Ekologická stopa je nástroj, který nám udává, jak velkou plochu produktivní půdy potřebujeme k zajištění našich požadavků. Obsahuje v sobě vše od potravin, nejrůznějších energií, dopravy až po konečný vyprodukovaný odpad a umožňuje nám tak srovnávat jednotlivé lidské činnosti z hlediska jejich dopadů na přírodu.
Koncept ekologické stopy (ES) je zaměřen na čerpání a spotřebu přírodních obnovitelných zdrojů definované populace (od jedince až po celé město nebo zemi) a na převedení těchto lidských aktivit na plochu, kterou lidstvo pro tyto účely využívá. Koncept ES byl vytvořen, aby odpověděl na otázku, zda lidská populace žije v hranicích únosné ekologické kapacity či nikoliv a aby odhadl (ve formě plochy) dopad, jaký mají aktivity člověka na přírodu.
Profesor Univerzity Britské Kolumbie William Rees k ekologické stopě říká: „Představte si ekonomiku jako velké zvíře.“ Pro přiblížení celého konceptu uvádí W. Rees metaforu:
Stanovení ekologické stopy je vlastně „ekologické účetnictví“, které nepočítá s penězi, nýbrž s „přírodním kapitálem“. Ten je představován jednak přírodními zdroji, jako je voda či rostlinná hmota, jednak přírodními službami, k nimž patří absorpce odpadů, možnost rekreace apod. Metoda kvantifikuje přírodní kapitál, který lidská populace využívá, a porovnává jej s celkovým kapitálem, jenž je na planetě dostupný.
Jestliže mají být údaje vzájemně srovnatelné, je potřeba všechny formy lidské spotřeby (a produkce odpadů) převést na jedno měřítko. Ekologická stopa je tedy plocha ekologicky produktivní země, jejíž kapacitu využívá zkoumaná jednotka (například jedinec, město, stát či celá lidská populace, nebo konkrétní odvětví průmyslu, zemědělství, obchodu).
Čtěte také: Přečtěte si o historii hnutí výchovy v přírodě
Verdikt o tom, jestli konkrétní ekonomika funguje v globálním měřítku trvale udržitelně, nebo neudržitelně, vyplývá z porovnání ekologické stopy s plochou produktivní země, která je k dispozici. Vychází se z veškeré dostupné země na planetě, od níž je odvozen spravedlivý podíl pro každého jejího obyvatele (celková plocha dělená počtem lidí). Podmínkou udržitelnosti je, aby ekologická stopa pro danou jednotku nepřevýšila dostupnou plochu.
Pokud je například ekologická stopa průměrného obyvatele konkrétního státu větší než spravedlivý podíl ekologicky produktivní země na osobu, znamená to, že obyvatelé tohoto státu žijí buďto na úkor jiných lidí na planetě, nebo na úkor příštích generací - a tudíž přispívají k neudržitelnosti v planetárním měřítku.
Jak počítat s využitelností přírody
Praktické provedení analýzy je poměrně komplikované. Především nejsou všechny části země z hlediska lidských potřeb stejně hodnotné. Liší se v tom, jaký přírodní kapitál a v jakém množství mohou za jednotku času poskytnout. Je nutné rozlišit například zastavěnou plochu, pole, pastviny a další typy země, které jsou částečně, ne však libovolně zaměnitelné. (Nedostatek zemědělské plochy není možné kompenzovat nadbytkem parkovišť či obytných domů.)
V analýze je lze pro určité účely sčítat, součet má však omezenou informační hodnotu. Má smysl například tehdy, jestliže chceme porovnat velikost ekologické stopy obyvatel různých měst nebo států, neříká však nic o tom, jaké typy produktivní země tito obyvatelé „okupují“.
Co se týče kvantitativních rozdílů, Wackernagel a Rees zanedbávají odlišnou produktivitu jednotlivých částí země a pro každou kategorii počítají s předem definovanou konstantou.
Čtěte také: James Cook a Havaj
Má-li mít analýza smysl, je důležité, aby se nepočítalo s čistým přírodním kapitálem, který může plocha za rok poskytnout, ale s trvale udržitelným výnosem. Ten představuje množství přírodního kapitálu, jež lze za rok společenstvu odejmout, aniž by to způsobilo jeho degradaci (například množství vytěženého dřeva, které se v daném lese rovná jeho přirozené obnově).
