Environmentální problémy Afriky

Plné důsledky klimatické krize je už možné sledovat hlavně v rozvojových zemích. Dopady má na zemědělství, energetiku i obchod. „Změna klimatu je něco, co pravděpodobně způsobujeme víc my jako lidé na globálním Severu a pravděpodobně se víc dotýká lidí na globálním Jihu, kteří k jejímu vzniku tolik nepřispěli,“ upozorňuje Zuzana Harmáčková.

Afrika se do konce století oteplí nejméně o dva stupně Celsia. To bude mít značný dopad na řadu druhů. Včetně tak vzácných a charismatických zvířat, jako jsou nosorožci. I když se na jejich záchranu vynakládá spousta peněz a úsilí, klimatické změny to mohou rychle pokazit.

Dopady klimatických změn na nosorožce

V Jižní Africe žije naprostá většina zbývajících světových populací černých i bílých nosorožců. Právě tam přežívá 80, respektive 92 procent všech zvířat těchto druhů. Kvůli globálnímu oteplování se ale klima v této oblasti rychle mění a má to dopady i na nosorožce.

Tradičně se ochránci přírody pokoušejí tyto ohrožené tlustokožce chránit hlavně před pytláky a ztrátou přirozeného území; nová studie ale upozorňuje, že to může být zbytečné, pokud nastanou takové tepelné podmínky, jimž se nosorožci nebudou schopní přizpůsobit. A takový stav se rychle blíží.

Až doposud k tak silnému tvrzení chyběly důkazy, teď je shromáždili vědci z Massachusettské univerzity v Amherstu, kteří je popsali v článku v odborném žurnálu Biodiversity. Hlavní klimatický problém podle nich bude pro nosorožce představovat právě růst teplot.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Správci národních parků by měli urychleně začít plánovat úpravy, jež umožní nosorožcům zvládat vyšší teploty, což jim zvýší šanci přežít alespoň do dalšího století.

Afrika pod tlakem klimatických změn

Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) se průměrné měsíční teploty na africkém kontinentu za poslední století zvýšily o 0,5 až 2 stupně Celsia a v příštích sto letech se při realistickém scénáři předpokládá oteplení až o další dva stupně. Měnící se klima má ale vliv nejen na teploty, naruší totiž také srážky - a to velmi nerovnoměrným způsobem.

Přestože žijí v Africe, nosorožci nejsou evolučně vybavení mechanismem, který umožňuje zvládat horko lidem - neumí se potit. Místo toho se musí ochlazovat koupáním anebo vyhledáváním stínu.

„Obecně můžeme říct, že většina, ne-li všechny druhy, budou tak či onak negativně ovlivněny měnícím se klimatem,“ konstatuje hlavní autorka studie Hlelowenkhosi S. Mambaová. „Proto je důležité, aby odborníci na ochranu přírody prováděli rozsáhlá ekologická hodnocení na velkých územích, aby tak zachytili trendy a modelovali budoucnost některých nejzranitelnějších druhů na světě a připravili se tak na zmírnění dopadů změny klimatu. A tím minimalizovali ztráty globální biologické rozmanitosti.“

Jak se předpovídá budoucnost nosorožců

Aby pochopili, jak člověkem způsobená změna klimatu ovlivní populace nosorožců, zaměřili se autoři na pět velkých národních parků v Jižní Africe, Namibii, Zimbabwe, Keni, Botswaně, Tanzanii a eSwatini (Svazijsku), které jsou domovem většiny nosorožců.

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

Pro každý z parků vymodelovali dva scénáře: scénář IPCC s vysokými emisemi a umírněnější emisní scénář. Pro každý z těchto scénářů promítli teplotu a srážky do roku 2055 a 2085, aby určili, zda park zůstane pro nosorožce vhodný.

Zjistili, že v každém parku dojde k oteplení přibližně o 2,2 °C do roku 2055 a o 2,5 °C do roku 2085 podle scénáře mírných emisí. Podle scénáře vysokých emisí se každý park v roce 2055 oteplí přibližně o 2,8 °C a v roce 2085 dokonce o 4,6 °C.

Téměř všechny parky budou s rostoucími emisemi stále sušší, s výjimkou jednoho, národního parku Tsavo West v Keni, kde bude naopak srážek více.

