Epilepsie a škola v přírodě: Rizika a bezpečnostní opatření

Během života prodělají epileptický záchvat desítky tisíc dětí, konkrétně 5 až 7 % dětí. Epilepsií trpí v Česku přibližně 100 000 lidí a u každého pacienta se může projevovat jinak. K dětem je proto nutné přistupovat individuálně a vytvořit plán, jak postupovat s ohledem na konkrétní průběh onemocnění. Na jeho přípravě by se měli podílet rodiče spolu s vyučujícími i ošetřujícím lékařem.

To by se nyní mělo změnit - lékaři a pacientské organizace připravili spolu s příslušnými ministerstvy nový metodický pokyn pro školy. Z tohoto „návodu“ se učitelé dozví, jak se epilepsie projevuje i jak dítě bezpečně zapojit do aktivit s ostatními spolužáky. Dokument také obsahuje instrukce o první pomoci při epileptickém záchvatu. Metodický pokyn a další novinky představují odborníci u příležitosti Národního dne epilepsie (30.

Díky novému metodickému pokynu Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy (MŠMT), na jehož přípravě se podílely pacientské organizace EpiStop, Společnost E a Epicana, se školy dozvědí, jak se epilepsie u dětí může projevovat, co dělat při epileptickém záchvatu a jak dítě bezpečně zapojit do kroužků a výletů.

„Rozumím obavám učitelů, že dítě může například na škole v přírodě dostat epileptický záchvat a oni si nebudou jistí, jak situaci řešit. Vyčlenit dítě z kolektivu kvůli těmto obavám ale není řešení. Lidé s epilepsií bojují se stigmatem celý svůj život a představuje to pro ně obrovskou zátěž. Setkáváme se s tím, že v krajních případech rodiče raději fakt, že má jejich dítě epilepsii, ve škole zamlčí. Což je samozřejmě špatné a nebezpečné,“ říká Mgr. Kamila Šrolerová.

Pro proškolení mohou ředitelé, učitelé a trenéři škol využít vzdělávací kurz Epilepsie, škola a sport, který pro ně připravuje organizace EpiStop. Další prezenční kurz proběhne 5. a 19. listopadu ve Fakultní nemocnici v Motole. Přímo od lékařů se na něm naučí základy první pomoci při epileptickém záchvatu, pod odborným dohledem vytvoří plán podpory pro konkrétní dítě a proberou, jaké sporty jsou pro děti vhodné.

Čtěte také: Školy v přírodě a aktivity

„Věnujeme se také plavání, které je na základní škole povinné. Prezentujeme, jak výuku uspořádat, aby se do ní mohly bezpečně zapojit i děti s epilepsií. Doporučujeme mimo jiné, aby dítě s epilepsií zůstávalo pod dozorem, aby plavalo vždy v krajní dráze a mělo reflexní prvek, třeba formou plavecké čepice. V našich kurzech se setkáváme s tím, že učitelé jsou vstřícní a chtějí pomoci, ale chybí jim potřebné informace a jistota, jak postupovat. Obojí mohou v našich kurzech získat,“ popisuje Mgr. Květa Janoušková, manažerka spolku EpiStop z 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

U příležitosti Národního dne epilepsie 30. září organizují zmíněné organizace společně s Ministerstvem zdravotnictví pro školy i rodiny dětí s epilepsií také bezplatný online webinář.

Velkým strašákem nejen pro učitele, ale i pro rodiče a blízké je záchvat. Odborníci se proto stále snaží hledat a vyvíjet nové způsoby a postupy, jak záchvatu předcházet nebo jej zastavit, když už se objeví. Nyní například diskutují o novém přístupu v léčbě, tzv. REST konceptu (rapid and early seizure termination - rychlé a včasné ukončení záchvatu). Jeho podstatou je zastavit záchvat přibližně do dvou minut od podání účinného léku. Cílem je tak předejít zhoršení záchvatu nebo přechodu do život ohrožujícího stavu status epilepticus. Co nejrychlejší ukončení záchvatu totiž snižuje riziko komplikací, potřebu hospitalizace, a zlepšuje tak kvalitu života lidí s epilepsií. V současné době se ale většinou čeká na příjezd záchranky nebo se používají léky, které působí pomaleji. REST by tuto situaci mohl v budoucnu zlepšit.

