Recyklace plastů a ftaláty: Skutečně ekologické řešení?

Recyklace plastů se povětšinou skloňuje v pozitivním duchu. Jenže nic není černobílé, na což nyní upozornila americká odnož environmentální organizace Greenpeace, která se takzvanému erPETu podívala na zoubek.

Zpráva s příznačným názvem Forever Toxic (Navždy toxické) uvádí, že podle Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) obsahují plasty více než 13 tisíc chemických látek, z nichž více než 3 200 představuje nebezpečí pro lidské zdraví.

Recyklace je pak podle Greenpeace problematická z toho důvodu, že plasty už zmíněné toxické látky obsahují, jelikož se používají při jejich výrobě, zároveň ale mají schopnost další škodliviny absorbovat z prostředí, v němž se nacházejí. Nové látky mají vznikat také kvůli zahřívání plastové hmoty, což je pro proces recyklace nezbytný krok. Stabilizátory v plastech se mohou takto proměnit na toxické substance.

„Plastový průmysl, včetně společností vyrábějící fosilní paliva, petrochemické výrobky a spotřební zboží, stále předkládá recyklaci jako řešení krize znečištění plasty. Nová zpráva však ukazuje, že s recyklací se toxicita plastů zvyšuje.

Látky nalezené v recyklovaných plastech mohou podle zprávy Greenpeace negativně působit na hormonální systém, ale jsou také spojovány s výskytem rakoviny, obezity či kardiovaskulárních onemocnění. Neohrožují jen koncové spotřebitele, ale také lidi, kteří v recyklačním průmyslu pracují.

Čtěte také: Ftaláty v recyklovaných plastech

Problém je, že recyklované plasty se používají na výrobu obalů na potraviny, PET lahví na nápoje, dětských hraček, nádobí nebo oblečení. Přicházejí tak do bezprostředního kontaktu s lidským organismem.

Zpráva také poukazuje na fakt, že podle odhadů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) se zrecykluje pouze devět procent globálně vytvořeného plastového odpadu. Situace bude jen horší, jelikož pokud by vše běželo ve stávajících kolejích, do roku 2060 by se produkce umělé hmoty zvýšila trojnásobně - míra recyklace by se přitom příliš nezměnila.

Recyklací se do výrobků mohou dostávat toxické chemikálie. I když Evropská unie postupně omezuje problematické chemikálie, plasty v oběhu stále obsahují řadu toxických přísad. Plastové části staré elektroniky, kusy problematické podlahové krytiny PVC, která obsahuje různé toxické změkčovače, nebo zahradní nábytek s UV stabilizátory.

Na třídicích linkách se přitom nedají oddělit všechny typy plastů. Například Pražské služby předávají odběratelům jednotlivé vytříděné druhy plastů, jako je PET, HDPE, LDPE nebo PP. Ti materiál dočistí a nadrtí. „Nechtěný a dále nerecyklovatelný materiál putuje jako takzvaný výmět na výrobu tuhého alternativního paliva.

Podle zdroje z firmy zabývající se výrobou ramínek, přepravek na maso či košíků pro supermarkety, je v oběhu tolik plastů, že ho vůbec nenapadá, jak by se situace měla řešit.

Čtěte také: Historicky vypadající odpadkové koše

„My pro výrobky používáme deset až padesát procent recyklátu, zbytek je původní surovina. Recyklát ale máme pod kontrolou, protože se jedná o zbytky z naší výroby. Následně pak musejí výrobky projít atesty. Pokud si výrobce nakoupí „anonymní“ drť nebo granulát, zvyšuje se riziko, že škodliviny přejdou do výrobku.

„Každý stát má na své výrobce požadavky. V Česku nebo v Německu jsou dokonce docela přísné, zejména v kontextu hraček, potravinářských obalů nebo produktů pro zdravotnictví,“ říká.

Nezisková organizace Arnika objevila například v obalech či hrncích na nápoje rizikové UV stabilizátory. V řetězci Lidl se jednalo o obal na humus pod značkou Chef select, který obsahoval stabilizátor UV 326. Firma Puruplast vyrábí z recyklátu zahradní kompostéry nebo dlažbu a také obchoduje s drtěmi a granuláty.

Podle jednatele Jiřího Janíka bere plastové odpady z třídíren komunálního odpadu nebo od producentů z továren. „Na dokonalou separaci zařízeni nejsme, materiál jen dotřiďujeme. Výrobci, kteří recyklát do svých produktů přidávají, podle něj mohou laboratorními testy ověřit, že je kvalita granulátu dobrá.

EU se tímto směrem ubírá, ale přístup zbytku světa je vlažnější. Straková si proto hodně slibuje i od globální úmluvy regulující celosvětové znečištění plasty.

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

Alternativy k recyklaci plastů

Zpracovávání plastového odpadu procesy označovanými jako chemická recyklace má podle ekologického sdružení Arnika řadu technologických nedostatků, které škodí životnímu prostředí.

