Globální Problémy Znečištění Plasty a Jejich Dopady

Plasty nás dnes obklopují úplně všude, a to jak na suchu, tak ve vodě. Plasty znečišťují životní prostředí a je to každým rokem větší a vážnější problém.

Zástupci 175 zemí OSN schválili velmi důležitou rezoluci o ukončení znečištění plastem. Podle komentářů expertů by to mohlo znamenat přelom - je to začátek procesu, který by do dvou let mohl vést k uzavření mezinárodní smlouvy upravující výrobu, zpracování a recyklaci plastů. A to znamená možná první globální krok pro zastavení plastového znečištění planety.

Podle Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) se na světě ročně vyprodukuje přibližně 300 milionů tun plastového odpadu, přičemž podle odhadů je v současné době v oceánech 75 až 199 milionů tun plastů.

Dopady znečištění plasty

Plastový odpad zabíjí každým rokem mořské ptáky, mořské želvy, mořské savce, ale také ryby. Mořští živočichové se buď zamotají do větších kusů plastu nebo si menší kusy plastu spletou s potravou. Plast je odolný materiál a uložení na skládku není řešení. Tyto odpady mohou na skládce ležet desítky let.

V posledních několika desetiletích ekologové zjišťují, že velké množství plastů se v kombinaci s nedostatečnou "recyklační morálkou" dostává do řek a následně je vyplavováno do moří a oceánů, kde jsou unášeny mořskými proudy daleko od pobřeží nebo skončí v útrobách mořských a přímořských živočichů.

Čtěte také: Problémy životního prostředí

Mikroplasty: Neviditelná hrozba

Plast se v moři nerozkládá (dokonce ani tzv. bioplast), pouze se rozpadá na menší a menší částečky - mikroplasty. Tyto částečky mají schopnost cestovat po celé planetě a pronikat tkáněmi nebo na sebe vázat toxiny. Nalezneme je nejen v mořích, ale také ve vzduchu, pitné vodě, džusech, pivu, soli a dalších. Jaké mají tyto mikroplasty dlouhodobé účinky na naše zdraví, se prozatím neví.

Z každého kusu plastu se časem může stát mikroplast. Jednoduše - PET lahev bychom si k jídlu nevybrali, ale mikroplasty obsažené v nápoji v těchto lahvích si s chutí dáme.

Slůvko mikroplasty uvedl do vědecké praxe mořský ekolog Richard Thompson z univerzity v Plymouthu v roce 2004. Jako popisný termín jednoho z mnoha typů znečištění oceánů mu přisoudil definici plastových částeček menších než 5 milimetrů.

Od roku 2015 disponujeme velmi hrubým odhadem, že na hladinách moří se volně unáší kolem 15-51 bilionů částeček mikroplastů. My totiž pořád nevíme, jestli jsou mikroplasty zdraví škodlivé, či nikoliv.

Mezinárodní snahy o řešení

Nová rezoluce byla přijatá během pátého zasedání Shromáždění OSN pro životní prostředí (UNEA), které se konalo v Nairobi na začátku března. Poukázala na zásadní potřebu řešit „celý životní cyklus plastů“, přičemz zdůraznila obavy z dopadu šíření umělohmotného odpadu zejména v mořích a oceánech.

Čtěte také: Co způsobuje globální oteplování?

Amina Mohamedová z Keni za OSN uvedla: „Je to opravdu historický okamžik.

„Poprvé bude každá země vázána právním nástrojem, kterým se bude řídit naše výroba, přepracování a recyklace plastů,“ řekl Munang serveru SciDev.Net.

Toto usnesení bude podle něj důležité zejména pro Afriku, kde se recyklují pouze čtyři procenta plastového odpadu. Recyklace tohoto odpadu by podle něj podnítila hospodářský růst a pracovní příležitosti pro mnoho nezaměstnaných mladých lidí v Africe a jako příklad uvedl výrobu plastových dlaždic a tvárnic pro stavebnictví.