„Tato změna přístupu k řešení probíhajícího záchvatu by znamenala velkou úlevu nejen pro pacienty, ale i pro jejich blízké. Nemuseli by tak dlouho čekat, až záchvat přejde, ale mohli by jej rychleji zastavit sami. Očekáváme také, že by REST mohl zamezit případným nakupením, tj. sériím krátce po sobě se opakujících záchvatů,“ říká prof. MUDr. Milan Brázdil, Ph.D., FRCP, přednosta I. neurologické kliniky Fakultní nemocnice u sv.

Epilepsie je neurologické onemocnění charakterizované opakovaným výskytem neprovokovaných epileptických záchvatů. Patří mezi nejčastější onemocnění mozku. Ke stanovení diagnózy epilepsie zpravidla dochází při výskytu dvou a více epileptických záchvatů, výjimečně již po jednom takovém záchvatu. Epilepsie není jedna nemoc, jedná se spíše o skupinu onemocnění. Hlavním projevem jsou epileptické záchvaty, které mohou mít různou podobu. Mohou se projevovat např. pouhým zahleděním, brněním končetin, výpadkem paměti nebo známými křečemi končetin se ztrátou vědomí. Vyskytují se jak v průběhu dne, tak v noci během spánku. U převážné většiny epilepsií není příčina doposud známa.

Čtěte také: Příroda Libá a ubytování

V současné době lékaři při správné a včasné diagnostice a farmakologické léčbě dostanou nemoc pod kontrolu až u 70 % pacientů. Pokud se dítě s epilepsií vyvíjí intelektově přiměřeně svému věku, není žádný důvod, aby bylo zařazeno do speciálních mateřských či základních škol,“ upozorňuje MUDr. Klára Brožová z oddělení Dětské Neurologie Thomayerovy Nemocnice. V dnešní době již léky umožňují většině takto nemocných dětí bez problémů navštěvovat běžná školní zařízení.

„Zároveň je důležité, aby dětští epileptici kromě nezbytné školní přípravy pěstovali i své zájmy. Sportovní nebo zájmová aktivita napomáhá rozvoji sebejistoty a kontaktu s vrstevníky, což je pro psychický stav dítěte nenahraditelné,“ dodává doktorka Brožová. Přiměřená fyzická zátěž může mít u dětí s epilepsií dokonce protizáchvatový účinek. Je však nutné dodržovat určitá pravidla nezbytná pro minimalizaci rizika úrazu.

Rodiče, jejichž dítě epileptický záchvat již prodělalo, by měli na tuto skutečnost upozornit učitele. Ten se tak může na případné nebezpečí záchvatu připravit. Předpokladem je pečlivým pozorováním dítěte zjistit, které okolnosti vedou ke kritickým momentům. Vzhledem k tomu, že farmakologická léčba vyžaduje dlouhodobé a pravidelné užívání antiepileptik, mohou rodiče požádat učitele o dohled např. nad polední medikací. Tyto léky však někdy mají vedlejší účinky, které ovlivňují výkon dítěte ve škole. Žák může být v důsledku užívání antiepileptik unavený, ospalý, apatický, hůře se soustředit. Může ale být i nadměrně aktivní, nepozorný a roztěkaný. Mohou se také projevit poruchy kognitivních funkcí (paměti, pozornosti, myšlení, koncentrace, schopnosti plánovat nebo organizování činností). Všechny zmíněné případy někdy doprovázejí i zhoršený prospěch dítěte a výchovné problémy.

Stejně tak by měli být o zdravotním problému informováni i spolužáci, aby neměli pocit, že dítě trpící epilepsií je něčím odlišné a neizolovali jej. Školák, který se setká s negativní reakcí okolí, se za svou nemoc může stydět, stranit se kolektivu a pochybovat o sobě. Přesto, že učitelé mohou mít důvodné obavy, není vhodné přistupovat k žákům s epilepsií ustrašeně. Důsledkem takového přístupu může být pocit méněcennosti a stigmatizace dítěte.