Dosavadní výsledky
V roce 1997 publikovali Wackernagel a kol. analýzu ekologické stopy 52 zemí světa, které představují 80 % světové populace a zároveň 95 % světového domácího produktu. Podle jejich výsledků má největší ekologickou stopu na osobu Island (9,9 ha ekologicky produktivní země), následuje Nový Zéland (9,8 ha), USA (8,4 ha), Austrálie (8,1 ha) a Kanada (7,0 ha).
Údaje, které jsou na opačném konci pořadí, se liší o řád: nejmenší ekologická stopa (0,7 ha na jednoho obyvatele) byla zjištěna pro Bangladéš, následují Indie a Pákistán (0,8 ha), Etiopie (1,0 ha) a Čína s Egyptem (1,2 ha). Průměrný obyvatel některé ze zemí na špici pořadí tedy zatěžuje planetu přibližně desetkrát více než obyvatel Bangladéše, Indie či Pákistánu.
Důležitější je ovšem srovnání vypočtených ekologických stop na osobu s dostupnou produktivní zemí na planetě, která teoreticky připadá na jednoho člověka. Toto číslo se z roku na rok mění podle toho, jak roste světová populace a jak postupuje degradace půdy. V roce 1997 Wackernagel a kol. vypočítali, že na jednoho obyvatele planety připadají v průměru 2 ha ekologicky produktivní země, ovšem za předpokladu, že by člověk využíval všechnu zemi na planetě, bez ohledu na ostatní biologické druhy.
Pokud chceme do budoucna na planetě zachovat i druhy, které pro nás nemají přímý význam, musíme spravedlivý podíl 2 ha na osobu zmenšit. Podle stanoviska odborníků ze Světové komise pro životní prostředí a rozvoj je rozumné do budoucna ponechat nevyužitých 12 % plochy, reprezentujících všechny typy ekosystémů. To sice nezajistí udržení celkové druhové diverzity na současné úrovni, autoři odhadu však vycházeli z předpokladu, že větší procento nelze z politických důvodů prosadit.
Čtěte také: Šumava: Příroda a historie v jednom
Co to znamená pro planetu?
Ze stejných dat určili Wackernagel a kol. ekologickou stopu průměrného obyvatele planety, která podle jejich výpočtu činí 2,3 ha - tedy o 0,6 ha více, než by odpovídalo spravedlivému podílu dostupné ekologicky produktivní země na osobu. Na tomto místě není podstatné, jestli je předpoklad spravedlivého dělení produktivní země realistický, či nikoliv.
„Přestřelení“ se děje jednak na úkor budoucnosti (zátěž lesů imisemi, degradace půdy, mizení biologických druhů), jednak na úkor zdrojů vzniklých v geologické minulosti (fosilní paliva).
Je třeba zdůraznit, že metoda stanovení ekologické stopy je pouze popisná, nikoliv predikční. Říká, že světová ekonomika přetěžuje planetu, ale neříká, jak rychle se nám to může vymstít. Neposkytuje informaci o tom, za jak dlouho budou celkové zásoby přírodního kapitálu přečerpány a kdy může nastat globální kolaps.
Je ovšem zřejmé, že jakmile budou vyčerpány nejdůležitější zásoby zdrojů (uhlí, ropa), bude lidstvo stát před nutným úkolem „fungovat udržitelně“.
Lze usilovat o udržitelnost?
Analýza ekologické stopy nemá být jen prostředkem ke strašení lidí, kteří sázejí na myšlenku neomezeného ekonomického růstu, a už vůbec ne výzvou k „návratu na stromy“. Je třeba počítat s tím, že spravedlivý podíl ekologicky produktivní země na osobu se do budoucna bude zmenšovat. Wackernagel a Rees odhadli, že pokud populace poroste stejným tempem a zároveň nepokročí degradace půdy, připadne v roce 2040 na jednoho obyvatele jen 0,9 ha ekologicky produktivní země.
Autoři konceptu ekologické stopy nevolají po hromadném obratu k askezi. Tvrdí, že uvážlivé a rozumné využívání potenciálu planety bez vytváření dalších dluhů do budoucna nemusí být za určitých okolností v rozporu s blahobytem. Za jedno z nadějných řešení (ne však jediné) považují technologický pokrok, například ohřev vody sluneční energií nebo lepší tepelnou izolaci v obytných domech.
Na druhou stranu poukazují na řadu technologických inovací, které čerpání přírodních zdrojů neomezily, ale naopak urychlily. Moderní zemědělství sice dosahuje vyšších výnosů na jednotku orné půdy než zemědělství tradiční, ale spotřebovává na jednotku vyprodukované plodiny mnohem víc energie, materiálů a vody.
Právě ekologická stopa může být dobrým měřítkem toho, jak konkrétní technologie přispívá k udržitelnosti.
