Faktory Zranitelnosti Klimatu: Definice a Souvislosti

Evropská komise zveřejnila zprávu Společného výzkumného střediska, která analyzuje současná a nově vznikající rizika napříč sektory - od klimatických jevů až po kybernetické útoky. Podle zprávy mohou tato rizika výrazně ovlivnit fungování společnosti, ekonomiky i státu.

Analýza Rizik v Evropě

Zpráva Společného výzkumného střediska (JRC) s názvem Analysis of Risks Europe is facing - An analysis of current and emerging risks navazuje na loňskou publikaci Cross-border and emerging risks. Zpráva identifikuje faktory, které s největší pravděpodobností nejvíce ovlivňují rizika napříč 47 analyzovanými hrozbami. Nejčastěji jde o geopolitickou nestabilitu (spojenou s 21 hrozbami), dále o slabou správu a řízení (19 hrozeb), klimatickou změnu (17 hrozeb), urbanizaci (17 hrozeb), poškozování životního prostředí (14 hrozeb) a technologický vývoj (10 hrozeb).

Publikace zároveň upozorňuje na provozní nedostatky v oblastech, jako je přeshraniční spolupráce a sdílení dat, dále na mezery v politice související s právními rámci a také na mezery ve výzkumu, zejména pokud jde o porozumění komplexním rizikům. Ačkoli je přehled rizik v Evropě poměrně dobře zmapovaný, zpráva upozorňuje, že jednotlivé země a instituce využívají rozdílné definice, klasifikace, metodiky a standardy. Tato roztříštěnost komplikuje vzájemné porovnávání i spolupráci, zároveň však přináší detailnější a rozmanitější pohled na rizika.

„Standardizace metodik je klíčová pro zajištění srovnatelnosti mezi členskými státy a podporu společného učení. To by mělo být podpořeno koordinovaným sdílením osvědčených postupů, zaváděním interoperabilních systémů a zpřístupněním dat a nástrojů širokému spektru aktérů.

Společné výzkumné středisko také doporučuje, aby EU více investovala do strategického plánování a příprav na různé možné scénáře vývoje a krizové situace. Jak uvádí platforma ERA Portal Austria, podle zprávy je třeba věnovat zvláštní pozornost tzv. klimatickým bodům zlomu (tzv. Vědci identifikovali 16 takových bodů, přičemž alespoň pět z nich by mohlo být překročeno, pokud průměrná globální teplota vzroste o více než 1,5 °C.

Čtěte také: Více o znečištění ovzduší

Zvláště problematické jsou pak podle zprávy ta rizika, u nichž v minulosti chyběla dostatečná data. Analýza v tomto směru zmiňuje zejména kybernetické hrozby či zneužití umělé inteligence. Tato rizika pak mohou mít v budoucnu zásadní dopady. Zpráva tak zdůrazňuje potřebu „anticipačního plánování a investic do oblastí, které jsou v současných strategiích připravenosti podhodnocené“, přičemž také doporučuje „začlenění pokročilých technologií a datové analýzy“.

Zpráva JRC rovněž doporučuje, aby se při vytváření jednotného a komplexního hodnocení hrozeb a rizik v EU stavělo na nástrojích, které už dnes existují. Jedním z nich je například Risk Data Hub (RDH) - online platforma, kterou spravuje JRC. Tato mapa rizik nabízí přehled o tom, kde jsou evropské země nejvíce ohrožené různými typy nebezpečí, a zároveň shromažďuje data o škodách a ztrátách způsobených katastrofami. Dalším užitečným nástrojem je v tomto směru Mid-term Early Warning - anticipating crisis 6 months ahead, tedy rámec pro střednědobé včasné varování, který dokáže upozornit na možné krize s předstihem až šesti měsíců. Používají ho organizace a instituce, které se zabývají sledováním a řešením humanitárních, environmentálních nebo geopolitických hrozeb. Z těchto dat se pak vytvářejí tzv. kauzální smyčky, tedy vizualizace, které ukazují, jak spolu různé hrozby souvisejí, jak se mohou navzájem posilovat a jaké mohou mít následky.