Jako lepší řešení se podle ekologické organizace ukazuje mechanická recyklace a snížení výroby plastů. Škodlivost chemické recyklace plastů podle ní vyplývá z aktuální odborné studie Světové aliance pro alternativy ke spalovnám (GAIA) s názvem Chemická recyklace: Stav, udržitelnost a dopady na životní prostředí.

Hlavní výhrada tkví v tom, že pod chemickou recyklací se ve skutečnosti skrývají procesy, které žádnou recyklací nejsou. Jde jen o produkci oleje a syntetického plynu, které se pak stávají palivem.

"Chemická recyklace by mohla fungovat pouze za předpokladu, že by se do plastů nepřidávaly různé chemické přísady a omezil se tak vznik toxických látek a při drastickém snížení výroby nových plastů z ropy," uvedl vedoucí programu Toxické látky a odpady sdružení Arnika Jindřich Petrlík.

Podle Petrlíka nejsou u žádného ze zařízení v Česku známé výsledky z měření nejvíce škodlivých látek, jako jsou například dioxiny.

Petrlík poukázal na to, že plasty obsahují toxické přísady, z nichž některé jsou v jednotlivých státech zakázány zákony nebo je zakazují mezinárodní smlouvy. Jde například o bromované zpomalovače hoření, ftaláty, olovo či různé těkavé organické látky. Nový plast se podle Petrlíka vyrábí z produktů chemické recyklace jen z velmi malé části. Většina existujících provozů své produkty pálí nebo je nabízí jako palivo, uvedl.

Podle Petrlíka není ani pravda, že je chemická recyklace bezodpadová, jak tvrdí její zastánci. Do ovzduší se podle něj při ní dostávají emise skleníkových plynů, které přispívají ke změně klimatu.

Mýty o jednorázových obalech

Celková problematika jednorázových obalů je však mnohdy zahalena nejrůznějšími mýty.

1. Může se zdát, že vše, co je bio, by mohlo být rozložitelné, avšak opak je pravdou. Obaly z bioplastů není možné kompostovat, jelikož většina těchto obalů není rozložitelná za normálních podmínek. K jejich rozkladu je nutné zajistit specifické podmínky.
2. Není bambus jako bambus. Bambusové jednorázové nádobí se vyrábí z bambusové drti a je slepováno pomocí pryskyřice. Ta se dnes ale ve velkém množství vyrábí synteticky a obsahuje škodlivé látky, jako jsou melamin a formaldehyd.
3. Tato problematika je komplikovanější než se může zdát. Papír není nutně lepší než plast a plast není nutně lepší než papír. Vše záleží na kontextu použití daného materiálu a možnosti jeho znovupoužití.
4. Do roku 2029 musejí členské země EU dosáhnout 90 % zpětného sběru plastových lahví a do roku 2030 mají být lahve vyrobené ze 30 % z recyklovaných materiálů.
5. Recyklace je důležitou součástí odpadového hospodářství, ale sama o sobě nestačí k vyřešení problému s jednorázovými obaly.

Skutečně účinnější strategií je předcházení vzniku odpadu - tedy snižování spotřeby jednorázových obalů, jejich opakované používání a přechod k bezobalovým nebo vratným systémům, které minimalizují celkový dopad na životní prostředí.

Fakta o plastech

Plasty jsou v posledních letech považovány za symbol znečištění planety. Mnoho tvrzení o jejich negativním dopadu na životní prostředí je ale založeno na předsudcích nebo nepodložených polopravdách. Jak je z výše uvedených příkladů patrné, plasty jsou mnohem lepší než jejich pověst.

• Fakt: PET je lehký a má nižší uhlíkovou stopu než sklo nebo kov. Například výroba jednorázové skleněné lahve způsobuje třikrát vyšší emise CO2 než výroba PET lahve ze 100% recyklovaného materiálu.
• Fakt: V EU tvoří plastové obaly pouze 19 % veškerého obalového odpadu.
• Fakt: Plastové obaly představují jen 0,5 % uhlíkové stopy průměrného Evropana.
• Fakt: Pouze 2,2 % celosvětové ropy se využívá k výrobě plastových obalů, zatímco 87 % jde na dopravu, energetiku a vytápění.
• Fakt: Problémem není materiál, ale nesprávné nakládání s ním.
• Fakt: V Evropě se stále více plastů recykluje a skládkování se neustále snižuje.
• Fakt: Největším zdrojem mikroplastů nejsou obaly, ale barvy, laky a opotřebení pneumatik.
• Fakt: PET lahve neobsahují ftaláty ani bisfenol A (BPA).

Proto obaly nevyhazujte, ale znovu používejte a až poté řádně roztřiďte nebo vraťte.

tags: #ftaláty #plasty #recyklace

Oblíbené příspěvky:

• Tipy pro praní látkových plen
• Definice a význam ekosystému
• EVO v ČR
• Turistika v Hostýnských vrších
• Ochrana přírody v ČR