Pokud dojde k záchvatu s křečemi a bezvědomím, měl by vyučující zabránit poranění dítěte tím, že z jeho okolí odstraní nebezpečné předměty, například ty s ostrými hranami. Dítěti by měl podložit hlavu a nesnažit se bránit záškubům. Pokud porucha vědomí přetrvává delší dobu, je nutné uložit žáka do zotavovací polohy. Učitel by také měl zabránit nadměrnému rozruchu mezi dětmi a tomu, aby se shromáždily kolem spolužáka, u kterého probíhá záchvat. Pokud je dítě po probrání vyčerpané, vyučující by ho měl nechat odpočinout i vyspat. V každém případě musí o proběhlém záchvatu informovat rodiče. Záchvaty totiž musí být zaznamenány do tzv. Většina záchvatů sama odezní, a není tedy nutné volat záchrannou službu.

Čtěte také: Školy v přírodě a očkování dětí

Vzhledem k tomu, jak obvyklým onemocněním epilepsie je (má ji asi 1 % populace a u dětí se vyskytuje ještě častěji), je jen otázkou času, kdy i k vám do třídy či do družiny přijde dítě s epilepsií. Nelekejte se. Přečtete-li si aspoň letmo kapitolu pojednávající o tom, co epilepsie je a jak různě se může projevovat (na začátku této tiskoviny), bude vám zřejmé, že každé dítě s epilepsií je na tom jinak. Nemoc má mnoho podob, u různých dětí se projevuje různými způsoby a různě často; životy a vývoj dětí ovlivňuje do rozdílné míry; nestejné jsou případné problémy, s nimiž se děti s epilepsií vyrovnávají, jejich možnosti, omezení, schopnosti i vyhlídky do budoucna.

Přestože paleta epileptických syndromů (druhů epilepsie) a jejich projevů je opravdu široká, pro všechny platí, že se NEJEDNÁ o psychické (duševní) onemocnění, nýbrž o neurologickou nemoc mozku. Inteligence dítěte většinou nebývá změněna. K tomu dochází pouze u některých forem choroby, při obzvlášť těžkém průběhu, u některých dětí, u nichž se dlouhodobě nedaří kompenzace (léčba není dostatečně úspěšná; jde o tzv. Děti, u nichž je epilepsie součástí těžkého zdravotního postižení, navštěvují speciální vzdělávací zařízení. Větší část dětí s epilepsií je však jinak zdráva a tyto děti navštěvují běžné základní školy. Stejně jako u jiných dětí s chronickým onemocněním je třeba brát ohled na individuální potřeby dítěte. Zbavte se strachu poznáním. Pokud jste tak ještě neučinili, seznamte se co nejdříve alespoň rámcově s první pomocí při „velkém“, tedy generalizovaném tonicko-klonickém epileptickém záchvatu.

Udělejte si čas na rozmluvu, třeba i na několik setkání s rodiči dítěte a seznamte se důkladně s jeho situací a potřebami. Postupně se seznamujte i s dalšími fakty o epilepsii. Toto onemocnění je v populaci velmi obvyklé (v ČR žije až 100 000 lidí s touto diagnózou), a přesto o něm stále panuje řada mýtů. Informace, které načerpáte, nejenže zvýší vaši kvalifikaci a navíc vás nejspíš dále uklidní, ale také je budete moci příležitostně předávat třeba méně zkušeným kolegům. Veřejnost u nás má o lidech s epilepsií většinově značně zkreslené představy, které je potřeba odbourávat.

Nejenže každé dítě je jiné, ale jak jsme zmínili výše, také každý případ epilepsie má trochu odlišný průběh. Proto pro vás budou zejména ze začátku naprosto klíčové informace od rodičů. Jak se u jejich dítěte epilepsie projevuje? Přicházejí záchvaty v určitou typickou dobu nebo za typických podmínek? (Např. Vypozorovali rodiče nějaké spouštěcí faktory, něco, co možná nebo určitě právě u jejich dítěte vede k nástupu záchvatu? Typicky mezi ně patří ospalost, někdy velké zadýchání (dítě se „uřítí“), méně často i velká fyzická námaha. Samozřejmě by měl být vždy brán ohled na schopnosti a výdrž dítěte. Rozhodně není třeba omezovat běžnou fyzickou aktivitu u každého dítěte s epilepsií. Spouštěče často zahrnují také emoční zátěž. U některých dětí vyvolávají záchvat světelné či zvukové efekty.

