Globální Změna Klimatu: Vědecký Konsenzus a Kontroverze

V komunitě klimatických vědců panuje naprostý konsensus (nejčastěji uváděnými údaji jsou 97-98 %), že člověk přispívá svou činností k oteplování planety. Na tento konsensus se často odvolávají ekologové, politici či aktivisté, avšak mnozí členové vědecké komunity ten výraz nemají rádi. Historie vědy je podle něj historií konsensů, které neobstály v čase. Rozbila je totiž nesourodá skupina, které říkáme velcí vědci.

“Konsensus nemá s vědou nic společného. Konsensus znamená asi tolik, že někteří lidé spolu souhlasí, ale neříká vůbec nic o tom, jestli mají pravdu. Konsensus je ve skutečnosti typičtější pro armádu nebo pro církev, než pro vědeckou komunitu.

Pro opravdu dobrého vědce znamená konsensus to samé co “průměrnost”. “Většina z vás současně nemá ani tušení, jak to chodí ve vědecké komunitě ve skutečnosti. Tam teprve vidíte, jak se tvoří realita! Podle něj na počátku vzniku nějaké teorie proti sobě obvykle stojí několik různých přístupů. Jenže pak se objeví někdo, kdo má jaksi větší osobnostní váhu než ostatní.

“Když se pár disentujících vědců přece jen zeptá na alternativy, je jim řečeno - to už jsme přece jasně dokázali, o tom už se nemusíme přít! Za pár let přijde druhá generace fyziků a ptají se znovu: nebyly tu náhodou původně nějaké alternativy? Na to dostanou uzemňující odpověď: Zapomeňte na ně! Třetí generace už se na nic ani neptá.

“Sto let jsme díky konsensu věřili, že neexistuje bezdrátový přenos elektřiny, přestože s ním experimentoval už Nikola Tesla. Teď to objevujeme znovu. Od bezhlavého vzývání vědeckého konsenzu odrazuje i psycholog a expert na masovou komunikaci Matthew Nisbet.

Čtěte také: Problémy životního prostředí

Média podle něj pomáhají vytvářet komunikační prostředí, v němž panuje přehnané očekávání od klimatologů. Žadatelé o granty a jejich domovské instituce ve snaze mu dostát vyvíjejí horečnou publikační aktivitu ve vědeckých časopisech. Novináři milují dramata, takže přikládají pod kotel a testují limity vlastního narativu. Ospravedlňují to většinou vyššími cíli, budují přece protiváhu všemocnému fosilnímu průmyslu.

Při bližším pohledu - dejme tomu - marketingového specialisty to vypadá, jako by klimatická změna byla hřištěm, na němž fosilní lobby soupeří o politický vliv se zelenou lobby. Obě strany zaměstnávají ty nejlepší mozky ve snaze zaujmout veřejnost, vygradovat rétoriku a dosáhnout na co nejvíce peněz. Aktivistům podle jejich kritiků nejde o záchranu světa - to by se soustředili na energetické zdroje s vysokou hustotou, jako je nukleární fúze nebo malé jaderné reaktory.

Tak nějak podobně to vidí klima skeptici. “Naše civilizace s fosilními palivy stojí i padá. Nelze si bez nich civilizaci představit! Zelený aktivismus je ve skutečnosti aktivismem ‚anti civilizačním‘. Přívrženci Grety Thunbergové naši civilizaci v hloubi duše nenávidí. Jejich ideálem je centralizovaná a globální vláda, regulace všeho živého, vskutku orwellovský svět. Chtějí vyvolat mezigenerační konflikt.

Klimatičtí aktivisté se často ohánějí argumentem, že údajně existuje 99,9 % vědecký konsenzus, že příčinnou klimatické změny jsou emise CO2 vypouštěné člověkem. Antropogenní vliv na změnu klimatu zastává cca 97 % vědců. Nikdo Vám nebrání napsat vlastní studii, kterou můžete publikovat v recenzovaných časopisech, pokud bude mít hlavu a patu.

Důvěřujte vědcům, žádají zastánci názoru, že člověk způsobil oteplování planety a člověk jej taky může zastavit. V sérii textů připravovaných společně s mezinárodním vědeckým sdružením Clintel už jsme probrali, co vytvořilo poptávku po vědeckých argumentech „dokazujících“ tuto tezi. Dnešní text bude věnován vysvětlení, jak se podařilo, že tato hypotéza vyvolává dojem „vědeckého konsenzu“, ke kterému není alternativa. Co je to, ten „konsensus“ ohledně změny klimatu, který údajně zastává už přes 97 % nebo dokonce přes 99 % „vědců“? Na čem se vlastně shodnou?

Čtěte také: Co způsobuje globální oteplování?

Změřitelná data ošálit nelze. Vědci předpověděli nárůst teploty o jeden stupeň Celsia do roku 2025, přičemž tuto hodnotu jsme patrně již překročili. Dramaticky se také zvýšila koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře, zejména kvůli spalování fosilních paliv a masovému odlesňování, což vede k zahřívání zemského povrchu. Podle zpravodaje OSN světu hrozí klimatický apartheid. V něm se vysokým teplotám a hladu vyhnou jen bohatí, ostatní budou trpět. A pokud jsou někdejší konzervativní předpovědi v celku správné, existuje snad nějaký rozumný důvod, proč nebrat tyto a jiné poznatky na vědomí?

Nutno zdůraznit, že vědci stanoviska klimaskeptiků, opírající se zpravidla o pouhé domněnky, už dříve vyvrátili. Badatelé opakovaně dokázali, že koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře je nyní nejvyšší za posledních 14 milionů let, přičemž globální teplota bezprecedentně stoupá. Zhruba třetina uhlíkových emisí, které lidstvo vyprodukuje, se rozpustí v oceánech, což má logicky destruktivní dopady na křehké mořské ekosystémy.

