Historie výkupních cen elektřiny z obnovitelných zdrojů v České republice

Obnovitelné zdroje energie (OZE) byly v České republice částečně podporovány již před přijetím zákona č. 180/2005 Sb. o podpoře obnovitelných zdrojů. Kromě investičních dotací a programu Slunce do škol byly od roku 2002 Energetickým regulačním úřadem vyhlašovány výkupní ceny pro jednotlivé kategorie OZE.

Legislativní podpora OZE v EU a ČR

V posledních letech Evropská unie přijala celou řadu politických cílů, které se promítly do směrnic zacílených na podporu rozvoje OZE. Mnoho z nich se dočkalo následování ve světovém měřítku a Unie tak opět platí za světového průkopníka. Za příklad může sloužit Směrnice č. 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů, která stanovovala členským státům národní cíle a byla vnímána jako novátorská. Nyní má podobné cíle legislativně stanoveno celkem 173 zemí po celém světě.

Směrnice prošla revizí v roce 2018, byla vydána nová směrnice, která se stala součástí balíčku Čistá energie pro všechny Evropany. Balíček vyžaduje do roku 2030 využívat OZE v minimálním podílu 32 %, přičemž je ve zrevidované směrnici doložka, hovořící o možné revizi tohoto cíle v roce 2023, která by povinný podíl OZE mohla dále zvedat. Politicky nejambicióznější je Evropská zelená dohoda, v níž hrají OZE spolu se zvyšováním energetické účinnosti klíčovou roli. Evropská komise se zavázala představit nová opatření zaměřená na technický pokrok ve všech sektorech energetického systému. Inteligentní integrace odvětví by podle přání Komise měla pomoci budovat evropský energetický systém budoucnosti.

Ještě v letošním roce Komise plánuje představit novou strategii pro další posílení rozvoje příbřežních větrných elektráren. Pro životaschopnost technologií a OZE je dlouhodobě nezbytné, aby nebyly jen uměle podporovány z veřejných rozpočtů a staly se přirozenou a konkurenceschopnou součástí evropského trhu. Evropská unie tedy ruku v ruce s podporou OZE usiluje o jejich integraci do tržního prostředí.

Některé klíčové zákony vztahující se k energetice, úsporám a efektivnímu využívání energie pocházejí z roku 2000. Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) nejdříve samostatně a později ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí (MŽP) připravily vládní návrh zákona o podpoře obnovitelných zdrojů. V původním návrhu byl meziroční pokles výkupních cen omezen na 10 % ročně.

Čtěte také: Přečtěte si o historii hnutí výchovy v přírodě

V průběhu schvalování byl meziroční pokles výkupních cen omezen na 5 % ročně. Tato hodnota odpovídala tehdejšímu nastavení pro fotovoltaiku na střechách v obdobném zákoně v Německu (pro fotovoltaiku na zemi 6,5 %). Energetický regulační úřad (ERÚ) vyhlásil pro fotovoltaické elektrárny výkupní cenu na 13,20 Kč/(kW.h) bez rozlišení výkonu a umístění a dobu výkupu nastavil na 15 let. Pro ostatní OZE byla doba výkupu 20 let, jen pro malé vodní elektrárny 30 let.

V jiných evropských státech jsou minimálně od roku 2004 výkupní ceny výrazně diferencovány, pro malé systémy na budovách jsou až o polovinu vyšší než pro velké instalace na zemi. Instalovaný výkon fotovoltaiky na konci roku 2010.

Po dvou letech platnosti zákona byly uvedeny do provozu první čtyři fotovoltaické elektrárny o výkonu přesahujícím 0,5 MWp. Celkový instalovaný výkon fotovoltaických elektráren dosáhl na konci roku 3,4 MWp.

Německý zákon na podporu OZE byl novelizován, nově závisí pokles výkupní ceny pro fotovoltaiku na instalovaném výkonu v předchozím roce. V letech 2009 až 2011 se výkupní ceny měly snižovat o 8 až 11 % ročně. Pro ostatní OZE zůstal zachován pokles 1 resp. 1,5 %. Česká legislativa na tuto změnu vůbec nereagovala. ERÚ sice rozdělil fotovoltaické elektrárny do dvou výkonových kategorií (do 30 kWp a nad 30 kWp), výkupní ceny se však lišily o méně než 1 %. Instalovaný výkon dosáhl na konci roku 65 MWp, ERÚ však na začátku roku uváděl 54 MWp.

