Geografické a klimatické podmínky Španělska

Španělsko je geograficky zřejmě nejrozmanitější zemí Evropy. Najdeme tu vše od polopouští východní Andalusie až po zelenou krajinu a hluboké pobřežní zálivy v Galicii. Španělsko, oficiálním názvem Španělské království, leží na Pyrenejském poloostrově. Je z 88% ohraničeno mořem, zbývajících 12% zbývá na pozemní hranice. Sousedí na západě s Portugalskem, na severovýchodě s Andorrou a Francií, na jihu s Gibraltarem. Ke Španělsku patří i Kanárské ostrovy ležící v Atlantském oceánu a Baleáry ve Středozemním moři.

Hornatá země s průměrnou výškou 660 m je po Švýcarsku druhou nejvyšší zemí Evropy. Vnitrozemí pokrývá řídce osídlená náhorní plošina známá jako Meseta Central (500-1 000 m n. m.), z níž vystupují jednotlivá pohoří. Meseta je rozdělena na dvě poloviny Kastilským pohořím (Cordillera Central), které leží na sever od Madridu a jehož součástí je i Sierra Guadarrama dosahující výšky 2 400 m. Na severu plošiny blízko Biskajského zálivu se vypíná vlhké vápencové Kantaberské pohoří (Cordillera Cantábrica), jehož nejkrásnější část Picos de Europa dosahuje výšek přes 2 600 m. Iberské pohoří (Sistéma Ibérico), v němž se nacházejí i hluboké kaňony, se táhne na jihovýchod od Kantaberského pohoří a převyšuje kótu 2 300 m.

Nejvyšší hory španělské pevniny však leží vně náhorní plošiny. Betická Kordillera (Sistema Bético) se nachází v jihovýchodní Andalusii a její součást Sierra Nevada disponuje i nejvyšší horou pevninského Španělska (Mulhacén, 3 478 m). Pyreneje, které leží na severní hranici s Francií, mají několik třítisícových vrcholků, z nichž nejvyšší je Pico de Aneto (3 404 m). Nížiny se rozkládají v povodí velkých řek a podél pobřeží, a to zejména v Katalánsku, v povodí řeky Ebro v Aragonii, ve východní Andalusii a v úrodném okolí řeky Guadalquivir na jihu.

Nejvodnatější řeka Ebro pramení v Kantaberském pohoří a směřuje na východ do Středozemního moře. Nejdelší je řeka Tajo, která se u Lisabonu vlévá do Atlantiku. Koryta řek bývají během roku kvůli suchému klimatu často vyschlá. Větších přírodních jezer je málo, na hlavních řekách je spíše vybudováno hodně přehrad. Největší je ledovcové jezero Santabria v provincii Zamora v západním Leonu. Druhé největší jezero Banyoles u města Girona v Katalánsku je známé jako dějiště veslařských závodů při Olympijských hrách v Barceloně v roce 1992 a veslařského Mistrovství světa v roce 2004.

Klimatické podmínky

Podnebí Španělska je stejně rozmanité jako jeho geografie. Ve Španělsku (resp. na Iberském poloostrově) rozlišujeme tři typy klimatu.

Čtěte také: Příklady geografických bariér

• Na severu a severozápadě (u Atlantického oceánu - tzv. „Zelené Španělsko“) je podnebí oceánské s mírnou zimou a teplým, ale ne horkým létem a s dostatkem srážek.
• Na většině území (zejména na centrální plošině zvané meseta) vládne klima kontinentální s velkými teplotními rozdíly - horké suché léto a chladná zima.
• Jih a jihovýchod země (na východní straně hor táhnoucích se podél pobřeží) má středozemské podnebí s menšími teplotními rozdíly mezi zimou a létem. Celkově malé množství srážek zde připadá především na podzim a zimu.

Zatímco na východě a jižním pobřeží převládají slunečné dny s minimem srážek a mírné zimy, ve vnitrozemí jsou výkyvy v teplotách během ročních období značné. Severní pobřeží se oproti tomu vyznačuje vysokým počtem deštivých dní v roce. Průměrná teplota v zimě je kolem 15°C, v posledních letech kvůli klimatickým změnám klesá i pod 5°C. Sníh je spíše ojedinělým jevem. V létě se teploměr vyšplhá v průměru k 25°C, nejvyšší teploty dosahují i 35°C. Co se počasí na španělských ostrovech týká, má podstatně jiný charakter. Kanárské ostrovy se chlubí subtropickým podnebím a teplým počasím s minimem srážek přes rok. Baleárské ostrovy mají větší rozmary, co se stálosti počasí týká. V létě se občas objeví jemný déšť, ale převládají slunečné dny.

Na španělské pevnině se od severu k jihu střídají 3 klimatická pásma: atlantické, kontinentální a středomořské. Baleáry mají středomořské podnebí s teplými a suchými léty a mírnými deštivými zimami. Pro Kanárské souostroví, které se rozkládá v subtropickém pásu Atlantiku, se vžilo označení „ostrovy věčného jara“. Teplý Golfský proud spolu s osvěžujícími oceánskými větry udržuje na Kanárech mimořádně příjemné a stálé počasí, kdy letní teploty nepřesahují 30 °C a zimní neklesají pod 18 °C. Andalusie je jednou z nejteplejších oblastí Evropy pyšnící se více než 300 slunečnými dny v roce. Klima je středomořské s horkým létem a mírnou zimou. Srážky se vyskytují především mezi říjnem a dubnem, na pobřeží jsou dešťové, v horách sněhové.