Evropská unie a boj proti plastům

Jednou z možností opatření je regulovat výrobu jednorázových plastových výrobků, v lepším případě je úplně nahradit jinou, ale šetrnou variantou. „Evropský parlament 27. března schválil zákaz některých plastových výrobků a od roku 2021 nebude možné prodávat některé plasty na jedno použití.“ Tento zákaz se také týká výrobků z oxo-rozložitelných plastů.

Změna se bude týkat i plastových lahví. Zodpovědnost budou mít i výrobci. Firmy, které vyrábějí z tabáku, budou mít rozšířenou odpovědnost. Tato odpovědnost znamená povinnost se podílet na nákladech likvidace jejich výrobku. Odpovědnost budou mít také výrobci nástrojů pro rybolov a zařízení, které jsou vyrobeny z plastu.

Čtěte také: Atmosféra a počasí

Technologická řešení

V roce 2013 devatenáctiletý Holanďan Bryan Slat navrhl plovoucí systém, který je umístěný na hladině oceánu a je vyroben z masivních trubek. Tento systém zachycuje plasty v oceánech díky velmi odolným sítím. Tyto sítě zachycují už od milimetrových kusů plastů až po plasty, které jsou široké desítky metrů. Tato organizace nezachycuje plasty jen v oceánech, ale také v řekách.

V řekách jsou umístěny interceptory, které jsou na strategických místech (nepřekáží lodím) a jsou solárně napájené. Jsou také připojené k internetu, a díky tomu mohou upozornit operátory, když jsou vyklápěče plné. Kapacita jednoho interceptoru je 50 metrů krychlových.

Problém recyklace

Recyklací plastů se obecně rozumí opětovné využití. Recyklaci plastů můžeme rozdělit do 8 základních fází. První krok recyklace je sběr neboli svoz plastových materiálů, které mají být recyklovány. Plasty jsou k dispozici v nepřeberných formách od plastových lahví přes různé průmyslové plasty.

Po sběru plastů a jejich přepravě do recyklačního zařízení je dalším krokem třídění. Roztříděné plasty čeká tzv. zhutnění, pomocí lisu se z nich stávají kompaktní pevné balíky, jak pro úsporu skladování, ale také pro snadnější přepravu. Následuje mytí. Plastový odpad je nutno řádně omýt, aby se odstranily nečistoty, jako jsou například štítky nebo zbytky potravin. Pro snadnější zpracování, tvarování a případný transport se plastový odpad drtí na malé částice.

U těchto částic probíhá testování, aby se stanovila kvalita a třída plastu. Suché částice plastového odpadu se poté roztaví a formují se do nového tvaru např. granule nebo pelety.

Recyklace plastů není ale tak "zelená", jak se můžeme domnívat. Odpadních plastů přibývá každým dnem. Evropa nemá dostatečnou kapacitu na zpracování takového množství plastu, a proto se musí část vyvážet ke zpracování do zahraničí. Jen přeprava plastových odpadů vytváří vysoké množství jiného odpadu, jako je oxid uhličitý nebo možné havárie nákladních aut či přepravních lodí. Plastového odpadu je bohužel více, než dokážeme zpracovat.

Další potíží recyklace je skutečnost, že jsou vždy porovnávány ceny nové suroviny a recyklátu. Recyklovaný materiál může přesáhnout až 2-3x cenu nové suroviny. Zpracovatelé tedy musí hledat cesty, jak na trh dostávat vysoce kvalitní recykláty. Problémem také zůstává množství používaných aditiv.

Bioplasty jako alternativa?

V reakci na rostoucí obavy veřejnosti o environmentální nebezpečí způsobené plasty, mnoho zemí provádí různá opatření ohledně nakládání s odpady, včetně snižování plastového odpadu, např. pomocí vývoje biologicky rozložitelných materiálů - tzv. bioplastů. Vlastnostmi se bioplast od klasického plastu téměř neliší. Přesto mají zcela rozdílný původ. Bioplasty se vyrábí ze znovuobnovitelných přírodních surovin.

Surovinou může být celé řada rostlinných produktů, jako kukuřičný škrob nebo řepný cukr, ale také živočišného původu, např. krunýře humrů.

