Globální ekologické katastrofy: Příklady a dopady

Globální ekologické katastrofy představují vážnou hrozbu pro naši planetu a lidskou společnost. Tyto události, často způsobené lidskou činností nebo extrémními přírodními jevy, mají dalekosáhlé dopady na životní prostředí, klima a lidské zdraví. Následující text se zaměřuje na některé z nejvýznamnějších příkladů globálních ekologických katastrof a jejich důsledky.

Aralské jezero: Ztracená perla Střední Asie

Pod vysokým jeřábem se zalomeným krkem, který kdysi v kazašském přístavu Aralsk vykládal z lodí tuny ryb, se namísto vod moře již několik let rozlévají písky pouště pokryté bílými nánosy soli. V přímé blízkosti ohromných a krutých středoasijských pouští Karakum a Kyzylkum začala ze dna vysychajícího Aralského jezera vznikat stejně nelítostná poušť Aralkum. Aralkum svým působením ohrožuje podnebí, životní prostředí a biosféru nejen v regionu Střední Asie, ale na celém světě.

Popření prastaré zásady zavlažování, uzákoněné i v proslulém babylónském zákoníku Chammurapiho, která praví, že soused žijící výše po toku řeky musí respektovat zájmy souseda žijícího níže, vedlo k vytvoření písečného vulkánu s plochou 33 000 km². Do atmosféry se tak ročně dostane na 100 milionů tun slaného prachu.

Stádo krav putuje po mořském dně a pátrá po trsech trávy. Do dálky se rozprostírá písek a sem tam je na obzoru vidět uvízlý vrak lodě. „Velký Aral už nikdo nezachrání,“ tvrdí Sergej Sokoljov, geograf z kazašské Akademie věd, když procházíme ulicemi dvacetipětitisícového Aralska (Aral), kdysi rušného přístavu, který je dnes proměněn v město přízraků. Většina obyvatel je bez práce, při životě je drží jen několik dolarů sociální podpory a drobné zemědělství.

K dnešním břehům moře je to z kazašské strany kolem 60 kilometrů. A tam, kde kdysi vzkvétal podmořský život, zajišťující obživu rybářům, je dnes jen písek a chudé pouštní rostlinstvo. Tak dnes vypadá ekologická katastrofa, kterou mají na svědomí sovětští plánovači lepších časů. Existuje z ní nějaké východisko, anebo si budou muset žáci základních škol ve svých atlasech přebarvit modrou na žlutou a na místě tohoto čtvrtého největšího jezera světa napsat „poušť Aralkum“?

Čtěte také: Problémy životního prostředí

Aralský region (aral znamená kazašsky „ostrov“, Aralské jezero dostalo svůj název podle mnoha ostrovů) představuje území s celkovou rozlohou 700 000 km², které je součástí Uzbekistánu, Tádžikistánu, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Turkmenistánu, severního Afghánistánu a severovýchodního Íránu.

Zavlažovací systémy na řekách Amudarja a Syrdarja, které jsou hlavními zdroji vody pro Aral, zde existovaly již před 3000 lety. Ale teprve Chruščovova megalomanie přivedla celou oblast na pokraj vodohospodářské tragédie, která je výsledkem záměrné činnosti člověka.

Za vše může bavlna

Hlavní příčinou vysychání čtvrtého největšího světového jezera o rozloze 66 458 km² byly snahy sovětských plánovačů o zvýšení produkce exportní bavlny, která byla zdrojem vzácných deviz. Ačkoli do roku 1960 vody Amudarji a Syrdarji zavlažovaly již na 50 000 km² především bavlníkových plantáží, úbytek vody v moři nebyl patrný. Zlom nastal teprve poté, kdy se za Chruščova přistoupilo k rozsáhlému zavodňování vyloženě aridních (pouštních) půd. Zatímco zavlažovaná plocha v letech 1960-1980 stoupla jen o 20 %, odběr vody z řek se zvýšil na dvojnásobek. To již mělo za následek katastrofální úbytek vody přitékající z ledovců Ťan-šanu a Pamíru a následně i nastartování procesu zániku Aralu.