V neposlední řadě zpráva uvádí, že pro efektivnější předvídání a připravenost na budoucí výzvy napříč různými sektory i státy EU je vhodné využít i další existující zdroje, jako je publikace Risks on the Horizon (Zpráva o rizicích na obzoru) od JRC, která z oblasti foresightu zkoumá dlouhodobé rizikové trendy a pomáhá identifikovat potenciální budoucí hrozby.

Klimatická Změna a Pařížská Dohoda

Je všeobecně přijímaných faktem, že dochází ke změně klimatu. Pařížská dohoda o změně klimatu vytvořila mezinárodní agendu směřující k dosažení co nejmenších klimatických změn, tedy k omezení globálního zvyšování teploty výrazně pod 2 °C nad předindustriální hodnoty. Dosažení takových cílů je však vzhledem k tomu, že průměrné globální povrchové teploty již dosáhly 1 °C nad předindustriální hodnoty, značně náročné.

Co se týče emisí, odhaduje se, že pokud i nadále porostou tempem, kterým rostly doposud, povede to do roku 2100 ke zvýšení globálních teplot o 3,2-5,4 °C. Rozdíly mezi klimatickými změnami menšího a většího rozsahu mohou vést ke změně interakcí mezi různými sektory a měřítky, což poukazuje na důležitost uplatňování systematického přístupu pro modelování dopadů a zranitelností v rámci mezisektorových interakcí.

Čtěte také: Environmentální vlivy na podnikání

V rámci této práce bylo tvrzení Pařížské dohody testováno porovnáním scénářů dopadů klimatických změn menšího (< 2 °C; RCP 2,6) (RCP = Representative Concentration Pathways; reprezentativní směry vývoje koncentrací) a většího (> 4 °C; RCP 8,5) rozsahu v regionálním měřítku zohledňujících interakce napříč šesti sektory (zemědělství, lesnictví, biodiverzita, voda, pobřeží a městské oblasti) za pomoci integrovaného modelu hodnocení.

Výsledky ukazují, že u většiny indikátorů dopadů pro 20. léta 21. století jsou jen malé rozdíly, avšak výrazně větší jsou u změny klimatu v 50. a 80. letech 21. století. Například pro 80. léta 21. století by zmírnění v souladu s Pařížskou dohodou mohlo snížit celkové celoevropské dopady v oblasti intenzivního zemědělství o 21 % (v průměru napříč klimatickými modely), lesního managementu o 34 %, nedostatku vody o 14 %, zaplavených lidských obydlí o 10 % a v oblasti zranitelnosti biodiverzity o 16 %.

Je třeba zdůraznit význam politických a společenských rozhodnutí při určování důsledků v rámci změny klimatu. Harrison, P.A., Dunford, R.W., Holman, I.P. et al. Differences between low-end and high-end climate change impacts in Europe across multiple sectors. Reg Environ Change 19, 695-709 (2019).

Zranitelnost a Odolnost: Klíčové Pojmy

Obecně definujeme odolnost jako schopnost čelit požadavkům prostředí (externí síly, jevy, procesy). Nicméně v českém jazyce má slovo odolnost více možných významů, často oborově podmíněných a to ve smyslu resilience nebo rezistence. Pro jasnost je tedy vhodnější používat uvedené dva termíny pro jasné odlišení vlastností „odolnosti“.

Koncept resilience je tedy více rozměrný a je založen na flexibilitě systému a jeho chování v čase po narušení. V minulosti však byla odolnost někdy vykládána i ve smyslu rezistence, což je schopnost a vlastnost hmoty, struktury či systému odolávat vnějším vlivům a účinkům prostředí bez narušení jejích vlastností a funkčnosti.

Čtěte také: Co jsou environmentální faktory?

Specifickým případem definice ve smyslu rezistence v českých podmínkách je požární odolnost. Ta je definována jako schopnost stavebních konstrukcí odolávat účinku plně rozvinutého požáru, aniž by došlo zejména k narušení jejich únosnosti a stability, celistvosti a izolační schopnosti. Požadavek požární odolnosti je vyjádřen jako doba v minutách, po kterou musí být daný prvek schopen odolávat účinkům požáru bez porušení požadované funkce (kterých může být současně více).