Dochází k prudkému poklesu cen fotovoltaických panelů, který začal na konci předchozího roku. Propad byl způsoben omezením trhu ve Španělsku, cenovým tlakem čínských výrobců a zejména prudkým zvýšením výroby solárního křemíku, které vedlo k výraznému snížení jeho ceny.

Čtěte také: James Cook a Havaj

V České republice byl na přelomu roku 2008 a 2009 pokles cen panelů zastíněn mnohem rychlejším oslabováním koruny, projevil se proto až ve druhém čtvrtletí 2009. V únoru 2009 odhadoval EGÚ Brno instalovaný výkon na konci roku 2010 na 36 MWp. Realita předčila všechna očekávání, ERÚ v únoru 2010 oznámil konečnou hodnotu instalovaného výkonu na konci roku 2009 - 463 MWp.

Podpora OZE v České republice

Od roku 2002 byla zavedena podpora obnovitelných zdrojů prostřednictvím minimálních výkupních cen vyhlašovaných každoročně Energetickým regulačním úřadem, výrobce však mohl s odběratelem sjednat i cenu vyšší. Jednalo se o obdobu současných výkupních cen, které jsou uplatňovány od roku 2006. V roce 2004 byly kromě toho zavedeny pevné výkupní ceny jako příplatek k ceně elektřiny.

Výkupní ceny pro jednotlivé kategorie obnovitelných zdrojů jsou Energetickým regulačním úřadem určovány tak, aby návratnost investic byla kratší než 15 let. Zelený bonus odpovídá rozdílu mezi výkupní cenou a tržní cenou elektřiny z daného zdroje. Je-li výrobce schopen prodat vyrobenou elektřinu výhodněji, může realizovat vyšší zisk. Protože však výsledek závisí na aktivitě výrobce, není v režimu zeleného bonusu zaručena návratnost.

Protože v roce 2009 byly obecně ceny silové elektřiny vysoké, odpovídalo tomu zvětšení rozdílu mezi výkupní cenou a zeleným bonusem. Podporu prostřednictvím výkupních cen s garantovanou návratností lze využít pouze u zdrojů spalujících čistou biomasu (kategorie O). Pouze v roce 2004 vyhlásil ERÚ výkupní cenu i pro spolužalování s uhlím, od roku 2005 je pro spolužalování možno využít pouze zelený bonus.

Z uvedených grafů je zřetelná preference podpory pěstovaných energetických plodin - kategorie O1, S1 a P1. V případě bioplynu byly do roku 2008 rozlišovány bioplynové stanice podle termínu uvedení do provozu, od roku 2009 jsou rozděleny pouze do dvou kategorií podle typu používané biomasy. Naopak výrobny využívající skládkový a kalový plyn z čističek odpadních vod (ČOV) byly ve stejném roce sloučeny do jedné kategorie a rozděleny podle termínu uvedení do provozu.

Čtěte také: Šumava: Příroda a historie v jednom

Kromě plynu pocházejícího z biologických procesů je podporována i výroba elektřiny z důlního plynu z opuštěných dolů. Jedná se sice o kuriozní situaci, kdy v rámci podpory obnovitelných zdrojů je podporován zdroj fosilní, dopad této podpory do koncových cen je však zanedbatelný.

Výkupní ceny i zelené bonusy pro nové malé vodní elektrárny (MVE) vykazují rostoucí trend, který je zdůvodňován přechodem na méně výhodné lokality. Na rozdíl od ostatních zdrojů, u nichž je doba výkupu nastavena na 20 let, malým vodním elektrárnám bude podpora vyplácena 30 let.

Malé vodní elektrárny s možností akumulace mohou využít výhodnější podpory pro špičkový provoz. Špičková elektřina (v době vysokého tarifu - VT) je již od roku 2006 vykupována za 3,80 Kč/(kW.h). Cena elektřiny mimo špičku (v období nízkého tarifu - NT) se postupně zvyšovala z 1,61 Kč/(kW.h) u nových výroben v roce 2006 až na 2,60 Kč/(kW.h) u nových výroben v současnosti. Podpora před rokem 2006 nezajišťovala návratnost investice. Fotovoltaické elektrárny (FVE) v té době vznikaly jen výjimečně.