I v případě, že už obecně znáte zásady první pomoci při generalizovaném tonicko-klonickém záchvatu, si raději s rodiči zrekapitulujte, jak jejich dítěti případně pomoc poskytnete. Nejen že tím rodiče uklidníte, mohou vás také upozornit na nějaké důležité detaily, které se vztahují právě k jejich dítěti. Co pomáhá právě tomuto dítěti po záchvatu? I zotavení po epileptickém záchvatu může u různých dětí vypadat různě. Dítě může být zmatené, možná vystrašené. Vy mu můžete pomoci lépe se se situací vyrovnat a vrátit se zpět „do normálu“. Jaké léky dítě na epilepsii bere? Dítě nejspíš bere antiepileptika (i když jsou i lehčí epileptické syndromy, které se léčí pouze úpravou životosprávy). U těchto léků je nesmírně důležité dodržovat pravidelné denní dávkování. Pozorovali rodiče u svého dítěte nějaké vedlejší účinky užívaných léků?

Velmi důležitou součástí léčby epilepsie u všech pacientů jsou režimová opatření, tedy úprava životosprávy. Ta souvisí především s dodržováním pravidelného spánkového režimu. Zeptejte se rodičů jak na něj, tak na další opatření. V dřívějších dobách byly někdy dětem s epilepsií z jídelníčku vyřazovány sladkosti, kakao, čaj apod., nikdy však nebylo prokázáno, že epilepsii zhoršují. Můžete se ale setkat s dítětem, jehož epilepsie vyžaduje léčbu tzv.

Nebojte se rodičům dítěte s epilepsií zavolat, když si nejste něčím jisti. Většina z nich to ocení. Pokud jste byli předem informováni, že dítě má epilepsii, doufejme, že vás případný záchvat, byť i „velký“ s křečemi, tedy generalizovaný tonicko-klonický se ztrátou vědomí, příliš nezaskočí. Patrně už víte, že některý epileptický záchvat sice vypadá dramaticky a nebezpečně, ale ve většině případů dítě nijak neohrožuje. Nejspíš jste se už seznámili se zásadami první pomoci při záchvatech, a to jak teoreticky, např. v této brožuře v části První pomoc při epileptickém záchvatu, tak případně i prakticky, nácvikem s figurantem. Rodiče dítěte s epilepsií vám v ideálním případě vysvětlili, jak si počínat, když záchvat přichází (pokud to lze poznat); nastane-li, co je příp. třeba ohlídat konkrétně u jejich dítěte a jak dítěti nejlépe pomoci ze záchvatu se vzpamatovat.

Již víte, že máte sledovat čas a pokud by záchvat do pěti minut neskončil (a dítě nepřišlo k vědomí), případně pokud by se ihned dostavil další, máte neprodleně volat záchrannou službu. Jste si vědomi i potřeby zaznamenat průběh záchvatu a následně jej popsat rodičům, případně lékaři. Zároveň byste měli zabránit nadměrnému rozruchu mezi dětmi a tomu, aby se shromáždily kolem spolužáka, u kterého záchvat probíhá.

S epileptickým záchvatem se ovšem můžete setkat i u dosud zdravého dítěte. Dítě, které dostalo epileptický záchvat, epilepsií vůbec trpět nemusí. Jeden epileptický záchvat totiž ještě neznamená, že dotyčný má epilepsii. Za určitých okolností (např. při velkém vyčerpání, dehydrataci, „kocovině“) může takový záchvat dostat kdokoli z nás. Možná jste nejen vy dosud nevěděli, že dítě ve vaší péči a pod vaším dozorem trpí epilepsií. Možná je to novinkou i pro rodiče. Mnohdy je právě pedagog tím, kdo u dítěte zaregistruje začátek nemoci epilepsie. Ta se nemusí projevovat jen „velkými“ epileptickými záchvaty s křečemi (generalizovanými tonicko-klonickými záchvaty), které si většina lidí v souvislosti s touto nemocí představí.