Věc se má takto: kdybychom skutečně byli svědky jen dalšího klimatického výkyvu, na nějž nemají lidé žádný vliv, muselo by existovat rozsáhlé vědecké spiknutí. Nicméně klimaskeptikové rádi hovoří o novém náboženství, varují před klimatickým chiliasmem a do omrzení opakují, že teplotní výkyvy tu byly vždy, aniž by na ně lidská činnost měla jakýkoliv vliv.

Naopak na tom, že za ohřívání klimatu může spalování fosilních paliv je dlouhodobá, jasná a přesvědčivá shoda v odborné komunitě již velmi dlouhou dobu. Bohužel je to zároveň něco, co laická veřejnost ne vždy chápe. Zatímco analýza vědeckých prací ukazuje, že naprosto drtivá většina vědecké literatury se shoduje na tom, že za současnou vlnu oteplení může spalování fosilních paliv, veřejnost o této široké shodě často neví a domnívá se, že vědci nemají o příčinách oteplování stále jasno.

V západní tradici sahá povědomí o existenci různých klimatických pásem - tedy různých dlouhodobých průměrech počasí v různých částech světa - daleko do historie. Již počátkem 20. století vznikly první modely, které zvažovaly, jak znalost fyziky využít i k předpovědi počasí. Lewis Fry Richardson se o to sice pokusil a publikoval svou předpověď, jeho výpočty však trvaly týdny a nakonec skončily fiaskem, když došly ke zcela nerealistickým výsledkům. Na modelování bylo třeba ještě hodně práce.

Čtěte také: Atmosféra a počasí

Experimenty Knuta Ångströma počátkem 20. století totiž vedly k přesvědčení, že efekt CO2 působí na stejných vlnových šířkách jako tam, kde působí vodní pára. Ta je nejsilnějším skleníkovým plynem a pokud by byla aktivní ve stejném spektru, tak by měla maskovat efekt CO2, jehož nárůst nebo pokles by nehrály významnou roli. Nicméně druhá polovina 20. století byla obdobím rozsáhlého růstu znečištění aerosoly z rapidní industrializace.

Vědci přesto zdůrazňovali velkou nejistotu této hypotézy: může se tak dít v horizontu staletí, ale i vyšších tisíciletí. Nicméně shoda na této hypotéze nikdy neexistovala: analýza publikovaných článků naopak prozrazuje, že výzkum, který predikoval přicházející období ochlazování, je ve výrazné menšině. Ve skutečnosti většina publikovaných článků již v sedmdesátých letech předpovídala oteplení. Záleželo ovšem hlavně na tom, jak se bude vyvíjet situace se znečištěním atmosféry.

Tabulka: Vývoj klimatických modelů

Ale problém nastával s dalšími otázkami. Do jaké míry se oteplí? Jak se to projeví? Nepřebijí oteplování další faktory? Jak rychle se bude efekt projevovat? Jak na něj ... Klimatičtí aktivisté se často ohánějí argumentem, že údajně existuje 99,9 % vědecký konsenzus, že příčinnou klimatické změny jsou emise CO2 vypouštěné člověkem.

Jakkoli experti o příčině klimatických změn nepochybují, kandidáti Republikánské strany na prezidenta Spojených států v noční televizní debatě nechtěli jasně uvést, že motorem oteplování jsou aktivity lidstva. Republikáni se nyní se stejnou otázkou potýkají v kontextu léta plného extrémních meteorologických jevů v USA.

Přestože o tom, že klimatická změna probíhá, panuje vědecký konsensus, nedaří se vědcům příliš úspěšně vysvětlovat výsledky svého výzkumu veřejnosti a politikům. Články publikované ve vědeckém tisku jsou laikům obvykle těžko srozumitelné a veřejná debata se proto nezřídka odehrává na úrovni toho, zda klimatická změna vůbec probíhá a jak to můžeme prokázat.

Dezinformace, které reprodukují popírači lidského podílu na klimatických změnách v průmyslové éře, mají buď obecnější nebo konkrétnější charakter. Sluneční aktivita naopak podle vědeckých dat v uplynulých desetiletích stagnovala nebo klesala, zatímco globální teplota rostla. Pro bližší informace doporučujeme článek Klimamýty a fakta I.

V „éteru“ lze ovšem narazit i na „klimaskeptické“ komentáře konkrétních jevů a procesů biologického rázu. Například americký neziskový think tank Heartland Institute. Zpochybňování širokého vědeckého konsensu ohledně klimatických důsledků průmyslu, dopravy a dalších civilizačních výdobytků má silnou tradici i mezi českými (nejen) politiky.

Například zástupci ODS i ANO jej zavrhují poměrně nekriticky a v zásadě en bloc. Podle webu demagog.cz se Kobza postavil i za další nepodložený výrok o tom, že změna koncentrace CO₂ v atmosféře nastává kvůli předcházejícím změnám teplot. Vytvářejí dojem „mezinárodního odporu“ vůči klimatickému konsenzu a slouží jako podpůrný argument pro politiky a strany, které se staví proti klimatické legislativě.

tags: #globální #změna #klimatu #vědecký #konsenzus

Oblíbené příspěvky:

• Kvalita životního prostředí v sídlech: Podrobná analýza
• Měření emisí benzinu v ČR
• Automatické odpadkové koše: Průvodce
• Recenze odpadkových košů
• Jak se cítit jako v přírodě i doma