Historie obnovitelných zdrojů energie v EU

Evropská komise vydala stručný přehled vývoje využívání obnovitelných zdrojů energie (OZE) na území Evropské unie. Historie OZE je stará jako lidstvo samo. Existují ovšem některé milníky v moderní době, které by neměly být zapomenuty, jak Komise připomíná.

Klíčové milníky v rozvoji OZE

• 1991: Dánsko instalovalo první příbřežní větrnou farmu na světě u města Vindeby. Byla osazena jedenácti větrnými turbínami. Ve stejném roce Německo, jako první v Evropě, zavedlo feed-in tariff (FIT) pro energii z obnovitelných zdrojů.
• 2000: Evropa reprezentovala více než 70 % světové produkce větrné energie a 20 % energie solární. V témže roce vznikla první světová velkokapacitní větrná off shore farma Horns Rev.
• 2008: Evropa se stala největším trhem s fotovoltaikou, když dosáhla stejného celosvětového podílu jako v případě energie větrné, tedy 70 %. Rovněž vznikla největší světová instalace fotovoltaických panelů ve španělské Olmedille s instalovanou kapacitou 60 MW elektrické energie.

Později ve světě vznikla řada zařízení, která tento rekord překonala (aktuálním lídrem je indický solární park Bhadla, s instalovanou kapacitou 2245 MW), Evropa se ovšem snaží udržovat svůj post globálního lídra v oblasti OZE i nadále. Podíl OZE na hrubé konečné spotřebě elektrické energie vzrostl z 9,6 % v roce 2004 na 18,9 % v roce 2018.

Legislativní podpora OZE v EU

V posledních letech Evropská unie přijala celou řadu politických cílů, které se promítly do směrnic zacílených na podporu rozvoje OZE. Mnoho z nich se dočkalo následování ve světovém měřítku a Unie tak opět platí za světového průkopníka. Za příklad může sloužit Směrnice č. 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů, která stanovovala členským státům národní cíle a byla vnímána jako novátorská. Nyní má podobné cíle legislativně stanoveno celkem 173 zemí po celém světě.

Směrnice prošla revizí v roce 2018, byla vydána nová směrnice, která se stala součástí balíčku Čistá energie pro všechny Evropany. Balíček vyžaduje do roku 2030 využívat OZE v minimálním podílu 32 %, přičemž je ve zrevidované směrnici doložka, hovořící o možné revizi tohoto cíle v roce 2023, která by povinný podíl OZE mohla dále zvedat. Politicky nejambicióznější je Evropská zelená dohoda, v níž hrají OZE spolu se zvyšováním energetické účinnosti klíčovou roli. Evropská komise se zavázala představit nová opatření zaměřená na technický pokrok ve všech sektorech energetického systému. Inteligentní integrace odvětví by podle přání Komise měla pomoci budovat evropský energetický systém budoucnosti.

Ještě v letošním roce Komise plánuje představit novou strategii pro další posílení rozvoje příbřežních větrných elektráren. Pro životaschopnost technologií a OZE je dlouhodobě nezbytné, aby nebyly jen uměle podporovány z veřejných rozpočtů a staly se přirozenou a konkurenceschopnou součástí evropského trhu. Evropská unie tedy ruku v ruce s podporou OZE usiluje o jejich integraci do tržního prostředí. Snaží se podporovat výzkum a inovace v této oblasti tak, aby se OZE staly snáze přístupné a cenově dostupnější všem obyvatelům Unie.

Čtěte také: Přečtěte si o historii hnutí výchovy v přírodě

Ekonomický aspekt a tržní integrace OZE

Zvýšená tržní aktivita se stala jedním z faktorů, který přispěl k tomu, že solární panely a větrné turbíny se staly běžnou součástí našeho života. Náklady na výrobu solární energie například mezi roky 2009 a 2018 klesly o 75 %. Za historický zlom lze pokládat rok 2014, kdy se pobřežní větrná energie stala levnější než energie z uhlí, plynu nebo jaderných elektráren. V loňském roce pak bylo poprvé v historii vyrobeno více energie z větru a slunečního záření než z uhlí, což podle názoru EU dokazuje, že OZE mohou v budoucnu otevřeně soutěžit s fosilními zdroji energie.