Takto vyrobené materiály ale neznamenají, že jsou automaticky rozložitelné - v krátkém časovém období. Vždy záleží na výrobci, z čeho bioplast vyrobí a zda jeho reálnou dobu rozkladu spotřebiteli přizná. V případě bioplastů s rostlinným původem mohou suroviny nést aspekty klasického zemědělství. Bioplastů dnes existuje kolem 300 druhů a každý z nich se chová v každém prostředí různorodě. Doposud není jasné, jak bioplasty reagují na vyšší teploty, tlak nebo jak se rozkládají v mořské vodě.

Rozložitelnost není závislá na zdroji suroviny, ale na chemické struktuře produktu. I PET lahve lze vyrobit z obnovitelných zdrojů, ale i tak budou stejně nerozložitelné, jako PET lahve z ropy. Totéž samozřejmě platí i naopak. Z ropy se také dají vyrobit druhy plastů, které se rozloží v poměrně krátké době.

U bioplastů lze říci, že jsou v teorii rozložitelné všechny druhy. Některé bioplasty jsou téměř k nerozeznání od plastů klasických. Kam tedy s nimi? S bioplasty si umí poradit pouze některá zařízení na zpracování bioodpadu (hnědé popelnice). Vhodné je se informovat u vaší svozové firmy či obce, zda bioplasty přijdou do správných rukou a nebudou zbytečně znehodnoceny.

Osobní příspěvek ke snížení znečištění plasty

Nejlepším způsobem, jak nakládat s plastovým odpadem je, jej vůbec nevytvářet. Přejít na udržitelné řešení obalového hospodářství může každý z nás, např. nákupem v ekologičtějších obalech (postačí látková taška) nebo přímo v bezobalových obchodech. V těchto obchodech si lze nakoupit potraviny, drogerii nebo čistící prostředky do vlastních nádob. Takových pár nákupů dokáže snížit spotřebu plastu o několik desítek procent.

V České republice také vznikla iniciativa Ministerstva životního prostředí #dostbyloplastu, která se snaží nejen podnikům a institucím, ale také všem občanům nabídnout možnost vzdát se jednorázových obalů a nádobí. Cílem této kampaně je předcházet vzniku plastových odpadů.

Je nutné si uvědomit, že za tyto problémy s množstvím odpadu stojí i pouhá lidská lenost. Přitom stačí tak málo, odpad správně vytřídit a tím napomoci ke správné recyklaci nejen plastu, ale veškerému odpadu.

Znečištění řek a oceánů

Až 99 % znečištění oceánů plastovým odpadem pochází jen z 10 řek - 8 z nich je v Asii a 2 v Africe. Jedná se o řeky: Jang-c’-ťiang, Indus, Žlutou řeku, Nil, Gangu, Perlovovou řeku, Amur, Niger a Mekong.

Ročně v oceánech končí říční cestou kolem osmi milionů tun plastových odpadků. A jen Jang-c’-ťiang a Ganga (obě se přetahují o první místo na pozici největšího znečišťovatele oceánů) přispějí 900.000 tunami. „Jen pro srovnání, roční přínos Londýnem protékající řeky Temže ke znečištění oceánů plasty je kolem devatenácti tun,“ říká Schmidt.

Následující tabulka shrnuje hlavní řeky, které přispívají k znečištění oceánů plasty:

Je tu totiž problém, na jehož řešení se musí podílet všichni, ale zdaleka ne všichni jsou jeho příčinou. Květnová konference OSN o plastech v Paříži ukázala, že postupné snižování produkce plastů a zákaz přidávání chemikálií, které se z nich pak uvolňují, půjde podstatně pomaleji, než by se mohlo podle vážnosti problému zdát.

Dohoda o plastech přitom může být pro svět stejně důležitá, jako tzv. Pařížská dohoda, která byla dojednána během Klimatické konference v Paříži 2015, a podle jejíž závěrů se snaží státy celého světa zabránit klimatické krizi. Už na začátku května totiž zpráva, vydaná Programem OSN pro životní prostředí (UNEP) a sekretariátem Basilejské, Rotterdamské a Stockholmské úmluvy (BRS), upozornila, že řešení plastové krize nebude možné bez celosvětové kontroly a omezení jejich výroby.