Epilepsie může mít za následek jen málo nápadné změny v projevu dítěte. Dítě například může trpět pouze tzv. „absencemi“, tedy okamžiky nepřítomného pohledu, zahledění, zakoukání. Absence trvají jen několik sekund a žádný další neobvyklý projev se po nich nedostavuje. Dítě může trpět také typem fokálních záchvatů, které se projevují například chvílí nereagování, mimovolnými pohyby podobnými tikům, brněním v končetinách nebo třeba jen mlaskáním. V těchto chvílích dítě většinou nemůže dobře mluvit a reagovat na to, co se děje kolem něj. Vypadá to, že je na okamžik „duchem jinde“, což se přirozeně stává i dětem bez epilepsie. Pokud se však takové momenty opakují, je dobré zbystřit.

Pokud je charakter obtíží žáka takový, že postačují pedagogické postupy, pak škola volí 1. stupeň podpůrného opatření. Může postačovat zvýšená individualizace v postupech práce s dítětem. Někdy je třeba, aby se na úpravách v postupech vzdělávání dítěte domluvilo více pedagogů. Pak je vhodné vytvářet plán pedagogické podpory. Plán stručně popisuje, kde má dítě (žák) problémy, co se v postupech práce změní a jak se to promítne do metod práce, do organizace vzdělávání dítěte i do jeho hodnocení. Popis má být stručný, je záznamem pro pedagoga/pedagogy o tom, jak s dítětem pracuje/pracují a s jakým úspěchem. (Škola může mít jiný způsob zápisu těchto opatření. Zpracovávat PLPP není zákonnou povinností, školy využívají různé systémy předávání informací, které používají v souladu s opatřeními GDPR.)

Pokud zvolené úpravy v práci s žákem nepovedou ani po třech měsících k očekávané změně, obtíže žáka budou pokračovat nebo se budou ještě zhoršovat, pak se škola s rodiči domluví na návštěvě školského poradenského zařízení, tj. Školské poradenské zařízení žáka objedná k posouzení jeho vzdělávacích potřeb. Po vyšetření a vyhodnocení všech souvislostí školské poradenské zařízení vydává škole tzv. Podporu pro žáka - např. Metodickou podporu v intenzivní podobě ze strany školského poradenského zařízení po dobu šesti měsíců - např. Plán pedagogické podpory nebo individuální vzdělávací plán by rozhodně neměl být jen formálním „kusem papíru“. Měl by být sepsán tak, aby skutečně funkčně sloužil vám pedagogům při práci.

V současné době je možné využívat tzv. „sdíleného asistenta pedagoga“, což v praxi znamená, že asistent může při výuce podporovat více dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Rodiče se tedy mohou domluvit s vedením školy na možné pomoci asistenta, který je např. ve třídě z důvodu přítomnosti žáka s vážnějším handicapem (tělesné postižení, autismus aj.). V poslední době jde vývoj situace s pedagogickými asistenty tím směrem, že asistenti podporují učitele v práci s heterogenní skupinou žáků. Upouští se tedy od modelu tzv. „jeden na jednoho“, kdy se asistent věnoval jen žákovi se SVP. Naopak v současné době se začíná klást důraz na potřebu většího kontaktu pedagoga s žákem se SVP, takže např. asistent pedagoga dle instrukcí učitele pracuje se třídou či skupinou žáků, aby měl učitel více prostoru a času na práci se žákem se SVP.

Jak jsme si ukázali výše, pokud u dítěte s epilepsií nedochází k opožděnému vývoji a neprojevují se ani výrazné poruchy chování, není důvod k tomu, aby nemohlo navštěvovat mateřskou školu běžného typu. Nezbytnou podmínkou k úspěšnému začlenění dítěte s epilepsií do třídy mateřské školy je ovšem velmi dobrá připravenost, a to jak z pohledu prostoru, organizace, tak i z hlediska připravenosti učitelů. Neboť právě na učitele, kteří s dítětem pracují, jsou kladeny velké nároky. Jedná se zejména o nepřetěžování dítěte nebo o vynechávání aktivit, při nichž může dojít k pádům (prolézačky, horolezecké stěny) nebo které je nutné provádět za zvýšeného dozoru (plavání, jízda na kole). Bezpečnost a ostražitost je v případě přítomnosti dítěte s epilepsií v mateřské škole nezbytná. U skupiny, v níž je dítě s epilepsií, je ideální zajistit přítomnost nejméně dvou pedagogů, a to přinejmenším při pobytu venku. V neposlední řadě je také mnohdy nezbytné, aby mateřská škola navázala spolupráci s PPP nebo s SPC.