Evropská unie předpovídá v následující dekádě další růst využívání OZE. V případě solární ener-gie je poháněn zejména narůstajícím množstvím vlastních solárních panelů na střechách. Německo se v Evropě dlouhodobě pasuje do pozice lídra v oblasti rozvoje využívání obnovitelných zdrojů (OZE), zejména větrných a solárních elektráren. Německý ministr hospodářství Robert Habeck se nedávno nechal slyšet, že země letos bude pravděpodobně vyrábět z OZE již více než polovinu elektrické energie.

Počátky Energiewende v Německu

Přechod k intenzivnějšímu využívání obnovitelných zdrojů má v Německu tradičně silnou podporu, která je historicky také spojena s protijaderným aktivismem. Německo aktuálně již z jaderných elektráren žádnou elektřinu nevyrábí, jelikož poslední tři bloky byly odpojeny letos na jaře. Ještě před havárií v japonské jaderné elektrárně Fukušima přitom Německo v jaderných zdrojích vyrábělo zhruba čtvrtinu elektrické energie.

Ačkoliv zásadnější rozvoj OZE zaznamenaly v Německu až na počátku tohoto tisíciletí, historie Energiewende, tedy transformace tamní energetiky, sahá ještě několik desetiletí do 20. století. Snaha o přechod od jaderných k obnovitelným zdrojům má v Německu kořeny u environmentálních hnutí, která se snažila poukázat na alternativu k jaderné energetice a fosilním palivům. Samotný termín Energiewende spatřil světlo světa ve studii německého Institutu pro aplikovanou ekologii z roku 1980.

První kroky a kompenzace nákladů

Publikace studie Energiewende v roce 1980 sice nevedla k okamžitým změnám, ty na sebe nicméně nenechaly čekat příliš dlouho. Zvyšování efektivity využívání energie sice probíhalo již od ropných krizí z let 1973 a 1979, rozvoj obnovitelných zdrojů neprobíhal nijak intenzivně. To se týkalo především fotovoltaických elektráren, které byly vzhledem k velmi vysokým výrobním nákladům využívány primárně ve vesmíru či velmi vzdálených oblastech bez přístupu k elektrizační soustavě pro napájení velmi malých odběrů.

Čtěte také: James Cook a Havaj

V případě fotovoltaických elektráren podporu zdrojů nastartovaly v 80. letech lokální energetiky ve třech německých městech, včetně zmiňovaných Cách. Takzvané plné kompenzace nákladů byly předchůdci dnes známých systémů výkupních cen, které rovněž pomohly rozšířit do celého Německa. Ještě ke konci 20. století Německo zavedlo vůbec první národní systém podpory obnovitelných zdrojů skrz výkupní ceny, konkrétně v roce 1991. Fotovoltaika vzhledem k velmi vysokým nákladům stále nehrála žádnou významnou roli, nicméně garantované výkupní ceny již tehdy nastartovaly výstavbu větrných elektráren.

Zákon EEG a jeho dopad

Zlom v Energiewende však přišel až se zmiňovaným zákonem z roku 2000. Cestu rychlejšímu rozvoji OZE v Německu také otevřelo rozhodnutí Evropského soudního dvora, podle kterého není systém výkupních cen nelegální státní podporou. Německý zákon EEG z roku 2000 zavedl podporu pro různé typy technologií v závislosti na velikosti zdrojů v podobě výkupních cen po dobu 20 let, aby byla zaručena jejich návratnost. Výkupní ceny pro nové zdroje poté každoročně klesaly, aby byl zajištěn tlak na snižování ceny ze strany jejich výrobců.

