Asie právě teď zažívá nejrychlejší turistický boom po pandemii covidu-19 na světě. Podle Pacific Asia Travel Association vzrostl počet návštěvníků v prvním pololetí roku 2025 až o 20 %. Největší nárůst hlásí severovýchodní Asie - Čína, Japonsko a Jižní Korea, jihovýchodní destinace jako Thajsko nebo Vietnam se právě připravují na rekordní sezónu.
Ještě před pár lety se o „overturismu“, tedy nadměrnému turismu, mluvilo hlavně v souvislosti s Benátkami nebo Barcelonou. Dnes ale stejný problém zaplavuje Asii.
Nejvíce na očích je problém v Kjótu, kde se počet turistů v roce 2024 vyšplhal na více než 56 milionů. Historické čtvrti, dopravní síť i obyvatelé města tak čelí neustálému přetlaku. Místní úřady reagují zákazem vstupu do soukromých uliček čtvrti Gion, novými poplatky a kamerovými systémy, město, které bylo kdysi synonymem ticha a duchovna, se ale i přesto - možná nenávratně - změnilo v hlučnou scénu.
Projevuje se přetíženou dopravou, nedostatkem vody, znečištěním, růstem cen i úbytkem bydlení pro místní. Zároveň se snižuje i samotný zážitek z cestování a z krásného místa se stává davová atrakce.
Turismus, samozřejmě, zůstává pro většinu asijských zemí klíčovým zdrojem příjmů. World Economic Forum ale upozorňuje, že bez lepší regulace se může proměnit v hrozbu pro životní prostředí i kulturní dědictví. Řešením je kombinace chytrých technologií, přísnějších limitů a podpory méně známých destinací. V Číně se tak nyní testují rychlé reakční systémy, které mají pomoci zvládat náhlé přívaly návštěvníků, zatímco Japonsko a Thajsko sází na sezónní uzávěry nejzatíženějších míst.
Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy
Zpracování odpadu po zemětřesení a tsunami
Dne 11. března 2011 v 14:46 místního času byla severovýchodní část Japonska zasažena zemětřesením o síle 9,0 stupně Richterovy škály a zejména následným tsunami.
Zemětřesení se zařadilo mezi páté největší v novodobé historii a největší zaznamenané v Japonsku. Největší škody způsobily vlny tsunami, které zasáhly pobřeží o ploše více než 561 km2. Vlny dosahovaly průměrné výše mezi pěti až osmi metry, nicméně na některých místech voda vystoupila až 38,9 metrů nad úroveň moře (město Miyako). Neštěstí mělo na svědomí 23 600 lidských životů a zničilo či vážně poškodilo více než 187 000 domů. Tragédii zesílila i havárie v jaderné elektrárně (JE) Fukushima I., při které došlo k dlouhodobému úniku radioaktivity do prostředí a přes 200 000 lidí muselo být evakuováno.
Zemětřesení a tsunami způsobily řadu požárů obytných domů a průmyslových částí, ze kterých uniklo do prostředí spousty toxických látek. Po počátečních záchranných pracích čeká Japonce velký problém a to obrovské množství odpadu. Prvotní odhady počítaly s množstvím mezi 60 až 200 milionu tun, avšak s postupem času se ustálily na hodnotě přibližně 25 milionu tun (Ministerstvo životního prostředí). I toto množství je skoro dvojnásobné v porovnání s předchozím velkým Hanshinským zemětřesení v Kóbé v roce 1995 (14,5 milionu tun).
Zmíněné množství odpovídá zhruba 16 letům produkce ze stavebního a demoličního odpadu z prefektur Fukushima, Miyagi a Iwate, které byly nejvíce postiženy. V některých částech jako např. město Ishinomaki se nahromaděný odpad blíží 100 letům vyprodukovaných v normálním období. Tento odpad je velmi heterogenní směs, jelikož vznikl zřícením obytných a průmyslových budov a jejich vnitřního vybavení, vraky aut a lodí, části stromů, těly uhynulých zvířat a znečištěným mořským a pobřežním sedimentem.
Značná část těchto odpadů dle odhadů 5 až 20 miliónů tun (International Pacific Research Center), byla také odnesena proudem do moře, kde se usadila na dně a plovoucí části nyní unáší proud Tichým oceánem k Severoamerickému kontinentu.