Největší slabiny
Samozřejmě ani koncept ekologické stopy není zaručeným receptem na udržitelnou budoucnost. Jeho etický aspekt a předpoklad, že je možné směřovat k ekologické spravedlnosti jako k reálně dosažitelnému cíli, je velmi odvážný. Z exaktního hlediska vadí snad nejvíce nepřesné odhady produktivity ekosystémů a udržitelného výnosu.
Tím, že autoři metody vesměs nadhodnocují produktivitu a ovlivňují analýzu v neprospěch vstupní hypotézy (jíž je neudržitelnost), se sice chovají „férově“, samotná nepřesnost metody se tím ale neřeší.
Existuje dokonce mnoho druhů zátěží životního prostředí, které tato metoda dosud vůbec nedokáže kvantifikovat. Metoda má tedy zatím nedostatky nejen jako nástroj „ekologického plánování“, ale i jako nástroj popisný.
Uhlíková stopa
Každý z nás na Zemi zanechá stopu. Naše uhlíková stopa je vizitka, kterou tady zanecháme na památku. A tyto otisky, které tu nechá každý z nás, se značně liší. Pojem „uhlíková stopa“ je slyšet čím dál častěji, příčin může být celá řada. Možná proto, že ji za sebou zanechá každý člověk žijící na Zemi, a rozdíly v její „velikosti“ mohou být propastné. Odpověď není úplně jednoduchá, pro lepší pochopení je namístě vysvětlení pojmu v kontextu.
V současné době je biokapacita Země překračována již jen emisemi skleníkových plynů. Tzv. Vliv našeho chování se snaží vyčíslit tzv. ekologická stopa prostřednictvím převodu na imaginární plochu, kterou by jednotlivé činnosti zabraly. Určitou plochu potřebujeme na pěstování plodin, produkci surovin atd. Uhlíková stopa je součástí ekologické stopy a vyjadřuje naši produkci a spotřebu v souvislosti s emisemi skleníkových plynů.
Začneme jídlem, bez kterého se neobejdeme. Obecně největší zátěž představuje produkce živočišných produktů (maso a mléko), jednoznačně vede chov hovězího dobytka. Z hlediska různých typů stravy představuje největší zátěž strava bohatá na maso a mléčné výrobky (cca 2624,4 kg CO2e), nejmenší pak veganská strava (cca 1059,9 kg CO2e).
Doprava se v ČR na emisích skleníkových plynů podílí cca 15 %. Nejvyšší zátěž pak představuje individuální automobilová doprava, následovaná nákladní silniční dopravou.
Nejdříve je potřeba si říci, co v tomto případě uhlíková stopa zahrnuje - spadá sem odstraňování a recyklace odpadů. Na základě těchto údajů vychází nakládání s odpady v Česku ani ne na 4 % uhlíkové stopy (přibližně 444 kg CO2e za rok na obyvatele). Tok odpadů podle materiálu ukazuje uhlíkovou stopu, která zůstane po recyklaci odpadu, jeho energetickém využití či uložení na skládce.
Je třeba zohlednit proměnu hodnot v čase a další faktory. Například u skládkování má nejvyšší vliv na výši emisí jímání a následné využití plynu, který je produkován během skládkování. Při energetickém využití odpadů se vyrábí elektřina a teplo, protože dochází ke snížení dopadu emisí.
Vytříděný papír můžeme recyklovat 5-7krát, tříděním současně šetříme naši přírodu a lesy. Nejvýznamnější složku zastoupenou v komunálním odpadu představuje bioodpad. Produkce kuchyňského odpadu je mezi 40 a 75 kg CO2e na osobu za rok, v Praze je tato hodnota cca 50-80 kg/ob/rok. Biologicky rozložitelný odpad ze zahrad a parků představuje cca 140-200 kg na obyvatele ČR za rok. Tento druh odpadu bychom měli třídit.
Hojně využívaným materiálem jsou plasty. Nejvíce je používáme při výrobě obalů (40 %), následuje automobilový průmysl a stavebnictví. Nejdůležitější je z hlediska zpracování plastového odpadu recyklace.
Kovy (hliník a železo a ocel) představují značnou emisní zátěž zejména při výrobě. Například ocel produkuje 7-9 % přímých emisí skleníkových plynů z fosilních zdrojů. Výroba hliníku má negativní dopad na životní prostředí a je energeticky náročná.
Recyklace 1 tuny skla ušetří okolo 670 kg CO2e, kdežto při výrobě z primárních surovin se dostáváme na 1 150 kg CO2e, u výroby ze střepů jsme na 480 kg CO2e/t. Důležité je sklo třídit, protože jej můžeme recyklovat donekonečna a díky tomu můžeme dosahovat značných úspor.