Důsledkem byl pokles hladiny moře o 16 metrů, zmenšení jeho plochy na polovinu a objemu vody na čtvrtinu. Následky jsou katastrofické a co do rozsahu se podobají jadernému konfliktu. Došlo ke změnám podnebí a vyhynula kdysi nesmírně bohatá fauna včetně 24 druhů průmyslově zpracovávaných ryb, čímž přišly o možnost obživy desítky tisíc lidí. Prastaré zásoby spodní slané vody začaly vystupovat na povrch a zasolovat kdysi úrodnou půdu. V oblasti se navíc hromadí jedovaté drenážní vody nasycené hnojivy a insekticidy.

Změny v solné rovnováze ztrojnásobily salinitu povrchové vody a proměnily moře a okolí v biologickou poušť. V minulosti unikátní uzavřenost aralského bazénu umožňovala rozvoj tak bohatého různorodého života, který bylo možno srovnávat s Afrikou. Kdysi kvetoucí ekosystém dnes hyne. Zánik života v moři způsobil krach rybolovného a zpracovatelského průmyslu. Na 60 000 lidí, jejichž práce byla pevně spojena s mořem, zůstalo bez prostředků k životu.

Čtěte také: Co způsobuje globální oteplování?

Ve tkáních ryb bylo nalezeno velké množství pesticidů a stejně tak rýže, pšenice, proso a další plodiny pěstované v oblasti obsahovaly vysokou hladinu karcinogenů.

Negativně ovlivňuje proces vysychání Aralu i změnu klimatických podmínek okolí jezera. Dříve Aral hrál roli regulátoru, který oteploval chladné větry přicházející v zimě ze Sibiře a v létě zmírňoval nesnesitelná vedra. Nyní se léto v oblasti stalo sušším a kratším a zimy se prodloužily a jsou chladnější. Vegetační období se zkrátilo a v pobřežních oblastech Aralu se srážky zmenšily desetkrát. Vlhkost vzduchu se také snížila, teplota vzduchu se v létě zvýšila a v zimě snížila o 2-3 °C. Produktivita pastevectví v důsledku těchto změn klesla na polovinu.

Solná sopka

V bazénu Aralu tedy dochází k procesu dvojího vysoušení. Jeden je způsoben vysycháním Aralu a druhý procesem umělého znehodnocování zavlažovaných polí. Výsledkem je vznik ohromného plošného soleniště vytvořeného mořskými usazeninami a pozůstatky minerálních usazenin, vymytých ze zavlažovaných plantáží. Bývalé mořské dno o rozloze 33 000 km² funguje jako antropogenní vulkán, který do atmosféry vyvrhuje více než 100 milionů tun solí a drobného prachu ročně.

Efekt zamoření se zesiluje tím, že Aral je umístěn na trase mohutného proudění vzduchu ze západu na východ. To má za následek vyzvednutí aerosolů do vysokých vrstev atmosféry a jejich rychlé rozšíření v atmosféře Země. Pesticidy používané u Aralu lze najít až v krvi antarktických tučňáků a charakteristický aralský prach usedá na ledovcích Grónska, v lesích Norska a na polích Běloruska tisíce kilometrů vzdálených od Střední Asie.

Černobyl: Jaderná katastrofa a její následky

Psal se 26. duben 1986, když oblastí kolem ukrajinského Černobylu otřásl výbuch. Podle zprávy Černobylského fóra se celkový počet lidí, kteří mohli nebo mohou v budoucnosti zemřít v důsledku ozáření, odhaduje na 4000. Devět dětí zemřelo na rakovinu štítné žlázy a odhadem 3940 lidí zemřelo nebo může zemřít na rakovinu způsobenou ozářením. Tato data ale vzbudila i kritiku, protože zpráva podstatně zmírnila všechny předchozí údaje.