Čtěte také: Starbucks a udržitelnost
Vhodný postup při zpracování odpadu ze živelných katastrof, dokáže nejen eliminovat škody na životním prostředí, ale zejména ušetřit energie a přírodní suroviny, které se dají využít při obnově postiženého území. Například odpad po velkém Hanshinském zemětřesení byl využit na 50,1%, avšak zde nebyly místa zasaženy tsunami, a také nedošlo k velkým únikům toxických látek.
Nejdříve bylo nutné zpřístupnit a odklidit veřejné komunikace. Dále následovalo vytvoření sběrných míst, kde je odpad svážen k vytřídění a uskladnění. Veškerý proces je řízen místní samosprávou, dle doporučení ministerstva životního prostředí. Odpad je na těchto místech tříděn do kategorií: betonové části, dřevo, kovy, elektro odpady, gumové části (pneumatiky) a nebezpečné odpady, sediment a vyřazené automobily. Třídění probíhá jak pomocí těžké techniky tak i manuálně.
Betonové části jsou pak rozdrceny a použity pro stavební účely. Trosky obsahující osobní a náboženské předměty, se během třídění odkládají a pomocí místních úřadů vracejí původním majitelům.
Využívání odpadu je komplikované z několika důvodů. Dřevěný odpad je velmi vhodný k energetickému využití, bohužel proces je komplikovaný v místech zasažených tsunami kvůli kontaminaci soli z mořské vody. Následné spálení může emitovat dioxiny a furany z chlóru, z tohoto důvodu musí být veškerý zasažený odpad vyčištěn vodou od soli, či využit ve spalovně odpadů zabezpečené řádným filtračním zařízením.
Další problém se vyskytl zejména v blízkosti JE Fukushima I. a to radioaktivním spadem. Během havárie došlo k úniku zejména izotop jódu-131 a cesia-137. Tím, že poločas rozpadu izotopu jódu-131 je 8 dní, největší komplikace působí izotop cesia-137 s poločasem rozpadu 30 let.
Čtěte také: Ochrana životního prostředí
Nad 100 000 Bq/kg, musí být odpad bezpečně uložen ve speciálních betonových skladištích k zamezení radiačního záření do okolí. Betonové části se po vytřídění využívají ve stavebnictví a opravách komunikací.
Kontroly radiace zpočátku neprobíhaly na všech postižených místech, proto došlo i k několika pochybením. Například v městě Nihonmatsu v prefektuře Fukushima, byla v červenci 2011 použita drcená suť k výstavbě domu, bohužel část byla kontaminována Cesiem-137 takže bylo v některých místnostech naměřeno až 1.24 mikroSv/h (Japonské ministerstva ekonomiky, obchodu a průmyslu (METI). Od této události, většina samospráv zpřísnila testování radiace ve zpracovaném odpadu.
K zjištění znečištění prostředí, provádí místní samosprávy ve spolupráci s několika japonskými univerzitami rozbory půdy a vod k měření koncentrace uhlovodíků, azbestu, PCB, těžkých kovů, dioxinů a dalších toxických látek.
Pro snadnější organizaci během likvidačních prací, vydala vláda nařízení k rychlejší orientaci. Vlastníci nemovitosti se dle statického posudku a vlastního rozhodnutí, mohou nechat odvést sutiny ze svého pozemku. Nemovitosti jsou označeny vlajkami. Zelená znamená, že je dům i pozemek v pořádku a vlastník nevyžaduje žádnou pomoc.
Ačkoli je Japonsko každoročně zasaženo přibližně tisíci zemětřeseními, na katastrofu takového rozsahu a s takovým množstvím odpadu nebylo plně připraveno. První metodika pro nakládání s odpady ze zemětřesení, byla vytvořena v roce 1998 po zkušenostech z velkého Hanshinského zemětřesení. Následkem silného tajfunu, byla v roce 2005 vypracována další, týkající se povodní. Japonsko nebylo po dlouhou dobu zasaženo velkým tsunami, proto nemělo vypracovanou ani žádnou metodiku, která by řídila likvidační práce.
Snaha o snížení emisí skleníkových plynů
Japonsko oznámilo ambiciózní cíle pro snížení emisí skleníkových plynů. Japonsko chce snížit do roku 2035 emise o 60 procent ve srovnání s rokem 2013. Předchozí cíl počítal s poklesem o 43 procent do roku 2030. Uhlíkové neutrality chce země, která je pátým největším světovým znečišťovatelem, dosáhnout v roce 2050.