Každý z nás může svým přístupem ovlivnit uhlíkovou stopu, kterou za sebou svým chováním zanechá. Z výše uvedeného vyplývá, že bychom se měli zaměřit na předcházení vzniku odpadů. Při výrobě produktů vznikají ztráty, které jsou nevratné.
Způsobů, jak toho dosáhnout, je celá řada. V souvislosti s balením produktů vypočítalo MŽP uhlíkovou stopu obalů. Jejich produkce tvoří cca 180-200 kg CO2e na obyvatele ČR za rok.
Správné třídění odpadů je důležité, protože recyklaci předchází - tedy bez toho, že bychom třídili námi vyprodukované odpady, není jejich recyklace možná. Zpracování odpadů a jejich další využití v podobě recyklace přináší značné úspory například při nahrazování primárních surovin, při šetření energií při výrobě a podobně.
Třídění odpadů by mělo být nezbytnou součástí naší každodenní rutiny, protože během života vyprodukujeme nemalé množství odpadu. Je to jedna z mála činností, kterou může pro životní prostředí a přírodu udělat každý z nás.
Ekologickou stopu lze spočítat k libovolné činnosti, od Vašeho ranního šálku kávy až po roční fungování celého státu. Pokud počítáme ekologickou stopu pro jasně definované územní typu města či státu, můžeme snadno zjistit zda jeho ekologická stopa není ve výsledné hodnotě větší, než jsou jeho možnosti. Pro srovnání, výpočty Karlovy univerzity došly k hodnotě ekologické stopy průměrného obyvatele České republiky 6,7 hektarů na osobu a rok. Přitom maximální hodnota, kterou doporučuje WWF jsou 2 hektary na osobu. V tom případě vlastně vzniká ekologický 'dluh'.
Na začátku tabulky jsou ale hodnoty zajímavější. Běžně se traduje že letecká doprava je z hlediska ekologie nejhorší. Zde se ale ukazuje, že 'obyčejné auto' je na tom ještě hůře. Je také nutné upozornit na fakt, že čísla jsou z Velké Británie a Švédska. Pokud by se vztahovala k nám, tak by díky spoustě Trabantů, Wartburgů a starých kouřivých Škodovek na našich silnicích dopadla auta ještě o poznání hůře.
Zajímavý je i těsný rozestup mezi letadlem a autobusem. Letadlo 'získává body' díky své velké kapacitě a vysoké rychlosti přepravy, běžný autobus poháněný naftou naopak ztrácí svou výhodu ze stejných důvodů jako auta ve městě. V naší zemi je nejekologičtější způsob hromadné osobní dopravy bezpochyby vlak. A to i přes to že je to ve své podstatě i doprava historicky nejstarší. Zdá se, že již naši předci dokázali instinktivně zvolit nejlepší cestu.
Ekologická stopa je prostředkem, díky kterému můžeme zhodnotit lidský tlak na přírodní zdroje, který jednotlivec, organizace, město, kraj či celý stát vytváří při své každodenní činnosti v rámci zajišťování jídla, nákladůna energii, bydlení, dopravu, spotřební zboží a služby. Index vychází z představy, že všechno, co člověk dělá, od snídání, mytí rukou, cestování, nakupování a dalších činností, je možné přepočítat na plochu zemského povrchu. Díky tomu vznikne jakýsi pozemek, který je výrazempočtu hektarů, které jedinec potřebuje k tomu, aby měl dostatek surovin a energie pro svůj život. Ve skutečnosti se tato plocha skládá z lesů, polí a dalších globálních ploch. U průměrného Čecha to činí 4,8 ha na osobu a vporovnání s mezinárodním průměrem je tento index 3 x větší.
Ekologickou stopu svých základních škol změřili mezi prvními Vsetín, Chrudim a Hodonín. ES školy je souborným ukazatelem, jehož velikost určuje celá řada faktorů - od managementu školy po jednání žáků. Mezi ně patřínapříklad způsob a efektivita vytápění školní budovy, velikost školy a školních pozemků, používání energeticky šetrných spotřebičů, spotřeba potravin ve školní jídelně, produkce a způsob třídění odpadů, ale například i to, zjaké vzdálenosti a jakým způsobem se děti a učitelé do školy dopravují. Výsledný údaj se vztahuje na jednoho žáka školy.
Vprostředí škol to platí dvojnásob. "Ekologická stopa je názorným prostředkem vypovídajícím o ekologickém chování našich škol a radnice samotné.