Zjevný rozdíl mezi resiliencí a resistencí je tedy v míře zachování funkcí v průběhu působení externího vlivu a po jeho skončení. Resilience připouští dočasné přerušení některých funkcí systému a spíše hodnotí schopnost se přizpůsobit a navrátit se k plné funkčnosti (nebo lepší), jakou měl před narušením. Naproti tomu v případě rezistence systém po určitý čas odolává externím vlivům, ale nakonec dojde k jeho narušení, které je však nevratné.

Nejedná se tedy o přesný opak resilience, neboť zranitelnost je veličinou v konkrétním čase, zatímco resilience má charakter veličiny s jasným časovým rozměrem. Míra zranitelnosti je v čase proměnná, přičemž faktory a procesy její změny jsou velmi komplexní (více než proměnlivost míry nebezpečí/hazardu). Navíc je obtížné ji vyhodnotit, neboť se projevuje pouze ve chvíli mobilizace výskytem hrozby (hazardu), kdy se transformuje do konkrétních dopadů (Alexander, Pascaroli, 2019). Totéž platí i pro resilienci.

Úroveň zranitelnosti sytému (v teorii managementu rizik se rovněž hovoří o tzv. Zranitelnost je dominantním faktorem ovlivňujícím míru rizika. Právě změna úrovně zranitelnosti společnosti stojí za poklesem počtu úmrtí v důsledku přírodních (zejména hydrometeorologických) jevů, a to bez ohledu na změny frekvence jejich výskytu.

Fragilita, Robustnost a Antifragilita

Některé systémy nejsou schopny čelit nahodilosti a narušením a pro svou existenci vyžadují stabilitu prostředí. Takové systémy jsou fragilní (křehké). Oproti tomu, robustní systémy dokáží narušení čelit a po narušení obnovit svou funkčnost do původního stavu. Existuje však i kategorie systémů, které při narušení a volatilitě prostředí prospívají a získávají - těží z chaosu, krizí a v důsledku vystavení stresu se zlepšují - jsou antifragilní (Taleb, 2012).

Příkladem funkčního antifragilního systému může být živá příroda, která má po extrémních narušeních tendenci k opětovnému růstu, vzniku nových druhů a ekosystémů. Naopak fragilním systémem je je dle Taleba (2012) například centralizovaně řízená společnost.

Antifragilní systémy mají výhody v jejich schopnosti prospívat v podmínkách nejistoty, která se s rostoucí složitostí světa neustále zvyšuje. V řadě komplexních systémů v důsledku jejich velké provázanosti zejména kritickou infrastrukturou roste i jejich zranitelnost (Helbing, 2013), je tedy nanejvýš žádoucí snažit se o posilování prvků a vlastností systémů tak, aby se staly nejen resilientními, ale antifragilními.

Zásady pro Budování Antifragilních Systémů:

• Používání jednoduchých pravidel.
• Decentralizace.
• Tvoření vrstevnatých systémů.
• Budování redundantních a naddimenzovaných systémů.
• Odolání pokušení potlačovat nahodilost.
• Zajištění uplatnění odpovědnosti všech zainteresovaných.
• Preference praxe před teorií.

Budoucnost a Nejistota

Do budoucna je vývoj zranitelnosti a odolnosti v kontextu socioekonomického vývoje zatížen ještě větší nejistotou nežli scénáře změny klimatu. Navíc Simpson et al. (2021) navrhli pro korektní vyhodnocení rizik spojených se změnou klimatu rozšíření klasického modelu rizika z tří determinujících faktorů (nebezpečí, zranitelnost, expozice) na čtyři, přidáním faktoru „odezvy“ (response).

Zdá se, že největší potenciál pro efektivní a flexibilní adaptace snižující riziko vyplývající ze změny klimatu a umožňující využívat příležitosti, které bude přinášet, mají postupy a opatření, která vycházejí ze zásad pro budování antifragilních „učících se“ systémů.

tags: #faktory #zranitelnosti #klimatu #definice

Oblíbené příspěvky:

• Problémy s vodou na Zemi: Podrobný přehled
• Nové zákony o včelstvech
• ČNB's New 20 Koruna Coin
• Vytvořte si dokonalý venkovní prostor s našimi tipy
• Obnovitelné zdroje energie v historii