Čtěte také: Atmosféra a počasí

První reaktor v Černobylu byl spuštěn v roce 1977. Chybou nedostatečně proškoleného personálu došlo při zkouškách bezpečnostních systémů k přehřátí reaktoru a přetlaků páry. Jednalo se jednoznačně o událost způsobenou člověkem. Perforací víka reaktoru došlo k úniku radioaktivních částic, které se následně šířily po Evropě. Personál nebyl vybaven dostatečnými ochrannými prostředky. V roce 2002 je v oblasti elektrárny několikanásobně zvýšená radiace, elektrárna je nefunkční a okolí působí jako pustina.

Povodně jako nejnebezpečnější přírodní katastrofy

Problematika povodní vzbudila větší zájem po katastrofálních událostech v povodí Moravy, Odry a horního Labe v červenci 1997. V postižených oblastech se lidé začali bát každého deště a s obavami vzhlíželi k obloze.

Povodně sice bývají ničivé, ale trvají krátce. Bleskové povodně vyvolávají intenzivní bouřkové lijáky. Zasahují území o malé ploše, dochází k nim na malých vodních tocích s povodím řádově o desítkách čtverečních kilometrů. Poměrně často se vyskytují v jihovýchodní části České vysočiny, kde hlavní vodní toky (Dyje, Jihlava, Svratka) tečou v hlubokých údolích a jejich krátké přítoky mají velký spád. Jestliže při ústí takového přítoku stojí lidské sídlo, hrozí mu velké nebezpečí. Takto postižena byla např. obec Luka nad Jihlavou, kde při bleskové povodni koncem dubna r. 1988 zahynuli dva lidé.

Významné povodně v ČR

Čtyři velké povodně v Česku, stoletá a dokonce pětisetletá voda během krátké doby, se odehrály v letech 1997, 2002, 2009, 2013. Že se klima na naší planetě mění, je zcela zjevné. Je to průvodní jev globálního oteplování, na němž se nemalou měrou podílí i člověk. Rostoucí lidská populace se stále většími požadavky na zdroje mění tvář planety.

Katastrofální povodně v ČR v létě 1997 odhalily, že se přehlíží potřeba systematické prevence. Je zarážející, že záplavová území jsou u nás dosud vymezena pouze podél jedné třetiny významných vodních toků. Přitom na těchto územích žije značná část obyvatelstva, jsou zde i průmyslové komplexy apod. Značnému riziku je vystavena i Praha.

Teprve r. 1997 rozhodlo město Praha o zahájení protipovodňové ochrany. Chce při ní využít mobilní hradicí prvky, které brání vzniku velkých škod, a přitom výrazně nezasahují do vzhledu města. Výstavba protipovodňového systému je rozdělena do sedmi etap (do r. Při povodních r. 1997 zahynulo 50 lidí, rozsah škod byl enormní. Pozitivním důsledkem katastrofy byla ale změna ve vnímání protipovodňové ochrany v ČR. Katastrofa byla podnětem k řadě projektů analyzujících příčiny, průběh a důsledky povodní a navrhujících nová opatření. V dubnu r. 2000 schválila vláda ČR Strategii ochrany před povodněmi pro území ČR. V návaznosti na tento dokument navrhla kompetentní ministerstva programy zaměřené na rozvoj jednotlivých prvků protipovodňové ochrany a protipovodňové prevence.

Významné místo v protipovodňové ochraně zaujímá hydrologická předpovědní služba. Další povodně, tentokrát v r. 1954, přiměly kompetentní orgány, aby vytvořily samostatnou skupinu prognostiků v rámci Hydrometeorologického ústavu. Oficiálně byla však hydrologická předpovědní služba ustavena až r. 1960 (rozhodnutí opět urychlily povodňové škody).

Riziko povodní a člověk

Názor odborníků, že povodně jsou přirozený přírodní jev a říční nivy jsou zaplavovány přirozeně, není vždy přijímán s pochopením. Nelze popřít, že člověk svou činností průběh a důsledky povodní zhoršil, nic to však nemění na skutečnosti, že povodně jsou přírodní fenomén, jemuž se můžeme bránit jen do určité míry.