Tým také zjistil, že změna srážek sice nebude pro nosorožce ideální, zásadní problém budou ale změny teplot, jež budou vyšší, než tento druh snese.

„Teplotní podmínky ve všech studovaných parcích budou pro oba druhy stále nevhodnější, ale předpokládá se, že bílí nosorožci budou postiženi dříve než nosorožci černí,“ píší autoři. „Všechny parky vykazují drastické změny v pravděpodobnosti výskytu nosorožců.“ A podle scénářů s vysokými emisemi se pravděpodobnost výskytu obou druhů do roku 2085 sníží na nulu.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

Nejhorší zprávy se týkají národního parku Etosha v Namibii a národního parku Hlane v eSwatini, které se v obou scénářích stanou pro nosorožce příliš horkými.

Tyto nové informace dávají ochráncům přírody možnost připravit se na změny anebo se na ně pokusit adaptovat. „Článek zdůrazňuje, že je důležité využívat předpovědi klimatu pro správu parku i ochranu nosorožců,“ dodávají.

Znečištění ovzduší v Africe

Podle nové studie Světového politického fóra umírá stále více obyvatel Afriky kvůli znečištěnému ovzduší. Problému čelí hlavně rychle se rozvíjejí země jako Egypt, Jihoafrická republika, Etiopie a Nigérie. Podle studie, která se pokusila vyčíslit lidské a finanční ztráty, by znečištěný vzduch mohl ročně způsobovat předčasnou smrt u 712 000 lidí.

Studie se pokusila vyčíslit i ztráty, které africkému hospodářství způsobí úmrtí způsobená nekvalitním ovzduším.

"Roční počet úmrtí způsobených vnějším znečištěním prachových částic vzrostl napříč africkým kontinentem v letech 1990 až 2013 o 36 procent. Během tohoto období se zvýšily i lidské ztráty v důsledku špatného vzduchu uvnitř budov, ale pouze o 18 procent," vysvětlil The Guardian Rana Roy, vědecký pracovník z Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

"Nový problém s vnějším znečištěním vzduchu je příliš rozsáhlý na to, abychom si mohli dovolit ignorovat nebo odložit na později. Stejně tak ale Afrika nemůže přehlížet problém znečištěného ovzduší v domácnostech nebo ho považovat za převážně vyřešený. Je jen několik států s vysokými příjmy, které se mohou zaměřit čistě na problém s venkovním ovzduším.

Podle Roye by se Afrika mohla inspirovat u vyspělých ekonomik například vybudováním systému hromadné dopravy. "Znečištěné ovzduší v Africe stále více škodí lidem a také brání ekonomickému rozvoji. Aby se tyto problémy eliminovaly, je zapotřebí, aby vláda ihned začala řešit rychlé tempo urbanizace.

Ochrana přírody v Africe

Africký kontinent je význačným regionem díky specifickému přírodnímu dědictví fauny a flóry. Na Africkém kontinentě žije přes 50 000 dnes popsaných rostlinných druhů, 1 000 druhů savců a 1 500 druhů ptáků. Východní Afrika je na rozdíl od Severní Afriky oblastí s největším počtem endemických druhů savců ( 55 %), ptáků ( 63 %), plazů ( 49 %) a obojživelníků.

Madagaskar je zemí s největším počtem endemických druhů ( 300 druhů) a spolu s Tanzanií a Zairem zemí s obrovským bohatstvím rostlinných druhů. Africké savany patří mezi nejbohatší travní ekosystémy světa. V Africe najdeme světově největší koncentraci velkých savců. Místí obyvatelstvo je s těmito původními druhy pevně propojeno.

Vlivem působení člověka na Africkou přírodu za posledních sto let přichází snahy toto jedinečné přírodní prostředí chránit a zachovat následujícím generacím. Mnoho druhů je již člověkem vyhubeno ( 4 druhy antilop, pakůň hřivnatý ), mnoho druhů žije na hranici vyhynutí ( 23 % druhů savců v Mauretánii, 22 % rostlinných druhů v Eritrei ).