Vývoj trhu s elektřinou a role státu

Je elektřina spíše obchodovatelná komodita, nebo je to něco, na co by měl mít každý právo? Tedy je lepší nechat její výrobu a distribuci spíše na tržním prostředí, nebo se o to má postarat stát? To jsou základní otázky, které v minulosti formovaly úvahy o elektroenergetice a jsou stejně aktuální i dnes. Klíčovým konceptem v rámci tržního přístupu je tzv. unbundling, který označuje oddělení výroby elektřiny od její distribuce - jedna firma tak nesmí přímo vlastnit a spravovat například elektrárnu a zároveň přenosovou či distribuční soustavu. Elektřina se stává obchodovatelnou komoditou a její prodej se přesouvá na burzy.

Zejména v posledních letech vystupuje do popředí také potřeba mitigace změny klimatu a snížení emisní náročnosti elektřiny. Tento trend do určité míry znovu posiluje roli veřejného sektoru v energetice. V EU se formou emisních povolenek postupně zpoplatňuje uhlík, což vytváří tlak na dekarbonizaci výroby elektřiny. Jednotlivé státy rovněž využívají různé formy finanční podpory pro obnovitelné zdroje, ta se v minulosti ukázala jako zásadní například u rozvoje solární energetiky.

Energetické trilema a současné výzvy

Na současnou (a budoucí) energetiku je možné se dívat jako na tzv. energetické trilema. Tento koncept zahrnuje tři základní výzvy, jimž musí moderní energetické systémy čelit a balancovat mezi nimi. Trilema se zpravidla používá k popisu celkové energetické situace na daném území, zahrnuje tedy například i dodávky ropy pro dopravu či dodávky plynu v teplárenství. Lze jej však také využít pouze pro elektroenergetiku. Současné úvahy o trzích s elektřinou (a o tom, do čeho a jak má zasahovat stát), ovlivňuje především souběh aktuální energetické a klimatické krize.

Čtěte také: Šumava: Příroda a historie v jednom

Pokračující klimatická krize zase vyžaduje úsilí o dekarbonizaci elektřiny, tedy výrazné navýšení výroby z nízkoemisních zdrojů (hlavně ze slunce a větru). Pro další rozvoj větrných a solárních zdrojů je tedy klíčové snížit investiční riziko a zaručit dlouhodobou návratnost nových projektů. Kromě menšího rizika pro samotné investory to přinese i nižší úrokové sazby spojené s financováním projektů a tedy i výrazně nižší celkové náklady.

Role státu a budoucí vývoj

Protože investice do jaderných projektů mají dnes nejisté ekonomické vyhlídky, pro veřejně obchodovatelné společnosti (jako EDF nebo ČEZ) není snadné se do nich pouštět. Stát poskytne jadernému projektu garantovanou cenu (podobně jako obnovitelným zdrojům), což současný návrh reformy trhu s elektřinou připouští. V tomto směru může být pro stát 100% vlastnictví velké energetické firmy atraktivní, protože může díky němu snadněji nabízet regulované ceny elektřiny, zejména v případě dalších cenových krizí.

Rámec pravidel pro výrobu a dodávky elektřiny tedy v Evropě i jinde ve světě procházel v průběhu let výraznými změnami. Dnes se Evropa nachází na určitém rozcestí a situace se může opět změnit - řada zemí se znovu snaží o větší státní kontrolu nad klíčovými energetickými podniky. Velký odklon od spoléhání na tržní síly sice není momentálně příliš pravděpodobný, nicméně je důležité dál hledat, jak pravidla pro výrobu a dodávky elektřiny nastavit co nejlépe, s ohledem na výše uvedené energetické trilema (bezpečnost - dostupnost - udržitelnost).

Podíl OZE v EU a světě

V boji s klimatickou změnou byl loňský rok pro Evropskou unii v jistém ohledu přelomový, poprvé se totiž členským zemím v celkovém součtu podařilo vyrobit více elektřiny z obnovitelných zdrojů než z fosilních paliv. Cesta k plánované uhlíkové neutralitě, stanovené na rok 2050, je však ještě dlouhá a státy sedmadvacítky se na ni vydávají z různých startovacích pozic. V loňském roce z nich pocházelo celkem 38 % vyprodukované energie. „Státy EU, které v největší míře využívají obnovitelné zdroje k výrobě elektřiny, včetně hydroenergie, jsou Německo (251 TWh), Itálie (117 TWh) a Španělsko (108 TWh).