Ochrana přírody má často přednost před ochranou lidských životů i majetku. Dlouho se vlekoucí jednání o vykoupení pozemků za účelem výstavby protipovodňových hrází je další příčinou, proč dochází opakovaně k záplavám v místech, kde k nim dojít nemuselo. V minulosti u nás bylo daleko více luk v poměru k orné půdě. Dnes je situace obrácená, což je patrné zejména v nížinných oblastech. Louka má oproti orné půdě mnohem lepší retenční schopnost, jelikož je provrtána miliony chodbiček od žížal a různého hmyzu. Vytváří tak při vytrvalých deštích jakousi houbu a pojme srážek mnohem více, než je tomu u orné půdy.

Únik toxických látek do řeky Bečvy

Na přelomu léta a podzimu 2020 došlo k jedné z nejvážnějších ekologických katastrof v České republice. Způsobilo ji pravděpodobně několik úniků toxických látek. K tomu nejvážnějšímu došlo 20.

Podle organizace Arnika byla havárie, která vyústila v únik toxických látek do vod, jen potvrzením neblahého trendu. K podobným únikům dochází v poslední době stále častěji. Ochrana vod polevila, monitoring toxických látek je nedostatečný. Nebezpečím pro řeky je také důsledek benevolentního povolování dalších a dalších zdrojů znečištění.

Reagovat na ekologické katastrofy, až ve chvíli kdy se stanou, je pozdě. Proto se Arnika soustředila také na tlak na systémové změny, které by mohly dalším haváriím zabránit, nebo jejich nebezpečí aspoň minimalizovat. Hned po havárii jsme zveřejnili petici Řeky bez jedů, která požaduje lepší ochranu našich řek a kvalitnější monitoring toxických látek.

Prevence katastrof

Katastrofy plní televizní a rozhlasové vysílání, noviny i weby. Dozvídáme se o mrtvých, raněných, pohřešovaných a o omračující výši hmotných škod. Může se zdát, že katastrofy jsou nevyhnutelné, že jich neustále přibývá a jsou stále ničivější. Nový výzkum provedený v rámci projektu Disasters Avoided ale ukazuje něco jiného.

Kelman a jeho spolupracovníci pátrali po příkladech katastrof, kterým se podařilo zabránit. Muselo se jednat o závažné nebezpečí, například tornádo, zemětřesení, sucho, požár, nákazu, sesuv půdy, výbuch sopky nebo vlnu veder. A přitom nesmělo dojít k velkým ztrátám na životech nebo k závažnému narušení běžného života, a to díky preventivním opatřením přijatým ještě před katastrofickou událostí.

Pokud však mají mít jednotlivé případové studie nějaký hmatatelný přínos, je třeba z nich vyvodit obecnější ponaučení, protože pak je možné využít tyto zkušenosti i jinde:

• Správné smýšlení: Je třeba řešit základní příčiny katastrof a předcházet jim. Musíme pochopit, že katastrofy nevyvolává příroda. Jsou to prostě katastrofy a jsou vyvolané rozhodnutím lidí žít a stavět v ohrožených oblastech.
• Správné investice: Je třeba investovat tak, aby to zajistilo zlepšení sociálních podmínek lidí i zlepšení životního prostředí.
• Dobrá správa: Je třeba shromažďovat a analyzovat data a jednat na základě výsledků těchto analýz.
• Kvalitní data pro správné rozhodování: Data mohou mít různou podobu včetně demografických a ekonomických statistik, ale také pozorování ze satelitů, dronů nebo měřících přístrojů instalovaných na místě.

Ochranu před katastrofami v místním měřítku lze zajišťovat i v rámci globálních aktivit, jako jsou např. Bylo by naivní se domnívat, že se vždycky podaří předejít katastrofám jen v důsledku cíleně provedených preventivních opatření. Svou roli někdy sehraje i štěstí.

