Nakládání s infekčním odpadem je v České republice přísně regulováno, aby se minimalizovala rizika pro lidské zdraví a životní prostředí. Tento článek poskytuje komplexní přehled o legislativě, postupech a technologiích souvisejících s infekčním odpadem.
Co se týká legislativní oblasti, pak nakládání odpady, a to včetně odpadů ze zdravotnických a veterinárních zařízení, řeší zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech a vyhláška č. 383/2001 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady a také vyhláška č. 93/2016 Katalog odpadů. Nejvíce se pak odpady ze zdravotnictví zabývá vyhláška č. 306/2012 Sb. Nesmíme zapomenout ani na metodiku, kterou vytvořil Státní zdravotní ústav (SZÚ) jako zpracovatel pro zadavatele Technologické agentury České republiky (TAČR). Pro zařazování odpadů používáme vyhlášku č. 93/2016 Katalog odpadů.
Dne 1. července 2021 vstoupila v platnost vyhláška č. 273/2021 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, která mimo jiné upravuje požadavky na zařízení určená pro nakládání s odpady a jejich provoz, podrobnosti předávání údajů o odpadech v rámci školního sběru, technické podmínky soustřeďování odpadu, podrobnosti pro využívání odpadů k zasypávání a další aspekty.
Uvedené katalogové číslo odpadu zahrnuje všechny ostré předměty, které mohou poškodit pokožku, všechny věci a materiály, které jsou v úzkém vztahu k činnostem zdravotní péče a s nimiž je spojeno potencionální riziko poranění a infekce (např. Odpady, s nimiž je spojeno riziko poranění, vyžadují zvláštní opatření (vyhláška MZ č. Odpady pod tímto katalogovým číslem musí být shromažďovány odděleně od jiných odpadů. Tímto katalogovým číslem se označují odpady, jako jsou obvazy, sádrové obvazy, pleny, oděvy na jedno použití a prádlo.
Jedná se o vytříděný odpad ze zdravotnických zařízení a provozů jim podobných, který prokazatelně není kontaminovaný infekčním činidlem, to znamená, že není biologicky kontaminován a není kontaminován cytostatiky nebo jinými nebezpečnými látkami.
Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice
V praxi se bohužel často stává, že se odpady ze zdravotní péče zařazují do kategorie nebezpečný odpad a to i bez zjevných nebezpečných vlastností. Tím dochází v České republice ke vzniku většího množství nebezpečných odpadů ze zdravotnictví, než bývá obvyklé v jiných státech Evropské unie. Důvodem je opatrnost původců, kteří raději odpad zařadí jako nebezpečný, než aby nedošlo k názorovým rozporům a konfliktům např. s kontrolními orgány.
Přitom se původci drží hesla: „Tím nic nezkazím“. Je to ale pravda? Domnívám se, že není. Uměle tím navyšuji produkci nebezpečných odpadů, ale také finanční objem prostředků na odstranění odpadů.
Legislativa stanoví, že nebezpečný odpad ze zdravotnictví 18 01 03* smí být shromažďován mimo chladící prostor max. 3 dny. Pokud nejsou odpady chlazené a konstantně udržované v prostředí pod 8 °C, je nutno zajistit vývoz v cyklech, nejlépe pondělí - středa - pátek. Toto časové schéma se jeví u malých a středně velkých zdravotních zařízení jako optimální a to z hlediska dodržení platné legislativy, optimalizace nákladů i logistiky vývozu.
Některé centrální nemocnice mají své zdravotní ambulance, střediska a polikliniky pod stejným IČO mimo areál, tedy v jiných částech města nebo v menších obcích. Od nich přebírají odpad do svých shromažďovacích míst v areálu nemocnice, kde vedou evidenci o tomto předání a převzetí. Odpad vykazují jako produkci na provozovnách svého IČO.
Předání odpadů mezi provozovnami jednoho subjektu (jednoho IČO) je povolené a eviduje se s využitím kódů nakládání A00 - AN3 v evidenci provozovny původce (ambulance, střediska, polikliniky) a B00 - BN3 v evidenci příjemce (centrální nemocnice). Pokud by docházelo k úpravě přijatých odpadů, potom se již jedná o zařízení ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 zákona o odpadech č. 185/2001 Sb.
Čtěte také: Informace o značení obalů pro infekční odpad
Možné je také přijímání odpadů od jiného IČO, ale v tomto případě také platí, že se bude jednat o zařízení ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 zákona o odpadech č. 185/2001 Sb.
Protože provozovatelé zdravotnických zařízení produkují odpady, musí vést stejně jako ostatní původci průběžnou evidenci. Pokud přesáhnou zákonné limity v produkci a nakládání s odpady (100 kg nebezpečných nebo 100 t ostatních odpadů), musí podávat Roční hlášení do systému ISPOP, dnes již pouze elektronicky, a to v termínu do 15. 2.