V rámci EU se v tomto ohledu nejlépe daří Švédsku, Finsku, Dánsku, Estonsku, Lotyšsku, Rakousku a Portugalsku. Na opačném pólu se nacházejí státy Beneluxu a Malta. Celosvětovým lídrem ve využívání obnovitelných zdrojů je však Norsko. V Norsku podle těchto údajů pochází z obnovitelných zdrojů 67,5 % celkové domácí produkce energie. K této dominanci přispívají nejvíce vodní elektrárny (45 % celkové energetické produkce), jejichž produkce pokrývá přes 99 % norské spotřeby elektřiny.

K dalším lídrům v oblasti využívání obnovitelných zdrojů energie jsou Brazílie a Nový Zéland. Na Novém Zélandu, na žebříčku třetím, představují obnovitelné zdroje energie 42 procent veškerých tamních dodávek energie. Tam se shodně s 98procentním podílem fosilních paliv na produkci veškeré energie nachází Singapur. Singapur je těsně následován Austrálií (93procentní závislost na fosilních palivech) a Jižní Afrikou (91procentní závislost).

Aktuální trendy a budoucí výhled

Obnovitelné zdroje energie, včetně solární a větrné energie, v prvním pololetí letošního roku vyrobily 30 % celkové elektřiny v zemích Evropské unie. Poprvé tak překonaly podíl fosilních paliv, která se podílela na výrobě jen 27 %. Evropská unie se dostává na nový vrchol své snahy o transformaci energetiky. V první polovině roku 2024 vyrobily tyto zdroje dohromady 386 TWh elektřiny. Obnovitelné zdroje se podílely na 30 % celkové výroby elektřiny v EU, zatímco fosilní paliva pouze na 27 %.

Největší ústup zaznamenalo uhlí, jehož využití pokleslo o 24 %, což lze přičíst rostoucím cenám emisních povolenek a omezením dovozu uhlí z Ruska. Podobně rekordní výrobu obnovitelné energie hlásí i Polsko, Maďarsko a Německo. Ve druhém čtvrtletí letošního roku pocházelo už 54 % elektřiny v zemích Evropské unie z obnovitelných zdrojů energie (OZE), což představuje meziroční nárůst o 1,7 procentního bodu. Hlavním motorem růstu byla výroba ze solárních elektráren, které se v červnu vůbec poprvé staly největším zdrojem elektřiny v celé EU.

Červen 2025 se tak zapsal do historie - solární elektrárny se podílely na čisté výrobě elektřiny 22 %, a poprvé tak předběhly jaderné (21,6 %), větrné (15,8 %) i vodní elektrárny (14,1 %). Nejvíce čisté energie tradičně vyrábí Dánsko (95 %), následované Lotyšskem (93 %), Rakouskem (92 %) či Portugalskem (86 %). Na opačném konci žebříčku zůstává Slovensko (necelých 20 %) a Česká republika (přibližně 22 %).

Rychlý růst výkonu solárních elektráren napříč Evropou potvrzuje, že přechod k čisté energii nabírá na obrátkách. Spolu s tím se ale stále častěji objevuje otázka, jak naložit s přebytky elektřiny během slunečných dnů a jak zajistit dostatek energie po západu slunce. Právě zde vstupují do hry moderní bateriová úložiště - technologie, které dokáží vyrovnávat rozdíly mezi výrobou a spotřebou a tím stabilizovat celou síť.

Podpora OZE v České republice

Obnovitelné zdroje energie (OZE) byly v České republice částečně podporovány již před přijetím zákona č. 180/2005 Sb. o podpoře obnovitelných zdrojů. Kromě investičních dotací a programu Slunce do škol byly od roku 2002 Energetickým regulačním úřadem vyhlašovány výkupní ceny pro jednotlivé kategorie OZE. V průběhu schvalování byl meziroční pokles výkupních cen omezen na 5 % ročně. Tato hodnota odpovídala tehdejšímu nastavení pro fotovoltaiku na střechách v obdobném zákoně v Německu (pro fotovoltaiku na zemi 6,5 %.