V roce 2006 byla podpora zvýšena tak aby zajistila 15letou návratnost. Po úvodní stagnaci (respektive inflačním růstu v prvním roce) výkupní cena od roku 2008 klesá, pro rok 2011 je navrhován pokles až o 55 %. Tento pokles může tempem kolem 10 % ročně pokračovat i do budoucna. Budou-li investiční náklady fotovoltaických elektráren klesat dosavadním tempem, může být do 10 let fotovoltaika v České republice nejlevnějším obnovitelným zdrojem.

V roce 2008 byly FVE rozděleny do dvou výkonových kategorií - do 30 kWp a nad 30 kWp. Pro příští rok je počet kategorií rozšířen na tři - do 30 kWp, do 100 kWp a nad 100 kWp. Česká republika se tak přibližuje dlouholeté praxi v Německu, kde rozdělení do výkonových kategorií bylo aplikováno již v době, kdy byl v ČR zákon o podpoře obnovitelných zdrojů teprve projednáván.

Výkupní ceny elektřiny z větrných elektráren (VTE) klesají pro nové zdroje již od roku 2004. Výše výkupní ceny pro elektřinu z geotermálních elektráren se od zavedení podpory zvýšila z původních 3,00 Kč/(kW.h) na současné 4,50 Kč/(kW.h). Přesto dosud nebyla realizována žádná geotermální elektrárna, ve vyšších fázích přípravy jsou pouze dva projekty.

Elektřina vyrobená v kombinované výrobě elektřiny a tepla (KVET) je podporována prostřednictvím příspěvku k ceně elektřiny - obdoba zeleného bonusu. Před rokem 2005 byla elektřina podporována v režimu minimálních výkupních cen, který odpovídá dnešní výkupní ceně. Podobně jako u malých vodních elektráren je podpora KVET vyšší pro zdroje provozované ve špičkovém nebo pološpičkovém režimu.

Podpora je vyšší pro zdroje do 1 MWe, naopak pro zdroje nad 5 MWe je podpora pouze 45 Kč/(MW.h). Druhotné zdroje (DZ) jsou podobně jako kombinovaná výroba elektřiny a tepla podporovány prostřednictvím příspěvku k ceně elektřiny. Pro degazační plyn (důlní plyn z otevřených dolů) je příspěvek ve srovnání s KVET přibližně dvojnásobný.

V delším časovém horizontu podpora jednotky vyrobené elektřiny ve většině kategorií obnovitelných zdrojů stoupá. Podobně v dlouhodobém horizontu stoupá podpora kombinované výroby elektřiny a tepla (s výjimkou KVET z obnovitelných zdrojů) a výroby elektřiny z druhotných zdrojů a důlního plynu. Pouze u větrných a fotovoltaických elektráren dochází k systematickému poklesu výkupní ceny u nových zdrojů.

Budou-li uvedené trendy pokračovat, budou větrné a fotovoltaické elektrárny jediné obnovitelné zdroje, které budou v dohledné době schopny konkurovat ceně elektřiny z konvenčních elektráren. Pro vyšší podíl OZE v energetickém mixu je vhodné nestabilitu výroby těchto zdrojů kompenzovat jiným obnovitelným zdrojem.

Bylo by proto vhodné zavést výkupní ceny pro špičkový (respektive regulační) provoz i u výroby elektřiny z biomasy a bioplynu.

Vysoké výkupní ceny a jejich dopady

Vysoké výkupní ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů, především z fotovoltaických elektráren, vytvořily ideální podmínky pro krátkodechý investiční boom, s dlouhým a fenomenálně drahým „nákladovým dozvukem“. Stalo se tak kvůli legislativě, která nedovedla zareagovat na rychlý pokles cen fotovoltaických panelů. Jenže to je historie. Stejně tak patří do análů následné umrtvení boomu opožděnou a diskutabilně provedenou legislativní protiakcí.

Do jaké míry však byl naplněn argument zastánců aktivní průmyslové politiky, tedy že za cenu miliardových subvencí si v Česku rozvineme „z plenek“ nový průmyslový obor s exportním potenciálem? Abychom se vyhnuli nadměrnému pesimismu, pracujeme pouze s propočty zájmového sdružení zastánců fotovoltaiky - České agentury pro obnovitelné zdroje, o. p. s.

Největší firma v Česku, dcerka německého koncernu Schott Solar AG, z Valašského Meziříčí uvádí na svých stránkách roční výrobní kapacitu fotovoltaických panelů asi 300 MWp. Poptávka v časech boomu byla saturována především dovozem. Samotná CREA pak konstatuje, že vzhledem k faktickému zaražení další podpory fotovoltaiky jsou tato místa ohrožena, neboť někteří výrobci mohou vzhledem k mizivému domácímu odbytu uvažovat o přesunu výrobních kapacit do zahraničí.