Obyvatelstvo

Španělsko má více než 64 milionů obyvatel a představuje pestrou směsici kultur, tradic a zvyků. 47 milionů - v EU 5. nejlidnatější stát po Německu, Francii, Velké Británii a Itálii. Země patří k nejřidčeji osídleným státům v Evropské unii, nejvíce lidí žije v aglomeraci Madridu a podél pobřeží. Rozložení obyvatelstva je dosti nerovnoměrné. Zatímco pobřežní oblasti a ostrovy jsou velmi hustě zalidněné, centrální Španělsko je téměř pusté.

Překvapivé je, že Španělsko má velmi nízkou míru porodnosti (jednu z nejnižších na světě), přestože jde o tradičně katolický stát. Španělé 73 %, Katalánci 16 %, Galicijci 6 %, Baskové 5 %. Na rozdíl od jiných zemí, které měly velkou koloniální říši, se zde trvale usadil jen minimální počet obyvatel bývalých kolonií. Ve Španělsku také žije asi 700 tisíc Romů (gitanos), nejvíce v Andalusii. Mluví většinou andaluskou španělštinou s příměsí mnoha romských slov.

Trvalý pobyt má ve Španělsku velké množství cizinců: nejvíce Maročanů (814 tisíc), Rumunů (672 tisíc), Britů (250 tisíc), Italů (228 tisíc), Číňanů (225 tisíc), Kolumbijců (207 tisíc), Venezuelanů (138 tisíc), Ekvádorců (132 tisíc), Bulharů (123 tisíc) a dalších. Množství imigrantů se dá vysvětlit řadou důvodů, např. geografickou polohou, propustností hranic, rozbujelou šedou ekonomikou a také silným zemědělským a stavebním sektorem, který potřebuje levnou pracovní sílu.

Čtěte také: Geografické aspekty života

Jazyk a náboženství

Úředním jazykem je španělština (kastilština, castellano), kterou hovoří téměř všichni obyvatelé jako hlavním nebo druhým jazykem. V příslušných regionech se užívá také katalánština, baskičtina (vasco či euskara) a galicijština. Jde vesměs o románské jazyky, pouze baskičtina nepatří do žádné jazykové skupiny. Španělština (kastilština) má ještě několik dialektů, např. v Andalusii a na Kanárských ostrovech.

69 % katolíků, přibližně 3 % muslimů, dále menšiny protestantů a Židů. Země byla vždy silně katolická a nechvalně proslulá inkvizicí, což pramenilo z dlouhého boje (reconquisty) proti muslimům a následného vyhnání muslimů a Židů z Iberského poloostrova.

Státní symboly

Státní vlajka definovaná ústavou z roku 1978 je rozdělena na tři horizontální pruhy - červený, žlutý a červený, přičemž prostřední žlutý pruh má dvojnásobnou šířku než oba krajní červené. Na státní a válečné vlajce musí být v levé části žlutého pruhu doplněn ještě státní znak, který je na civilní vlajce nepovinný. Znak je tvořen štítem se čtyřmi kvadranty, které symbolizují čtyři království, jejichž spojením Španělsko vzniklo. Konkrétně jde o Kastilii (symbol hradu), León (lev), Aragonsko (vertikální červeno-žluté pruhy) a Navarru (spojené řetězy). Uprostřed znaku jsou ještě tři znaky fleurs de lys, stylizované lilie, symbolizující vládnoucí bourbonskou dynastii. Dynastie pochází původně z Francie a znak fleurs de lys byl také vždy vnímán jako symbol Francie, resp. francouzské monarchie. Ve spodní části znaku je plod granátového jablka symbolizující Granadu.

Na okrajích štítu jsou dva sloupy reprezentující tzv. Herkulovy sloupy (Gibraltar a Ceuta), které oddělují Středozemní moře od Atlantiku. Dříve se předpokládalo, že za nimi už žádná země není (lat. Non plus ultra - „Dále už nic“) a Španělsko je nejzápadnější výběžek Země. Po objevení Ameriky změnil císař Karel V. nápis na Plus ultra (cosi jako „Ještě dále“), který je na sloupech na státním znaku i dnes. Nad štítem je umístěna královská koruna. Původ barev na vlajce není prokázán. Jedna z nejpopulárnějších teorií říká, že vychází z barev používaných aragonským královstvím. Dnešní design vlajky byl však v každém případě přijat z podnětu krále Karla III. v roce 1785, protože dosavadní převážně bílá vlajka se zejména na moři zaměňovala s vlajkami jiných zemí. Dynastie Bourbonů používající bílou barvu totiž vládla v několika evropských zemích.

Čtěte také: Vliv prostředí na živé organismy

tags: #geografické #a #klimatické #podmínky #Španělska

Oblíbené příspěvky:

• Podíl obnovitelných zdrojů energie
• Podrobnosti o tříděném odpadu v Litoměřicích
• Zmije obrovská
• Obnovitelné Zdroje a Financování v ČR
• Podívejte se na Ekologický přírodopis: Pracovní sešit