Obyvatelé města mají sice vyšší životní nároky než venkovští obyvatelé, ale jejich ekologická stopa nemusí být nutně vyšší. Naopak život ve městě může uspořit například prostor pro obytné plochy či náklady na vytápění. Život na venkově vyžaduje v našich podmínkách značnou závislost na osobní automobilové dopravě, zatímco ve městě je část těchto nákladů převzata veřejnou dopravou, avšak s neskonale nižší stopou. Na druhé straně venkovští obyvatelé mají větší šanci samozásobení (zahrady), čímž si zvyšují osobní biokapacitu. Ekologická stopa se však pravděpodobně liší i mezi příjmovými skupinami a podle životního stylu.
Celková stopa spotřeby potravin v ČR na osobu je 1,13 globálních hektarů (gha) a stopa pastvin 0,11 gha, dohromady 1,23 gha. Ekologická stopa spotřeby potravin v domácnostech zahrnuje jak domácí stravování, tak stravování mimo domácnost (pohostinství), které může dosahovat až výše poloviny stopy domácího stravování. Maso a produkty z masa zodpovídají i za více než třetinu stopy spotřeby potravin, další třetinu tvoří mléko a mléčné výrobky. Relativně nejvyšší stopu má hovězí a telecí maso, ryby, sýry a máslo. Naopak významně nižší stopu má vepřové a drůbeží maso. Ačkoliv pochutiny nemají velký podíl na spotřebě, káva, čaj, čokoláda či víno mají poměrně vysokou stopu přepravy a rovněž jejich produkce vyžaduje velkou plochu, což značí vysokou stopu. Naopak potraviny jako vajíčka, chléb či brambory mají nízkou přepravní stopu a rovněž stopa jejich produkce je velmi nízká.
Uhlíková stopa tvoří 60 % celkové ekologické stopy ČR a na jednoho obyvatele připadá 3,33 gha. Uhlíková stopa však zahrnuje veškeré aktivity spojené s průmyslovou výrobou, dopravou, zemědělstvím atp. Samotná stopa domácností spojená se spotřebou energie činí necelých 0,2 gha. Domácnosti však nakupují výrobky a využívají služby, které v sobě mají vtělenou energii z celého průmyslového výrobního cyklu. Největší ekologickou stopu má spotřeba elektřiny a uhlí, naopak nejnižší biomasa a zemní plyn. Navzdory účinnějším zařízením a lepšímu zadržování energie však její spotřeba domácnostmi neustále roste. Nárůst uhlíkové stopy je způsoben zejména růstem počtu domácností a elektrických zařízení využívaných domácnostmi.
Ekologická stopa dopravy je způsobena emisemi CO2 a záborem půdy pro infrastrukturu. Z hlediska osobních aktivit vzniká jednoznačně nejvyšší stopa při cestování letadlem. Odhaduje se, že letecká přeprava dosahuje okolo 0,2-0,3 gha na osobu a rok, zatímco pro srovnání veškeré způsoby ostatní veřejné dopravy se pohybují v řádu 0,02 gha na osobu a rok. Z hlediska absolutního dopadu má ovšem samozřejmě největší vliv silniční doprava; v ČR dosahuje 0,49 gha na obyvatele. Vzhledem k horší veřejné dopravní obslužnosti venkovských oblastí je zde vyšší stopa osobní automobilové přepravy, na rozdíl od velkých měst, kde je stopa automobilové dopravy poněkud snížena, zatímco stopa veřejné dopravy je zde v souhrnu vyšší.
V rámci účtu ekologické stopy se materiály a odpady projeví standardně už jako primární produkt (plodina, dřevo) nebo vtělená energie potřebná ke zpracování výrobku (emise CO2 z výroby skla apod.), případně jako degradovaná plocha zaujímaná skládkou. Odpady však zahrnují stopu celého životního cyklu materiálu či výrobku a snížení produkce odpadů, zvýšení životnosti výrobků nebo recyklace odpadů tak snižují nároky na energetickou stopu a stopu skládek. Nejvyšší stopu na tunu materiálu mají textilie, obuv či baterie. Naopak mezi látky s nejnižším dopadem patří například sklo. K položkám, které mají velký dopad na výslednou ekologickou stopu, patří například papír (0,33 gha/osobu) nebo domácí biologický odpad (0,17 gha/osobu). Produkce lesů potřebná k výrobě papíru dosahuje 0,38 gha na osobu, tedy nikterak zanedbatelné číslo.
tags: #historie #ekologické #stopy
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]