Mezi nejohroženější a nejbohatší ekosystémy světa patří vodní a bažinné plochy (delta Nigeru, Konga, Okavanga, Nilu…), které jsou považovány za problematické a pro člověka nevyužitelné. Mnoho oblastí je poškozeno v důsledku znečištění lidskou činností (pesticidy, průmysl zejm. na pobřeží ). Introdukce nepůvodních druhů narušuje a ničí křehkou rovnováhu přírody.

V souvislosti s vývojem ochrany přírody v Africe a s působením člověka na přírodní prostředí je nutné zmínit míru jakou působil člověk na křehkou africkou přírodu.

Vývoj ochrany přírody v Africe úzce souvisí historickým vývojem poznání Afrického kontinentu. Po dlouhá staletí byl Africký kontinent pro Evropu známý i neznámý. Oblasti Severní Afriky byly pro Evropany od starověku blízkým sousedem, partnerem i rivalem což se samozřejmě projevilo i v oblasti životního prostředí. Vliv člověka na tamní přírodu je patrný dodnes.

Destruktivnímu působení člověka po dlouhá staletí rostoucí se projevilo i na současné rozloze chráněných území, proto je podíl chráněných území na rozloze států nejmenší v celé Africe.

Hlavní vliv na kolonizaci Afriky mělo málo členité pobřeží bez zálivů a poloostrovů a také vertikální členitost pobřežních oblastí prudce vystupující nad hladinu moře.

Následující působení příchozí kultury se zapsalo na místní životní prostředí vysokou mírou. Často zmiňovanou otázkou je poměr vlivů kolonizace na celkový stav společnosti a přírodního prostředí Afriky na konci 19. století. Na základě posledních výzkumů je dokázáno, že vliv kolonizace nebyl jediný.

Od poloviny 18. století byla Afrika pravidelně oslabována. Neštovice, dobytčí mor a spavá nemoc znamenaly existenční problém pro domorodé pastevce.( Např. v roce 1888 vyhladil dobytčí mor 90 % populace skotu v oblasti Etiopské vysočiny).

Působení nové kultury na Africkém kontinentě mělo i pozitivní vliv. V 18. století sem spolu s kolonisty pronikly i myšlenky týkající se ochrany přírody. Samotná idea chráněných parků vznikla v souvislosti s érou romantismu a díky rozvoji vědy.

Dnes praktikovaný způsob organizace a systém ochrany přírody byl poprvé uplatněn v Severní Americe. Vůbec první národní park světa - Yellowstone byl založen 1. března 1872 prezidentem Grantem v USA.

V Africe byly snahy zachování přírodního prostředí realizovány v podobě vzniku reservací zaměřených pouze na ochranu divoké zvěře. První takovou oblastí byla rezervace Sabie Game Reserve v Transvaalu založená roku 1872 ( od roku 1926 Kruger National Park o rozloze 2 mil. ha), další rezervací se roku 1899 stala oblast v dnešní Keni, základ budoucího národního parku Amboseli.

Důvody zakládání reservací pouze na ochranu divoké zvěře pramenily ze strachu z vyhynutí „ pozoruhodné velké africké zvěře“.

Protestem proti hubení africké divoké zvěře bylo také ustanovení Společnosti pro zachování divoké fauny impéria, s jejíž názory se ztotožnil velký počet vlivných osobností (např. Theodor Roosevelt ).

S rostoucím uvědoměním odpovědnosti k přírodnímu dědictví vzrůstal i zájem regulovat či omezit lov. Od roku 1900 vzrůstají pokusy zakázat v rezervacích lov, příkladem byl výnos zakazující lov zvěře v Keni. Problémem zde bylo postavení domorodých obyvatel, kteří se tak podle nařízení stali pytláky.

Konkrétní a efektivní krok k řešení celosvětového environmentálního problému,” říká Martin Bursík. „Evropa i Afrika čelí již dnes dopadům klimatických změn, jako jsou záplavy, častější vichřice, sucha a nedostatek vody. Afrika je regionem, na který dopadají klimatické změny i další ekologické problémy, jako eroze, rozšiřování pouští, odlesňování či znečištění ovzduší víc než na jakýkoli jiný region světa.