U dětí předškolního věku s diagnózou epilepsie se někdy setkáváme s přetrváváním emoční lability, zvýšenou citlivostí na vnější podněty, s ulpíváním na malichernostech. U dítěte se může objevit bradypsychismus, který se projevuje celkovým zpomalením duševní činnosti. Takové dítě může na své okolí působit jako apatické nebo líné. Oslabení psychických funkcí se může projevit ve zvýšené unavitelnosti nebo naopak zvýšenou dráždivostí. U některých dětí s epilepsií přetrvává výrazná náladovost a sklony ke špatné náladě. Mohou se rovněž vyskytnout úzkostné stavy. Bázlivost, nervozita či agresivita mohou být také projevem obranné reakce dítěte na přetěžování. Vlivem léků, které dítě na epilepsii užívá, se mohou objevit i poruchy chování, které ovšem děti nemohou ovlivnit. Děti s epilepsií se někdy potýkají i s poruchami vnímání, s potížemi s pamětí, s pozorností, s učením, někdy také s myšlením i s řečí. Jak ovšem víte, i některé děti bez jakékoliv diagnózy jsou citlivější, vnímavější k novým podnětům a potřebují klidnější přístup. Pro pedagoga je dobré vědět, že u dítěte s epilepsií se mohou podobné rysy vyskytnout, a to třeba jen přechodně, aby nebyl překvapen. Ostatně všechny děti v tomto věku potřebují laskavý a klidný přístup. Z bezpečného náručí rodičů (častěji maminky), z domácího prostředí, které jim bylo známé, přichází do školky, kde je vše nové (paní učitelka, třída, hračky, režim, spolužáci). Od učitelů se tedy vyžaduje především porozumění a trpělivost, přičemž by jejich přístup k nemocnému dítěti měl odrážet respekt k osobnosti dítěte, k jeho potřebám a případným zvláštnostem.

Typologie epilepsie a záchvatů: Záchvat je příznakem epilepsie, a může tedy signalizovat spoustu jiných onemocnění. Záchvaty mohou být parciální (tzv. ložiskové), při kterých je zachováno vědomí, nemocný je orientovaný a může odpovídat, mívá jen "lokální" projevy dle místa poškození a dráždění v mozkové kůře. Patří sem křeče jen části těla - končetiny, pravé poloviny těla, obličeje, dále záchvaty senzorické ovlivňující zrak, sluch, čich, chuť, hmat, kdy dochází k dráždění a vzniku halucinací a iluzí, pacient může cítit různé pachy, brnění, mravenčení, ale i bolest bez adekvátního podnětu. V případě dráždění nervů vedoucích k orgánům může docházet k poruchám srdečního rytmu, dechu (tyto případy jsou velmi vzácné, ohrožují ovšem postiženého na životě), pocitu na zvracení, pocení, zčervenání.

Mnohem častějším a typickým příznakem jsou záchvaty generalizované. Zde vídáme absence bez křečí a tonicko-klonické záchvaty s křečemi. Absence - malý epileptický záchvat neboli petit mal. Bývá často u dětí. Dochází k zakoukání, mohou být drobné pohyby v obličeji, dítě ustrne v pohybu, upustí věci. Za pár vteřin již může pokračovat v započaté činnosti. Tyto výpadky se mohou opakovat a tím narušovat pozornost a výkon ve školce, ale poté hlavně ve škole. Hlavní nebezpečí opět spočívá v okolnostech záchvatů (při sportu, v dospělosti při řízení). Absence bývají poměrně časté, mnohdy i u zdravých jedinců.