Nemá smysl diskutovat, nakolik jde o pracovní příležitosti vytvořené na udržitelném základě, ale i kdyby ano: hovoříme maximálně o čtyřech tisících pracovních příležitostí. Především je však nezbytné poměřovat toto číslo s celkovými náklady na vytvoření jednoho pracovního místa v podobě na léta dopředu garantovaných výkupních cen elektřiny z fotovoltaických elektráren instalovaných do konce roku 2010 (konec boomu).

Držme se při zemi a optimisticky pracujme se současnou hodnotou 300 miliard korun a s tím, že pracovní místa (4000) vytvořená do roku 2010 nám zůstanou navždy. Prostým vydělením získáme cifru 75 milionů korun za jednu vytvořenou pozici. I kdyby to byla polovina, půjde o suverénně nejdražší program průmyslové politiky v dějinách České republiky. Ty peníze samozřejmě chybějí někde jinde. O co více se zaplatí na cenách energií, o to méně se utratí na spotřebě všeho ostatního.

Jasně že primárním cílem podpory obnovitelných zdrojů energií nebyla tvorba pracovních míst, ale český příspěvek k boji proti globálnímu oteplování, respektive splnění našeho „evropského“ závazku osmi procent elektřiny vyrobených z obnovitelných zdrojů. Mimochodem z ekonomického i ekologického hlediska je samotný závazek nesmyslný, pakliže existují levnější cesty, jak snížení emisí klimatických plynů dosáhnout, a nejsou ani zdaleka vyčerpány.

V Česku, s naší vysokou měrnou spotřebou energií a ne zrovna osluněnými stráněmi, bychom dosáhli pozitivní ekonomické návratnosti investic prostřednictvím programů na úsporu energií.

Vývoj trhu s elektřinou a role státu

Je elektřina spíše obchodovatelná komodita, nebo je to něco, na co by měl mít každý právo? Tedy je lepší nechat její výrobu a distribuci spíše na tržním prostředí, nebo se o to má postarat stát? To jsou základní otázky, které v minulosti formovaly úvahy o elektroenergetice a jsou stejně aktuální i dnes. Klíčovým konceptem v rámci tržního přístupu je tzv. unbundling, který označuje oddělení výroby elektřiny od její distribuce - jedna firma tak nesmí přímo vlastnit a spravovat například elektrárnu a zároveň přenosovou či distribuční soustavu. Elektřina se stává obchodovatelnou komoditou a její prodej se přesouvá na burzy.

Zejména v posledních letech vystupuje do popředí také potřeba mitigace změny klimatu a snížení emisní náročnosti elektřiny. Tento trend do určité míry znovu posiluje roli veřejného sektoru v energetice. V EU se formou emisních povolenek postupně zpoplatňuje uhlík, což vytváří tlak na dekarbonizaci výroby elektřiny. Jednotlivé státy rovněž využívají různé formy finanční podpory pro obnovitelné zdroje, ta se v minulosti ukázala jako zásadní například u rozvoje solární energetiky.

Protože investice do jaderných projektů mají dnes nejisté ekonomické vyhlídky, pro veřejně obchodovatelné společnosti (jako EDF nebo ČEZ) není snadné se do nich pouštět. Stát poskytne jadernému projektu garantovanou cenu (podobně jako obnovitelným zdrojům), což současný návrh reformy trhu s elektřinou připouští. V tomto směru může být pro stát 100% vlastnictví velké energetické firmy atraktivní, protože může díky němu snadněji nabízet regulované ceny elektřiny, zejména v případě dalších cenových krizí.

Rámec pravidel pro výrobu a dodávky elektřiny tedy v Evropě i jinde ve světě procházel v průběhu let výraznými změnami. Dnes se Evropa nachází na určitém rozcestí a situace se může opět změnit - řada zemí se znovu snaží o větší státní kontrolu nad klíčovými energetickými podniky. Velký odklon od spoléhání na tržní síly sice není momentálně příliš pravděpodobný, nicméně je důležité dál hledat, jak pravidla pro výrobu a dodávky elektřiny nastavit co nejlépe, s ohledem na výše uvedené energetické trilema (bezpečnost - dostupnost - udržitelnost).