Problémem totiž není jen kontaminace životního prostředí plastovým odpadem, ale také přenos toxických látek z plastů a chemická kontaminace způsobená skládkováním a recyklací plastů. Transparentnost chemických látek v plastech je proto klíčová pro ochranu zdraví a životního prostředí. Chemické látky, které se z plastů uvolňují, jsou závažným nebezpečím pro zdraví a životní prostředí a měly by být regulovány na globální úrovni.

Chemické látky se z plastů uvolňují během celého jejich životního cyklu a představují riziko znečištění a zdravotních problémů.

“Největším problémem je nedostatek informací o toxicitě u většiny chemických aditiv v plastech. Minimum látek je regulováno na globální úrovni, a to zejména ty perzistentní. Z 13 000 látek to je asi setina. U dalších 6000 látek nemáme žádná data o jejich toxicitě. To znamená, že je dnes považujeme za bezpečné, protože nemáme informace o opaku. Negativní dopady těchto látek se ale mohou do budoucna objevit, zvláště pokud bude jejich produkce exponciálně narůstat, což se v současné době děje,” komentuje situaci Karolína Brabcová, zástupkyně nevládních organizací z Arniky, která se jednání v Paříži zúčastnila.

Zpráva proto navrhuje komplexní regulace chemických látek a snížení výroby a používání plastů. Po politicích požaduje řešení problematických chemických látek, snížení výroby a spotřeby plastů a zlepšení nakládání s odpady obsahujícími nebezpečné chemické látky. K tomu je potřeba nejen budovat kapacity v zemích EU, ale také přijmout opatření v rozvojových zemích. Spolupráce a koordinace na mezinárodní úrovni jsou proto klíčové.

Zpráva doporučuje podporu výzkumu, inovacím, udržitelným modelům hospodaření s plasty a vzdělávání veřejnosti.

Pod vlivem této zprávy jednali v období od 29.května do 2.června v Paříži představitelé 170 států celého světa o hlavních bodech nové mezinárodní smlouvy o ukončení znečištění životního prostředí plasty. Hlavním cílem bylo do podzimu vypracovat návrh této dohody, který by následně sloužil jako výchozí bod pro další jednání.

Především došlo k ostrému sporu ohledně jednacího řádu, tedy pravidel, kterými by se jednání měla řídit. V mezinárodních smlouvách se obvykle rozhoduje konsenzem, ale existuje také klauzule umožňující rozhodování dvoutřetinovou většinou v případě nemožnosti dosažení shody. Několik zemí však žádalo, aby tato klauzule byla vyškrtnuta. Šlo především o země, které na výrobě plastů silně participují, a přitom mají podstatně slabší ochranu čistého prostředí i lidského zdraví - Saúdská Arábie, ke které se nakonec připojilo Rusko, Čína, Indie, Brazílie a Írán.

Aby bylo možné pokračovat dále, bylo toto dilema odloženo a státy se aspoň shodly, že do listopadu by měl být předložen "nultý návrh". Cílem dohody by mělo být omezení produkce plastů, regulace problematických látek obsažených v plastech a zákaz vývozu plastového odpadu, který nejvíce postihuje chudé země v Africe a jihovýchodní Asii.

Podle nevládních organizací by se však dohoda měla zaměřit na celý životní cyklus plastů a řešit negativní dopady plastů na zdraví lidí, životní prostředí a biodiverzitu. Také by měl obsahovat zákaz určitých skupin toxických látek, na které se již dlouhodobě upozorňuje.

tags: #globální #problémy #plasty #znečištění #dopady

Oblíbené příspěvky:

• Přírodní šanony: Kde koupit?
• Povolení přístavby autoservisu
• Legislativa proti černým skládkám
• Příčiny a prevence píchání v lýtkách
• Odkaz přírodě