„Základem pro úspěšné předcházení katastrofám je souhra akcí, do kterých se zapojí široké spektrum lidí a skupin. Podobné studie by nás ale měly přinutit k zamyšlení, zda jsme se z katastrof na našem území pokaždé náležitě poučili.

Deset nejtragičtějších přírodních katastrof od roku 1900

Od počátku 20. století se odehrála řada ničivých přírodních katastrof - zemětřesení, povodní, tropických cyklónů, cunami a dalších - které si vyžádaly obrovské ztráty na životech. Níže je představeno deset nejhorších z nich, seřazených podle odhadovaného počtu obětí.

Povodně v Číně (1931): V létě roku 1931 postihla centrální a východní Čínu série katastrofálních povodní. Extrémně silné monzunové deště, umocněné i tajícím sněhem z hor způsobily rozsáhlé přelití řek Jang-c’-ťiang, Chuang-che a dalších toků.

Cyklón Bhola (1970): V noci z 12. na 13. listopadu 1970 zasáhl tehdejší východní Pákistán (dnešní Bangladéš) ničivý tropický cyklón Bhola. Přestože šlo „jen“ o cyklón kategorie 3 (max. rychlost větru cca 185 km/h), jeho ničivost způsobila zejména mohutná bouřlivá vlna, která zaplavila hustě obydlenou nížinnou deltu Gangy a Brahmaputry.

Zemětřesení Haiti (2010): Dne 12. ledna 2010 postihlo karibský stát Haiti ničivé zemětřesení o magnitudu 7,0. Epicentrum bylo jen 25 km od centra hustě obydleného hlavního města Port-au-Prince, takže účinky byly katastrofální.

Zemětřesení v Chaj-jüan (1920): Dne 16. prosince 1920 došlo v severozápadní Číně (provincie Ningxia, oblast Chaj-jüan) k mimořádně silnému zemětřesení, kterému se přezdívá také Velké gansuské zemětřesení. Odhady magnituda se pohybují okolo 8,5.

Zemětřesení v Tchang-šanu (1976): Dne 28. července 1976 zasáhlo čínské průmyslové město Tchang-šan v provincii Che-pej silné zemětřesení o magnitudu zhruba 7,6-7,8.

Tajfun Nina a kolaps přehrady Banqiao (1975): Na počátku srpna 1975 zasáhl střední Čínu tajfun Nina, který přinesl mimořádné srážky.

Zemětřesení a cunami v Indickém oceánu (2004): Ráno 26. prosince 2004 došlo u pobřeží indonéského ostrova Sumatra k velmi silnému podmořskému zemětřesení o magnitudu 9,1. To vyvolalo obří mořské cunami, které během několika desítek minut zasáhlo pobřeží čtrnácti zemí kolem Indického oceánu v Asii a Africe.

Povodeň na řece Jang-c’-ťiang (1935): Rok 1935 byl v Číně rokem extrémních povodní. V červenci došlo k velké povodni na řece Jang-c’-ťiang, která postihla šest provincií ve střední a východní Číně.

Velké zemětřesení v Kantó (1923): Velké zemětřesení v oblasti Kantó zasáhlo Japonsko 1. září 1923 v čase těsně před polednem. Otřesy o magnitudu 7,9 udeřily přímo pod hustě osídlenou aglomerací Tokio-Jokohama a zanechaly obě města v troskách.

Cyklón Nargis (2008): Na začátku května 2008 zasáhl jihovýchodní Asii cyklón Nargis a zejména v Myanmaru způsobila spoušť mimořádného rozsahu.

tags: #globální #ekologická #katastrofa #příklady

Oblíbené příspěvky:

• Nosnost ekologického prostředí v zemědělství
• Data o kvalitě ovzduší v Ústeckém kraji
• Nakládání s odpady ve Viničné Šumici
• Ochrana dat v Průmyslu 4.0
• Jak se zaregistrovat na svoz odpadu