Tonicko-klonické záchvaty - velký epileptický záchvat neboli grand mal. Objevuje se u dětí až kolem 2.-3. roku života. Začínají náhle, bez varování. Nejprve dochází k tonicitě (stahu) svalů, areflexii zornic a objevuje se cyanóza (promodrání) v obličeji v důsledku stahu dýchacích svalů a zároveň horšího prokrvení stažených svalů těla. Poté následuje tzv. klonická fáze, kdy dochází k třesu končetin i v obličeji a celého těla. Postupně se můžou střídat tonické a klonické fáze, tj. fáze křečí a stáhnutého svalstva. Během záchvatu dochází často k pomočení, pokálení, slinění a při křeči žvýkacího svalstva často i k pokousání. Po ukončení záchvatu postižený přechází plynule do spánku či se probírá, ale je značně zmaten, dezorientován a může být nebezpečný sobě i svému okolí. V případě kumulace záchvatů dochází k tzv. status epilepticus - epileptickému stavu, kdy mezi záchvaty postižený nenabírá vědomí. Tento stav je již pro nemocnou osobu nebezpečný. Dochází k nedostatečnému okysličení organismu a rozvratu vnitřního prostředí.

Prenatálně to mohou být choroby matky v těhotenství, u novorozenců často při poruchách iontů. Od narození do stáří mohou být epileptické záchvaty důsledkem nitrolebního krvácení, traumatu, infekce centrální nervové soustavy (meningitidy, encefalitidy), vrozených vývojových vad cév mozku, ale i následkem zneužívání alkoholu a drog a jejich odnětí, nebo asfyxie (nedostatku kyslíku) např. při srdeční zástavě. Příčiny se mohou kumulovat (např. po dlouhodobém užívání alkoholu rozvrat vnitřního prostředí a iontů, dehydratace, abstinenční syndrom z odnětí alkoholu, pád s traumatem a krvácením do hlavy a dechovou zástavou). Obecně vzniká epilepsie při poškození neuronů, kdy dochází k stálému a nadměrnému dráždění neuronů. Vždy je nutné u epileptického záchvatu vyloučit jednotlivé příčiny, popř. je potvrdit a následně léčit.

Epileptický záchvat může být provokován u každého jedince jiným podnětem. Tímto podnětem může být alkohol, teplota okolí, spánková deprivace, psychický stres, dehydratace, únava a vyčerpání, hypoglykémie, působení látek z potravy. Epilepsie je diagnostikována neurologem po klinickém vyšetření. Dítě, či postižený, si na záchvat nepamatuje a většinou není nutná první pomoc. V případě, že k absenci dojde u "zdravého" jedince, je nutné tuto příhodu vyšetřit u neurologa, a pokud je potřeba, nasadit léčbu.

Dodržovaly zejména pravidelný spánkový režim. nehrozilo vysoké riziko pádu (více dále v sekci volný čas). zdraví vrstevníci. zpěvu nebo se starali o své domácí mazlíčky. psaní, či natáčení videí). Rádi trávili čas s přáteli, i když s nimi někdy nemohli podnikat stejné aktivity (např. Aktivně se mladí lidé a děti s epilepsií věnovali také sportu, ačkoli byli v některých případech omezeni při jeho výběru. Sporty, kterým se vyhýbali, byly ty, kde hrozilo riziko pádu nebo zranění (šplh, plavání, běh). Některé děti sportovaly závodně, i když trpí epilepsií. Poté, co se u některých dětí a mladých lidí objevily časté záchvaty, musely se vzdát některých zájmových kroužků nebo je na nějakou dobu přerušit. Bylo to z důvodu jejich fyzické náročnosti či kvůli přístupu vedoucích kroužků, kteří neměli s dětmi s epilepsií zkušenosti a měli obavy o jejich bezpečí. Po vzájemné domluvě však tito lektoři děti častokrát přijali. Monika skončila s tancem, protože jí zhoršoval epilepsii. Nyní se snaží nepřeceňovat své síly.

tags: #epilepsie #škola #v #přírodě #rizika

Oblíbené příspěvky:

• Parametry popelnic pro odvoz odpadu
• Výpočet poplatku za odpad
• Recenze palmových svíček
• Pomoc v ohrožení: Domácí násilí
• The Contractor