Globální změny klimatu jsou jedním z nejpalčivějších problémů současnosti. V této souvislosti se objevuje stále více iniciativ a snah o dekarbonizaci a přechod na čistou energii. Nový online kurz "Dekarbonizujeme Česko", jehož hlavním autorem je Petr Holík, si klade za cíl seznámit veřejnost s tím, co se v Česku děje, a zorientovat se v přechodu na čistou energii.
Dekarbonizace postupuje rychle a v některých případech dokonce rychleji, než se očekávalo (např. v rozvoji solární energetiky). Světové emise skleníkových plynů z elektroenergetiky dosáhly vrcholu a do roku 2030 by se mohly snížit na polovinu.
S rostoucí průměrnou roční teplotou totiž přibývá i extrémních projevů počasí, jako jsou vlny veder, sucho, intenzivní srážky apod., a škody, které tyto extrémy způsobí, pak do velké míry hradí právě pojišťovny. Červenec 2022 byl v Evropě charakteristický extrémními vlnami veder. S Ondrášem Přibylou vysvětlujeme, jak vlny veder vznikají, jaké měly v poslední době projevy a proč jsou kvůli změnám klimatu dnes čím dál častější a intenzivnější.
Od roku 1980 zmizela skoro pětina evropských ptáků. Přitom právě ptáci patří ke spolehlivým indikátorům stavu životního prostředí, protože jsou velmi závislí na okolní krajině - ať už třeba kvůli požadavkům na hnízdění nebo potravu.
Půda je naprosto zásadní „orgán“ planety jak pro fungování života, tak pro zachytávání a ukládání uhlíku. Když se řekne „půda“, mnozí si možná představí neživou hmotu, ale půda je ve skutečnosti bohatý ekosystém a sama o sobě živý organismus, díky kterému může existovat vše, co v ní žije a roste.
Čtěte také: Problémy životního prostředí
Výroba elektřiny a tepla má dnes na svědomí přibližně 40 % z celkových emisí skleníkových plynů v ČR. Do budoucna počítáme v rámci dekarbonizace odvětví, jako jsou doprava nebo průmysl, s další elektrifikací mnoha procesů, což znamená, že v roce 2050 bude spotřeba elektřiny oproti současnosti 1,5× až 2× větší.
Pro dostatečně rychlou dekarbonizaci energetiky v Česku potřebujeme významně posílit bezemisní zdroje elektřiny. V minulé epizodě podcastu jsme se zaměřili na to, jaké scénáře připadají v úvahu a jak jednotlivé zdroje zkombinovat tak, aby byl výsledný energetický mix nejen čistý, ale také spolehlivý a zajistil dostupnost elektřiny pro všechny.
Spalovat uhlí pro výrobu elektřiny a tepla je ekonomicky čím dál méně výhodné a některým uhelným elektrárnám už dnes hrozí uzavření kvůli nedostatečné ziskovosti. Podle nové studie „Výroba elektřiny v Česku bez uhlí“ by i při výrazně nižší výrobě elektřiny z uhlí Česko v nejbližších letech nemělo mít problémy s dodávkami elektřiny.
Česko vyrábí třikrát méně elektřiny ze slunce a větru, než je světový průměr. Přestože se v mnoha částech světa staví v poslední dekádě větrné elektrárny ve velkém, v ČR jejich rozvoj prozatím stagnuje. Důvodem je jednak odpor různých vrstev české společnosti a jednak legislativa, která umožňuje jejich výstavbu účinně blokovat. Z větru se sice většina potřebné elektřiny nebude v Česku nejspíš vyrábět nikdy, přesto to může být mnohonásobně více než dnes.
Vzhledem k čím dál většímu zapojení proměnlivých obnovitelných zdrojů energie, jako jsou slunce nebo vítr, roste naše potřeba energii také uchovávat pro pozdější využití. Jan Fousek z asociace AKU-BAT nám představí technologie, pomocí kterých můžeme energii ukládat a podrobně vysvětlí, proč je rozvoj akumulace v současnosti tak důležitý.
Čtěte také: Co způsobuje globální oteplování?
Výroba cementu představuje cca 8 % světových emisí oxidu uhličitého. Jedná se tedy o odvětví, jehož dekarbonizace je pro dosažení klimatických cílů velmi důležitá. Navštívili jsme společnost Lafarge Cement, a.s., ve které jsme diskutovali nejen o výrobě a dekarbonizaci cementu, ale měli jsme také možnost nahlédnout do samotného výrobního areálu.
Při běžné výrobě jedné tuny oceli vzniknou dvě tuny CO2. Přes vysokou emisní náročnost je však ocel materiálem, bez kterého se neobejdeme a který potřebujeme i pro samotnou dekarbonizaci (například větrná elektrárna obsahuje desítky tun ocelových součástí).
Výroba stavebních materiálů tvoří menší část emisí budov než jejich provoz, přesto se i tento sektor rychle proměňuje. Kristýna Vobecká z Wienerbergeru vysvětluje, jak firma snižuje svou uhlíkovou stopu, jaké inovace se objevují v oblasti cihel a střešních tašek a co znamená životní cyklus materiálů v praxi.
Z 12 tun emisí skleníkových plynů, které v Česku průměrně připadají na jednoho obyvatele, souvisí s osobní spotřebou jen menší část. Většinu emisí svou spotřebou přímo ovlivnit nemůžeme, je totiž spojena s poskytováním služeb a chodem celé společnosti. To se týká i průmyslu: zde vzniká přibližně třetina emisí ČR.
S hostem Janem Zápalem z CERGE-EI se bavíme o environmentální ekonomii a zaměříme se na klíčový pojem „ekonomické externality“ a jaký je jejich význam pro ochranu klimatu. Externalitou se rozumí dopad na lidi, přírodu nebo společnost, který je způsobený jednáním aktérů na trhu. Pokud například vlastním uhelnou elektrárnu, z prodeje elektřiny mám zisk, ale dopad znečištění nese celá společnost - to je právě externalita.
Čtěte také: Atmosféra a počasí
Součástí tohoto dlouhodobého úsilí je i střednědobý cíl k roku 2030 - do konce této dekády chce EU jako celek snížit své emise o 55 % oproti roku 1990.
Nature Restoration Law (česky Nařízení o obnově přírody) je unikátní svým zaměřením na tu část krajiny, kde žijí lidé a probíhá hospodářská činnost. Jde o základní rámec pro obnovu poškozené přírody a zdevastovaných ekosystémů na celém kontinentu.
tags: #globální #změny #klimatu #v #kostce #fakta