Průběžnou evidenci odpadů v mnoha případech vede za praktické lékaře oprávněná osoba, která od původců odpad přebírá k přepravě i k odstranění. Pokud lékaři vznikne povinnost podat Roční hlášení o produkci a nakládání s odpady do ISPOP, potom i tuto povinnost v praxi často oprávněná osoba zajistí např.
Dvě krajská zařízení nyní chtějí pořídit dekontaminační jednotku. Mikrovlny zbaví odpad nebezpečných vlastností. Havířovská nemocnice denně vyprodukuje až půl tuny infekčního materiálu, který se musí zlikvidovat. Což představuje finanční zátěž i ekologickou.
Renata Tydlačková, náměstkyně pro ošetřovatelskou péči NsP Havířov: "V těch velkých pytlech končí všechen materiál, který přijde do kontaktu s pacientem. V době covidové je toho materiálu ještě více, v průměru to vychází kilogram materiálu, odpadu na pacienta. V současné době pro infekční odpad jezdí třikrát týdně specializovaná firma, která jej vozí do spalovny nebezepčného odpadu.
Čtěte také: Likvidace infekčního odpadu
Nyní se nemocnice chystá pořídit dekontaminační jednotku. Petr Baránek, provozně-technický náměstek NsP Havířov: "Do této dekontaminační jednotky se naloží celé pytle s odpadem, který nemocnice běžně produkuje. Tento odpad je nadrcen na frakci zhruba do dvou centimetrů a po té projde mikrovlnným procesem, kde se zbaví všech nebezpečných vlastností a jediný efekt, který z toho můžete fyzikálně vidět, je vodní pára, která odchází přes malý komín a filtr.
Dekontaminační jednotka vyjde na zhruba 8,5 milionu korun. Větší část by měla pokrýt státní dotace a o dofinancování se pak postará kraj. Stejný přístroj se chystá pořídit i nemocnice ve Frýdku-Místku.
Odpady musí být soustřeďovány v prostředcích, které:
Prostředky pro soustřeďování komunálního odpadu splňují tyto požadavky, pokud odpovídají příslušným technickým normám ČSN EN 840 a ČSN EN 13071.
Před uložením odpadů na skládku musí být zvolen takový způsob úpravy, případně kombinace způsobů úpravy, který zajistí nejnižší možný dopad uložených odpadů na životní prostředí a lidské zdraví. Za účelem splnění tohoto požadavku musí být úprava odpadů v souladu s nejlepšími dostupnými technikami. V případě nebezpečných odpadů musí být odstraněny jejich nebezpečné vlastnosti, je-li to technicky možné. Výjimkou jsou případy, kdy celkové nepříznivé dopady odstranění nebezpečných vlastností daného odpadu na životní prostředí převyšují příznivé dopady jejich odstranění.
Přípustné způsoby a postupy úpravy před uložením na skládku jsou uvedeny v příloze č. 9 k této vyhlášce. V případě odpadů katalogových čísel 20 03 01, 20 03 02, 20 03 03 se za úpravu odpadů před jejich uložením na skládku považuje případ, kdy původce odpadu zajistil při jejich soustřeďování vytřídění všech ostatních složek komunálních odpadů, které produkuje. Pokud je původcem těchto odpadů obec, považuje se požadavek podle věty druhé za splněný, pokud obec zajišťuje místa pro oddělené soustřeďování v souladu s požadavky této vyhlášky.
Odpady se na skládky ukládají s ohledem na jejich vzájemnou mísitelnost podle přílohy č. 8 k této vyhlášce.
Odpady, které je zakázáno ukládat na skládku, protože mohou mít při uložení na skládku negativní dopad na životní prostředí nebo zdraví lidí, jsou vymezeny v bodě A přílohy č. 4 k této vyhlášce.
Nebezpečné odpady, které je zakázáno ukládat na skládku, protože je technicky možné je zpracovat ve spalovnách nebezpečného odpadu nebo v zařízeních pro materiálové nebo energetické využití odpadu provozovaných na území České republiky, jsou vymezeny v bodě C přílohy č. 4 k této vyhlášce. Výjimku představují odpady, které spadají do druhu odpadu vymezeného v bodě C přílohy č. 4 k této vyhlášce, ale s ohledem na jejich vlastnosti je není možné přijmout do zařízení podle věty první.
Odpady, které je zakázáno ukládat od roku 2030 na skládku, protože je možné je za stávajícího stavu vědeckého a technického pokroku účelně recyklovat, jsou vymezeny v tabulce v bodě E přílohy č. 4 k této vyhlášce. Výjimku představují odpady, jejichž zpracování jiným způsobem není s ohledem na jejich vlastnosti v souladu s právními předpisy.
Motorová vozidla a jízdní soupravy přepravující odpad po veřejně přístupných pozemních komunikacích musí být označeny dvěma pravoúhlými reflexními bílými výstražnými tabulkami o šířce 40 cm a výšce minimálně 30 cm s černým nápisem „A“ o výšce písmene 20 cm a tloušťce 2 cm.