Do konce roku 2040 chce pak Japonsko snížit své emise ve srovnání s rokem 2013 o 73 procent. Podle předchozích dokumentů Japonsko vypouštělo v roce 2013 zhruba 1,4 miliardy tun oxidu uhličitého. „Tyto ambiciózní cíle jsou v souladu s celosvětovým cílem,“ uvedlo ministerstvo životního prostředí. Japonsko se spolu s dalšími zeměmi v pařížské dohodě z roku 2015 zavázalo k tomu, že oteplení nepřekoná do konce století dva stupně ve srovnání s předprůmyslovou érou. Podle dohody se země budou se snažit udržet růst teploty pod 1,5 stupně.
Cíl na redukci emisí kritizují japonští ekologové. „Vědci upozornili. že Japonsko by mělo snížit emise o 81 procent do roku 2035, aby přispělo k dosažení cíle 1,5 stupně,“ řekl představitel ekologické organizace 350.org Masajoši Ijoda. Podle něj vláda podlehla tlakům průmyslového odvětví, které si nepřeje rychlejší odklon od používání fosilních paliv. Japonsko bylo pátou světovou zemí s nejvyššími emisemi skleníkových plynů. V období 2022/2023 Japonsko vypustilo zhruba 1,14 miliardy tun CO2, což bylo zhruba o pětinu méně než v roce 2013.
Nové cíle jsou obsažené v dokumentu, který Japonsko zašle OSN. Dokument specifikuje, jakým způsobem míní daná země přispět k dosažení závazku obsaženého v pařížské dohodě z roku 2015. Aktualizované národní plány země měly zaslat OSN do 10. února. Učinila tak výrazná menšina států.
Japonsko chce dosáhnout výrazného snížení emisí skleníkových plynů například změnami v energetickém mixu, ve kterém by měly v příštích letech převažovat obnovitelné zdroje a jaderné elektrárny. V současnosti výrobu většiny energie zajišťují uhelné elektrárny a zdroje.
Japonsko navýšilo svůj cíl pro snížení emisí CO2 do roku 2030 ve srovnání s rokem 2013 z původních 26 % na 46 %. Pro dosažení tohoto cíle bude podle tamního ministra hospodářství, obchodu a průmyslu zapotřebí dosáhnout minimálně 50% podílu obnovitelných zdrojů energie a jaderných elektráren na elektroenergetickém mixu.
Ministerstvo hospodářství, obchodu a průmyslu (METI) plánuje podle Kajiyami prověřit, jak by mohlo Japonsko navýšit využívání obnovitelných zdrojů s tím, že důraz by měl být vzhledem k omezenému času kladen na rozvoj solárních elektráren na venkově, přestože má země limity v oblasti dostupného rovinatého terénu.
„Jako nízkouhlíkový zdroj elektřiny bude po potvrzení bezpečnosti využívána také jaderná energie," dodal Kajiyama.
Od jaderného neštěstí ve Fukušimě vzrostla výstavba obnovitelných zdrojů energie, přičemž jsou prakticky všechny japonské jaderné elektrárny odpojeny od sítě. Navzdory odporu obyvatelstva se chce vrátit japonská vláda k využívání jaderné energie, přičemž fukušimské místo by nemělo být využito.
Japonský ministr hospodářství, obchodu a průmyslu Hiroshige Seko, představil nový odhad přímých nákladů následků jaderné katastrofy ve Fukušimě v roce 2011. Očekávané náklady se od posledního odhadu v roce 2013 téměř zdvojnásobí. Japonsko očekává zdvojnásobení celkových nákladů, které jsou ve spojitosti s fukušimskou katastrofou - stouply na 21,5 bilionů jenů (177 miliard euro). V roce 2013 ležel odhad u „pouhých“ 11 bilionů jenů (91 miliard euro).
Největší nárůst nákladů lze přičíst na vrub odstranění pozůstatků elektrárny. Tyto náklady se zečtyřnásobily ze 2 na 8 bilionů jenů (66 miliard euro). Očekávané náklady na odškodnění se zvýšily z 5,4 na 7,9 bilionů jenů (65 miliard euro), likvidace jaderného odpadu z 3,6 na 5,6 bilionů jenů (46 miliard euro). Pasiva provozovatele fukušimské elektrárny Tepco vzrostla ze 7,2 na 15,9 bilionů jenů (131 miliard euro). Likvidaci celé fukušimské ruiny bude předběžně trvat 30 let.
tags: #environmentální #problémy #Japonsko
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]