Zdůraznil také, že partnerství mezi EU a Afrikou má klíčovou roli při hledání společného řešení zmíněných problémů. „K tomu, abychom uspěli, je nezbytná podpora adaptačních opatření i transfer moderních technologií do rozvojových zemí,“ komentoval Martin Bursík dnešní diskusi.

Od roku 1940 pokračuje zvyšování počtu národních parků. Rok 1960 pro Afriku neznamenal jen politickou nezávislost. Během následujících let zahájily mezinárodní organizace boj za záchranu druhové diverzity v Africe s podporou velké části světa, prostřednictvím zvláštních programů IUCN a FAO.

Ochrana přírody byla z počátku zaměřena pouze na přežití velkých savců, ale s pronikáním vědeckých poznatků na kontinent prostřednictvím mezinárodních organizací, zejm IUCN je kladen důraz na pochopení vazeb mezi konkrétními druhy a územím na kterém žijí.

Období osamostatnění mnoha afrických států také přinesl problém jak propojit dva navzájem se vylučující celky - ochranu přírody a rozvoj ekonomik jednotlivých zemí třetího světa. Od šedesátých let do současnosti se diskutuje o možnostech propojení územního rozvoje země s ochranou přírody.

Z těchto důvodů jsou chráněná území Afriky přísně rozdělena do několika kategorií podle stupně ochrany území. Během let 1984- 1994 se počet a kritéria kategorií měnil. Dnes jsou chráněná území rozdělena do osmi skupin (Votýpka, J., Ochrana africké přírody, in: Lidé a Země 1, 2000, s. 1.

1. Vědecké rezervace - nejvyšší stupeň ochrany zaměřený na přírodní společenstva nebo jednotlivé druhy.
2. Všestranně využívaná území - rekreační a turistické oblasti s tradičním využíváním přírodních zdrojů.

Celková rozloha asi 3 000 chráněných oblastí v Africe je cca 2,4 mil. ha která tvoří v Subsaharské Africe 10 % území z něhož je polovina zařazena v kategoriích I. - IV.

Největší plochu území státu zabírají chráněná území v Tanzanii - 365 000 km2 ( 38,5 % území státu, 14 % kategorie I - IV, 25 % VI- VIII) a Zambii -295 802 km2 ( 39,3 %). Pět afrických států chrání na svém území přes 20 % rozlohy. Senegal, Středoafrická republika, Namibie a Botswana.

Naopak celý region Severní Afriky s výjimkou Alžírska patří ke státům s nejmenší rozlohou chráněných území Afriky (okolo 2 %). Celá tato oblast je díky historickému vývoji výjimkou, proto region způsobem ochrany přírody spadá pod oblast Středozemního moře a Blízkého východu.

Tento působivý systém však má řadu mezer. Je to např. zastoupení jednotlivých ekosystémů v rámci chráněných území jako jsou deštné pralesy, pouště Sahelu, močály, sladkovodní jezera a velice zranitelné pobřežní ekosystémy.

Dalším problémem je zjištění, že chráněná území málo vyhovují migračním druhům ( paleoarktičtí migrační ptáci nebo býložravci ). Problematickou oblastí je také otázka vlivu klimatických změn současnosti.

Posledním problémem je samotný systém a organizace. Administrativa a legislativa jsou nepřehledné a obsahují mnoho slabých míst, kompetence místní správy a orgánů na státní úrovni jsou vzájemně oddělené a navzájem jen minimálně spolupracují, samotné místní zajištění organizace správy bojuje s nedostatečnými znalostmi místních úředníků, kteří jsou navíc nedostatečně ohodnoceni finančně.

Nejproblematičtější oblastí je však již výše zmiňovaný vztah mezi ochranou přírody a společností. Je zřejmé, že v minulosti praktikovaný severoamerický model národních parků ( nespotřební využití ploch bez přítomnosti trvalého osídlení) byl pro Afriku značně nevyhovující z důvodů venkovského osídlení domorodým obyvatelstvem, závislým na přírodních zdrojích, žijícího specifickým způsobem života.

tags: #environmentální #problémy #afriky

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce výrobou ekologických náramků
• Sklárna Josefův Důl - historie
• Ochrana přírody v CHKO Moravský kras
• Kolín a nové odpady
• Výkon chladničky a klimatické třídy