava Cheap Art Johany Pošové a Barbory Fastrové v pražské GAMU.

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

Otázkou však zůstává, do jaké míry je galerijní prostor místem, jež je otevřené pro všechny, a zda je v zájmu širší veřejnosti výstavy současného umění navštěvovat. Návštěvník musí do galerie nejprve přijít, aby sdělení mohlo vykročit z uzavřených prostor a kontext výstavy a zážitek z ní byl přenesen dále.

Galerie ovšem mají stále jakýsi punc posvátnosti nebo elitářství a jsou často chápány jako místa, kde máme především možnost se pasivně setkávat s uměleckým vyjádřením a kontemplativně vstřebávat krásy světa zachycené geniálním tvůrcem. Umělecká díla ale tuto hranici celkem pravidelně překračují. Onen moment „zneklidnění“, tak často zmiňovaný v kurátorských textech a při popisech děl, lze chápat možná právě ve smyslu emoce, kterou se necháme zasáhnout při návštěvě galerie.

Výhoda pocitů je, že jsou nestabilní: smutek ze změn naší krajiny nepotrvá věčně, ale vykrystalizuje třeba i ve vlastní aktivismus. „Soucit je velmi nestálá emoce. Je třeba jej převést v čin, jinak začne skomírat,“ píše Susan Sontag v knize S bolestí druhých před očima. Díla na výstavě vytvářejí nový kontext k našemu světu, nikoli světy paralelní. Stejně tak návštěvník není jen vzdálený a pasivní pozorovatel, ale aktivní spolutvůrce.

Domnívám se, že obě výše zmíněné výstavy se k návštěvníkům staví otevřeně a hmatatelně zachycují současné problémy. Opakovaná výtka, proč má člověk vidět i v galeriích utrpení a hrůzy, když se na nás valí každý den z médií, je lidsky pochopitelná, ale ve své podstatě alibistická. Umění nikdy nebylo určeno jen pro zábavu a potěchu oka nebo samo pro sebe. V podstatě se nejedná o nic nového: umělecká díla odnepaměti zobrazují nejen krásy, ale i hrůzy světa. Přírodní, lidské, mocenské. Současné umění reaguje na události kolem nás, ale zároveň spoluvytváří naše chápání skutečnosti.

Co Může Dělat Každý z Nás?

Téměř každý mluví o globální změně klimatu, ale málo se hovoří, co může udělat každý z nás. „Málokdo z nás si uvědomuje, že skoro padesát procent energie v České republiky se spotřebuje na provoz našich domů. Pokud snížíme spotřebu na vytápění např.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

Řešení klimatické krize nebude jednoduché. Informací, technologií a možností máme ale k dispozici spoustu. Rozsáhlý výčet možností nabídli v roce 2022 například i stovky vědců a vědkyní světa v poslední zprávě Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu (IPCC) na téma mitigace. Zda se nám podaří poskládat společnou mozaiku udržitelného světa ale bude záviset už na každém z nás.

tags: #environmentalni #problematika #vystava

Oblíbené příspěvky:

• Návod na připojení myčky a pračky
• Výhody a nevýhody plastových desek
• Škoda Octavia GreenLine
• Přírodní e-knihy ke stažení
• Etická a legální ochrana krtka