Podíl OZE v EU a světě

V boji s klimatickou změnou byl loňský rok pro Evropskou unii v jistém ohledu přelomový, poprvé se totiž členským zemím v celkovém součtu podařilo vyrobit více elektřiny z obnovitelných zdrojů než z fosilních paliv. Cesta k plánované uhlíkové neutralitě, stanovené na rok 2050, je však ještě dlouhá a státy sedmadvacítky se na ni vydávají z různých startovacích pozic. V loňském roce z nich pocházelo celkem 38 % vyprodukované energie.

Státy EU, které v největší míře využívají obnovitelné zdroje k výrobě elektřiny, včetně hydroenergie, jsou Německo (251 TWh), Itálie (117 TWh) a Španělsko (108 TWh).

V rámci EU se v tomto ohledu nejlépe daří Švédsku, Finsku, Dánsku, Estonsku, Lotyšsku, Rakousku a Portugalsku. Na opačném pólu se nacházejí státy Beneluxu a Malta. Celosvětovým lídrem ve využívání obnovitelných zdrojů je však Norsko. V Norsku podle těchto údajů pochází z obnovitelných zdrojů 67,5 % celkové domácí produkce energie. K této dominanci přispívají nejvíce vodní elektrárny (45 % celkové energetické produkce), jejichž produkce pokrývá přes 99 % norské spotřeby elektřiny.

K dalším lídrům v oblasti využívání obnovitelných zdrojů energie jsou Brazílie a Nový Zéland. Na Novém Zélandu, na žebříčku třetím, představují obnovitelné zdroje energie 42 procent veškerých tamních dodávek energie. Tam se shodně s 98procentním podílem fosilních paliv na produkci veškeré energie nachází Singapur. Singapur je těsně následován Austrálií (93procentní závislost na fosilních palivech) a Jižní Afrikou (91procentní závislost).

Aktuální trendy a budoucí výhled

Obnovitelné zdroje energie, včetně solární a větrné energie, v prvním pololetí letošního roku vyrobily 30 % celkové elektřiny v zemích Evropské unie. Poprvé tak překonaly podíl fosilních paliv, která se podílela na výrobě jen 27 %. Evropská unie se dostává na nový vrchol své snahy o transformaci energetiky. V první polovině roku 2024 vyrobily tyto zdroje dohromady 386 TWh elektřiny. Obnovitelné zdroje se podílely na 30 % celkové výroby elektřiny v EU, zatímco fosilní paliva pouze na 27 %.

Největší ústup zaznamenalo uhlí, jehož využití pokleslo o 24 %, což lze přičíst rostoucím cenám emisních povolenek a omezením dovozu uhlí z Ruska. Podobně rekordní výrobu obnovitelné energie hlásí i Polsko, Maďarsko a Německo. Ve druhém čtvrtletí letošního roku pocházelo už 54 % elektřiny v zemích Evropské unie z obnovitelných zdrojů energie (OZE), což představuje meziroční nárůst o 1,7 procentního bodu.

Hlavním motorem růstu byla výroba ze solárních elektráren, které se v červnu vůbec poprvé staly největším zdrojem elektřiny v celé EU. Červen 2025 se tak zapsal do historie - solární elektrárny se podílely na čisté výrobě elektřiny 22 %, a poprvé tak předběhly jaderné (21,6 %), větrné (15,8 %) i vodní elektrárny (14,1 %).

Nejvíce čisté energie tradičně vyrábí Dánsko (95 %), následované Lotyšskem (93 %), Rakouskem (92 %) či Portugalskem (86 %). Na opačném konci žebříčku zůstává Slovensko (necelých 20 %) a Česká republika (přibližně 22 %).

Rychlý růst výkonu solárních elektráren napříč Evropou potvrzuje, že přechod k čisté energii nabírá na obrátkách. Spolu s tím se ale stále častěji objevuje otázka, jak naložit s přebytky elektřiny během slunečných dnů a jak zajistit dostatek energie po západu slunce. Právě zde vstupují do hry moderní bateriová úložiště - technologie, které dokáží vyrovnávat rozdíly mezi výrobou a spotřebou a tím stabilizovat celou síť.

tags: #historie #výkupních #cen #elektřiny #z #obnovitelných

Oblíbené příspěvky:

• Globální oteplování a ptáci
• Jak správně třídit odpad v Brandýsku
• Včely v přírodě
• Udržitelné ubytování Jordánsko
• Návod na dřevěné boudičky