V jiných evropských státech jsou minimálně od roku 2004 výkupní ceny výrazně diferencovány, pro malé systémy na budovách jsou až o polovinu vyšší než pro velké instalace na zemi. ERÚ sice rozdělil fotovoltaické elektrárny do dvou výkonových kategorií (do 30 kWp a nad 30 kWp), výkupní ceny se však lišily o méně než 1 %. Instalovaný výkon dosáhl na konci roku 65 MWp, ERÚ však na začátku roku uváděl 54 MWp.

Energetická analýza životního cyklu (LCA)

Pro porovnání různých zdrojů energie je třeba vyhodnotit celý životní cyklus elektrárny. Analýza životního cyklu (LCA) vyhodnocuje všechny fáze životního cyklu produktu takzvaně "od kolébky do hrobu". Hodnocení zdrojů energie zahrnuje těžbu a zpracování surovin, případně paliva, jejich dopravu, výrobu polotovarů a konečných výrobků, výrobu a distribuci energie a likvidaci nebo recyklaci na konci životnosti včetně nakládání s odpady.

EROEI (Energy Returned On Energy Invested) je poměr energie získané z určitého zdroje a energie potřebné na získání tohoto zdroje (například paliva nebo elektrárny). Pro fungování vyspělé společnosti je nutno, aby tento poměr byl nejméně 10 nebo radši více. V současnosti je EROEI kolem hodnoty 10 jak u ropy tak u uhlí, ale například u ropných písků jen 1,5 až 3. Naproti tomu vodní elektrárny se pohybují v rozsahu 40 až 200 i více a větrné v českých podmínkách kolem 20. Fotovoltaika dosahuje v ČR hodnoty EROEI kolem 10, ale na rozdíl od konvenčních zdrojů se rychle zlepšuje.

Spotřeba paliv a energie v EU

Mezi lety 2004 a 2021 spotřeba paliv a energie v EU významně klesla. Zvýšil se také podíl obnovitelných zdrojů na úkor těch fosilních. V roce 2004 se v celé EU vytěžilo a vyrobilo 29 738 PJ domácích přírodních zdrojů paliv a energie (vč. výroby z jádra), do roku 2021 kleslo toto množství na 25 020 PJ. V roce 2004 představovala 34 % ze všech druhů primárních paliv a energie. Další pořadí zaujímala uhelná paliva (25 %), zemní plyn (17 %) a obnovitelné zdroje energie (16 %).

Do roku 2021 klesla primární produkce uhelných paliv, zemního plynu a také ropy a ropných produktů. Naopak významně vzrostla produkce obnovitelných zdrojů energie, která v roce 2021 již zaujímala podíl 41 %. Jaderné energii náleželo 31 % a uhelným palivům 15 %. Na celkovou úroveň domácích zdrojů paliv a energie má od začátku sledovaného období v celé EU největší vliv jaderná energie.

Výroba elektřiny v EU

V roce 2004 bylo v celé EU vyrobeno 10 468 PJ elektřiny, v roce 2021 pak 10 496 PJ. V roce 2004 bylo nejvíce elektřiny (32 %) vyrobeno pomocí jaderné energie. Z uhelných paliv pocházelo 29 % elektřiny, 16 % ze zemního plynu a 15 % z obnovitelných zdrojů. V roce 2021 pocházelo nejvíce elektřiny z obnovitelných zdrojů (37 %). Jaderné elektrárny vyrobily 25 % elektřiny, 19 % pocházelo ze zemního plynu a 14 % z uhelných paliv.

tags: #historie #obnovitelných #zdrojů #energie #v #EU

Oblíbené příspěvky:

• Dopady povrchové těžby
• Ecozone Tyčinky do Odpadu: Citrusová Vůně
• Kontejnery na odpad Chomutov: Kompletní průvodce
• Právní služby v Sokolově
• Analýza znečištění vody na studentském summitu v Praze